Září 2016

Duše je obraz Boha v nás

30. září 2016 v 20:07 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Duše je obraz Boha v nás


Sbírám jen okamžiky všedních dní a vnímám stále, že to podstatné je kdesi uvnitř v nás.
Stále si opakuji slova : " tělo svět ďábla přemáhám" a zkouším rozlišovat, co je dobré a co zlé.

Jen duše živá v nás je Boží obraz čistý, v ní všechno nalézám a v ní se všechno jak v zrcadle odráží.
Koho dnes ve svém srdci přijímám a s kým jsem v nitru jednou bytostí, s tím nesu kříže své i jeho a navzájem si všechno nadlehčujem, dokud svoji cestu nedojdeme na konec, kde čeká na nás vavřín pro vítěze a odměna, jíž nelze ničím vyčíslit.

Až umlkne mé srdce, až nepohnou se ruce, až tělo moje zhasne, vím, že láska z mojí duše nikdy nevyhasne a uchopím dlaň Anděla, s nímž ve spojení zůstávám a pro věčnost vše v tomto světě stále poznávám.

Já v tobě a ty ve mně...

22. září 2016 v 20:16 | Marie Bernadeta |  Amen



Já v tobě a ty ve mně...




( Na téma týdne: " Kdo vlastně jsem? " )


Když jsme už navždy jednou bytostí
jak od dávna jsme chtěli
Víc beznaděj se duše nezhostí
vždyť já jsem v tobě
a ty ve mně

Již pochopit mi bylo dáno
co pouze svatým je to přáno
že býti jedním znamená
se v mysli spojit
celým srdcem celou myslí
s tím co je nám Stvořitelem
a proniká nás naskrz
láskou co vždy obdaruje
bez nároku na odměnu

Jen ten kdo dává
sám sebe Bohu do dlaní
se dívat může čistě
na svědomí co jistě
hledí do zrcadel duše

Je na bíledni hledat moudrost shůry
a čekat na znamení čistá
v nichž vídám na své cestě
mnohá místa
když kráčím k Nebi
a cílem je mi
sám Stvořitel tajemný
jenž sděluje mi svoje plány
a zároveň i sílu dá mi
žíti na zemi


Zítra

21. září 2016 v 20:15 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Zítra


Zítra je Bůh ví proč a kam
Zítra je probuzení v tomto světě
kde štěstí najít v jedné větě
nikdo neumí

Zítra je to co zůstává
zas nová strana v knize života
Ty světe div se
že potok stále klokotá
a na mém místě stojí vrba
stoletá

Zítra je ještě nevím jak
Zítra je dlouhý klikyhák
Zítra je to co zůstává
a navrch velká pěna s čokoládou
ozdobné třpytky ve vlasech
a hlas jenž zazní jako hlahol
polních trubek
když pláče něčí srdce
opuštěné ve vlnách




Zítra je hrstka tichých vzdechů
když vlají doma z parapetu
vymluvená slova
prázdných frází
z nichž splétají si
v komedii kostým šitý
všichni světští lháři

Ještě pár tichých doteků
jen vzduchem posílám ti ladně
a pak se vydám pro opratě
do saní které rozjely se
nenadále
ze smrtonosných řetězů

Chci dát ti sbohem
odcházíš
jen dobrovolně
lásky vzdal ses
Já nenutím tě se mnou jít
Již nedržím se tvojí dlaně
a stoupám tiše odhodlaně
ke rtům co šeptají mi
Já zůstávám si ve svém stromě
a ty se navždy ztiš!



Růže

21. září 2016 v 19:50 | Marie Bernadeta |  Sny


Růže


Zdál se mi sen.


Byla jsem v klášteře, kde mi sestry ukazovaly, jak všechnu energii a všechno jmění obětují pěstování obrovských růží, jejímiž květy potom zdobí všechny budovy a místnosti svého kláštera.

Byl to obraz mého počínání, jak sebezápor coby řehole je jako pěstování růží, které přináší trpělivost a následně slouží toto vnitřní usebrání i ozdobě a zpříjemnění všeho vnějšího.


V okamžiku, kdy svou vůli podrobím z rozumu svému chtění,
stávám se pěstitelem krásných růží.



Člověk

19. září 2016 v 19:46 | Marie Bernadeta |  Pravdy


Člověk

( Na téma týdne" Kdo vlastně jsem? " )


Jen obyčejný člověk
s jedinečnou duší,
v níž všechno vím
i tuším.

Jen prostý člověk, který
se učí přijímat vše z Boží ruky
a který v sobě hledá obraz
svého Stvořitele.

Nic víc, nic míň,
duše oblečená v těle,
které bude svaté vzkříšením
hned, jak smrt se v život věčný
navždy promění.

Osud

13. září 2016 v 23:22 | Marie Bernadeta |  Pravdy



OSUD



Je přísným Strážcem naší doby pouze Osud, který máme v dlaních
a rozhodnout se dosud není na nich, ale na nás samých.

Vždy Anděl strážce provází naši duši v nesnázích,
však někdy málo nasloucháme, na rady jeho málo dbáme
a pak se často s beznadějí potýkáme

a nedokážem vidět pravdu,
že pro věčnost jsme živí
a po každičkém pádu
se nám duše tříbí.

Co zůstává v nás uloženo,
to trváním je jistě
v přítomnosti této
kéž na jednom místě

prohoříme ohněm živým,
jenž všechno očišťuje
a kdo svůj život bere do rukou,
ten jistý si je zárukou,

že v Kristu žijeme i umíráme
a jiné volby nehledáme,
než býti jeho služebníky
a vzdávat Bohu díky.



V srdci

10. září 2016 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



V srdci

Dnes nad mou hlavou visí otazníky
že všechno bláhově se zdálo
srdci mému co v horečkách blouznilo
a dnes se právě zklidnilo
a může zase pravidelně bíti

Dnes tlukot mého srdce
už neosloví pocestné
jen v pravidelném rytmu
se točí v tanci hvězd
a není kam ho nést
tu pochodeň co uhašena
leží zahozena
a není jí víc třeba
pro jiný směr všech cest



Když touha má se uvolnila...

10. září 2016 v 20:22 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Když touha má se uvolnila...


Ta touha která napínala loďku
jak lano které u břehu poutalo ji pevně
ta touha povolila najednou
a loďka prázdná odplavala od břehu
a nazdařbůh si pluje
bez pasažéra bez cíle
jen větrem polapena
od břehu tvého
vzdálená je na míle

Víc setkání už nenastane
a i když ještě oheň plane
už zdá se všechno marné
neboť moje chtění
na laně mé tužby nevisí
a tělo tvoje nekřísí

Jsi cizí zase
a přízvuk dnes v mém hlase
už za tebou nevydá se
Já osudu už poddávám se
V něm netrvám už na ničem
co bylo pouhým chtíčem těla
a kéž bych ještě zapomněla
že být ti blízko tak dlouho jsem chtěla

až náhle lano povolilo
a loďku mou to uvolnilo
a já se za ní dívám ještě s nostalgií
a prázdnota se v mozek vpíjí
když loďka i mé břehy míjí

Je mezi námi propast velká
Tvůj život s mým se nesmíchá
a těžko říct zda jeho délka
má býti nám už osudná



" Blahoslavenní tiší"

8. září 2016 v 20:00 | Marie Bernadeta |  Amen


" Blahoslavenní tiší"



Den začít přijímáním bezvýhradným
a odevzdáním všeho zároveň
aby se život v Božích dlaních
pohnul z místa jen
a rovnováha v duši potřebná
nás provázela po celý rok od ledna
až do prosince jak slánka bezedná
aby náš život ochutila sůl
co všemu duševnímu příchuť dá
i když jsme jako v plotě kůl
zůstává v nás vždy duše
co odrazem je Božím
a dokud tělo dýše
jsme pouze kýmsi prostým
kdo se však může svatým
stát


Když oči ráno otvírám
šeptám si v duchu slova:
Buď vůle tvá
jako v nebi tak i na zemi!
A to mi sílu dodává
že na mne v nebi strážce dohlíží
a všechno je tak jak má být

Blahoslavenní tiší
neboť jejich je nebeské království
Víc naslouchat se učím
a mysl večer utišit

Strach z vlastních myšlenek
se neprojeví úzkostí
když v moc svatého Ducha uvěřím
a tichostí své mysli
vše skrze Něho prověřím



http://www.kapky.eu/texty/clanky/blahoslavenstvi/blahoslaveni-tisi-nebot-oni-dostanou-zemi-za-dedictvi-sebastian-moric-op/

http://www.saira.estranky.cz/clanky/cesta-lidske-duse/lidska-duse.html


" Pokoj vám! "

7. září 2016 v 21:15 | Marie Bernadeta |  Amen



" Pokoj vám! "


Rozumné asi není
oddávat se snění
Však v neustálém proudu z myšlenek
zůstávat ponořena uvnitř i navenek
se rovněž nevyplácí
Víc rovnováhu najít
dá mi práci
a udržovat v hlavě
jen myšlenky čisté
Na chvíli setrvati v jednom místě
a pokoj nastolit si v duši
jak na rozumné se to sluší

Podivné myšlenky do rozespalé mysli
vkrádají se k ránu kolem čvrté hodiny
To ďábel brousí kolem s čísly
a háže losem vinný nevinný

Jen mír a pokoj udržet si snad
pravidelným dechem
a raději svou mysl ukolébat
Svatým duchem

než z myšlenek co vkrádají se
míti strach
je jednodušší pomodlit se
a nechat věci tak
až vystříbří se
zase za světla kdy pomine
z nich v mysli tlak

( Na téma týdne: "Strach z vlastních myšlenek")



Pravda ve víně

3. září 2016 v 21:30 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Pravda ve víně


Tak majestátně ve své hlavě po třetí nebo čvrté sklence
se prohlašuji sama sobě za milence
a nechám vzduchem plouti svoje touhy
když člověk jsi však v mojí mysli přelud pouhý

Tak majestátně nad sebou se skláním
a zas den skutálel se do noci
a spánek bere vesla od lodi

Já potácím se ve své bárce
a vzývám svého chlebodárce
co dávno o mně všechno ví

Pod paprsky

3. září 2016 v 21:17 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe


Pod paprsky


Jsme svoji dávno vím
a přesto stále v nejistotě
pochybností svých se topím

Dál ponořeni do sna
vlastní duše
jsme procloněni jednoduše

paprskem co shůry září
a jehož střípky nenajdeme v snářích
ale jenom v sobě

U trůnu

3. září 2016 v 21:05 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace


U trůnu

Jakoby na prázdno
a ve vzduchoprázdnu mojí mysli
jsme se včera tiskli

Volám tě Lásko přijď
a učiň ze mne nástroj svůj
a ti co vejít mají

jsou uvedeni ke trůnu
kde před Pánem poklekají
a odevzdají Korunu

Jen nástroji jsme Tvými
ve světě tomto z hmoty
a služebníky pouhými

Když ukováni skrze sloty
se opíjíme do němoty
abychom nemuseli na Golgoty

vlastních pocitů
co hýčkáme je ve skrytu
a v kapse s klíčky od bytu

splýváme s prázdnotou
co není tu
pod nahotou

vyprázdněných myslí
od všedních pocitů
co tísní