Říjen 2017

Cesta ke svatosti

Sobota v 21:38 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Cesta ke svatosti

Přemýšlím často nad tím, jak vnímám duše druhých lidí, nemohu pochopit , jak málo dbají mnozí o svou duši a jejich chování je projevem pustého nerozumu. Vždyť čím jsme na světě déle, tím více máme usilovat o to, aby duše měla v rukou tělo a aby se náš projev sjednotil s naší duší, jejíž síla se má ukázat a která byla stvořena k obrazu Božímu. Vždyť každé slovo, které vychází z úst, má být chválou Bohu, nikoli výsměchem.
V Nebi je všechno prosté a každý se raduje z maličkostí a jedna bytost se s druhou setkává s láskou a porozuměním. Nebe je vyplynutím našeho úsilí na zemi.Jsme-li zbaveni dědičnho hříchu, pak všichni žijí ve své svatosti, čímž se rozumí zde ve světě zvládnutí vlastní povahy.
Je proto velmi důežité naučit se ovládat a zvládat své negativní emoce a umět s nimi pracovat takovým způsobem, že se vstřebají a nebudeme se jimi projevovat navenek a v srdci zůstane nám pokoj a mír, který vysíláme ze svého nitra i kolem sebe.Tak umírali mnozí mučeníci a přijímali utrpení z rukou nepřítele a zároveň jim odpouštěli.
Měli bychom si ovšem také uvědomit, že za duše v pekle se nikdo nemodlí, neboť již není žádné naděje na jejich obrácení z jejich vlastního rozhodnutí setrvávat daleko od Boží přítomnosti tím, že ji odmítají celou duší a veškerými projevy neslučitelnými se životem, jenž v naší stvořené duši Bůh Stvořitel udržuje ve své nekonečné milosti, pokud jsme zde na zemi lidmi.
Kdo o životě rozjímá, ten jistě hledá odpovědi na to, co činit má a jak dojít k cíli na své cestě života v tomto světě, kde všechno důležité ukrýváme ve svých duších a vědomě smíme v tomto světě jednat podle svého svědomí.

Jednou se ocitneme mimo svoje tělo, to každý ví a každý se smrtí svou počítá, jak známo ale, nic nezmění poslední vteřina, máme přece celý pozemský život, každičký den, který přijímáme z Boží ruky, je nám časem daným ke zkouškám na věčnost, zda zvolíme si Nebe nebo věčné zatracení v pekle.
Kdo rozjímá dnes nad těmito věcmi o Nebi a Pekle, ten pochopí, že "karty už jsou rozdány",
kdo v Knize života je zapsán, ten prochází zkouškami pro Nebe a kdo si vybral zatracení, smrt a nicotu, ten sám se ve svých hříších topí a ve špatných náklonnostech setrvává paličatě.
Já do srdce vždy hledím a zvažuji jednání své i druhých ke mně, zda mne přijímají nebo chtějí ze mne učinit jen věc, která se jim z rukou vymyká, když vnímám jejich duši, cítím jejich nitro, že nejsou schopni uznat svobodnou vůli každého člověka, která se ale má sjednotit s vůlí vyšší, než kam sahá rozum náš a v ní naplnit svůj osud, to jest svatý být.

Den do tmy

Čtvrtek v 20:38 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace




Den do tmy




Den do tmy už se uložil,
abychom načerpali trochu sil.

Můj Anděl zrcadlo mi nastavil,
aby mou duši uzdravil

a dal jí střípek světla shůry,
co odežene noční můry.

A jak tak rozčesávám vlasy,
hážu si stříbrňáky do své kasy

na zítra, abych měla drobné,
až poledne s únavou mi nohy podetne.

Zlo na cestě

10. října 2017 v 21:55 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Zlo na cestě


Kdo z nebe přišel do světa,
ten v sobě touhu žíti má
a na své cestě hledá dobro,
které ho stále objímá
navzdory starostem
i zlu, co v mnohých duších
vnímá.

Jak za sklem ocitnou se
a do nebe vstoupit nemohou,
potravou duší z podsvětí
je hřích a zloba v srdcích
jejich nečistých,
oni zvolili si smrt
na odvrácené straně světa
ponoří se do plamenů
vlastní zloby, což je ničemnost.

Nemohu setkávat se s duší,
která touží ubližovat
a ze zloby se těší
a jí se uklidňuje,
že někdo jiný trpí,
ho štěstím zcela naplňuje.

Já jinou cestou kráčím
a vidím pravdu na dlani,
dnes otočím se na patě
a nenechám se svésti do bažin,
kde duše proradné jen dlí,
já poznám dobro v duši,
jen takové to sluší,
co krásnými se zdobí ctnostmi ,
ne špatnými náklonostmi
a neházeti perly sviním,
ty na krku si ponechám
a pokračuji v cestě tam,
kde domov mám.




Den za dnem

9. října 2017 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie





Den za dnem


Den za dnem míjí jen
a já si v srdci svém
odškrtávám úkoly,
jak chodila bych do školy.

Zde na světě jsem
pro každičký svůj den,
abych v srdci měla víru
a poznala i míru,

s kterou vážit mám svá slova
i skutky svoje v dlani
držet za svítání,
když vstávat časně musím
a činit, co si žádá svět
teď, tady a hned.

Pryč se splíny i stíny za oknem!

9. října 2017 v 20:06 | Marie Bernadeta |  Nálady


Pryč se splíny i stíny za oknem!


Za oknem mým jsou stromů stíny,
život můj plyne, dny míjí.
Příroda plody vydává
a je v ní vidět únava.

Když setmělo se venku,
je čas si vypít sklenku
a stíny nechat za oknem,
spíš radost v srdci svém
podržet si ze dnů světlých,
zas zjara vrátíme se do nich.

Když nálada smutná zmocňuje se duše,
tam za sluníčkem, vím, že kluše
jak věrný koník můj,
ty stíne černý za oknem si stůj
a nechoď do jídelny,
ani do ložnice
nikdy více.

Pryč se splíny i stíny za oknem!
Kéž radost z léta zůstává si v srdci mém!




Podzimní psaní

3. října 2017 v 12:26 | Marie Bernadeta |  Nálady
Podzimní psaní


Podzime uplakaný
zaplavíš slzami
moje rány.
Podzimní čas
má také místo v nás,
v něm smutek nostalgický
míchá se se sklizní plodů
a věští časy odpočinku.
V přírodě ukládá se k spánku,
aby zas zjara vzbudil se znova
čistý a obnovený,
a proto slova smutku smývá děšť,
buď se mnou chvíli
jestli chceš
a vzduchem rychlostí větru
čekám tu smutná,
až mi napíšeš