V Nebe doufání

13. ledna 2018 v 18:05 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi




V Nebe doufání


Kdo věří na Nebe a kdo jen může říci s jistotou, že Nebe je či není?
Já však pro mnohá znamení na Nebe věřím a doufám v život věčný, který se teprv po životě na zemi v plnosti své uskuteční.
Čekají na mne nové úkoly a také Andělé, se kterými jsem stále ve spojení a spolu s nimi v jednotě duchovní plním na zemi své úkoly, co jsou zkouškou pro život věčný, Bohem slíbený.
Věčnost je totiž trvání v nás a projev všeho stálého tak, jak nás Bůh stvořil, duše je plná schopností se stále učit. Jedna duše je druhé světlem a druhem nejbližším v každé chvíli. Láska pak je ta, kterou se všechno navždy přikrývá. Ze slibů prázdných není nic, když slovo nestane se skutkem, pak v myšlence jen pouhé odchází a rozplyne se v nicotě, když vůle naše ve vědomí neučiní navždy ne či ano, jak prázdná loďka propluje a zmizí kdesi za mořem.
Vše v myšlenkách však počíná se a od úmyslů odvíjí se skutky naše. Je na každém z nás tento úkol vždy šířit pravdu vůkol. Co v nitru našem zrcadlí se, to v chování pak projeví se. A někdy nelze odestát, co řekli jsme a učinili bez rozmyslu snad.
Kam myslí kdo, že duše mnohých jdou, kam odcházejí ti, co na zemi už tělo opustili, kam všechny duše vcházejí a kam se vůbec podějí ti, co na světě už zemřeli a přece v duši dál jsou živí, jen v jiné formě v tomto světě nebo v světě jiném se probouzejí s čistou myslí a dělají pak, co jim bylo svěřeno již od věčnosti, tak život tento učiněn byl v Nebi a pro pýchu a lež spustila se řež mezi všemi světy a naší zemí, věř.
Na cestě životem k cíli, kterým Nebe je, se potýkáme s úkoly a hledáme vždy světlo pravé, co každý ve svém nitru navždy ukrýváme. Já věřím v lásku a visím na tom obrázku, že jedna duše může býti druhé sluncem a myšlenkou svou čistou, kterou k milované bytosti vysílá své doteky, jak paprsky druhou duši oživuje stále, zatímco druhá duše jako země ty paprsky přijímá a jimi se živí a dává v sobě život všemu,co přijímá a vše je vlastně o darování se jeden druhému a o přijetí pak všeho, co jedna duše vysílá, tím vytváří se celá jednota mezi těmi, kteří milují se, kdo setkají se na věčnosti jako druzi či siamská dvojčata.
Pak všechno, co dnes prožíváme, je pečetí, co na věčnost si přichystáme a nemá v tomto světě smysl nic, co není pro věčnost, vše bude ztraceno pak v nevědomí a zapomnění našem pro dobro naší duše.

A všechno, co si slibujeme, ať pochází od našich úmyslů vždy čistých a na mysli ať každý má, že s čím kdo zachází, to sklidí, nazí jsme na svět přišli a nazí mnozí odešli, tak všechno skryté bude odkryto a na talíři podáváno bude hned po tom, co naše srdce projde žencům přes síto a odpuštěno bude jednou provždy nám, co nemůžeme ještě pravdu uvidět.

Tak každý životu i smrti je vždy odevzdán a začíná vždy na nule. Toť spravedlnost světa vezdejšího, že smrt se nevyhýbá chudým ani bohatým a že pouze jednou máme šanci pravdu uchopit a od ní vše odvíjet.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloody.Heaven.Sea Bloody.Heaven.Sea | Web | 13. ledna 2018 v 18:30 | Reagovat

krásně napsáno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama