Říjen 2017

https://www.celostnimedicina.cz/jak-zvladat-svuj-hnev.htm

31. října 2017 v 11:56 citace

Jak zvládat svůj hněv

30.03.2010
Jak zvládat svůj hněvHněv je jednou ze základních lidských emocí. V dřívějších dobách nám pomáhal vyrovnat se s potenciálně nebezpečnými situacemi, odolat útokům různých prehistorických šelem, nepřátelských bojových kmenů a jiných situací ohrožujících život. Nicméně od těch dob, kdy byli naši předci "uzlíkem" bazálních emocí se mnohé změnilo. Dnes již nemůžeme vybít svůj hněv na mamutovi či šavlozubém tygru.
Jejich dnešní podoba má tvář nadřízeného, známého či někdy i někoho blízkého, kdo je buďto zdrojem našeho hněvu, nebo ten, kdo má smůlu a je pouze přítomen ve špatnou chvíli na špatném místě - a my si pouze na něm náš hněv vylijeme, i když původ našeho hněvu tkví někde úplně jinde. Prožitek hněvu má zajisté historické kořeny u našich předků, byla to rozhodně hojně používaná emoce. Nicméně v moderní společnosti se již projevy hněvu neakceptují natolik, než tomu bylo tehdy, ba co více, mnohdy jdou v rozporu buďto s dobrými mravy nebo zákonem. Když člověka neandertálského rozbolel zub, vybil si zlost na něčem, co mu zrovna přišlo pod ruku. Dnes bychom asi nepřešli bez udivení kolem člověka mlátícího do telefonní budky nebo odpadkového koše a pravděpodobně bychom se nedovtípili, že je to kvůli zubu. Problémem však taky bývá, když si třeba nepříjemnou situaci z prožitého dne v práci a tím nahromaděný hněv ventilujeme po příchodu domů na rodině a svých blízkých. Taky je to ventil, taky poskytuje úlevu od prožitku hněvu - avšak, jde o velice nevhodný způsob, jak se s hněvem vypořádat.


Technik ke zvládání hněvu je hned několik. Společným jmenovatelem a důležitým krokem vždy bývá samotné uvědomení si hněvu. Připuštění faktu, že se mi hněv dostává mimo kontrolu, je důležitým momentem k tomu, abychom věděli, co dál. K tomu, abychom mohli zmírnit svůj hněv, někdy může pomoci, když víme jeho příčinu. Ne vždy je tato příčina jasná. Může jít o nějaký zdravotní problém, rodinnou situaci, finanční potíže, pracovní konflikt, prožívání extrémního stresu nebo strachu, užití alkoholu nebo drog a podobně.


Samozřejmě, že někdy vnější nebo i vnitřní příčiny a situace, které v nás určité emoce podporují, nemůžeme ovlivnit. Někdy prostě nemůžeme ovlivnit to, že nás začne bolet zub, že má šéf špatnou náladu, že nám sousedka něco odmlouvá apod. To, co ovlivnit nemůžeme, ať nás v danou chvíli netrápí. Co v tuto chvíli ovlivnit můžeme, jsme my sami a naše emoce. Když cítíme, že se v nás probouzí hněv, to je ten okamžik, který ovlivnit můžeme - a můžeme se pokusit kontrolovat svůj hněv. To je naše volba!


Hněv má totiž za následek celou řadu vedlejších následků. Mezi fyzické a tělesné důsledky patří různá zranění, zvýšená hladina adrenalinu, zvýšení krevního tlaku a srdečního tepu, což potažmo může vést k srdečním a srdcově-cévním onemocněním, infarktu myokardu apod. Mezi psychické dopady hněvu patří ovlivnění emocí, pociťování viny, pocity selhání, deprese, neustálého napětí a podráždění, zuřivost, vystupňovaný vztek až vykonání násilného činu, napadení, vraždy (nebo sebevraždy).


Hněv je silná emoce a patří k emocím lásky, strachu, štěstí, odporu jednou k základním emocím. Proto i její regulace není snadná. Napomoci však můžou různé kroky či postupy:
  • Vědomé rozhodnutí se zůstat v klidu nebo se upokojit. Nereagovat, neburcovat žádnou akci ani myšlenky hněvu. Soustředit se na uklidnění, dýchání a vědomé zaměření na upokojení se.
  • Teprve pak můžeme začít komunikovat. Opět, v pokojném nastavení verbalizovat naše pocity. Ať už před sebou samým, nebo před ostatními. Když nás někdo nahněvá, podle prvého bodu se upokojíme, a teprve pak můžeme naše emoce dát do slovní podoby, která tak nebude natolik zraňující a naopak, lépe bude nabývat konstruktivnější podoby. Bez urážení, zvyšování hlasu a hádky.
  • Když jsou Vaše emoce silné natolik, že v danou chvíli vás můžou přerůst, je dobré se stáhnout, odejít. Je méně zraňující ventilovat svůj hněv o samotě, kde emocionálně (nebo fyzicky) nemůžeme nikoho zranit. Následky by nás pak mohli mrzet. Může nám pak dobře pomoci relaxace, hluboké dýchání, pokojná hudba ale třeba i horká koupel.
  • Při situacích hněvu je vždy dobré hledat a zaměřit se na něco pozitivního než lpět, pídit se a ještě víc rozmazávat to, co v nás hněv jen burcuje. Naopak, je potřebné se zaměřit na něco pozitivního, na příznivou stránku dané situace, na něco, co nám v dané chvíli může pomoct, co je pozitivní, výhodné, dobré v dané chvíli. Taky je dobré pracovat s odpuštěním, naučit se odpouštět, vědět odpustit sobě i druhým.

Hněv tady s námi byl, je a bude. Musíme se s ním naučit žít, a tedy, spíše, než se mu poddat nebo ho potlačovat a riskovat, kdy z kotle unikne, je dobré, abychom se ho naučit ovládat.

Podzime

28. října 2017 v 21:15 | Marie Bernadeta |  Nálady


Podzime


Do kapek tvých se schovávám
a láskám tajným zamávám,
když v myšlenkách si pohrávám
s lístky na cestě,
co podzim háže nevěstě,
co brzy z oblaků se přižene
a podzim podá ruku své ženě.

Jako bych malovala dál
obrazy velkých katedrál,
kde v pokoře vždy stál
skromný a v hnědém kabátku,
snad podobal se robátku,
pak odešel si kamsi ven
a já probuzená položila sen,
v němž Bůh sám mi žehnal,
ať pokryji svým pláštěm zem.

Barvy zas bílá zakryje
a něžná zima ožije,
kdo mládí v dlaních svírá,
za čas ho stáří nemine,
barevné lístky sbírá
a v bílých vločkách jednou spočine.

Naše cesty

25. října 2017 v 21:26 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie


Naše cesty


Jen malé rozjímání nad životem,
který Anděl Strážce chrání
a s nímž teď cestou pravdy procházím.

Vnímám cesty druhých lidí, většina hraje komedie sama před sebou a nepřizná si pravdu skutečnou, totiž, co cítí, s čím bojují a čemu sami v sobě dají přednost a jako vždy dnes každý skrze zkoušky v tomto světě tříbí svého ducha nebo jej umenšuje.
Padl na mne velký smutek i bázeň zároveň, když spatřila jsem mnohá srdce, co kráčejí ruku v ruce s "Čertem" , jenž se projevuje typicky tím, že neuznává svobodnou vůli druhé bytosti a ostatní lidé jsou pro něj jako psi, kteří mají plnit rozkazy, které se rodí ve zlé a převrácené mysli.





Vždyť život pozemský je cestou na Věčnost,
zde na Zemi jsem pouhý host
a zkouškami zde každý prochází
a směr své cesty v mysli vlastní nachází.
Jen skrze vlastní skutky,
co projevem jsou dění v nitru,
činí další kroky
k Nebi nebo k Peklu.

Já v ruce klíče mám
a s nimi dveře otvírám
a srdce mnohých ztracena jsou v temnotách,
já nepřekročím s nimi práh.

