Leden 2016

Milí čtenáři!

31. ledna 2016 v 21:19 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

http://www.mamtalent.cz/sbirka-pisni-z-duse-setkani-s-dusi.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294&ma__0__id_kp=77158

Milí čtenáři!
zde je připravený začátek mé knihy, kterou asi nazvu
"Setkání s duší ( sbírka písní z duše) a Deník Modrého Anděla"
a chtěla bych ji svépomocí vydat v letošním roce, tím pádem budu muset celou svou tvorbu na tomto portále brzy smazat, ale myslím si, že je třeba všechno za poslední dva roky posbírat dohromady a shrnout v jedné knize, tak, jak jsem to chtěla už od začátku, inernet může jednou zkolabovat ,a vytvořené texty by přišly vniveč, kniha má svoje kouzlo a kdo si v ní bude chtít číst, může si listovat kudy chce a všude se mnou může setkat v mých myšlenkách a pocitech, vlastně jsem všechno napsala jen kvůli jednomu člověku, kterého miluji a kterému celou svou práci věnuji, jeho identita však musí zůstat skrytá, neboť láska je tajná a skrytá a má právo na své soukromí, to, co však vydá, své plody, nechť k obživě slouží i jiným potřebným duším, Vaše Marie Bernadeta.


Setkání s duší
(sbírka písní z duše)
a
Deník Modrého Anděla


napsala:
Marie Bernadeta





Předmluva:

" Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh "
(Jan 1, 1)
Kéž tedy má slova provází sám Duch svatý, to přeji všem, co budou má slova číst i sobě, když je budu tvořit, kéž je to pro nás poučením, zábavou i pohlazením pro duši, to ze srdce si přeji,
Modrý Anděl, Iveta Bernadeta Marie
Mou tvorbou jsou písně z duše.

Autorka o sobě:
Mým dílem jsou písně z duše, volné psaní a vykreslení pocitů a myšlenek o všem, co se mne vnitřně dotýká, nyní píšu intenzivně už skoro dva roky, založila jsem blogy, na kterých publikuji svoje věci, vše je skryto v pocitu a lásce k přírodě a lidské duši...
Do sbírky jsem zařadila i své prvotiny z let 1985-1991a dále tvorbu od 25. února 2014, kdy jsem po letech začala znovu tvořit zcela volným způsobem a ráda bych své myšlenky a pocity nabídla druhým lidem, kteří je se mnou chtějí sdílet. Nemám žádnou profesionální průpravu, ale touha vyslovit své city mne vedla tvořením od počátku, prosím kritiky o shovívavost k mému nesmělému vyjádření sama sebe, mojí tvorbou jsou písně z duše. Ráda bych své texty publikovala, anebo se postupem času naučila tvořit nějakým novým způsobem, který mi bude vlastní...
Zdraví Marie Bernadeta.
Zde jsou odkazy na mou tvorbu:
http://mariebernadeta.blog.cz/
http://kytkyodivetky.blog.cz/
http://hradyzeslov.blog.cz/
https://www.facebook.com/kytkyodivetky.blog.
https://www.facebook.com/pages/Modr%C3%BD-And%C4%9Bl/1461012140794669

Sbírka: Setkání s duší

Duše
Chtěla bych říci těm, kdo to netuší,
že v sobě máme každý živoucí světlo - duši.
Jednou až přijde čas
a naše tělo zemře,
budeme muset
svou duši odevzdat.
Co v duši budeme mít?
Zda světlo v nás v hodině smrti
plamenem lásky bude hořet?

Tělo je pouze pomíjivým vyjádřením
duše v hmotě
a jeho existence ve viditelné formě
má v lidské podobě
začátek i konec.
Začátkem všeho v nás je Láska,
která vychází z Kristova srdce
a konec zas proniká námi jako
očistný oheň, který se pro nás vrátí
z Nebe,

aby nás uchvátil zpět,
odkud nás ještě před početím
přivedla Láska na Zem.
Je čas konce Světa.

Hmota už nemá moc nad životem.
Všechno je v rukách duše,
která touží projevit vše
v čase života na Zemi
jen a pouze skrze Lásku,
která je ohněm, co nepomíjí
a všechno živé uprostřed
plamene v srdci Beránkově
udržuje i v hmotě,
abychom my lidé a všechno
kolem nás,
směli žít věčně.

Snažím se uchopit
poznání o skrytých tajemstvích
skrz vlastní pocity
vytvářím myšlenky,
co jako prožitky vkládá má duše
do písní.

