Prosinec 2018

Na cestě k věčnosti

Středa v 16:55 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi


Na cestě k věčnosti


Na cestě životem svým pozemským
každý den blíž jsem věcem nebeským
a s každým krokem spěchám
vstříc lásce, které všechno nechám.

Život je cesta na věčnost,
každý jsme v zemi této host.
Mnozí však žijí bezstarostně,
jak by tu nebyli jen hosté.

Ach, Bože, můj,
strážce mé duše,
vždy při mně stůj,
dokud mé tělo dýše.

Tak každá cesta má svůj počátek a cíl,
běžíme hbitě za cílem tím.
Zrozeni v minulém století
letíme k cíli v pevném objetí ,
před námi leží smrti stín.

S prapory třemi nás Strážce provází
v Lásce a Naději Víra neschází,
vlají nám nad hlavou v každé nesnázi.
Z lásky jsme vzešli a s vírou jdeme
vstříc živé naději na život věčný,
jenž smrtí navždy otevřeme.

Kdo by si chtěl život zachovat,
ten jej ztratí,
kdo však svůj život dá,
ten dostane nový.

Na cestě do Nebe kráčím,
bolí mne ruce i nohy...
Slzy si v praporech máčím
a ždímám stále do poháru
bolest a tíhu zmaru.

Poslední kapka zbývá,
v cíli se nový pohár dolívá.
Vítězům dají píti,
to aby mohli věčně žíti.

A tak se každá slza stává
živoucí vodou, co křísí a neuspává.
Z poháru Lásky budeme pít,
nadějí touto můžeme žít.