Červen 2018

Představy o budoucnosti na Věčnosti

15. června 2018 v 22:13 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Představy o budoucnosti na Věčnosti

Žijeme často představami o budoucnosti v tomto světě, však já vím, že jsme tady, abychom se naučili, co je třeba znát a vědět naší duši, protože život na světě je omezený časem, který je nám dán.
Skutečný život na nás teprv čeká, až na tomto světě umřeme a Bůh nás vzkřísí k životu věčnému. A proto vše, co činíme zde na zemi, mělo by mít smysl vzhledem k věčnosti, která přijde po smrti v tomto světě. Měli bychom myslet na věci podstatné a to je pravdivý vztah sám k sobě, užívat vždy nebeské způsoby a ne ty z podsvětí a žít svůj život s nadšením a odhodláním a zároveň i s myšlenkou, že všechno pomine a zůstane nám jen to skutečně cenné.
Někteří, co se dostanou do nebe, jakoby budou dál pokračovat v životě v nebi a prohlubovat dané schopnosti a užívat jich k dobru svému i druhých, někteří, co jsou pro nebe vybráni, budou muset žíti nové životy od malička a učit se všechno, co na zemi nestihli, aby mohli být v nebi posláni na své místo a nebo také s úkolem zpátky jako noví lidé na Zem.
Někteří a je jich mnoho, navrátí se do podsvětí, protože nejsou pro nebe vůbec zralí. Zní to jako pohádka,ale to je skutečná pravda, že v každé chvíli pozemské přítomnosti si tvoříme svou věčnost. Všechno, co je třeba, je láska, naděje a víra, ale jak bylo v bibli psáno, největší je láska.

Představuji si svou budoucnost jako život věčný, jenž není vůbec žádné lenošení, ale prostý život člověka, jenž s radostí slouží potřebným duším a raduje se z toho, že může být užitečný celou svou bytostí.


Beze slov

11. června 2018 v 13:15 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Beze slov

Již slov nám není třeba,
jsi víno mé i chleba...

Když přijímám tě pod obojí,
tak srdce mé se se tvým spojí,
nejsi už ty a nejsem já,
jsme jenom my dva
a pravda skrytá v našich nitrech
se zrcadlí už ve všech jitrech,

když probouzím se s láskou k tobě,
dávám ti ruce svoje obě.
A jsem-li sama sobě milující bytostí,
učím se Nebi otevříti v skrytosti.

Duch svatý do mne vchází
a ďábel ve své zlobě klacky hází,
sám se sebou se sází,
zda mne v nitru zkazí.

Já na pomyslné skále stojím,
modlím se, doufám, že obstojím
a když se vrhnu dolů po hlavě
a nebo půjdu bosky po lávě,
můj Anděl strážce vede mne
i přes překážky do Nebe.



Vyznání

6. června 2018 v 21:45 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe







Vyznání




Mé srdce často od dětsví úzkost svírá,
stalo se nestalo, chybí mi víra.
Na chvíli uvěřím milostem shůry,
ale pak stále víc pochybuji.

Jak je to s láskou pravou v tomto světě
a jak ji prožijem na onom světě?
Já vím, že miluji duši v člověku
a k té i Bůh sklání se od věků.

Chtěla bych jít a duši obejmout celou,
nemohu ale fyzicky býti s tebou.
Někdy už řízením Božím nerozumím,
bojuji s pravidly svým osrdím.

Přijmout a odevzdat všechno,
spoléhat na Boží lásku věrnou.
Ve snech a představách jsme jedno,
navenek ale trpím láskou nesouměrnou.

Já mluvím sem tam k tobě
a ty mlčíš stále jako v hrobě.
Já vím, že jednou v Nebi se dočkám
a i tam ještě chvíli si počkám.

Ale což nadělám jiného jen,
než čekat na svůj i tvůj poslední den,
až budem snít spolu společný sen,
v němž budeš novým dítětem

a o mne budeš se opírati,
aby až všechno se naučíš
a dospěješ, mohl jsi svoje síly dáti
všem duším, které utěšíš.

Tak budem spolu stále žít
a jeden v druhém budem číst,
nikdy se nelze lásky nabažit....
Budeme spolu tkát i příst.

Ty budeš knihou a já v tobě čistý list,
můj Anděl strážce spolu s tvým
zapíšou všechno, buď si jist,
a já ti skrze ně tvou netečnost na světě odpustím.




Plamen hoří

5. června 2018 v 21:32 | Marie Bernadeta |  Nálady



Plamen hoří


Když v srdci plamen hoří,
všechny překážky se zboří.
Jak plamen svíčky třepotá se
můj život lidský, který zdá se
mi moc krátký
na to, projít zmatky.

Tak ve svém srdci plamen nechávám
a pravdu čistou poznávám,
tu kterou každý hledá
a odradit se nikdy nedá.

Jsem svící rudou v hrudi tvé,
srdce tvé hoří v plamenech.
Kam kráčíme a proč tu jsme?
Dnes nezáleží na jménech.

Jsme na cestě do Nebe,
víc světla chci mít pro tebe
a srdce moje v plamenech
se cuká jako vzdech,

jenž k tobě stále míří
a posílám ti chmýří,
co květu zmarem je
a novým svítá naděje.



Jako svatí

5. června 2018 v 20:35 | Marie Bernadeta |  Nálady


Jako svatí


Když naproti mi kráčíš
a kříž svůj těžký vláčíš,
mám srdce na svém místě
a jedno jsme pak jistě.

Pro tebe vpravo srdce mé je,
jak v zrcadle se děje
a u mne spíše vlevo v hrudi
tluče a samota mne studí,

když každý jinou cestou jdeme,
však v nitru stále spolu býti smíme,
a dokud na konec cesty nedojdeme
a život věčný uchopíme,

v němž spolu budem tak,
jak odvěků je dáno
těm, co hledí do oblak
a v knize je to psáno.

Jen úmysly mít čisté,
tak jak mi srdce zblázněné dnes radí
a miti srdce na pravém místě
smějí všichni svatí.