Vše ve mně spustila Láska,
a tak o ní píšu prostě,
jak ke mně přišla,
jak se s ní setkávám
a skrze Lásku vnímám vše,
miluji v lidech duše,
o lásce jsou mé písně.


Souvislosti

Jak dobrati se k pravdě člověk smí?
Pohlédnout do hmoty v souvislostech!
Bez vnitřní konstrukce, kterou očima
pouze nelze spatřit, nebyl by viditelný obal.

Přemítám nad tím, že tyhle souvislosti
o zákonech stavby hmoty nám ukazují
na pravdy všechny vnitřní.

Bez prvotní myšlenky nevznikne nic
jen vzduchoprázdno je přítomno
ve vesmíru kde nedošlo
k zázraku zrození Slova.

Slovo však bylo na počátku.
Myšlenka živá vždy skrze Lásku
probouzí život.

A proto na Zemi vše viditelné
vždy svědčí o vnitřních souvislostech,
které jsou ale skryté v hmotě,
aby to cenné směli najít jen ti,
co Lásky si váží.

Úvod:

Všem
Milí lidé, kteří budete číst má slova, nyní jsem se už rozhodla, že kniha, kterou chci napsat, nebude jen pro jednoho člověka, ale pro všechny, kdo si ji budou chtít přečíst a potřebují slyšet má slova, která upřímně s vírou v Boha, Otce a Syna a Ducha sv., hledám ve svém životě každý den a v každičkou chvíli, co si uvědomuji svou existenci a Boží přítomnost ve spojení se svým Andělem Strážcem, tak berte má slova, co budete číst, je to má zkušenost ve víře, kterou hledám a denně nacházím u Božích dveří, rozhodla jsem se tímto přispět ke spáse duše svojí a také jednoho milovaného člověka, ke spáse duší mých dětí a všech v rodině a také ke spáse duší cizích, kterým můžou být moje vlastní zkušenosti v životě s Bohem k užitku a podporou na jejich vlastní cestě do Nebe. Předchozí věci jsem jaksi chrlila, něco jako psychopat, ze sebe na všechny strany, bylo to zmatené, přiznávám, ale pomohlo mi to udělat si nějaký pořádek ve vlastním srdci a znovu jsem po dnešní noci poznala, že jediná správná Cesta je k Otci, ta, kterou své srdce i v době zmatků a pokušení pozvedáme s důvěrou o radu k Němu a já to dělám prosbou k Andělu Strážci, každý člověk má jiný způsob, mně připadá tento nejlepší a nejvíc osobní, a proto se ve své knize budu opírat o svou důvěru k Bohu, skrze svého Anděla Strážce, a má kniha se bude jmenovat Deník Modrého Anděla, on bdí nade mnou a nad každým slovem, které zde píšu a které mám v mysli a pomáhá mi to pochopit a zformulovat do vět a souvětí, aby to mělo užitek pro duše a pro Nebe. Tak tedy ve spojení se svým Andělem Strážcem začínám psát novou kapitolu své první knihy v životě.
Marie Bernadeta


Věnování:
Tobě Milý,

věřím, že všechno dává v životě smysl
a i když se něco jeví jako nesmysl,
v Božích očích to jistě nějaký smysl má.

Nic není na světě bez příčiny.
Všechno má kořeny v nás i v Nebi.
Všechno je dávno propojeno.

Nic nežije samo od sebe.
Bůh je ta příčina všeho a
on je Láska.

Tak všechno, co se stalo,
co vyřčeno bylo,
náš Pán bez přestání na kříži svém nese
za nás za všechny.

Já věřím,
že Ježíš je Beránek svatý,
mé srdce s Jeho srdcem
na kříži krvácí a
bolí mě probodené ruce,
čas nesnází.

Všechno se v životě mém
denně opakuje.
Můj život je taky kříž,
ta cesta na Golgotu,
bolest a ukřižování,
bolest a smrt v jednom dni
a každé ráno
přichází zas nové vzkříšení.
Každou noc umírám světu
a každý den se znovu rodím
blíž Kristu a blíže Bohu
a o něco v srdci svém výš.

Chci vzlétnout jednou až do Nebe,
ty víš, že stále myslím na tebe
a ze svého srdce tě,
duše má milovaná,
nikdy nevymažu.