Jak za sklem zůstanou ti proradní,
co pro špatnost se rozhodli.

Jak říci lidem hlasem zbožným,
že život věčný je všem možný,
však zříci každý musí se
zla , kterým sám vždy dusí se.

Nemusí nikdy míti strach sám ze sebe,
kdo jedná skrze Ducha pro Nebe.
Však bázeň v sobě míti máme
před jsoucností, co v srdci objímáme.




Podzimní tóny

22. října 2017 v 20:34 | Marie Bernadeta |  Nálady



Podzimní tóny


Podzim ptá se sedmikrásek
na výčet svých loňských lásek.

V trávě leží suchý list,
můžeš si v něm tajně číst

o tom, co se právě
děje v mojí hlavě.

V hlavě zní mi tklivé tóny,
co mi hrají žluté stromy.

Opadají zítra k zemi,
nevrátí se do větví,
a tak smutno je mi
i mne, strome, podetni.

Jsem jak suchý lístek,
vítr si mne k zemi nese
a pár loňských lásek
po větru se nese.

Mám tě ráda podzime,
ani mne to nemine,
co zežloutne ve větvích,
opadá si tiše z nich

a pak v zimě na pěšině
objeví se bílý sníh,
mám tě ráda, ale
vím že s tebou nezůstanem.

Čas v nás plyne kuředu,
po úterý na středu
a já, Lásko, tvoji mysl
jinotaji opředu.




Cesta ke svatosti

14. října 2017 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Cesta ke svatosti

Přemýšlím často nad tím, jak vnímám duše druhých lidí, nemohu pochopit , jak málo dbají mnozí o svou duši a jejich chování je projevem pustého nerozumu. Vždyť čím jsme na světě déle, tím více máme usilovat o to, aby duše měla v rukou tělo a aby se náš projev sjednotil s naší duší, jejíž síla se má ukázat a která byla stvořena k obrazu Božímu. Vždyť každé slovo, které vychází z úst, má být chválou Bohu, nikoli výsměchem.
V Nebi je všechno prosté a každý se raduje z maličkostí a jedna bytost se s druhou setkává s láskou a porozuměním. Nebe je vyplynutím našeho úsilí na zemi.Jsme-li zbaveni dědičnho hříchu, pak všichni žijí ve své svatosti, čímž se rozumí zde ve světě zvládnutí vlastní povahy.
Je proto velmi důežité naučit se ovládat a zvládat své negativní emoce a umět s nimi pracovat takovým způsobem, že se vstřebají a nebudeme se jimi projevovat navenek a v srdci zůstane nám pokoj a mír, který vysíláme ze svého nitra i kolem sebe.Tak umírali mnozí mučeníci a přijímali utrpení z rukou nepřítele a zároveň jim odpouštěli.
Měli bychom si ovšem také uvědomit, že za duše v pekle se nikdo nemodlí, neboť již není žádné naděje na jejich obrácení z jejich vlastního rozhodnutí setrvávat daleko od Boží přítomnosti tím, že ji odmítají celou duší a veškerými projevy neslučitelnými se životem, jenž v naší stvořené duši Bůh Stvořitel udržuje ve své nekonečné milosti, pokud jsme zde na zemi lidmi.
Kdo o životě rozjímá, ten jistě hledá odpovědi na to, co činit má a jak dojít k cíli na své cestě života v tomto světě, kde všechno důležité ukrýváme ve svých duších a vědomě smíme v tomto světě jednat podle svého svědomí.

Jednou se ocitneme mimo svoje tělo, to každý ví a každý se smrtí svou počítá, jak známo ale, nic nezmění poslední vteřina, máme přece celý pozemský život, každičký den, který přijímáme z Boží ruky, je nám časem daným ke zkouškám na věčnost, zda zvolíme si Nebe nebo věčné zatracení v pekle.
Kdo rozjímá dnes nad těmito věcmi o Nebi a Pekle, ten pochopí, že "karty už jsou rozdány",
kdo v Knize života je zapsán, ten prochází zkouškami pro Nebe a kdo si vybral zatracení, smrt a nicotu, ten sám se ve svých hříších topí a ve špatných náklonnostech setrvává paličatě.
Já do srdce vždy hledím a zvažuji jednání své i druhých ke mně, zda mne přijímají nebo chtějí ze mne učinit jen věc, která se jim z rukou vymyká, když vnímám jejich duši, cítím jejich nitro, že nejsou schopni uznat svobodnou vůli každého člověka, která se ale má sjednotit s vůlí vyšší, než kam sahá rozum náš a v ní naplnit svůj osud, to jest svatý být.

