Březen 2017

Sám

23. března 2017 v 8:58 | Marie Bernadeta |  Jarní vláha


Sám


Odnikud nikam jdu cestou svou,
sem tam si vzlykám,
kameny tlačí pod nohou.
Snad už si zvykám
na tíhu dne i noci
a tichu šeptám:
Jsem ve tvé moci!

Hrdinou dnešní doby
je tichý sten,
který se kolem honí
a vkládá pod víčka sen,
o tom že svět není
pro nás vlídný
a kudy projdem jen stíny
nás míjí.

V pravdě už najít nemůžem klíč
k tomu, co dávno je pryč.
Však v sobě každý víru dusí,
že tudy projít se stenem tichým musí.

Hrdinou dnešní doby
je ten, kdo umí
sám se sebou být
a štěstí v sobě objevit.

Jen tichým přijetím sama sebe,
můžeme objevit hloubku nebe.

Když sami v sebe ponořeni
splýváme s tichem ve své zemi,
poznáme lásku, která dává se mi
a sami sobě druhem, budeme -li,
můžeme býti druhým užiteční
a sami v sobě zůstaneme věční.

Budem-li v nitru hrdiny
těmi, co k modlitbě se uchýlí,
s pokorou hrdinům vlastní
vyjdeme náhle z pasti
světa, co chce nám pravdu skrýt
do lhaní, smutku a křivd.


Vítr za oknem

23. března 2017 v 8:07 | Marie Bernadeta |  Jarní vláha





Vítr za oknem

Když vítr kolem oken prohání se
a ve svých svižných vírech nebrání se
škvírou kvílet lidem do uší,
mé srdce schoulilo se do vzpomínek
a v mracích za oknem chce jaro vytušit.

Je deštivo a ponuro,
protože ještě nesmíme se hladit
a šeptat hlouposti si do oušek.
Kam podíváš se, je ještě suchá tráva
a broučci zalézají do listí.

Snad vlhkost kapek osvěží je
a vzduch načichlý kouřem
po zimě se očistí
a do nás vítr, který letí kolem,
vrazí prudce
a hned zas jinam posviští.

A jarní vláha, která padá,
mi kreslí v blátě otisky
mých stop, co do tebe se otiskly,
abys smutek tichých nocí
našel v pavučinách pod keři,
jak medailonky těch, co v lásku čistou uvěří
a otvírají denně ve svých srdcích
svůdně krásné obrazy
všech doufajích kapek,
které teprv k zemi poletí.


Omyly

8. března 2017 v 23:47 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace
Sčítám své omyly
a pravou tvář všech přízraků.
Sluncem se mysl obílí,
zatímco pluji ve vraku.

Sem tam ti zašeptám
do ucha píseň hlupáků:
Proč se jen neptám
v louce bodláků?

Doznívá píseň, kterou zpíváš
a pak se všude zase díváš
a já ti běžím naproti
úplně tichou nocí u trati.

Láskyplné vyjádření

8. března 2017 v 23:37 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe


Láskyplné vyjádření


Jakoby sevřelo se cosi v nás
a lhostejný je čas,
když spolu můžeme být ve dne v noci
tak tajně,
že hmotné setkání nás nenaplní tolik,
jako je býti jeden s druhým
v myšlenkách a citech svých,
co pronikají naše duše jako šíp.

Tak v přítomnosti s tebou jsem
a lhostejno mi, zda je noc či den.

Na útesu

8. března 2017 v 23:12 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace


Na útesu


Jak rozhoupaná loďka ve vlnách
a moře které houpá rudý nach
a obestřeni tichou nocí
zůstáváme spolu bez pomoci.

Kdo na pochybách zůstává,
ten často také prohrává
a nedopluje k břehům ostrova,
kde všechno začíná se od znova.

Když v blátě otisk Robinsona
zanechal jsi v dětství a spona
zdobí účes z dlouhých vlasů,
já dobrou zprávu nesu!

Jsem s tebou na útesu
připravená k skoku střemhlavému,
ty zatím k sobě do notesu
kreslíš stěnu
mezi námi dodnes.
A vítr dobrou zprávu odnes´.


Ve dne v noci stále

1. března 2017 v 20:06 | Marie Bernadeta |  Soukromí dotyků

Ve dne v noci stále

Dost možná, že jsou rituály v módě,
já snad žádné ani nemám však,
vždyť usínání, čím jsem starší,
není už tak snadné,
však přiznám se ti,
ty jenž stále na mne myslíváš,
že před usnutím mám tě stále v hlavě
a ty mne v mysli také hladíváš.

Vždyť duší propojeni můžem být
a před světem svou lásku skrýt
je potom také snadné,
když stále spolu budíme se
a také usínáme.