Cesta ke svatosti

14. října 2017 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Cesta ke svatosti

Přemýšlím často nad tím, jak vnímám duše druhých lidí, nemohu pochopit , jak málo dbají mnozí o svou duši a jejich chování je projevem pustého nerozumu. Vždyť čím jsme na světě déle, tím více máme usilovat o to, aby duše měla v rukou tělo a aby se náš projev sjednotil s naší duší, jejíž síla se má ukázat a která byla stvořena k obrazu Božímu. Vždyť každé slovo, které vychází z úst, má být chválou Bohu, nikoli výsměchem.
V Nebi je všechno prosté a každý se raduje z maličkostí a jedna bytost se s druhou setkává s láskou a porozuměním. Nebe je vyplynutím našeho úsilí na zemi.Jsme-li zbaveni dědičnho hříchu, pak všichni žijí ve své svatosti, čímž se rozumí zde ve světě zvládnutí vlastní povahy.
Je proto velmi důežité naučit se ovládat a zvládat své negativní emoce a umět s nimi pracovat takovým způsobem, že se vstřebají a nebudeme se jimi projevovat navenek a v srdci zůstane nám pokoj a mír, který vysíláme ze svého nitra i kolem sebe.Tak umírali mnozí mučeníci a přijímali utrpení z rukou nepřítele a zároveň jim odpouštěli.
Měli bychom si ovšem také uvědomit, že za duše v pekle se nikdo nemodlí, neboť již není žádné naděje na jejich obrácení z jejich vlastního rozhodnutí setrvávat daleko od Boží přítomnosti tím, že ji odmítají celou duší a veškerými projevy neslučitelnými se životem, jenž v naší stvořené duši Bůh Stvořitel udržuje ve své nekonečné milosti, pokud jsme zde na zemi lidmi.
Kdo o životě rozjímá, ten jistě hledá odpovědi na to, co činit má a jak dojít k cíli na své cestě života v tomto světě, kde všechno důležité ukrýváme ve svých duších a vědomě smíme v tomto světě jednat podle svého svědomí.

Jednou se ocitneme mimo svoje tělo, to každý ví a každý se smrtí svou počítá, jak známo ale, nic nezmění poslední vteřina, máme přece celý pozemský život, každičký den, který přijímáme z Boží ruky, je nám časem daným ke zkouškám na věčnost, zda zvolíme si Nebe nebo věčné zatracení v pekle.
Kdo rozjímá dnes nad těmito věcmi o Nebi a Pekle, ten pochopí, že "karty už jsou rozdány",
kdo v Knize života je zapsán, ten prochází zkouškami pro Nebe a kdo si vybral zatracení, smrt a nicotu, ten sám se ve svých hříších topí a ve špatných náklonnostech setrvává paličatě.
Já do srdce vždy hledím a zvažuji jednání své i druhých ke mně, zda mne přijímají nebo chtějí ze mne učinit jen věc, která se jim z rukou vymyká, když vnímám jejich duši, cítím jejich nitro, že nejsou schopni uznat svobodnou vůli každého člověka, která se ale má sjednotit s vůlí vyšší, než kam sahá rozum náš a v ní naplnit svůj osud, to jest svatý být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama