Červen 2016

Signály

23. června 2016 v 20:31 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Signály


Když od setmění do rozbřesku
jsme spolu myšlenkami propojeni
a zmocní se nás snění
jsme blízko jeden druhému
jak budem jednou na věčnosti snít
tak smím tě lásko mít

Ten pocit kdesi uložený
mezi čtyři stěny
tvé o mojí ložnice
Jen prostor nadlehčený
přáním tichým
mého bolavého srdce
když uložím se na polštáři
do tvých měkkých dlaní
a stejně potrhané spaní
mám když tebe stále objímám

A vprostřed noci cítím tvoje doteky
když na dálku mne hladíš tajně
Jsme stále roztoužení milenci
však spíše jenom v hlavě
skrze jemná vlákna myšlenek
si posíláme signály
co ujistí nás navzájem
jak jsme si stále blízcí

Víc nežli signály své nyní nemáme
a oba v setkání své doufáme
co jednou se jistě uskuteční
až Láska bude víc
než život tvůj i můj jen pozemský

Pak nebude mi smutno již
až budeme si víc než blíž
a touha po tobě se uvolní
a díky tomu budem svobodní

Dnes ještě vysíláme signály
svých láskyplných tužeb
a oheň který nepálí
se dává do tvých služeb

Až budu

22. června 2016 v 21:05 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Až budu


Až budu andělem pouhým
složím si pod hlavu tvoje touhy
a svoje sny přidám k tomu
Budeme létat jako dva holuby
a zobat lidem z ruky
Jen co se tvoje duše nasytí
vzlétneme spolu k lesům

Nemohu ještě
nepřinést deště
a bouřky ze svých citů
nechávám propuknout
zatím v skrytu

Pro tebe bez tebe

21. června 2016 v 22:02 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe





Pro tebe bez tebe


Je více milovat tě v duši?
Na svaté se to sluší!

Víc v myšlenkách se hladit
a tajně doprovázet dnem i nocí
jeden druhého
Než život si rozvracet
a žádat věci nemožné

Co je však více pro duši
milovat tě jak se nesluší
anebo trpělivě čekat na tě?

Pro tebe bez tebe
spoléhám na Nebe
jež mlčí dál
ach lásko pročs mi jen
klid můj vzal?

Díky

21. června 2016 v 21:52 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe



Díky

Ach díky díky díky
za všechny otazníky

Jen zkouškou divnou procházím
když jako déšť tě obcházím

Milovat není někoho vlatnit
a žárlivost si můžu zasklít

do slz co marně prolívám
když na tě sem tam myslívám

i v těle tvém
co spojena s ním jsem
v duchu svém i tvém
jako živý sen

Srdce a Rozum

21. června 2016 v 21:32 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe




Srdce a Rozum

Srdce si poručit nedá
Rozum je dobrý leda
těm kteří srdce zmrazí
Lásky jsou svojí vrazi

Na vnější komedie
jen tebe užije
a já si zatím tiše
rozjímám o své pýše

Proč tolik myšlenek
denně posílám ti?
Když jsme si navenek
méně než vánek dá ti?

Možná že přestože
hrozí nám oběma potíže
srdce si rány olíže
když vím že

tajné a skryté doteky
dál cítím na svém těle
Snad je to víc než u řeky
ta co ji stále doprovázíš

A přece s rozumem svým
na dlaních plných slz
ničemu nerozumím
přece je srdce mé
živé jen pro tebe
Proč to ví stejně jen Bůh

Kdo chce jít...

21. června 2016 v 10:47 | Marie Bernadeta |  Pravdy



Kdo chce jít...


Manuál pro život
snad byl by vhod.
Však na každého člověka,
platí pravda odvěká,

je třeba použíti zvláštní metr,
někomu stačí varování,
někdo je příliš velký lotr
a nic ho nezachrání
od jeho cesty do záhuby,
když v bahně je po zuby.

Pak těžko čísti manuály,
jak si život zachrániti.
Když z nebeské katedrály
nechali mu srdce zapáliti
jiskrou Lásky, co vše vznítí
a zároveň je žití nití.

Jedinou radou zralou
je, řídit se Lásky shůry danou.
Vždyť psáno jest:

"Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe,
vezmi svůj kříž a následuj mne.
Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život,
ten o něj přijde;
kdo však přijde o život pro mne
a pro evangelium, zachrání jej."
( Marek 8, 34,35)

-------------



Všechno je stále o přijetí a odevzdání zároveň, hledání harmonie je touhou lidských bytostí a život, kterým se duše projevuje, je tak nádherný a vzácný, kdo uvěří mi, že duše je střípek z odrazu nebeského zdroje, ten pochopí, že v duši každý návod najde a dobere se pravd, co od věčnosti v sobě máme, je čas si na ně vzpomínat!

Snad někteří si myslí, že je život množstvím energie, která proudí bez přestání, však ještě víc je pochopiti, že tělo z hmoty neustále rozpadá se a to, co vyzařuje, skýtá možnost duši na tělo zpětně působit, a tak se každý v duši snaží překonati tíhu hmoty, v níž skrytě žijí projevy skutečného života, jenž daroval nám Jeho Tvůrce a který si nás jednou zavolá, abychom hřivny svěřené mu vrátili a na nás je, zda zakopem je nebo rozmnožíme a tím si poklad v Nebi na Věčnosti zajistíme, neboť jen poklady duchovní zůstanou nám nakonec a ty nám budou Branou k blaženosti přec.

Pro křesťany je návod k žití Bible, zde v evangeliích, v obrazech Ježíšova života, jsou pravdy k žití skryty a kdo o nich v duši rozjímá, ten může najít často manuály i pro svůj život, jak je Ježíš odkrývá.

I Bůh přichází k duši každé tajně a skrytě a v největším soukromí pak s duší každou hovoří skrze strážné anděly.

A jak tak hledím po lukách, kde dobytek se pase, zas znovu nabízí se otázka i odpověď, že každá duše živá je jen ze Zdroje,
jenž stálé trvání a přítomnost nese a duše hovádek jsou ponořené v něm již od věčnosti. Jen člověk, který v duši byl stvořen k Božímu obrazu, má dar vědomí rozumu a svobodné vůle a je na něm, co učiní a kterou cestou půjde. Zda duch nad tělem zvítězí a nebo klesne v důstojnosti níž, kde není přítomnosti již a kam odcházejí ti, co v život věčný nevěří a zachází s ním jak s věcí nepotřebnou v tomto světě, kde každý je jen na chvíli pouhou, aby prošel zkouškou pozemského života do života, jenž nikdy neskončí.

Pro věčnost žijem svou a tam nás shůry zvou, když ve dne v noci při nás stojí a modlitbou nám vyprošují milosti, co přijímáme z Boží ruky skrytě a často o nich mnozí ani nepřemýšlí.

Je víc, kdo slouží nebo ten, kdo je obsluhován?

Jsou výše ti, co službou žijí a s láskou provázejí všechny duše, co lásku v sobě nepohřbili a jenom pro ni žijí,
aby svá srdce i ústa dobrem naplnili.

Kéž myšlenka na život věčný a Láska je nám manuálem pro život a projeví se skutky dobra všude kolem nás.

Je třeba míti na mysli, že dobra nikdy nelze dosáhnouti špatnými prostředky!
A nikdy nesdíleti řeči, že účel světí prostředky, neboť jsou časné odměny i tresty, vždyť všechno se zas jednou navrátí zpět do Boží ruky, z níž Život všechen vychází.

S láskou Modrý Anděl, Marie Bernadeta.




Harakiri s inspirací v aikido

17. června 2016 v 20:07 | Marie Bernadeta |  Pravdy

Harakiri s inspirací v aikido


( http://www.dama.cz/laska-a-vztahy/jak-na-nepritele-lze-si-ochocit-toho-kdo-nas-tolik-nenavidi-23073)


Anotace:

S lehkostí samuraje
nad rakví nepřítele
se skláním a rituálem
krvavým mu ránu
těžkou zasadím




Já s nepřítelem nejsem jedním tělem,
však jeho chtění k zahození není,
když jako samurajský bojovník
využiji jeho síly v jiném směru,
než ke kterému mířil svými činy.

Je nabíledni obnovit zas harmonii,
kterou nenávistí poztrácím.
Dnes v rituálu harakiri
důstojonost si navracím.





V mém snu byl význam skrytý,
když kolem mne šel Král a jeho syn
manželem byl mým
a oba na oslavu odešli,
kde všichni, kdo se zúčastmili,
se radovali upřímně.

Já zůstala jsem v chodbě u dveří
a viděla tu radost v příšeří.
Pak kdosi zazvonil a já mu otevřela.
Ve dveřích stál japonský bojovník
a říkal mi:





Máš mnoho věrných sloužících,
je třeba rituálem projít!

Já pocítila smrti chlad
a tak jsem bojovníka uprosila,
že připravená ještě nejsem,
ať ještě týden posečká.

Ten boj se týkal zla i dobra ve mně,
zda odolám svodům lživým
a jakže se jim postavím,
zda s hrdostí či s pokáním,
zda vytrvati umím
a zda jsem tím,
kdo umí čísti v duších,
co blízkost konce světa
v mé přítomnosti tuší
a přitom k lásce upřímné jsou hluší.

Mám v rukách kladivo a hřebík,
co zatloukám nepříteli
jednou ranou prudkou
do víka rakve pomyslné.
Když na bojišti všechno zmlkne,
Můj Anděl vysvětlí všem zúčastněným,
že boje jsou už nesmyslné,
vždyť do srdce i mlčky
lidem druhým hledím,
když všechno s pokorou a vírou
nebi svěřím.



Rána rozespalá

13. června 2016 v 4:58 | Marie Bernadeta |  Pravdy


Rána rozespalá

Ta rána rozespalá
dávno odevzdávám
Ještě jsem živá
v těle pozemském
Osudu vstříc se zvedá ruka
Navždycky Lásko jedno jsme

Ve snu jsem s tebou zase byla
abych se blízkosti tvojí nabažila
Teď duchem překonat zkusím
že vstát a pracovat musím

Na světě který slzavým údolím je
všecičko těžké i smutné pomine
a zůstane ve mně jen to cenné
Za tímto cílem všichni jdeme

Ještě si smíme

9. června 2016 v 23:51 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace
Ještě si smíme

Dnes toužím nabrat síly
ze studánky dobré víly
Pár okamžiků míjí
jak ručka na hodinách
jen dopředu se posunuje
a nikdy nazpět neustoupí
To jenom lidé hloupí
loví po kapsách
pár korálků a vzpomínek
co jako bílý kamínek
si každý vloží do hrudi
když smrt ho náhle zastudí

Ještě si smíme povídat
a zůstávat si blízko
ve slovech která plynou
spolu s časem jenž
nám odměřuje spravedlivě
dnešek i zítřek po vteřinách
co v roky spojí hbitě


Plody sobectví

9. června 2016 v 23:42 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Plody sobectví


Chceme se smát divným zmatkům
když na cestě domů míjíme ty
co jinam míří a stáhnout nás chtějí svými vlivy
kamsi do propastí

Ztraceni mnozí na této zemi jsou
když jenom sami sebe na první místo staví
a jenom sami k sobě jdou
Podobu duše vnímám v lidech
v pohybech těla a v hlase
když myšlenky proudí jako slova
a ukazují zřejmé úmysly
co jako na talířku se mi zjeví
jako potrava co k jídlu není
a špatně se mi od pohledu udělá

Děti noci

7. června 2016 v 23:20 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace

Děti noci


Strach úzkost obavy a beznaděj
jsou děti noci v duši naší
Vše s důvěrou vždy odevzdej
a říkej si že všechno pomine
a kdyby všechno promarněno bylo
vždy v koutku duše když ti zbylo
pár okamžiků krásných
jdi uchop je a žij z nich

Vždyť podobni jsme Beránkovi ve všem
a spolu s ním jsme oživeni ve vzkříšení
Po noci zase vyjde slunce
pak i když smutno je mi dnes
věřím že je mi třeba
zůstat v odpuštění a nehřešit už více
Neživit v sobě děti noci
co zdají se pak nenasytné

Hvězdy

7. června 2016 v 23:07 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace



Hvězdy


Když večer přehoupne se do noci
a světlo denní usíná již v bezmoci
na nebi probouzí se záře hvězd
co touží zprávy tiché nést
jen tichem podmanivým svým
vzhlížíme k nebi spolu s ním

Když slunce zakryje si tvář
otvírám v srdci tajný snář
Kde Luna nebo měsíc jako lhář
se ve tmě tiše směje hvězdám
že jejich krásu neznám
přesto se beznaději nevzdám

Když hvězdy jako děti noci
probuzené právě jsou
zůstávám v kouzlu jejich moci
když nekonečný vesmír otevřou
a k sobě do dálek mne zvou

( Na téma: "Děti noci")

Naplnění

2. června 2016 v 5:02 | Marie Bernadeta |  Pravdy
Naplnění

Čas prozření se naplnil
Už nepíšu ti tolik není sil
Však naše duše stejně
vnímají tíhu této země

Jsme oba spolu prací unaveni
však láskou po okraj jsme napněni
a není více pro nás oba jiný osud
než navzájem se vnímat jako dosud

Už víme jistě všechno důležité
když láska propojila sítě
Jen láska čistá bez hranic
Ty ve mně a já v tobě jinak nic