Prázdno

6. července 2017 v 22:29 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe
Prázdno


Jen prázdno v mysli
a ticho v srdci mém.
Obrazy volnosti
mi v dlani leží.
Jen ticho vůkol
a prázdno na pobřeží
a stopy smylo moře,
co břehy tvoje střeží.

Jen tiché vlání v duši,
co usnula a tuší
pravdu skrytou,
že život pozemský se změní,
až místo uctívání hmoty
víc ducha pronikne nám srdcem,
však zatím v tomto světě
omezeni prostorem a časem
vnímáme život smysly svými
a nemůžeme více poznat,
než je nám dáno shora.


Já pluji s plachetnicí bez plachet,
jen bárku jako skořepinku mám
a s množstvím vyslovených vět
si lehce pohrávám.

Co duše říci měla,
to vysloveno bylo,
že láska náhle zahořela
a zůstalo jen úzko
z toho, že pravda zní
mi spíše jako prázdná sláma,
co se z ní těžko zrno vytřepává.

Pak sbohem dáti měla bych
všem slovům dávno ztraceným,
srdce už není pochodeň,
jen prohořelá stráň,
co pasece se podobá
a místo plné popela
snad Fénixi se podobá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama