Srpen 2018

Schody do Nebe

30. srpna 2018 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi


Schody do Nebe


Po schodech pomyslných kráčím,
den za dnem ztěžka nohu zvedám
a hledám útočiště o schod výše
a náhle vidím z vyšší perspektivy
i z jiného úhlu věci života,
v němž ukotvena zůstávám
a nebi vzdálena na schodu opuštěná
sedím schoulená
a čekám na ráno a Slunce,
co sílu k žití dá
a pomůže mi podívat se na vše ve světle,
co pomáhá nám uzřít pravdu,
jenž je skrytá ve všedních dnech,
abych pochopila proč po schodech jdu
stále sama a bez zábradlí,
spoléhám se na rovnováhu
sama v sobě, kterou se učím
shůry přijímat.

Kapička v moři

30. srpna 2018 v 20:26 | Marie Bernadeta |  Nálady


Kapička v moři

Jsem kapkou v moři maličkou
a hnána proudem letím příbojem,
o břehy tříštím se a letím vzduchem,
do písku padám vyprahlého
a mezi zrnnky ležím bezmocně,
když slunce na páru mne promění
a k nebi zavolá mne do mraků,
snad sklouznu znova z oblaků
a plouti budu dlouho oceánem širým
vprostřed mnohých stržena jimi
ponořím se do hlubin,
kde v klidu budu celá staletí,
než ke mně dotek něčí přiletí...


Ach...

28. srpna 2018 v 18:29 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Ach...

Když sny se náhle rozplynou,
není to vůbec tvou vinou,
vždyť kdo jen pravdu zná?
Kdo může vůbec říci snad,
že s jistotou ví, co a jak!?

Na světě žijem život svůj
a bojujeme o něj stůj, co stůj,
vždyť každý chceme svoji knihu
dočíst do konce a pak,
když neunesem tíhu
zkoušek vezdejších, tlak
vnější navždy se pak umenší,
když duše tělo opouští.
Pro chléb jen tento vezdejší
z nás Anděl Strážce oko nespouští.

Jak řekl Pán: " Dokonáno jest",
buď Bohu sláva, čest!
Jen slovo živé v nás,
je nad plynoucí čas.

Jen hlupák říká: "Co nevidím, to není",
vždyť všechno velké na malé se změní
a prohlédnouti smějí jenom prostí pýchy,
zatímco pyšní se prohýbají v pekle smíchy.

Radovat ze zlého se umí,
ti, co vyšli z podsvětí,
tvrdí, že všemu porozumí
a v peklo se pak navrátí.

Vize

24. srpna 2018 v 21:33 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Vize


Jak naplnit svůj život v tomto světě?

Když pochopíme chod tohoto světa, zůstanem smutní,
jak všechno dříve učiněné Bohem pro člověka sami ničíme.

Jak najít cestu k Nebi a kdo se může vlastně vrátit domů?

Jsme posláni sem do světa,
abychom jako Ženci konce světa sklidili
a odevzdali dobrá zrna našemu pánu v Nebi.

Jedno je jisté přec,
že podaří se dobrá věc,
když přinést kousek Nebe chceme na Zemi,
kde je však hřích a láteření duší peklu propadlých.
Zlo zmocnilo se všeho a systém světa v rukou čerta je,
tak úmysly jsou zřejmé nyní, kdy pravdu poznáme vždy podle plodů
a navrátíme se pak ke kořenům úmyslů těch, co ovládají svět.

Vše zrcadlí se v lidských nitrech,
co uvnitř je, to vyjde na povrch
a nikdo nemůže se skrýt před Boží tváří,
jež v našich prostých srdcích září
a jako laser všechno proniká,
vždyť rozvažujem srdcem
a jeho otisk necháváme místo na zdech,
na čele člověka

"Jsem" ,
to stačí říci |Bohu,
ty učinil jsi mne a vezmeš duši moji zpátky na oblohu,
kde dráhu určíš milostivě mojí hvězdě,
co rozjasnila svoji zář,
když předstoupila před tvou tvář.

Jenom čas plyne, aby se naplnilo, co je psáno,
jak v nebi otisklo se z mojí duše do Andělských tušek.

Můj Anděl knihu pročítá a pomalu vše plyne tak,
jen ponechává prostor mému chtění a pak mne vede zas
i přes překážky po cestě pravé.

Slyš, člověče, jenž po břiše se plazíš jako had!
Jsme tady, my , co nežízníme a nemáme hlad!
My všechny dobrem nakrmíme a napojíme vodou života,
kdo přistoupí a zřekne se již navždy smrti a zla,
jež sobectvím a pýchou kvete v srdcích těch,
co zapomněli na Boha.

Již z Nebe zazněl hrom a polnice jsou k ústům přiložena.
Skrz mne se zhmotnil Anděl a nevadí mu, že jsem žena,
cítím, že říká: " Jdi a již nehřeš".
A já si ústa zamykám a držím tělo na otěžích,
vždyť promluvit má duše,
co blízkost Boha poznala
a jeho slávu přinést světu může
jen na kolenou navždy pokorná.

Dík

24. srpna 2018 v 1:26 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Dík



Zůstávej se mnou jako v snách
a nebuď ničím omezen a spoután,
jsme na vlnách lásky hnáni větrem tužeb
a já se dávám do tvých služeb.

Jsem u tebe jak vánek
a neviděna skrz pár stránek
tě objímám a hladím,
co navenek však, neporadím.

S tou lodí brázdi moře jiter,
v nichž zůstáváš můj přítel
co nezradí mne v nouzi,
však loďka, ta se vzpouzí....

Zachytit dlaň jsem směla
na vteřin pár a v uších píseň zněla,
že je to dar setkat se s tebou
ještě před cílem a svojí něhou
obejmout tě vzdáleně.

Vždyť duše naše pláčou
a srdce přitom skáčou
v hrudích rozstonaných
chvěním tužeb neskonaných,

neboť se všechno teprv odehraje
až život v tomto světě uzavřeme
a necháme se k Bohu nést,
kde všechno čisté může kvést
a tak se jednou stane,
že budem spolu vprostřed stát
a navždycky se milovat.



Za sluncem...

24. srpna 2018 v 0:47 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Za sluncem


Za sluncem jít
a nepřestávat toužit
po domově tom,
kde šťastni budem v prostém životě,
čas zastaví se na okamžik ten,
co věčnost je a sen
je naplněn.

Jsi závrať má i touha,
jsi poklad můj, však ouha,
ještě ho nesmím otevřít,
jenom pár drobných
smím si k tobě uložit.

Co uvnitř nás se zračí,
to studánka je čistá
a pak nám jistě stačí
naleznout v srdci místa
plná něhy a čistá prostěradla
vlají na šňůrách, kde budu tobě
matkou, kamarádkou
a milenkou i snad.