Stručný obsah:
Setkání s duší
(sbírka písní z duše)
a
Deník Modrého Anděla

napsala:
Marie Bernadeta

Předmluva
Autorka o sobě
Sbírka: Setkání s duší
Duše
Souvislosti
Úvod
Všem
Věnování
Tobě

Stručný obsah

I. díl: Setkání s duší
II. díl: Deník Modrého Anděla
III. díl: Hrady ze slov
IV. díl: Květinové variace
V. díl: Sbírky písní z duše


I. díl:
Setkání s duší
1. kapitola: Básně
Básně I.
Básně II.
Houby po dešti

2. kapitola:
Setkání s duší

3. kapitola:
Milostná poezie

4. kapitola:
Okamžiky
Hvězdný prach

5. kapitola:
Básně Modrého Anděla

Orchidej
Ruce
Třináctá komnata
Ledová královna
Básně do koše
Písně pro Anděla

6. kapitola:
Oči indiána

7. kapitola:
Roční období
Zima
Březen 2015
Jaro
Léto 2015
Podzim 2015
Kalendář 2016 (Milenec Země)

II. díl:
Deník Modrého Anděla
1. kapitola:
Deník Modrého Anděla
2. kapitola: Dopisy I.
Dopisy II.
Dopisy k Andělu Strážci
Dopisy Pánu Ježíši
3. kapitola: Modlitby
Všem lidem
Věty
4. kapitola: Úvahy
O křesťanství, mé vyznání o Kristu
Návody na všechno možné
5. kapitola: Myšlenky
6. kapitola: Čas?
7. kapitola: Témata týdne
8. kapitola: Otázky
9. kapitola: Znamení
10. kapitola: Vzpomínky z dětství
11. kapitola: Fiktivní román: Král Dimenzí
III. díl:
Hrady ze slov
1. kapitola: Hrady ze slov
2. kapitola: Písně Hradní paní (101)
kapitola: Hrady (20)
4.kapitola:
Slovní hříčky (26)
O zvířátkách (21)
Rozpočitadla (5)
Nesmysly (7)
Záhady na Hradě ze slov (11)
Pro Lucinku (2)
Ze zámoří (1)
Návraty do středověku (4)
IV. díl:
Květinové variace

1. kapitola: Květinové variace
2. kapitola: Květinové promluvy
3. kapitola: Růže
4. kapitola: Lekníny
5. kapitola: Z luk a strání
6. kapitola: Stromy
7. kapitola: Jarní kvítí
8. kapitola: Zahradník
9. kapitola: Kytice
V. díl:
Sbírky písní z duše

1. kapitola: Pod oponou času
2. kapitola: Potrava pro duši
3. kapitola: Lampiony
4. kapitola: Konec světa
5. kapitola: Let s Modrým Andělem
6. kapitola: Srdce
7. kapitola: Prvotiny
8. kapitola: Vánoční obrazy






Doslov ke knize "Setkání s duší a Deník Modrého Anděla"

31. ledna 2016 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Doslov:
(31.ledna 2016)
Již se mi podařilo překopírovat všechny texty ze svých blogů, které jsem napsala za poslední dva roky a trochu je zredigovat, ještě mi zbývá vybrat pár zdařených fotografií anebo vytvořit kresby na dokreslení textů, které jsem zcela oprostila od obrázků na blozích, aby nenastaly problémy s autorskými právy, snad se tato část mojí práce podaří a pak začnu podnikat další kroky pro vydání této knihy, která shrnuje moji tvorbu za poslední dva roky a částečně i tu vytvořenou v mládí. Každý člověk si může vybrat v mých slovech něco pěkného pro sebe, doufám, má práce je otiskem mého nitra a mé duše, impulzem mi byla Láska, která trvá a ta nechť je mým věčným kritikem i soudcem, neboť láska je trpělivá, odpouští vše a nehledí zpět, přítelem je vždy ten, kdo s námi zůstane i v čas nezdaru a těžkých zkoušek, jen přítel plný Lásky nás nikdy neopustí, tak toužím žít ve spojení s milovanou duší i s těmi všemi, ve kterých nacházím porozumění pro to, co sama v sobě cítím a tak se vyjadřuji prostě jako básník a splývám v jedno s těmi, kteří má slova slyší a je přijímají do svých duší.
Má tvorba je pouze vyjádřením horkého citu lásky, to rozechvění v duši, která se dočkala štěstí ze setkání s někým, v kom zahořel plamen Lásky nekonečný. Ta vášeň která spaluje nás v nitrech celé roky, být s někým, koho si přejeme míti odedávna a ve svých snech ho již dávno známe a s ním se skrytě setkáváme, aby ta láska křehká jak rozkvetlá růže, poupátko, které zvadnout může… nám navždy zavoněla a v našich myslích zůstala navždy a nikdy se už neztratila a mohla na věčnosti stále trvat způsobem, který jsme dosud ani nečekali.
S láskou Marie Bernadeta.

