Sám

23. března 2017 v 8:58 | Marie Bernadeta |  Jarní vláha


Sám


Odnikud nikam jdu cestou svou,
sem tam si vzlykám,
kameny tlačí pod nohou.
Snad už si zvykám
na tíhu dne i noci
a tichu šeptám:
Jsem ve tvé moci!

Hrdinou dnešní doby
je tichý sten,
který se kolem honí
a vkládá pod víčka sen,
o tom že svět není
pro nás vlídný
a kudy projdem jen stíny
nás míjí.

V pravdě už najít nemůžem klíč
k tomu, co dávno je pryč.
Však v sobě každý víru dusí,
že tudy projít se stenem tichým musí.

Hrdinou dnešní doby
je ten, kdo umí
sám se sebou být
a štěstí v sobě objevit.

Jen tichým přijetím sama sebe,
můžeme objevit hloubku nebe.

Když sami v sebe ponořeni
splýváme s tichem ve své zemi,
poznáme lásku, která dává se mi
a sami sobě druhem, budeme -li,
můžeme býti druhým užiteční
a sami v sobě zůstaneme věční.

Budem-li v nitru hrdiny
těmi, co k modlitbě se uchýlí,
s pokorou hrdinům vlastní
vyjdeme náhle z pasti
světa, co chce nám pravdu skrýt
do lhaní, smutku a křivd.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brabouk Brabouk | 23. března 2017 v 9:52 | Reagovat

Nejkrásnější je verš první. Celá báseň mi pro hrdiny připadá příliš smutná až skoro ponurá. Ale líbí se mi.

2 Eliss Eliss | Web | 23. března 2017 v 10:02 | Reagovat

Smutné, ale krásné...

3 B B | Web | 23. března 2017 v 10:25 | Reagovat

pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama