Sametová revoluce a čas po ní

18. listopadu 2017 v 20:25 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Sametová revoluce a čas po ní

V hlavě mi zní modlitba ....

Musí to tak být, co se děje ve světě i v našich životech, protože ještě nejsme v Nebi, abychom, až tam budeme, byli syny, co jsou s Otcem a považují si toho býti s ním, ačkoli často jsme syny, kteří ho opustili, promarnili jeho dary ve světě a pak bídní a smutní leželi s prosbou u Otcových dveří.
Pane, tys milostivý, smiluj se nad námi ubohými lidmi ve světě a zůstávej s námi. My tě vnímáme a skrze všechny zkoušky na této cestě chceme zůstat tvými dětmi. tys milostivý a jediný hodný slávy a chvály, tys nekonečným zdrojem života a naším tvůrcem, stvořil jsi nás k obrazu svému a my chceme býti s Tebou jedno tělo, kde každý z nás je platným údem živého těla souznění, v němž ty sám se sděluješ a plyneš jako duch, který oživuje a nás při životě udržuje.
Tak spojeni vnitřně jeden s druhým Láskou a tvým duchem kráčíme v lidském těle v podobě člověka Tobě vstříc do Věčnosti.

Nejprve hledejme Boží království a všechno ostatní nám bude přidáno.

Potřeby duše předcházejí potřebám hmotným.
V tomto světě však věci viditelné berou se za ty hlavní a důležité a již v tom je pravda převrácená natolik, že těmto vnějším komediím hraným s určitými úmysly, mnozí také věří.
Já to vnímám tak, že se vlastně nic nestalo, nebyla žádná revoluce, jenom ten systém, který byl, přešel pozvolna v jiný a to v takový, který se jaksi zhmotnil ze všeobecných úmyslů mnohých a jako všechno v tomto světě, není opět dokonalý a závisí vždy na lidech, kteří uvnitř i zvenku na ten systém, v němž jsme všichni uvízli, působí.
Prostý člověk nemůže udělat nic, než být součástí určitého systému, který určitému věku (době) přísluší a nezávisle na tomto systému jsme všichni podrobeni zkouškám osobním.

Neboť je čas sklizně, kdy ženci posbírají úrodu a od plevelu a plev ji vyčistí, což se podobá každému, kdo zvažuje své úmysly vzhledem k Bohu a Věčnosti a zároveň sám v sobě nastavuje zrcadlo ve svědomí a jedná s láskou, která upřednostňuje dobro vlastní duše i duše druhé stejně. Nebo-li, jsme-li zralí pro Nebe, pak je naší snahou o Nebe usilovat a naopak.

Člověk položený do určitého systému tohoto světa zůstává lidskou bytostí a má svůj rozum a svobodnou vůli a možnost volby ve svědomí, zda se podrobí vůli vyšší " Dávejte Císaři, co je císařovo a Bohu, co je boží " a svobodně se podvolí fungování v systému, který je zrovna moderní, t.j podřídí se v povinnostech, které mu ve svědomí připadají jako nutné vzhledem k hmotnému přežití na tomto světě a zároveň tím plní Vůli Boží.
To ovšem ke štěstí člověku nestačí, neboť tím je život svobodné volby z rozumu velmi omezen a někdy není schopen mnohý z nás pochopit, k čemu jsou mnohé schopnosti a dary duše v tomto světě, kde vlastně nejsme nikdy zcela svobodní, dokud nepřijmeme pravdu o tom, že život je pouze cesta do věčnosti a každý den je plný zkoušek, kterými musíme projít, abychom byli pro život v Nebi zralí.
Kdo říká," jsem šťasten, že byla sametová revoluce"", tomu nerozumím, neboť doba je pro nitro člověka tíživá a depresní natolik, že je viditelné, že v tomto systému není na prvním místě člověk, ale převrácené hodnoty a to je tržní hospodářství, skrze které se všichni snažíme uskutečnit svoje hmotné potřeby a mnohým se to ani zdárně nedaří, protože všechno je již víc než složité a prostý člověk systému, co je nyní, už skoro neruzumí a nikdo víceméně nechápe, proč všechny hodnoty se poměřují penězi, když přece každou hmotnou potřebu předchází hodnota duchovní
a ty přijímáme z Věčného zdroje skrze ducha, jenž potom dále působí i na naši mysl a tělo, jež je formou existence naší nehmotné duše v tomto světě, duše zcela závislé na Nebeském zdroji a jeho milostivém plynutí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama