Rozfoukaná větrem ledovým

14. prosince 2017 v 9:49 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi




Rozfoukaná větrem ledovým



Letím jak vítr úbočím,
do větví stromů vkládám starosti
a rozcuchané vlasy z roští
si rozčesávám rampouchy.

Zima mi leze za nechty,
do skel si kreslím krajky
na spodničky a na límečky bílé,
pak chytám vločky rozpustile
a do dlaní si dýchám ještě víc,
když nezbylo v nich nic.

Když zima bílá sílí,
po stráních proháněj se víly
a ruce plné vloček derou
peří z husí nebeských,
co chystají se na peřiny
těm, co spát už navždy odešli
a věčně budou
jako děti Boží žít,
tam šťastní mohou být,
když zkoušky v zemi vezdejší
jsou za nimi a Bůh sám je konejší
jak matka nemluvňátko svoje včerejší.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chiméra Chiméra | 14. prosince 2017 v 14:46 | Reagovat

Krásna baseň :-D  :-)

2 Eliss Eliss | Web | 14. prosince 2017 v 16:44 | Reagovat

Na ty co odešli zůstanou bohužel jen vzpomínky...

3 ZacharyBip ZacharyBip | E-mail | 1. ledna 2018 v 2:33 | Reagovat

Hello. And Bye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama