Srpen 2017

Ticho

29. srpna 2017 v 7:45 | Marie Bernadeta


Blahoslavení tiší....

I osel může být považován za moudrého, když mlčí...


Mlčeti zlato...

Umět potěšit v pravou chvíli a umět mlčet....

Ticho léčí...




Ticho

Kde tichost dává prostor slovům,
tam do myšlenek vchází rozum.

Co z úst nám našich vychází,
to dál nás jako obraz také provází,
vždyť slovo z myšlenky je utvořeno,
co prvně v duši se zachvěla
a vyslovit se nahlas zachtěla.

Však naučit se zvažovat,
kdy myšlenkám svým průchod dát,
je uměním moudrých,
co touží naslouchati slovům shůry.

Jak energie s myšlenkou se snoubí,
pak na povrch vychází, co v hloubi
kdesi v nás
dřímalo a přišel čas
projevit se slovy zas.

Když z myšlenek vytváříme obrazy,
co do hmoty se odrazí,
pak slova
modelují znova,
co ze srdce vychází.

Však podržeti na chvíli
v sobě, co nás rozčílí
je uměním těch, co bouře krotit umí
a jejich účinek tak ztlumí.

Být krotitelem jazyka,
to lehko se mi neříká!

Co do úst vchází, to nás neušpiní,
však co vychází z úst,
to dává myšlence vždy růst,
i potichu však
můžeme svým chtěním v duších vysílat
to, co nahlas nelze vyslovit.

Pak na mysli je třeba mít,
že myšlenku jak bouři v tichu
můžeme vždy zastavit,
když silní budem v duchu
a ponecháme v sobě,
co nepatří se sluchu a
uchu cizímu nastavit.

Však sami v sobě ponořeni
ucítíme sílu toho, co vyslovit jsme chtěli
a čím jsme tvořit chtěli
Nebe nebo peklo v duších.


Smysl života

29. srpna 2017 v 6:35 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie






Smysl života


Smyslem života zde na Zemi je poznat pravdu o životě, jenž dostali jsme jako dar a poznati i zmar, jenž všechno živé uvězňuje do hmoty, v níž se ale projevuje duše nehmotná.
Je něco více, nežli život pozemský, my ale nemáme víc, nežli vlastní smysly a pak i vlastní omezené poznání.
Nebe je strůjcem života a v něm se rodí všechno dobré, my ale ještě zahaleni nevědomím vlastní podstaty a omezeni vlastním tělem zkoušeni jsme po čas krátký, abychom do Nebe až vejdem, vážili si každé maličkosti a sami v sobě byli šťastní a ve službě pak druhým zůstávali věčně živí.
Smyslem života naší duše je přijímat život svůj z ruky Stvořitele a růsti v lásce čisté a vzájemně se sdílet s těmi, kteří k sobě patří, tak se vytváří Jednota, která prolíná celý vesmír a která je skutečně dalším tvůrcem života, jenž není v nečinnosti, ale spočívá v neustálé službě jeden druhému a pro dobro každé duše. Schoností duše sloužit pokorně druhým se ve skutečnosti měří její výška a hloubka zároveň, neboť Láska, kterou s druhými sdílíme, se dále násobí.
Každá myšlenka a každé hnutí vytváří vlastní energii, se kterou může duše pracovat a tak se v ní učit. Země a Nebe jsou smysluplně propojené neviditelnými nitěmi těchto energií, které však vnímáme pouze zprostředkovaně a zobrazujeme si je ve vědomí pomocí svých smyslů.
Všechno, co činíme zde na zemi, má skutečný smysl jen tehdy, když se naučíme věci přijímat a zároveň hned odevzdávat jako děti se vší důvěrou, že jednou všechno pochopíme, až vyrostem a dospějem ke skutečnmu smyslu svého žití a zaujmeme místo " U stolu", co určené máme.
Smyslem života zde na Zemi je ruku v ruce s Nebem jít a co je třeba učinit, růst, učit se a živý být, dokud nás nezavolá zpátky Nebe a budem moci Domů jít.


O životě věčném

28. srpna 2017 v 7:23 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie


O životě věčném

Je ráno a já nemusím dnes do práce, od které bolí ruce, mám dovolenou. Vstala jsem ale dříve, než pojedu vyřizovat jiné věci, abych mohla vyslovit, co nad ránem jsem měla v mysli.
Hledám stále pravdy o tom, kdo jsme, proč žijem a kam spějem. Jen pokorným srdcem jsou tyto pravdy odkryty a my pak díky Bohu můžeme dost nesměle a neohrabaně sdělit druhým to, co víme a pomoci těm druhým, kterým ještě není shůry dáno pravdy odkrývat.

Těm, co s láskou chtějí nový život probudit a duši v tělo nové přivolat, zkrátka, ti, co rodiči se stanou v tomto světě, ti na mysli by měli mít, jakou duši zavolají a o kterou jim bude dáno pečovat. Mnozí tomu neuvěří, jak je pravda prostá, neboť v tomto čase " Konce světa, kdy Soud probíhá" , je nabíledni, že duši z očistce si mnohý zavolá. Jsou totiž posílány mnohé duše znova z domova i z očistce, který je blízko Nebi, je to vlatně taková školka na spaní pro duše, co zemřely zde na světě jako lidé a do Nebe ještě nevešly, protože je v nich mnoho zlého, co musí se smýt z nich a světlo s rovnováhou, aby se zas smělo obnovit a ony mohly jednou svoje místo v Nebi zaujmout a věčně živé být.

Ach, nevím odkud začít a jak říci něco zcela prosté. Jest Nebe, které je mým Domovem a kam se toužím vrátit. Každému však má být jasné, co znamená ten výraz," Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo", tak jest, vše spatřit můžem teprve, až v tomto světě umřeme. Až odložíme smysly, kterými zde na zemi vnímáme život hmotný, jehož je i naše tělo, co by forma naší podstaty, součástí, a které musí zůstat zde.
Vesmír je plný života, jsou obydlené planety i hvězdy vyhaslé, tam v Nebi, moji milí, sejdou se ti, co k sobě duchem lnou a co milují se tady. Tak stane se, že mnozí příbuzní jsou si v nebi cizí, protože ve skutečnosti záleží víc na duši, s kým si rozumí a jak se jeden s druhým sdílí, neboť jsou také v tělech pozemských přítomné duše z podsvětí, krom těch z očistců zavolaných a těch čistých z Nebe poslaných, aby druhým duším vyrůst skrze utrpení v tomto světě pomohly.

My z Nebe posláni jsme byli s úkoly, abychom mnohé duše vedli na své cestě domů, však všechno spojeno je se svobodou každé duše a my nechceme je přinutit, jen pouze s nimi ve svornosti jít, neboť jsme totiž také pouze lidé, duše ponořené do hmoty, která nás tříbí a zároveň však omezuje. Teprve v Nebi budem žíti plně a tam se chceme zase navrátit, až úkoly své vyplníme a uplyne čas, který nám byl dán.
V Nebi je ve skutečnosti všechno prosté a jak o něm trochu přemýšlím, cítím nejprv zklamání, pak ale dál když o tom vím, pochopím, že Nebe je tam, kde lidé navrátí se k přírodě a prostým věcem a všechno narovná se zas , některé duše vejdou do očistce, kde ve spánku se čistí a tak se stane, že z očistců pak duše obmyté vycházejí jako duše dětí, jsou ještě malé a musí dále vyrůst, některé vejdou do Nebe a zaujmou své místo, aby vyrostly a učily se to, co na zemi zde nestihly, vyrostou a pak zůstanou již stále stejné, duše roste jenom do třiceti let.
Některé duše vejdou hned a narodí se, jak bych řekla, do Nebe jak by se v něm zrána vzbudily. Vstanou a jak by odjakživa v Nebi byly, chodí a činí, co a jak mají a se všemi se kolem znají.
Jiné duše, ty z podsvětí zůstanou jak za sklem ztracené, těm není dovoleno vejít, neboť v nich světlo není a vlastní vinou svojí uvrhly se do temnoty, kterou v sobě mají a ani pobyt na světě, když nepomohl světlo nové najít, není zbytí, ty zůstávají samy v sobě ponořené bez pomoci.

Co vlastně slovo "Nebe " znamená, je to výraz pro něco vyššího nad zemí, to jest, je to obraz toho, že úroveň žití duše je v Nebi výše, nežli tady na Zemi. Ty světy, které lidi ve vesmíru hledají, jsou ve skutečnosti v nás, v našich nitrech a tam je pravda o vesmíru skrytá, my zůstáváme zde a náš čas je pro pobyt na tomto světě ohraničen početím, narozením a pak smrtí, kdy musíme se ale s životem svým pozemským zde rozloučit, neboť je jen na chvíli a pomíjí.

Pak každý pochopí, že rovny jsou si mnozí pouze v Nebi a i tak je rovin více, vždyť každý duch se nevyšplhá po žebříku výše, nežli je mu dáno.
My shůry na Zem poslaní jsme tady proto, aby jiné duše poznaly pravdu o Nebi, že nelze spojit smrt se životem a duši z nebe s duší z podsvětí, neboť ten nízký duch, co ponořen je do všeho tělesného pouze a spojený se vším nízkým hnusem, chce duši čistou s sebou stáhnout, jak ji chce chytit svojí sobeckou myslí, nemůže totiž v nízkosti své k Nebi vzhlédnout a nemůže se očistit jinak, než všechno zlo sám v sobě opustit. Nad těmi lidmi. kteří z podsvětí mají přivolané duše, nemá Nebe moc, můžeme dělat, co jen umíme a je toho i dost, však rozhodnout se musí každý člověk vždycky sám a pochopiti jednu věc, že každý je zde pouze host, co do Věčnosti staví most.


Poslové z Nebe

27. srpna 2017 v 22:01 | Marie Bernadeta |  Pravdy


Poslové z Nebe


Zde na Zemi jsme posli z Nebe,
když poníženi byli jsme,
abychom v tomto světě prošli
skrze utrpení k pravdě
a na věčnosti vážili si domova,
jenž ve svém srdci stále máme
a v návrat domů zas doufáme,
že se uskuteční hned,
jak se naše duše projeví
a úkoly své vyplní.


Na zemi posli jsme jen nakrátko
a co je třeba vytrpěti berem na sebe,
neboť je lépe snášet časné tresty,
nežli věčné,
když z cesty pravé uhnuli jsme jinam
a Anděl Strážce na nás dohlíží,
když čas návratu domů už se přiblížil.

Kdo z Nebe přišel na Zemi,
ten úkol má a poslání
a v Nebi svoje místo.

Já o Domově sním
a dávno také vím,
jak prostá pravda je,
Nebe je totiž viditelné teprve,
až smrt nám sevře zrak,
až nevydáme hlásku
a nepohnem se pak.

Zde na Zemi jsme poutníky,
jen hosty zde jsme pouhými.
Nač stavět vůbec pomníky,
spíš napsat dlouhé kroniky,
jak svět je tento utvořen
a my na návštěvě jsme zde jen.



Prozření

9. srpna 2017 v 23:55 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace
Prozření

Jen prozření. když procitám
a zbytky snů, jež pochytám,
si beru sebou do kapes,
víc rozumem se nechám vést,
však vnímám jemné nitě citů
na každé ze svých cest
jakoby vytvořené z dávných mýtů,
kde růže musí kvést
a vůně jejich objímá mne zcela
jako bych opojena celá
jsem listy v knize vlastní obracela.

