Vyznání

6. června 2018 v 21:45 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe







Vyznání




Mé srdce často od dětsví úzkost svírá,
stalo se nestalo, chybí mi víra.
Na chvíli uvěřím milostem shůry,
ale pak stále víc pochybuji.

Jak je to s láskou pravou v tomto světě
a jak ji prožijem na onom světě?
Já vím, že miluji duši v člověku
a k té i Bůh sklání se od věků.

Chtěla bych jít a duši obejmout celou,
nemohu ale fyzicky býti s tebou.
Někdy už řízením Božím nerozumím,
bojuji s pravidly svým osrdím.

Přijmout a odevzdat všechno,
spoléhat na Boží lásku věrnou.
Ve snech a představách jsme jedno,
navenek ale trpím láskou nesouměrnou.

Já mluvím sem tam k tobě
a ty mlčíš stále jako v hrobě.
Já vím, že jednou v Nebi se dočkám
a i tam ještě chvíli si počkám.

Ale což nadělám jiného jen,
než čekat na svůj i tvůj poslední den,
až budem snít spolu společný sen,
v němž budeš novým dítětem

a o mne budeš se opírati,
aby až všechno se naučíš
a dospěješ, mohl jsi svoje síly dáti
všem duším, které utěšíš.

Tak budem spolu stále žít
a jeden v druhém budem číst,
nikdy se nelze lásky nabažit....
Budeme spolu tkát i příst.

Ty budeš knihou a já v tobě čistý list,
můj Anděl strážce spolu s tvým
zapíšou všechno, buď si jist,
a já ti skrze ně tvou netečnost na světě odpustím.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama