Nebeské fantazie

14. prosince 2017 v 9:22 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi






Nebeské fantazie


Jak tichý poutník kráčím bosa,
boty, co tlačí, zmáčela mi rosa.
Po Nebi běhám lukami širými
a hledám slova na rýmy.

Jsem mrakem bílým na Nebi,
někdy mráz sílí, zebe mi,
tváře mám rudé od studu,
snad neudělám ostudu,
když jako víla bílá
nohy v potůčku jsem namočila.

Já modrým nebem pluji,
tam ukrytá jsem v sluji
a srnka zrána běží ladně
pít vodu ze tvé štědré dlaně.

Já kráčela jsem bosa
a do nohou studila mne rosa,
a v trávě zahlídla jsem kosa,
co vzlétl náhle polekaně,
když myslivec byl na čekané.

Až v nebi budem píti ze studánek,
až oči zatlačí nám věčný spánek,
já budu v háji lehký vánek,
co laská dlaní i tvůj spánek.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama