O životě věčném

28. srpna 2017 v 7:23 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie


O životě věčném

Je ráno a já nemusím dnes do práce, od které bolí ruce, mám dovolenou. Vstala jsem ale dříve, než pojedu vyřizovat jiné věci, abych mohla vyslovit, co nad ránem jsem měla v mysli.
Hledám stále pravdy o tom, kdo jsme, proč žijem a kam spějem. Jen pokorným srdcem jsou tyto pravdy odkryty a my pak díky Bohu můžeme dost nesměle a neohrabaně sdělit druhým to, co víme a pomoci těm druhým, kterým ještě není shůry dáno pravdy odkrývat.

Těm, co s láskou chtějí nový život probudit a duši v tělo nové přivolat, zkrátka, ti, co rodiči se stanou v tomto světě, ti na mysli by měli mít, jakou duši zavolají a o kterou jim bude dáno pečovat. Mnozí tomu neuvěří, jak je pravda prostá, neboť v tomto čase " Konce světa, kdy Soud probíhá" , je nabíledni, že duši z očistce si mnohý zavolá. Jsou totiž posílány mnohé duše znova z domova i z očistce, který je blízko Nebi, je to vlatně taková školka na spaní pro duše, co zemřely zde na světě jako lidé a do Nebe ještě nevešly, protože je v nich mnoho zlého, co musí se smýt z nich a světlo s rovnováhou, aby se zas smělo obnovit a ony mohly jednou svoje místo v Nebi zaujmout a věčně živé být.

Ach, nevím odkud začít a jak říci něco zcela prosté. Jest Nebe, které je mým Domovem a kam se toužím vrátit. Každému však má být jasné, co znamená ten výraz," Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo", tak jest, vše spatřit můžem teprve, až v tomto světě umřeme. Až odložíme smysly, kterými zde na zemi vnímáme život hmotný, jehož je i naše tělo, co by forma naší podstaty, součástí, a které musí zůstat zde.
Vesmír je plný života, jsou obydlené planety i hvězdy vyhaslé, tam v Nebi, moji milí, sejdou se ti, co k sobě duchem lnou a co milují se tady. Tak stane se, že mnozí příbuzní jsou si v nebi cizí, protože ve skutečnosti záleží víc na duši, s kým si rozumí a jak se jeden s druhým sdílí, neboť jsou také v tělech pozemských přítomné duše z podsvětí, krom těch z očistců zavolaných a těch čistých z Nebe poslaných, aby druhým duším vyrůst skrze utrpení v tomto světě pomohly.

My z Nebe posláni jsme byli s úkoly, abychom mnohé duše vedli na své cestě domů, však všechno spojeno je se svobodou každé duše a my nechceme je přinutit, jen pouze s nimi ve svornosti jít, neboť jsme totiž také pouze lidé, duše ponořené do hmoty, která nás tříbí a zároveň však omezuje. Teprve v Nebi budem žíti plně a tam se chceme zase navrátit, až úkoly své vyplníme a uplyne čas, který nám byl dán.
V Nebi je ve skutečnosti všechno prosté a jak o něm trochu přemýšlím, cítím nejprv zklamání, pak ale dál když o tom vím, pochopím, že Nebe je tam, kde lidé navrátí se k přírodě a prostým věcem a všechno narovná se zas , některé duše vejdou do očistce, kde ve spánku se čistí a tak se stane, že z očistců pak duše obmyté vycházejí jako duše dětí, jsou ještě malé a musí dále vyrůst, některé vejdou do Nebe a zaujmou své místo, aby vyrostly a učily se to, co na zemi zde nestihly, vyrostou a pak zůstanou již stále stejné, duše roste jenom do třiceti let.
Některé duše vejdou hned a narodí se, jak bych řekla, do Nebe jak by se v něm zrána vzbudily. Vstanou a jak by odjakživa v Nebi byly, chodí a činí, co a jak mají a se všemi se kolem znají.
Jiné duše, ty z podsvětí zůstanou jak za sklem ztracené, těm není dovoleno vejít, neboť v nich světlo není a vlastní vinou svojí uvrhly se do temnoty, kterou v sobě mají a ani pobyt na světě, když nepomohl světlo nové najít, není zbytí, ty zůstávají samy v sobě ponořené bez pomoci.

Co vlastně slovo "Nebe " znamená, je to výraz pro něco vyššího nad zemí, to jest, je to obraz toho, že úroveň žití duše je v Nebi výše, nežli tady na Zemi. Ty světy, které lidi ve vesmíru hledají, jsou ve skutečnosti v nás, v našich nitrech a tam je pravda o vesmíru skrytá, my zůstáváme zde a náš čas je pro pobyt na tomto světě ohraničen početím, narozením a pak smrtí, kdy musíme se ale s životem svým pozemským zde rozloučit, neboť je jen na chvíli a pomíjí.

Pak každý pochopí, že rovny jsou si mnozí pouze v Nebi a i tak je rovin více, vždyť každý duch se nevyšplhá po žebříku výše, nežli je mu dáno.
My shůry na Zem poslaní jsme tady proto, aby jiné duše poznaly pravdu o Nebi, že nelze spojit smrt se životem a duši z nebe s duší z podsvětí, neboť ten nízký duch, co ponořen je do všeho tělesného pouze a spojený se vším nízkým hnusem, chce duši čistou s sebou stáhnout, jak ji chce chytit svojí sobeckou myslí, nemůže totiž v nízkosti své k Nebi vzhlédnout a nemůže se očistit jinak, než všechno zlo sám v sobě opustit. Nad těmi lidmi. kteří z podsvětí mají přivolané duše, nemá Nebe moc, můžeme dělat, co jen umíme a je toho i dost, však rozhodnout se musí každý člověk vždycky sám a pochopiti jednu věc, že každý je zde pouze host, co do Věčnosti staví most.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama