Dušičky

2. listopadu 2017 v 14:29 | Marie Bernadeta |  Nálady


Dušičky

Vítr už orval listy ze stromů
a plody jejich očesal.
On slitování nemá žádné
a kudy chce si, vane.

Jen tiše sedím na lavičce,
když ještě slunce rozhodlo se hřát
a mojí roztřesené svíčce
kousek tepla dát.

Ve větru svíce zhasínají,
i v nás je cítit podzim,
když ti, co žili s námi,
nejsou tady,
protože jako listí ze stromů
padnou k zemi též
a duše navrátí se zas domů
ze svých prašných cest.

Ještě mi šusti, podzime,
listy, co tančí po zemi.
Ani nás Osud nemine,
u srdce z toho smutno mi.

Jakoby den nestřídala tma
a rozum s nevědomím
nezápasil tiše v nás,
co bylo, zapomenem,
jen Láska prohořívá nás,
když plodům konce věští
tento smutný čas.

Bůh dopřává mi odpočinek
a slunce hladí paprsky.
Koho je vítr rozjařený synek,
že zdá se trochu oprsklý?
Když cuchá taky moje vlasy
a přivolává smutné časy
tyto podzimní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. listopadu 2017 v 15:34 | Reagovat

To já mám podzim moc ráda :-)

2 Debbie C. Debbie C. | 2. listopadu 2017 v 19:36 | Reagovat

Moc krásné 😊 Osobně podzim miluju 😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama