Září 2018

Krajinou...

Neděle v 21:03 | Marie Bernadeta |  Nálady


Krajinou...


Když hážem losem v čase denním,
nemůžem mrhat čas sněním,
dál kráčet bosky krajinou,
nahlížet do hnízd ptačích
a hříčkou zcela nevinnou
ve větru kdesi na úbočích

nechat se jen tak nést
jako drak z papíru a špejlí,
po nocích číst si z hvězd,
dělat si švandu z brejlí,
když oči začínají zahálet,

objímat luční kvítí,
těšit se ve dne,
že slunce jasně svítí
a západ, když nás obejme
přijímat jako dar,
v němž nacházíme zmar.

Tajemství, co nelze vyslovit

8. září 2018 v 21:21 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi

Tajemství, co nelze vyslovit

Jak by jen mohlo jít
nahlas vše vyslovit?
Křehkost a něha v dotecích
tajně se přenáší po nocích.

Má tajná lásko...
Chci ti být blízko.
Jak ti však lásku projevit smím,
když s tebou býti nesmím?

Je to jen krátký čas,
budu tě do smrti milovat
a potom na věčnosti zas
ty budeš v mém domě přebývat,

tak jako nyní bez odbytí
v mém srdci jsi stále skrytý
a není dne jediného zcela,
kdy bych si na tebe nevzpomněla.

Úroda

5. září 2018 v 23:55 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Úroda


Nebe je místo pro Anděly
a také pro ty, co na světě umřeli.
Kolik jen denodenně dětí přichází,
těch, co na světě zemřely
v divných nesnázích...?

Kolik je lidí dospělých,
kteří svou cestu došli na konec?
Kam podějí se asi mnozí z nich,
když duše tělo opustí, než řekl by jsi "Švec!?

Prohlédnout můžem každý nakonec,
do smrti času dost,
říká si hloupý opilec
a nestaví si most
nikam na věčnost...

A mnozí pošetilci ukládají do sýpek,
však ještě této noci
budou odvoláni ze světa
a co si naspořili,
to není žádná hodnota!

Trychtýř se točí
a táhne duše do podsvětí,
zlo lehce zaútočí
a bere, co mu přiletí...

Jen silou ducha odoláme zlu,
které nás dolů láká
a nechává jak solné sloupy stát,
mnozí se budou ve svém hněvu
v pekle radovat,
snesou-li ovšem,
že také druzí budou se ze zla živit
a jeden druhého jen zraňovat.

Peklo se zmocnilo vlády na zemi,
my jsme jen věcmi na trhu,
jen srdce čistá, z nebe poslaná,
prověří zbytek národa,
sklízet se musí úroda.

Láska nás bere za ruce,
drží nás pevně nad strží,
vědět je možné více,
od cíle nic nás nezdrží.

Srdce jsou síta nastavená,
jsi li muž nebo žena,
věř, že je tady řež připravená,
pro živé však nic neznamená,
ti budou vzati do Nebe,
mrtví však ztratí sami sebe,
protože zapomněli na Boha.


Jdeme...

5. září 2018 v 23:26 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Jdeme...


Dnes živí jsme a jdeme
cestou svou,
dokud cíl pravý nenajdeme
za smrti za stěnou.

Však nebe na každého nečeká,
někteří chystají se do pekla.

Vše v přicházení, plynutí a odcházení
zůstává
a jiný způsob není,
nežli z leva do prava.

Čas odměřuje naše žití,
někdy je mráček,
jindy slunce svítí,
však střídání jde bez vytáček
z bdělosti do snění,
na tom se nikdy nic už nezmění.

Až porodíme sami sebe na Věčnost,
pak pochopíme, co je most
a kam kdo kráčí, víme sami,
být bez Boha a pouze sami
a nebo prostý život mít
v nebi, kam toužím odejít.