Květen 2018

Odkaz" http://mariebernadeta.blog.cz/1803/cesty-zivota

Dnes v 12:55 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Na téma týdne: " Začátek a konec" si můžete přečíst můj osobní pohled v březnovém článku: http://mariebernadeta.blog.cz/1803/cesty-zivota

Alfa a omega

Dnes v 12:43 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfa_a_omega |  citace

Alfa a omega


A. Gaudí: Alfa a Omega na katedrále v Barceloně

Monogram PX s písmeny AΩ (náhrobek, kolem 680, Louvre)

Alfa a omega na mozaice v římském kostele San Clemente (12. stol.)

Alfa a omega, je první a poslední písmeno klasické (jónské) řecké abecedy. Mohou tak znamenat počátek a konec, první a poslední, případně i celek nějakého děje nebo celku, podobně jako české "od A do Zet".

Původ

V pozdním starověku se písmena abecedy - z nichž lze sestavit všechna slova - někdy pokládala za jakési prvky světa a výraz "alfa a omega" tak mohl znamenat počátek i konec, případně celek Vesmíru. V židovské rabínské literatuře se podobně užívají písmena alef א a tav ת a výraz "plnit Zákon od alef po tav" znamenal plnit celý Zákon.[1]

V podobném významu používá výraz alfa a omega biblická kniha Zjevení Janova (Apokalypsa):

"Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí."
- Zj 1,8

Výraz se pak ještě opakuje ve Zj 21, 6 (Kral, ČEP) a Zj 22, 13 (Kral, ČEP), kde jej o sobě říká Ježíš Kristus. Obrat "první a poslední", což je citát z knihy Izajáš (Iz 44, 6 (Kral, ČEP), se kromě toho opakuje ještě několikrát.

Spojení "První a poslední" používá jako Boží titul také Korán (Súra 57,3).[2]

V historii

Symbol AO se pak velmi často vyskytuje ve starokřesťanském umění, na náhrobcích a reliéfech, často jako součást Kristova monogramu PX. V této podobě pak od doby císaře Konstantina (+337) nosily také římské legie na svých standartách (labarum). Objevuje se pak porůznu v křesťanské ikonografii, zejména na mozaikách a freskách.

Výraz "alfa a omega" se pak stal poměrně běžnou metaforou pro celek nějakého děje, pro "první a poslední". Objevuje se i v literatuře, jako název hudebních alb, filmů a podobně.

( https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfa_a_omega)


Přítomnost, která trvá

Sobota v 22:46 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace





Přítomnost, která trvá


Co jenom pravda je a co není,
vědět, či nevědět, co se změní?

Jak život lidský korytem času běží,
zůstává naše nitro u moře lásky na pobřeží.

Nemohu usnout, bojuji s tělem svým,
které se vzpouzí poznaným tajemstvím.

Jsem živou bytostí v tomto světě,
kde se vším zápasím v každé větě.

Po cestě křížové jdeme
k cíli, co tady nenajdeme.

A přece ležíme v dlani Boží,
do vln se vrhneme z útesu na pobřeží

a jako na vlnách budeme přeneseni
do světa, pro který byli jsme utvořeni.

V doufání prostém Božího dítěte
nacházím útěchu zde v tom světě,

kde se dnes nacházím
a s proudem času žitím procházím.

Tak každý do sebe ponořen jen
počítá kolikrát pomine noc i den,

v čase, co byl nám dán k pobytu zde
smýváme slepotu všedního dne.


Doufání

Pátek v 23:06 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi




Doufání


Chci s tebou, Lásko být,
do Nebe s tebou odejít.
Tam, kde je mír a klid
a kde můžem všechno mít.

Kdo v lásce učí se žít,
ten může doufat v okamžik,
jenž mu dá věčně žít
v Nebi, kam touží odejít.

Kdo Lásku učí se v sobě mít,
ten může jistě pochopit,
jen čistí mohou bránou odejít,
ostatní doufají, že budou znovu žít.

Zázraky nejsou oslnivé,
většinou lehce je nalezneme
ve všem, co máme na dlani,
tak jako každé svítání.

Ještě ti šeptám do spaní
slovíčka plná toulání
a doufám v naše setkání,
kterým již nikdo nebrání.

Brána

Pátek v 22:39 | Marie Bernadeta |  Nálady


Brána

Kam vede cesta má?
Do nebe nebo do Pekla?

Jen prostě jdeme cestou svou.
Ráno se probouzíme s otázkou
a večer usínáme s přáním svým,
abychom dál kráčeli za tím tajemstvím.

A ti, co mají v srdci pokoru,
možná, že půjdou nahoru
a ti, co pýchu v srdci mají,
kam ti se asi ubírají?





Doteky pravdy

Čtvrtek v 0:21 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Doteky pravdy



Do prázdna, do ticha
vpíjí se čas.
Pravda se odmyká
v každém z nás.

Dobro a zlo jsou na dlani.
Vybírat můžem vždy sami.
Duše se může uplatnit
anebo nechá se polapit

do sítí z nízkých úrovní spletených z uzlů zla,
jejichž kořeny zapustily v těch, co smrt si volí místo života.

Duši kdo jakou zavolá?
Z nebe tu čistou, zlou z pekla.

Matka a otec v nitrech svých
volají duše dětí svých,
aby se v těle narodily
a pravdu v sobě uchopily.

Kdo v knize psáno má žít,
toho síť zloby nesmí pohltit.
Kdo si však zvolil peklo,
v tom zlo se zaseklo.

Způsoby z podsvětí jsou mi známy,
duše ty proradné jsou mezi námi
a je jich většina na světě, zřím,
já v lásce čisté snad uhořím
a duše z podsvětí jsou mi cizí,
pro ně je život příští v pekle,
nesnesou nikdy věci ryzí,
neboť zmar zvolily v sobě vlekle
živí se hněvem a špatnou energií,
ze zla se radují a klení holdují,
jakoby z kanálu právě vylezly,
co srdce živí, to z úst vychází.

Kdo s čím zachází,
tím také schází.
Co z úst se line,
to ze srdce plyne.

Způsoby nízké hlupáci mají,
ještě se jimi holedbají,
jak osel, který praví,
jsem hloupý, hodím se leda na tahání.

Prostá je pravda velice,
Bůh totiž vidí do srdce.
Kdo srdce koupe v hříchu,
pěstuje v sobě pýchu
a pak jen krůček stačí,
upadne hnedle na pavlači.

Do nebe vejít zlo nesmí,
Nebe je totiž celý vesmír,
a všechno dobré v člověku
dává Duch svatý od Věků.
Zlo pak je svobodné přestoupení
zákona pravého, jenž v srdcích ztracených není
a kteří zvolili zmar,
namísto aby života dar
do rukou vzali,
oni ho na zemi ponechají
a peklu duši svou odevzdají.