Květen 2016

Na trati s časem

30. května 2016 v 5:03 | Marie Bernadeta |  Amen



Na trati s časem

Nesedím na vavřínech vítězů
jen po trati se sotva vleču
Svůj závod s časem prohrávám
a někdy se i strachy třesu
když víry v dobro málo mám

Ten spokojený život starců
a smíření mi jejich chybí
ještě je v duši mojí vzdor
a láska v srdci buší ryzí
Kéž přijetí v sobě naleznu
a šanci svojí duši dám

Naleznout sama v sobě pokoj
a mír ať v duši mám
Kam dojdu nevím dnes
Snad neštěkne po mně pes
až ruce svoje složím do klína
Dnes ale stále touha
uchopiti něčí dlaně
neklidem mne zaklíná

( NA TÉMA TÝDNE : "SPOKOJENÝ ŽIVOT")

Kniha v prodeji!

27. května 2016 v 17:02 | Marie Bernadeta |  Všem lidem




Milí čtenáři mého blogu, podařilo se mi uspořádat texty do knihy, která je ode dneška v prodeji!

http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/19-1-POEZIE/0/5/1008-Marie-Bernadeta-Setkani-s-dusi-a-Denik-Modreho-Andela



Na vlásku

19. května 2016 v 5:02 | Marie Bernadeta |  Amen
Na vlásku

Život náš visí na vlásku
Je celý v Boží dlani
V modlitbách dávám otázku
Co bude Bože s námi?

Vždyť vím že život pozemský
je zkouškou duše naší
Projít však můžem za štěstím
jen s tebou skrze utrpení

Prosím tě Bože za naše uzdravení
Děkuji za spojení s milovanou duší
Nic krásnějšího nežli Láska není
a proto děkovat ti za ni musím

Duchovní zrak

14. května 2016 v 14:37 | Marie Bernadeta |  Pravdy


Duchovní zrak


Spíš oči otevřené mít
a raději bdít
než duši svoji uspat v sobě
a naříkat si v hrobě

A mám-li usnout navždy
pak vědět čemu věřím
a které vlastně pravdy
během posledních těch vteřin
do svých snů si vezmu
až pozemské oči neotevřu

Na kouzla lhářů nevěřím
spíš citu svému uvěřím
Kdo nutí druhé oči zavřít
snad chtěl by pravdu zapřít
co každý v sobě nosí
že přišli jsme a odejdeme bosí

Dnes víra je nám dána
když každičkého rána
bereme si čas
a zkoušky provázejí nás
a čemu věřili jsme dosud
to bude i náš osud
jenž položí se na mističky vah
když překročíme smrti práh

Co zrakem fyzickým lze spatřit
není pravda celá
víc duchovním zrakem prozřít
bych dnes už chtěla
a porozumět tajemstvím
co zatím pouze vírou můžem vstřebat
a na věčnosti zcela pochopit



( Na téma týdne " zavři oči a věř!)

Můj kraj

8. května 2016 v 6:36 | Marie Bernadeta |  Pravdy




Můj kraj


Kraj myšlenek svých obývám,
v něm ponořena zcela tam
svých pocitů pár sesbírám
a slovy, která zrovna se mi hodí
vesluji a hýbu lodí
i tam, kde jiní spíš se brodí.

Přes řeku snů chci přeplout,
dříve však, než se v její vody ponořím,
zkouším si boty zezout,
snad hladinu moc nezčeřím.
Chci přijít na to, co je důležité
a v životě mém často skryté.

Jak sama na loďce si pluji jen.
dál vnímám lásku, s kterou jsem
na míle propojena nití doteků,
co ke mně proudí skrze myšlenku.
Dál v rukách třímám vesla,
aby mne loďka myšlenek mých nesla

až k břehům těm, kde všechno vím
a s vědomím pravdy sama sobě odpustím,
že stále nepochopím pravdy cenné
že všechno v nás je drahocenné
pouze v našich duších,
co život věčný tuší.

Až pochopíme svoje lidství,
v němž úkolem je probudit svou duši,
v níž skrytý život celý od prvního dějství
máme každý a jako na divadle stáváme se herci
v jediné komedii svého života,
jenž pouze bránou je do věčnosti,
kterou uchopíme hned, jak padne opona,
pak krajem myšlenek a řekou snů svých
na loďce tužeb opřeni o vesla ze slov
poplujeme k druhým břehům kamsi na ostrov.



