Srpen 2016

Mé zdání

31. srpna 2016 v 20:02 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe

Mé zdání

Jen pouhé zdání
mi nezabrání
při usínání
odevzdati jsoucno
kamsi do neznáma
a posbírané střípky snů
my nestačí už říct
co najdem v příštím dnu
a kdy už uchopíme pravdu
kterou zatím rozum
uvěřit se brání

Jen doteky a něžné hraní
pár myšlenek a touha uvolněná
dlouhým čekáním
když za svítání
kdesi v nitru vím
jsme spolu tak
jak od věků jsme chtěli
a všechno ve svobodě duší našich
jakoby jen bylo jemné vlání
v němž podobáš se vánku
jenž polaská se s květinami
a zmizí denně v dalším spánku
opředeném vteřinami
co mají k ránu na kahánku

Na křížové cestě životem

30. srpna 2016 v 20:50 | Marie Bernadeta |  Amen



Na křížové cestě životem

Čas který máme v dlaních míjí
a zůstává pocit marný
Ztraceni v pokroku rozhodně nejsme
a tajemné vynálezy dnešní doby
nikoho více neohromí
úroveň člověka se vrací kamsi
mimo rozum kdy žijem stále stejně špatně
všichni obyčejní lidé
neboť na světě jsme pouze
po čas nutných zkoušek
co si žádá naše duše
a v Knize Života i Smrti
vepsána jsou jména jednou pro vždy

Rána jsou těžká a stejně smutné večery
kdy marnost objímá nás nestydatě
a my jsme jako uškrcení vrženi
do chřtánu této doby bez pokroku

Vždyť duše pláče po volnosti
která ztratila se svému soku
a nerozumu dnešní doby zdá se
víc netoužíme po Věčnosti
která ptá se po pokroku
k naší spáse s níž probodeni zůstáváme
s pánem v pravém boku


Prázdnota

23. srpna 2016 v 21:02 | Marie Bernadeta |  Amen


Prázdnota


Jen tiché splíny poskládané v nečitelné myšlenky
a prázdná gesta v mojí hlavě tupě zní
v melancholii prostých dní.

Zítřek zas bude prostým musím
a unavená překonat se zkusím.

Kam vede prostý život člověka,
kdy otrokem je světa
a jeho zvyklostí,
v nichž hledám cestu po lávce
k jedné prosté otázce:

Proč takhle žijem dál
ve světě divně postaveném
a všechno zdá se beznadějné
navzdory době v historii ve fantaziii vykreslené,
kdy žijem éru třetího tisíciletí?

Co je to s námi, proč v těle pomíjivém
cítíme se na dně
a zvítěziti duchem není snadné?

Jen jednu jistotu zde máme.
že konce svého uhlídáme.

A pak když do vzpomínek nahlídneme,
zas s věčností se obejmeme.

Na lodi

3. srpna 2016 v 19:19 | Marie Bernadeta |  Soukromí dotyků

Na lodi


Jsme spolu na lodi
a marno říkat jeden druhému
že udržovat musíme si rovnováhu
jinak se naše loďka překlopí
a pod námi se voda rozprostírá
když v proudu času
proveslujem všemi dny
co ještě nám zbývá
než jeden s druhým
zkoušet trochu štěstí mít?