Květen 2017

Stmívání

28. května 2017 v 21:37 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace



Stmívání



Den nachýlil se do stmívání.
Když slunce spadlo za kopce.
Dál ve mně ještě zlatě září
paprsky jeho horoucí,
tak jako duše toho,
co pro ni vzplála v srdci pochodeň
a minul den mnohý,
když spolu skrytě tajně jdem
a otvíráme pocit,
že pouze co je skyté,
je v nás skutečné.

Kam ukryjem se jednou
sami před sebou,
když svědomí v nás probuzené
všechno obnoví,
kam podějem se asi,
až minou tyto časy?

Snad jednou dospějemem ke konci
a budem náhle vidoucí.
Jen ten, kdo srdcem nahlíží,
projde Branou bez velkých potíží,
vždyť návratu už odtud není,
však věčnost tvoříme si tady
a co v nás utkví v duši,
tím zdobiti se budem
a tím se také živit.

A pravdu skrytou můžeme jen tušit,
když zrána oči otvíráme
a nevíme, co přinese nám den,
co navečer zas končí
a my zas oči zavíráme
a necháváme duši
splývat s nekonečnem,
z něhož čteme osud, co si
předem napíšeme
ve svém srdci.

A když se v noci nikdo nedívá,
můžeme ve snech pokojů tajných dveře otvírat
a kochati se představou,
že starosti pryč s nocí odplavou.
Vždyť jistota je pouze jedna,
že všechno děje se, jak má
a kdo tluče, tomu otevřou
a kdo prosí, bude vyslyšen.

Vždyť na Ruce jsme Boží
a On nás zkáze neponechá,
hoříme-li ještě
a není po nás veta.



Plachtění

11. května 2017 v 20:53 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace


Plachtění


Přemýšlím často nad tím,
proč životem svým plachtím
a kam se vlastně ženu,
zda vítr plachty pohání,
či co mi strachy nahání,
zda žraločí zub v podpalubí
a nebo ještě jiné zuby
ujídají ze spíží,
když noc se náhle přiblíží,
zda majáky mi svítí u břehů
a zda kormidlem kroutit dovedu
a mířím-li pak k cíli,
jenž zdá se celý bílý.

Jen Láska

11. května 2017 v 20:38 | Marie Bernadeta |  Soukromí dotyků



Jen Láska


Zdálo se mi,
že už jsem s tebou v nebi.

Nemohu ještě ale jít,
vždyť přetrhla bych nit
osudu, co píše mi
můj Anděl Strážce na zemi.

Zůstávám proto odevzdána tomu,
co píšu si vždy přijetím a odevzdáním skonu,
jenž tak jako tak vepsán mám v duši svojí oddávna.

Pro Lásku čistou žiju jen
a Láska je můj sen
a v ní chci živá být
a navždy s tebou snít.

Jen Láska může oči otevřít,
jen Láskou můžeme se naplnit a
kromě Lásky není ničeho,
proč stojí vůbec žít,
vždyť přístřešky jsou vztahy těch,
co bez sebe nemohou žít
a jeden v druhém nachází
vždy štěstí nové obrazy.


Lásky dům

11. května 2017 v 7:51 | Marie Bernadeta |  Pravdy


Lásky dům


Já vcházím směle do domu,
kde láska jako snítka zdobí stůl,
kde na podlaze leží pel
z rudých plátků růží,
co na rtech se nám úží.

Jak básník by jen chtěl,
vždy z průsvitných je stěn
plných otevřených skel
a dýchat mohu volně,
když tváříme se svolně
a pijem víno z poháru,
co doléváme ze džbánu,
jenž plní ruce vil
upředené z nití doteků a chvil,
v nichž utkvěl jsi mi navždy v duši
tak, jsi vždy snil.



Duch pravdy

11. května 2017 v 7:36 | Marie Bernadeta |  Amen




Duch pravdy



Do pravdy máčím ruce jako do koupele.
Nechávám oschnout její kapky směle
a těma omytýma rukama
snažím se oči ještě opláchnout
a uvidět, co pravda má,
tu cestu k Nebi prostou:
Kdo v sobě lásku má,
ten v lásce také zůstává
a v myšlenkách jen čistých
dál proudy pravdy napíná
a hmat i zrak si v pravdě omývá.

Kdo má ten ryzí zrak ,
musí si v pravdě také počínat
a na každičkou lež
vystavit si z pravdy věž
a shůry hledět na vše kolem sebe,
aby v něm zvítězilo Nebe.





Do domů mnohých nahlížím
a vnímám jejich mýlky,
vždyť není jiné pravdy,
než té, co žije navždy
ve stvořené duši,
vždyť nad námi se chvěje
Duch přesvatý, co spěje
v podobě kapek nebo vloček do závěje
a znovu zemí celou protéká
a vnáší smysl v život člověka.