Únor 2017

V harmonii

24. února 2017 v 22:03 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace




V harmonii



Když nad bouří a emocí
toužím po moci
být nad věcí.

Když překonávám únavu
a nohy koupu ve splavu
z proudu vlastní duše,
co touží vždy být mocnější
než tělo
a svět vezdejší.

Já toužím také po moci
být lodivodem vlastních emocí
a na oprati držet koně splašené
a zlobě navždy říci ne.


Být kapkou vody v mořské vlně
a netopit se ve své vině,
spíš s proudem splývat na hladině.



A toužím také po moci
být směrem v Lásce bezmoci.
Když rozum vztyčím jako plachtu,
ať vítr fičí ke rtům,

které polibky ti sílu dají
a v moci své tě odevzdají
milosrdným bratrům
na trůn.




Chci býti koněm okřídleným
a jako Pegas létat
skrze mraky všední
a mít tak v moci všechny splíny
každé temné noci.
Já toužím smazat všechny černé skvrny
a vrátit se zas zpátky
a všechny ztracené dny
dáti do oprátky.





Kdo?

12. února 2017 v 20:32 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Kdo?


Kdo rozumí dnes životu?
Kdo ví, kam kráčí
a s čím se vláčí?
Kdo nabídne mi vysvětlení
pro všechny děje v tomto světě,
co viditelný dává odpovědi
v jedné větě,
která celou pravdou není?

Jak soudit smíme sami sebe
a jak viděni srdcem bližních
můžeme se osvobodit?
Je snadné vlastně pochopit,
je třeba srdcem a moudrostí celé duše
moudrost celou uchopit.

Však těžko říci ve světě,
kdy připraveni k odvetě
jsme v komediích, které lidi hrají,
když pravdu v srdci zakrývají

a neshledají moudrost prostou,
že pouze v pravdě rostou
a hledí druhým do duší,
co ovšem už nic netuší
a dávno zapomněli,
kým býti vlastně chtěli.

Smrt na konci cesty

10. února 2017 v 13:37 | Marie Bernadeta |  Amen



Smrt na konci cesty


Život je cesta pouhá,
co končí jednou, ouha.

Čas odměřuje každou chvíli,
den po dni stále míjí.

Den narození zapsán v rodném listě
a den smrti v úmrtním zas jistě.

Na konec cesty svojí
každý musí dojít.

Na cestě plné zkoušek
se můžem všemi směry pouštět.

Však dojít k cíli pravému
se nepodaří každému.

Je uměním se naučit
vše přijímat i odevzdat
a z nezdarů se poučit,
nic víc v tom nikdy nehledat.

Vždyť moudrost v prostých věcech skrytá
nás po zkoušce vždy vítá
a kdo se nepoučil z ničeho,
ten nehledal nic skrytého.

Vždyť duše není z hmoty
a ten kdo tohle nepochopí,
zout si musí boty
když smrt do dlaní uchopí.

A ve stříbrném jezeře
zůstat musí v nevěře,
dokud neprozře
skrz tmu, co všechno obestře,
když v srdci oheň lásky zhas
a prázdno zůstalo jen v nás,
však pominul už čas
zkoušek životních,
když pravdu nehledáme v nich.


Iluze pomluv

5. února 2017 v 21:54 | Marie Bernadeta |  Pravdy




Iluze pomluv


Když lidi o druhých si vykládají,
pár vnějších okolností dohromady dají,
aniž dotyčného v nitru znají,
vyslovují soudy, kterými však
pouze sami sebe usvědčují
a zlobou vlastních slov
sami sebe odsuzují
jako ty, co pomlouvají.

Je hříchem v tomto světě běžným
být kritikem a soudcem činů druhých,
aniž bychom jeho srdce pocítili,
píšem o něm po zdech
všechny domnělé ty činy,
z nichž dotyčný je vinný.

A sami sebe stavíme
vždycky nad druhé,
co však už vůbec nevíme,
že na pranýř i sebe
se slovy vyřčenými
s bližním stavíme.



Zima

5. února 2017 v 21:32 | Marie Bernadeta |  Doteky zimy



Zima


Ta zima nevlídná až běda
se sem tam s táním střídá
a kdo se ránem cestou vydá
na ledu sklouzne lehce
a neupadne měkce

Je letos tuhá a sněhová zima
tak nevlídná až běda
Kdo radost ještě hledá
na hromadách ztuhlých vloček
je od zmaru jen krůček




S upřímností čistou

5. února 2017 v 21:12 | Marie Bernadeta |  Pravdy



S upřímností čistou


Je život pouze cesta
co narozením začíná
a smrtí se zavírá
a mezitím si jdeme
cestou zkoušek životních
Vždy to co chceme
můžem učinit
a rozumu se ptát
kterým směrem že se dát
abychom k cíli došli
na pouti vezdejší

Hledejte všichni Nebeské království
a všechno ostatní vám bude přidáno!
To často mívám na mysli
když kladu před sebe
všechna blahoslavenství
a v tichu svojí mysli
když život můj mne tísní
chci naslouchati pravdě
kterou nás pouze Láska naučí

Co v srdci máme skryté
dnes na povrch vyjde
a nikdo nezatají lež
kterou hraje navenek

Žijeme v iluzích
když zakrýváme pravdu slovy
vždy srdce naše Bohu poví
jaké máme úmysly
a s upřímností čistou
máme pravdu jistou
před Tím co v ruce svírá
rentgenové paprsky