Červenec 2016

Moudrost starých sov

29. července 2016 v 19:58 | Marie Bernadeta |  Soukromí dotyků


Moudrost starých sov


Jsi studna všech mých slov
Jak chceš si ryby lov
Je úplněk či nov?

Ta moudrost starých sov!
Já na oči si brzy brýle dám
Že nevidím si na nos?
Já svatosvatě přísahám
že vidím kousek dál
než na most
kde jednou nahoře jsi stál
a zkoušel Boží trpělivost
skokem co by život
z tvého těla vzal

Jsem ruka co tě drží
a ačkoli jsme oba chromí
snad dál jsme letos nežli v loni


Pléd

29. července 2016 v 19:40 | Marie Bernadeta |  Soukromí dotyků







Pléd



Tak prostě
jak přicházejí hosté

Tak důkladně
když jednám proradně

Tak pod obojí přijímat
chléb s vínem ode všad

A nepochopit dnes
že všechno můžem nést

a kříže navzájem si nadlehčovat
dokud nevyhasne jiskra přízně snad

a odvážně si kráčet vpřed
Když přes ramena dlouhý pléd

všech dní co spolu kráčeli jsme
smíme nést si sebou jistě

Jsme zachráněni snad
když smím tě objímat

a v tichu našich doteků
si sedím jako v obleku





Život v dlaních

29. července 2016 v 19:21 | Marie Bernadeta |  Pravdy



Život v dlaních



Když život svůj mám v dlaních
a mohu si ho nechat na nich
pak jedno jistě pochopím
co dělat mám a smím?

Vždy svobodně se rozhodovat
podle vlastních zásad
a jednat podle rozumu
anebo proti němu stát

Jak cestu správnou naleznu
a kde se radit mohu?
Jak ocenit tu svobodu
v níž zodpovědnost za vše
je na mně a ne na Bohu?

Mít pohled čistý na sebe
jak bližní hledí na tebe
a netrápit se tím co změnit nemohu
spíš sama sebe napraviti mohu
a důvěřovat Bohu
že všechno je jen zkouška ducha
a dokud moje tělo dýchá
jsem v roli učedníka
co z boje snadno neutíká



Pro nitro člověka

26. července 2016 v 21:22 | Marie Bernadeta |  Amen




Pro nitro člověka

Když v rozestlané posteli mých snů
ti nechám ještě prostřený i stůl
pak pochopíš co mám
a co ti jísti dám

Jak vyslovit co říci nelze
jen tak spatra na potkání
jak říct někomu drahému
co v srdci tajím
a čím svou duši zaobalím
až odevzdám se věčnosti
pro kterou tímto světem kráčím
v těle člověka
kde platí pravda odvěká
že šaty dělaj člověka

Však já se držím naděje
co získat svět nám prospěje
když duši svoji ztratíš?
Ten obraz živý
kreslím slovy
že nitro pravdu celou poví


Nice

15. července 2016 v 4:58 | Marie Bernadeta |  Amen


Nice

Kde smrt se nocí rozprostřela
a kde pláč živých ustal
zůstává ticho zcela
pro ty co není pro ně místa vprostřed světa

Jen duše nyní pomalu odkládají
rozstřílená těla
a berou z mysli
všechno na věčnost

Vrazi jsou už v trýzni ohně
vlastní probuzené duše
Vždyť spravedlnost
nakonec každý vezme do dlaní
a sám sebe pak
pošle do nebe
a nebo v oheň trýzně
z vlastního svědomí

Duše je motor pro člověka
v ní život věčný dřímá
a smrt je pouze usnout v těle
a probudit se do sna
který jsme si zde na světě
tolik chystali

http://pokladyvtruhle.blog.cz/1607/kout-zelezo-dokud-je-zhave

14. července 2016 v 22:24
http://pokladyvtruhle.blog.cz/1607/kout-zelezo-dokud-je-zhave

Smutek z vod

13. července 2016 v 21:27 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe
Smutek z vod



Z nebe dnes tečou proudy vod
smutek je mého srdce lodivod

Přítomnost s touhou v srdci bod
Hledám zas k tobě tajný kód

jak obnovit spojení s duší tvou
Láska je naší živou hrou

z níž se mi slzy hrnou z očí
co jestli blízkost naše skončí?

Nic a zase nic jen moje povzdechy
stesk plný kapek co stékají ze střechy

Předlouhé čekání
provází stýskání

Láska je živá v myšlenkách
které proudí ve vlnách

A oceánem plným kapek
vesluje smutku ostrý drápek

V hlubinách duše

12. července 2016 v 21:04 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe




V hlubinách duše mé se topíš
hážu ti jako záchranář lano z lodi
Na loďce tužeb svých plavím se vodami
jen když mi uvěříš
že tlukot v hrudi
je hlasem vzdáleným a jak jsme sami
stále se plavíme ve stejných vodách
ty jako tonoucí
chytáš se stébel mých
a já tě zachráním pouze
když tě do hlubin vlastní duše potopím
a pak tě nechám nadechnout dlouze

Když z hlubin tryská vodotrysk
je z něho řeka z úzkými břehy
Postačí jeden letmý stisk
a kousek tvojí něhy
abych zas s tebou
hluboko uvnitř
tajemného světa
zůstala živá do příštího léta


Zda spolu

10. července 2016 v 17:57 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe


Zda spolu

V obrazech známých setkáme se
na zemi sebraných než poznáme se


Má pravá tvář se zrcadlí
v gestech a slovech mých

Ve skutcích poznáš plody
hnutí duševních a nové zrody

jednou vzejdou z nich
až rozplynem se jako jarní sníh

Jen pamatuj si moji tvář
a její pravou zář

než kroky další uděláš
dnes v rukách všechno máš

Jsem na dlani tvůj sen
zda spolu nebo každý jinam jdem

Falešný úsměv a úsměv hraný proměnit v radost vlastním chtěním

5. července 2016 v 21:55 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe





Falešný úsměv a úsměv hraný proměnit v radost vlastním chtěním



Komedie lidi baví
skrývají skutečné pocity
a úmysly svoje
do falešných úsměvů balí

Do duše lidské hledím
úsměvu který nehřeje
nikdy neuvěřím

Někdy je za úsměvem stud
a někdy je pouze prázdným gestem hraným
Jak se to vezme z kterého konce
kdo jedná z duše
s úmyslem pravým
a kdo si myslí že to vnitřní
nevypluje na povrch
ten studánku si v duši kalí
a žízeň svoji nikdy neuhasí

Když srdce plné smutku máme
tak s úsměvem mu lépe zamáváme
Víc radost sluší se zas obnovit
než ve smutku se utopit
a úsměv na rtech vykouzlit

Když naše touha býti šťastní zvítězí
i hraný úsměv v upřímný se promění
S úsměvem jde všechno líp
i smutek na lopatky položit
Jde o to jenom chtít
harmonii obnovit

Tím sluncem rozzářeným mým
je ten o kom jen sním
a koho pouze v duši znám
a v myšlenkách ho stále objímám
On naučil mne brát mnohé věci s humorem
někdy je lepší nezdarům se usmát
a říct si že jednou všechno pomine!

Nač starostmi se trápit?
Proč neodložit jejich tíži
a zapomenout na chvíli
na vše co stále pomíjí?

Úsměv je sluncem na cestě
zahřeje všechny pocestné



Úsměvy

5. července 2016 v 0:25 | Marie Bernadeta |  Pravdy





Úsměvy


Úsměvy neplýtvám natož falešnými
K úsměvu potřebuji signál jiný
než pouze k vyjádření radosti
někdy je něco směšné dosti
aby mi úsměv sám od sebe
rozšířil koutky pro tebe
usměju se jen tak lehce
úsměvy své mám pro milence

Opice smějí se nejvíce
a taky ti co posměchem se baví
jakoby celý den se smáli
však v jejich humoru
falešné štěstí
radost jen z naschválů
bývají ničemnostmi

Kdo však chce svou duši
nechat v rovnováze
najisto tuší
ve své snaze
že úsměv upřímný
radost v nás rozšíří

na rozdíl od smíchu dravce
anebo hyeny v dálce
Ti se jen pitvoří
a přitom hovoří
falešným úsměvem
bez velké práce





Drahé duše na cestě!

2. července 2016 v 11:10 | Marie Bernadeta |  Pravdy




Drahé duše na cestě!

Ke komu mluvit a komu říci pravdu? Život člověka je cestou do Věčnosti, kterou zatím v těle nejsme schopni pojmout.
Jak se setkávám s všemožnými lidmi, poznávám je, jací jsou z jejich slov a gest a odhaluji pravdu, je zvláštní, že žádný člověk v mé přítomnosti nezůstane v klidu a nikdo na mne nezapomene, protože beru jejich duše do dlaní a vidím je čistě bez zástěr.... Nač hrají lidé komedie a nač používají stále tytéž čertovské způsoby k tomu, aby na sebe strhli pozornost, kterou jsem jim nechtěla věnovat, neboť ti, co jsou " cizí", ty bez povšimnutí míjím, jen oni s touhou mne udeřit chtěli by stáhnout mne do svého bahna a namazat mi ho také na tvář, nemohu je přijmout a mým "sítem" neprojdou. Čas třídění duší je již zde, jsem sítem v Boží ruce, co ženci slízejí dnes na světě, můj Anděl strážce stále stojí vedle mne a se mnou všechno nese, když jedním navždy jsme.

Jsme zde, shůry poslali nás sem, kdo moudrý je, ten srdce svoje očistí a stejnou cestou se mnou jde, vždyť v naději, že odpuštěno bude nám, jsme si zatím nejisti, však v srdci komu plamen hoří, ten do bahna se nezaboří, neboť Láska budemu tou pochodní, co v t mavých chodbách svítí a všechno pravdivě nám ukazuje.

Jsem Andělem poslední hodiny duší na světě, mnozí se se mnou rozloučili, volali v beznaději, jistotu dala jsem jim, že život v duši trvá do věčnosti. pro věčnost stvořeni jsme byli ve svých duších k obrazu božímu. Jen dobro a pravdy, které jsou přímou cestou do nebe ať na mysli své máme a pochopíme, že těmi bohy jsme zde my! Kdfo uvěří mi, kdo?
Vše jako dlani dnes držím lidské duše a vidím cesty Páně, jak po nich jdeme každým dnem , dnes vím už, kdo jen jsem. Mé drahé milované duše, jsem vaším Modrým Andělem. jen sestrou v Kristu, ta co činí, co je třeba a zlo už nikdy nepřeruší mé spojení s Nebem, můj Anděl Strážce se mnou vnímá tyto časy, i když už sám je na věčnosti blažeností odměněn a přesto se mnou je jedinou bytostí.



Setkání v duších

1. července 2016 v 5:01 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Setkání v duších


Lidé se setkávají v duších,
i když to málokdo tuší,
víc nitrem svým se objímáme
a v skrytu díky Lásce
milujeme tajně

podobnost svoji s druhým
pak ještě chvíli ujištění
že cestou jdeme stejnou
a pevnost spojení
už nepřeruší ani čas
ani malý počet setkání
neboť v duši všechno trvá
i kdyby sto let jsme se neviděli
navždycky v duších budeme se milovat