Leden 2017

Z ticha

28. ledna 2017 v 20:28 | Marie Bernadeta |  Amen
Z ticha


Do ticha mého nevstupuj
Dnes za oponou stůj
a komedie své si nech
na poslední svůj vzdech

Tak nějak bez myšlenek zavírám se
a sama sebe ptám se
kam životem jen ubírám se
směrem kterým dám se
když moje cesta trvá
jen pokud jsem dnes živá


Být fanatikem nebo býti svobodný?

21. ledna 2017 v 20:49 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Být fanatikem nebo býti svobodný?


Být fanatikem?
Jen tupá ovce bez rozumu,
která kráčí pastvinami,
však uchráněna stádem celým
nepocítí strach?

Kdo svědomí si nečistí?
Kdo rozumem se neřídí?
Kdo pevný je, ten nezabloudí.
Však kudy kráčejí jen bloudi,
tam moudrý člověk nevydá se,
když rozumu vždy ptá se.

Kdo na ruku Boží spoléhá se,
nespoutává vůli druhých
a ovlivnit pýchou nenechá se,
ten nestane se pošetilým fanatikem
a jako racek chechtavý
uchopí své představy,
zakrouží nad Atlantikem
čisté svobody.

Být svobodný je spoléhat se
a nenechat se odradit.
Ve světě stále hledat Boží Království.
Vždyť svět ten nenabízí nic.
Jsme odevzdáni všemu
jak trosečníci na lodích,
však v srdcích máme víc,
své vůle čistou svobodu,
s ní vrháme se na vodu
a plujem neznámými končinami.
Kde duše mrtvých spočívají
a kam se navždy uchýlí?

Víc nemáme než svobodu.
A s rozumem v hrsti jistě
vrháme se na vodu
i v nebezpečných místech!

Pro dobro vlastní duše
stali jsme se lidmi
a pro dobrotu Boží,
víc má kdo pravdě věří,
však ve svědomí zvažuje vždy
svoje rozhodnutí.

Jen slepá víra není ničím hodnotným.
Kdo ale dobro bližních svírá,
ten nestane se nehodným
a zaslouží si dobra časná i věčná
co patří duším svobodným.

Zimy sevření

21. ledna 2017 v 20:21 | Marie Bernadeta |  Doteky zimy
Zimy sevření


Když zima sevřela nás do kleští
nic dobrého to nevěští
Ta zima krutá znamením je čirým
jak v životě jsme bezmocní
Jsme v tomto světě odkázáni
na všechny možné milosti
a v prosbách o milodary
můžeme být pouze těmi
kteří dary přijímají
když se poštěstí
spíš ale nezbývá nám stále
co " Císařovo" je mu dáme
a co Boží Bohu odevzdáme

Když do mrazivých dlaní
nás zima bez přestání
touží uchopit
My na milost jí odevzdáni
chceme pochopit
co brání ztuhlým nohám jít

Lodí

14. ledna 2017 v 14:19 | Marie Bernadeta |  Doteky zimy


Lodí


Kam obrací se lodi na obzoru
a kde tají ledy rozložené kolem břehů
chtění mých i dlouhých chvílí
na úsvitu kdy v myšlence se snažím
přiblížit k tajným touhám v srdci
a usazena v ledoborci Dunajem
se brodím jsem Slovanem
co sám tu se svou lodí
v myslích bližních bloudí



Člověkem

10. ledna 2017 v 21:47 | Marie Bernadeta |  Pravdy





Člověkem


Co činí nás vždy člověkem?
Vždy je to rozum s vůlí naší
a dbát svobodné vůle druhých
jako živých bytostí
je tím co v úctě učí nás Duch svatý
ve vztahu sami k sobě i k druhému
vždy nacházíme sílu vůle
odpustiti i sami sobě v každém rozhodnutí
ke kterému nás cesta k cíli nutí
když někdy s rozumem jsme na štíru
pak spoléháme na víru
ve Spasitele Vesmíru

Vždy každé ráno když ze spánku se probouzíme
ve vědomí svůj život uchopíme
a sílu vlastní vůle ucítíme
a zda ji s vůlí vyšší sjednotíme
v tom co sami chceme
a čemu už se nevyhneme
když přijímat se naučíme
a odevzdávat všechno zároveň

Pak cokoli je možné tomu
který věří a kdo svůj rozum
ve svědomí střeží a nespoutává vůli druhých
ke svým cílům sobeckým
Jen tak je možné dosáhnouti nebe
Být s Duchem svatým spojen
a co je třeba učiniti
mírem v duši a zároveň bojem
se světem i s vlastním tělem
co nás omezuje a zároveň
i pokoře nás učí
činit

Pak skutky naše za nás mluví
a všechno co nás potkává
je duše jasná představa
o zkouškách pouhých životních
v nich vždy se síla ducha
může projevit
a chtěním můžem
povoláni Bohem
i nad smrtí zvítězit



Víno

6. ledna 2017 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe

Víno

Když do poháru víno nalévám
Sám ze mne pij já naléhám

Když od rána až do noci
mi není více pomoci

a doteky se tvými těším
tak stejně nic tu nevyřeším

Je víc mi láska tajná naše
v ní s tebou často setkávám se

jak nikomu bych neřekla
je láska naše nezvyklá

a přesto svobodná je víc
než štěstí mnohé bez hranic

Ty víš to a já taky
kdy zatáhnou se mraky

a kdy nás něco bolí
míň sladkosti víc soli

Jen toužím s tebou být
a v tobě všechno skrýt

být hladinou řeky tvé
v níž duše pokoj nalezne

V duši svoji

6. ledna 2017 v 17:10 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



V duši svoji

Jen rozhoupané zvony na věžích
a nohy upoutané v otěžích
každodenních plánů člověčích
Dál nevidíme nežli před sebe
a zima krutá opírá se o nebe
a v myšlenkách jen chabých
se zajíkáme blažeností slabých
kteří bezustání kráčejí
po cestě které sotva stačí
s dechem svým a nechtějí
být sami se svou nadějí

Jen jako lehký dým hladí obnažený komín
se objímáme myšlenkami a já se tebou těším
po zbytek dní co zbývá ještě k cíli naší cesty dojít
Jen stále ještě nevím co víc je nežli spolu tajně
být jednou duší jedním tělem v hlavě
a přitom vzdáleni jsme v tomto světě
vším co svazuje tě
a k věčnosti nás život v duši osvobodí
a touha splynout s nekonečnem
v němž poplujeme spolu věčnem duší svojich

Jsem tvojí Láskou
Tichý dým
Já o tvé Lásce ke mně vím
a s tebou sen si sním
že Andělem jsi mým


Óda na zimu

4. ledna 2017 v 19:43 | Marie Bernadeta |  Doteky zimy
Óda na zimu

Když do komína
vlétne meluzína
a zimní čas nás neobjímá
jen všude studí za ušima
a za nechty nás štípá
Slyšíš ten zvuk jak se zima
celá třese
kolik sněhu nepřinese
a ten ze střech sesype se
a pod nohama náruč bílá
v níž každý pěší ocitne se
u vrat svého domu
a s lopatou popere se
ještě v zimním tónu

Slyšíš ten zvuk vlastních bot
jak pod nohama křupe sníh a pot
se řine z čela každému
kdo zůstal v zimním harému
všech vloček rozsypaných
kol domů

Pár ochraptělých zvuků z hrdla zní
a zima dál si ledovatě sní
o bílých stráních místo polí
a dál rozsypává peří po údolí


Do Ráje!

1. ledna 2017 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Amen


Do Ráje!


Jen na zkoušku jsme tady
a k srdci kdo si bere rady
ten nesmutní když rok se s rokem sejde
a odejíti na věčnost se bez slz neobejde

Jen na chviličku je nám dáno
být člověkem od narození do smrti
a je-li psáno
odejít nás donutí

Vždyť na to každý čeká přece
až bude duší v Boží řece
nádhernou a svobodnou
a život v těle na kříži mu probodnou

Tam všechny kříže mizí
a všechno v nás je ryzí
Nic nechybí už nikomu
Kdo v srdci měl svou ikonu
a čas už roli nehraje
až vejdem spolu do Ráje!

Kdo zavolán byl ještě vloni
ten oči dnes si nezacloní
a my v slzavém údolí
bychom chtěli bolest v radost proměnit

Dnes nový letopočet vpisuje se
do historie naší země
čas dalších zkoušek pro živé
ten čas co jednou pomine
až do věčnosti vstoupíme!