Říjen 2016

Po špičkách

23. října 2016 v 18:15 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe


Po špičkách


Po špičkách tiše jak myška
plíží se myšlenka jistá
a otázky nové zas
zkříží mi cestu za tebou
Ze slz je plná hráz
a už přetéká

Okamžik jeden zůstal v nás
a ten navždy také trvá
ať stojí příbytek můj
jenž v myšlenkách jsme stvořili
je plný něhy kterou v tužbách
hýčkali jsme v živých snech

Jsem Jsme
bytostmi této země
kde klíčí lásky plémě
v něm solí světa budem
neboť je naším osudem
býti jednou bytostí
s těmi co naše duše chrání
a jejich zbožným přáním
živíme se navzájem




Temno i světlo

22. října 2016 v 21:07 | Marie Bernadeta |  Amen



Temno i světlo


Do barev temných zakryla se
má duše plná slz,
když nebe modré mračilo se
a skončil už čas múz.

Kdo vidíš světlo, zamyslit se zkus,
je všechno zkouška v čase
pro věčnost, která zdá se
jen slokou dávné blues.

Na očích brýle růžové
má mládí plné ideálů
i vzdory v barvě okrové
se blíží dnes už zmaru.

Já vidím jasně všechno před sebou,
když nechám sama sebe za sebou
a každou chvíli života se snažím
vše přijímat i odevzdat,
jen po Nebi já bažím
a Modrým Andělem se stát!



Do spektra barev všech
svůj život vstoupit nech
a v jednom okamžiku ještě
nech odrazit se deště,
co odplaví vše do nebeských sfér,
kde světlo je k nám fér
a nakreslí nám obrazy
svaté matky Terezy.



Kde barvy všechny smysl mají
a do duší se ukládají
podle nálad, které lidi prožívají
a navzájem se všichni znají,
bez zášti se vždy setkávají
ti, co touží splynout v jedno
a býti živé světlo.