Tvé duši

5. května 2016 v 22:28 | Marie Bernadeta |  Mé tajné Lásce



Tvé duši


Jak bláhová jen jsem
když v těle mi vzdáleném
je jiskra štěstí uhašena
a duše milovaná čeká
až setkáme se zas
jen tajně spolu zůstáváme
a důvod k tomu oba známe
když navenek si lásku nevyznáme
přesto i beze slov pravdu o nás odkrýváme

Již nad propastí času stojí most
a my dva zatím poučeni dost
teď za ruce se uchopíme
a přejdeme přes něj spolu
až tam kde můžeme si navždy
snímat klapky z očí

Ještě se všemu jaksi usmíváš
a nevíš co mi říct
Já vím že toužíš
vše ve skrytu jen mít

Až znovu vejdeš do svých živých snů
a já tě lásko obejmu
pochopíš pravdu jedinou
že naše osudy se neminou

A znovu v odcizení těl
i ve zklamání svém
ti mohu vyznat lásku svou
já miluji jen duši tvou

je cítit ze slov tvých
i tíhu starostí
dnes neseme je spolu
a ve společném bolu
pozvedáme dlaně k nebi
Snad myslíš že to neví
ti co na nás shůry hledí?

Dál nerozumíš slovům vím
já znovu ti to objasním
vše připraveno jest
a my dva máme čest
všem lidem zprávu nést
jak holubice vypuštěná z Archy
že vody klesly a vítají nás břehy

Do práce před rozbřeskem

4. května 2016 v 4:59 | Marie Bernadeta |  Amen
Do práce před rozbřeskem

Zazvonil budík
Den k probuzení zval
sluníčko ještě spí
ale já musím jít
a tvoji vůli Bože učinit

Do práce prostý člověk odchází
ještě se oči klíží ale není zbytí
až s rozbřeskem se slunce
nad obzory nakloní
já budu v práci stát
a kvůli chlebu vezdejšímu
musím svět i tělo duchem přemáhat

S nadějí

3. května 2016 v 20:59 | Marie Bernadeta |  Amen
S nadějí


Zde jsem
Volám jméno jmen
a toužím spatřit sen
v němž spočinout chce každý
však dál se dějí vraždy
a slzy k zemi padají
když smrt své drápy odhalí
těm co už nic nemají
než jiskru lásky s nadějí
že život v duši nekončí
zde na zemi

Spát a zase vstát

3. května 2016 v 20:50 | Marie Bernadeta |  Amen
Spát a zase vstát


Usínat v rozestlaných postelích
Zhasínat světla v pokojích
Mít domov
V něm bezpečí a klid
a na otázku každou najít odpověď
smíme hned
když ráno budeme se probouzet
zas přijmout smíme čas
co provází zde nás
a nad všechno se duchem povznést
můžem včera dnes i zítra
když ve svých dlaních máme nová jitra

Když s probuzením
spojuji se se svým vědomím
tak náhle také vím
když modlitbu svou vyslovím
že i když nechce se mi vstát
zas musím tělo svět i ďábla
s Andělem svým přemáhat

Vždyť svět který mne oblokpuje
pouze skutečnost imituje
je více skryté pravdy v nás
však také kdo si kolem sebe
všechno udržuje může poznávat:
Jak kolem tebe tak i v nás

Už rozvíjí se květy stromů
jak krásné jaro otvírá se světu
jenž mlčky vyslovuje větu:
Kdo v květech krásu hledá
ten plody ještě nemá
jen naději leda
že mráz nebude krutý
a slunce s vláhou
z květů na větvích
učiní plody jednou z nich

I ve mně každé ráno
vše jako stromy zjara rozkvétá
Je třeba říci ano
a rozkvést v duši do světa

Až večer půjdu spát
jak květy stromů
musím opadat
a odejít domů
jednou mohu snad
dokud však v tomto světě jsem
přijímat mohu nový den
a s myšlenkou na krásu květů
zas mohu také vstát
jak květy stromů zjara
smím každé ráno rozkvétat


Vstávání

2. května 2016 v 5:02 | Marie Bernadeta |  Amen
Vstávání


Den otevírá svoje dlaně
Jsem čas co usedá na ně
a pouze v krátkém okamžiku
mohu spatřit jeho kliku
co stiskem Boží dlaně všemohoucí
je víc než já dnes vševědoucí

Den na závoru byl
můj spánek přetrhaný smyl
už ze včerejška slzy
snad sejdeme se lásko brzy
a dokážu ti říct
že kromě lásky není nic
co by mělo trvání
a zvon mi v srdci vyzvání

Je čas už zase jít
a duchem svým uchopit
nad tělem světem žití nit