Den do tmy

12. října 2017 v 20:38 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace




Den do tmy




Den do tmy už se uložil,
abychom načerpali trochu sil.

Můj Anděl zrcadlo mi nastavil,
aby mou duši uzdravil

a dal jí střípek světla shůry,
co odežene noční můry.

A jak tak rozčesávám vlasy,
hážu si stříbrňáky do své kasy

na zítra, abych měla drobné,
až poledne s únavou mi nohy podetne.

Zlo na cestě

10. října 2017 v 21:55 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Zlo na cestě


Kdo z nebe přišel do světa,
ten v sobě touhu žíti má
a na své cestě hledá dobro,
které ho stále objímá
navzdory starostem
i zlu, co v mnohých duších
vnímá.

Jak za sklem ocitnou se
a do nebe vstoupit nemohou,
potravou duší z podsvětí
je hřích a zloba v srdcích
jejich nečistých,
oni zvolili si smrt
na odvrácené straně světa
ponoří se do plamenů
vlastní zloby, což je ničemnost.

Nemohu setkávat se s duší,
která touží ubližovat
a ze zloby se těší
a jí se uklidňuje,
že někdo jiný trpí,
ho štěstím zcela naplňuje.

Já jinou cestou kráčím
a vidím pravdu na dlani,
dnes otočím se na patě
a nenechám se svésti do bažin,
kde duše proradné jen dlí,
já poznám dobro v duši,
jen takové to sluší,
co krásnými se zdobí ctnostmi ,
ne špatnými náklonostmi
a neházeti perly sviním,
ty na krku si ponechám
a pokračuji v cestě tam,
kde domov mám.




Den za dnem

9. října 2017 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie





Den za dnem


Den za dnem míjí jen
a já si v srdci svém
odškrtávám úkoly,
jak chodila bych do školy.

Zde na světě jsem
pro každičký svůj den,
abych v srdci měla víru
a poznala i míru,

s kterou vážit mám svá slova
i skutky svoje v dlani
držet za svítání,
když vstávat časně musím
a činit, co si žádá svět
teď, tady a hned.

Pryč se splíny i stíny za oknem!

9. října 2017 v 20:06 | Marie Bernadeta |  Nálady


Pryč se splíny i stíny za oknem!


Za oknem mým jsou stromů stíny,
život můj plyne, dny míjí.
Příroda plody vydává
a je v ní vidět únava.

Když setmělo se venku,
je čas si vypít sklenku
a stíny nechat za oknem,
spíš radost v srdci svém
podržet si ze dnů světlých,
zas zjara vrátíme se do nich.

Když nálada smutná zmocňuje se duše,
tam za sluníčkem, vím, že kluše
jak věrný koník můj,
ty stíne černý za oknem si stůj
a nechoď do jídelny,
ani do ložnice
nikdy více.

Pryč se splíny i stíny za oknem!
Kéž radost z léta zůstává si v srdci mém!




Podzimní psaní

3. října 2017 v 12:26 | Marie Bernadeta |  Nálady
Podzimní psaní


Podzime uplakaný
zaplavíš slzami
moje rány.
Podzimní čas
má také místo v nás,
v něm smutek nostalgický
míchá se se sklizní plodů
a věští časy odpočinku.
V přírodě ukládá se k spánku,
aby zas zjara vzbudil se znova
čistý a obnovený,
a proto slova smutku smývá děšť,
buď se mnou chvíli
jestli chceš
a vzduchem rychlostí větru
čekám tu smutná,
až mi napíšeš