Láska může trvat věčně

25. ledna 2016 v 9:29 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Láska může trvat věčně


Čas neúprosně odměřuje všechny chvíle,
co prožívat v těle lidském smíme
a při tom dlouhém čekání na smrt, kdy opustíme tento svět
a otevře se život věčný plný krásných dnů a vzlet
křídel Andělských nás ujistí, že odešli jsme ze světa,
co tížil a svazoval nás zcela,

jen ve své duši zpátky do štěstí si stále opakujem stejná slova,
že Láska je ta čarodějka skvělá,
co štěstí z nebe vykouzlí nám během chvilky,
i když si ještě duší oživujem těla,
v nichž nemůžeme obejmout se zcela tak, jak bychom chtěli,
zkrátí nám láska čekání ve chvílích plných doufání
a hledí na vše z výšky příštích setkání.


Jednou jsem tomu, koho miluji, řekla, co si myslím a nač čekám:
" Pak už bude všechno dobrý a na to celý život čekám".
Tím jsem svou lásku ujistila, že náš vztah může navždy trvat a
můžeme z něj sílu pro život současný již čerpat,
když jeden na druhého myslíme a vzájemně se v mysli objímáme,
nemůžem s láskou svojí přestat, tím rozhodnuto je už navždy
a v to vždy můžem doufat, že Láska je silnější než smrt
a to, co poznali jsme, trvá na věčnost.

Lásko moje!

24. ledna 2016 v 9:20 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Lásko moje!
Jak je to možné, že jsi láska moje? Tys po lásce toužil celým svým srdcem a já k tobě přišla....
Jsem celá tvoje. Mé srdce je tvoje zahrada, kterou se procházíš a v ní zůstáváš, je plné vzrostlých stromů, rozkvetlých záhonů i bouřek a dešťů....tak, jak je zahrada po celý rok snáší.
Jsem celá tvoje a ty to víš, že se to nikdy nezmění, jsi moje milovaná duše, pro kterou celá má zahrada dýše.
Jsi taky mého srdce zahradník náhradník, hned za Ježíšem a Andělem Strážcem mým a možná jsi taky zahradníkem posledním, jenž vysadil ve mně nové záhony plné slov a myšlenek, pro tebe nyní rozkvetly, má lásko. Taky bych ti už chtěla říct, jsem tvoje láska a budu ti vším, co budeš chtít. Zatím jak víš, stojím na nádraží a čekám na vlak, co k tobě mě dopraví navždy. Ten vlak může jen průvodčí- tvoje svědomí, ke mně v zastávce tvého srdce vypravit. Zatím je všechno v nás skryté , má tajná lásko, zatím je čas. ještě jsi slabý a máš strach zvednout tu placku, na níž je z jedné strany: Jeď! a z druhé stopka.... Včera jsi jel někam autem, líbala jsem tě na tvář a bylo mi smutno, že odjíždíš, říkals mi totiž, že musíš na nádraží. Já stojím ve stanici příští života svého a čas si krátím hezkými myšlenkami na miláčka svého, za kterým toužím jet hned, jakmile budeš zralý kmet a v kapse mám jízdenku pouze jedním směrem, cílová stanice, je tvoje srdce a ještě je daleko, já bych to pěšky neušla, bolí mě sem tam nohy, tak jsem si sedla na lavičku a trochu zdřímla si na chviličku, vlak kdyby přijížděl, jistě zahouká a vzbudí mě z lehkého spaní, kterým si čekání na tebe, lásko, krátím. Když jsem se vzbudila, vlak stále nepřijel. ve mně však hlodala slova s otázkou zároveň:
Jak je to možné, že stejným způsobem v těle se člověk milující jeden druhému odevzdává a důkaz svojí lásky mu tím dává i se sděluje a stejným způsobem se mučí a trestá a ubližuje? Jak je to jenom možné? Já tuším, že je to tím, když je to láska, která je dar a přichází k těm, kdo jí svá srdce otevřou, aby se dobrovolně a ze své vůle zcela odevzdala tomu, koho miluje a chce být s ním, činí to dobrovolně a zcela ze své vůle a to je pro ni štěstí.
Opakem toho je činit vše z donucení a proti své vůli, tím stejný tělesný způsob stává se člověku trýzní a utrpením a kde láska není, tam je jen pláč a skřípění zubů, vzdáleni od Boha jsme s těmi, kdo v srdci pusto mají, jsme v pekle jejich duše mučeni, tu vlastní trýzeň chtějí za způsob lásky vyměnit, berou si ale násilím, co pro ně připravené není, když ze srdcí- zahrad živých, které vyplení, dělají jenom spáleniště a lásky hřbitovy, to jsou ti, co vždycky plenili, mučili a vyháněli druhé z domova, pro ně již v nebi místo nemají, oni jsou zapsáni v knize smrti a ne v knize života.
Tak vidíš, když jsem se vzbudila, lásko, chtěla jsem ještě tě objímat, ale žes odjet musel.... zasypala jsem tě svými polibky, prosím tě zůstaň se mnou ještě chviličku krátkou, než i ty se ze sna probudíš a mysli na to, že jsi má láska tajná a že jsi průvodčí, který má v rukách, zda za mnou vlak k tobě, co má zpět dojet, dorazí anebo možná, co já vím, nastoupíš taky do toho vlaku a pojedem spolu neznámo kam... když přivřeš oči, až stanice, kterou mám napsanou jako cíl na jízdence, minu a pojedu dál, než jsem měla v úmyslu.... jsem ve tvých rukách, jsem tvoje celá, čekám už a jsem připravená. Musím být zticha, ať slyším vlak houkat, abych ho třeba nepřelechla a stihla doběhnout na nástupiště včas.
Měj se, má lásko, ještě si trošku zdřímnu.