Bohatství

2. srpna 2017 v 13:44 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Bohatství

Skutečné bohatství nejsou nikdy hmotné statky,
neboť hmotné věci slouží v tomto světě pouze k uskutečňování potřeb,
to jsem chtěla vyslovit v básni" dar chudoby".

Žijeme-li pro Věčnost, což je trvání v duši, musíme si uvědomit, co je podstatné a co je pomíjivé.
V tomto světě se snažíme fungovat a uskutečňovat všemožnými způsoby své potřeby, náš cíl je ale vyšší, neboť tento život má vésti k vyšší metě, než je hmotný svět, máme najít sami v sobě sílu svého ducha a jím tělo i hmotu překonávat.
Naše myšlenky, naše rozhodnutí a naše jednání jsou vyplynutím všeho neviditelného, ale podstatného v nás.

Setkání lidí na úrovni duše

2. srpna 2017 v 5:39 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Setkání lidí na úrovni duše

K setkání mezi lidmi na úrovni duše vnímám ve třech rovinách. Setkají-li se lidé a vnímají svou duši, což je u citlivých lidí prvotní, neboť vše ve skutečnosti činí duše, tělo je pouhý obal, vnímají se dva navzájem tak, že jsou si lhostejní, protože nedochází k žádnému jiskření ani přitahování a duše jedna druhé neposkytují žádný zážitek při svém setkání, to je jeden způsob setkání na úrovni duše. Další způsoby jsou o vzájemném přitahování, což může být Láska, ale také nemusí, protože další způsob přitahování a jiskření vzniká i z čisté potřeby závislosti a nebo využívání jedné duše druhou v tom smyslu, že jedna duše cítí příležitost zážitku a skrze hřích a špatné náklonosti pak chce druhé duši ubližovat, tyto věci je třeba duševním zrakem pozorovat a udělat si skutečný obraz o vlastním setkání mé duše s druhou a zvažovat v srdci, zda vzájemné jiskření působí závislost a snaha využít ke svému prospěchu druhou duši a nebo je příčinou jiskření tvůrčí láska, kdy mám na mysli dobro svojí i druhé duše. Tímto způsobem je třeba nahlížet na vlastní vztahy- příbytky s druhými dušemi při setkání s bližním.

Život jenž je ve skutečnosti cestou na věčnost, což je v plnosti žití v duši, která je stvořena k obrazu Božímu, což znamená, že duše sama v sobě je šťastná a naplněná a vnímá vše jako neustálou přítomnost, přelévá se v ní mnoho složek, které jsou našemu lidskému vnímání prozatím uzavřeny v plnosti v tomto světě nenožné, protože jsme omezeni ve zkouškách tímto světem v hmotě a v lidském těle, kdy skutečnost vnímáme v čase a prostoru svými smysly a pak teprve rozumem uchopujeme ve své duši, abychom mohli zvažovat své jednání a se učili poznávat pravdu takto omezeni a ukázala se síla ducha, která má nad hmotou zvítězit.

V každé duši třímá tvůrčí síla a každá duše hýbe světem a svým jiskřením si vytváří svůj vesmír a ovlivňuje světy jiných, jen pouze ale Láska je ta, která má smysl a která nás vede správným směrem. Vnímám Lásku, která se vzájemně přelévá mezi mou a blízkou duší, je neuvěřitelné a nehmotné setkání s duší, které trvá, není omezeno tolik časem a prostorem a to je již vnímání věčnosti v duši, která ji žije.
Mějme proto při setkání s lidmi na mysli dobro vlastní duše i svého bližního a jednejme na základě svědomí, vždyť neviditelné věci vytvářejí ty viditelné v tomto světě, který je prozatím naším domovem, v němž vytváříme si mezi sebou více či méně příhodné přístřešky, ve kterých navzájem přebýváme.