Nemilovat

19. ledna 2016 v 12:30 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské
Nemilovat




Největší chybou by bylo nemilovat
a zůstat chladným navždy
Kam totiž láska vkročí
tam krásné květy rozkvétají
a v srdci ledy tají

Když láska stojí u dveří
skromná a trpělivá
Jen člověk plný pokory
jí uvěří
že není závistivá
a žárlivost že jí nesluší
protože jinak ty květy
co v trávě položila
náhle uvadají
a jejich vůně
se ztrácí
tak jako na zimu odllétají ptáci
s důvěrou
zjara se vracejí

Každý z nás dělá chyby
někdy jsou menší a někdy větší
Přijde však na to která z těch chyb
dobro v nás vraždí
a z které rodí se život nový!



Láska v duši

19. ledna 2016 v 9:04 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské



Láska v duši


Dnes víc než včera přemýšlí každý
zda nevěra je chybou toho kdo zradí
V manželství dva jsou jedno tělo
však s duší nejde to tak jednoduše
a i když třeba spolu dva lidé žijí roky
zůstanou v duši si navždy cizí

O co je lepší být jenom duší
v duši si můžeme milovat koho chceme
a nikdo není majetek ničí
každý z nás může to poznat
když jeho srdce náhle zahoří
spřízněná duše k němu se vydá
a z toho spojení čerpají potom oba

Vždyť tělo je jen pomíjivá schránka z hmoty
Však duše ta je k životu věčnému stvořena
to ona v nás tělo oživuje a touhy býti šťastná
v nás stále prodlužuje

Neskončí nikdy ta láska která se zmocní
každičké duše která své ruce k někomu natahuje
Až umřeme budeme volní
a láska která nyní nás láká
zůstane v nás a ne v dálkách

Jidáš

18. ledna 2016 v 19:28 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské




Jidáš

Za třicet stříbrných prodal Pána
Za třicet stříbrných ho zradil





Pro třicet stříbrných duši svoji ztratil
Nehledal v nebi odpuštění

A i když se ho láska dotkla
nechal ji zemřít na kříži

Podlehl svodům světa
nechal se lstivě napálit

Těžko se říká věta
že zavržen být musí

Vyhrála pýcha a zloba
tu kterou nese každá doba

ve které musí lidé žít
a v lásku čistou uvěřit

Jinak se podobají
těm co spásu nehledají
a Jidášovi jenž zradil
a nikdy už se nenapravil





Tříbit ducha

18. ledna 2016 v 19:15 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské




Tříbit ducha


Kdo v sobě živou duši má
ten s tělem svým je spojen
a to svou duší oživuje

Jinak je tělo naše z hmoty
pomíjivé však duše věčná
je jen oživením z Boha
jenž život ve všem udržuje shora

I tělo život samo v sobě má
však býti pouhým hnutím mysli
kdy člověk si nic nerozmyslí
se nevyplatí nikdy snad

Je chyba zůstat
jen změtí vlastních pudů
být pouhý předků obraz
a nezkusit být jiný

Je třeba tříbit svého ducha
a svoji pevnou vůli posilovat
pak nemusíme vzdychat
a radost v sobě můžem nechat
v každé denní chvíli

A nestačí-li rozum náš
na všechno co nás potkává
stačí se učit všechno odevzdat
a spoléhat se na pomoc shůry
neboť když jsem slabý teprve jsem silný
Pak zoufati si nemusíme
když rozhodnout se neumíme
jen v sobě udržovat
dobrá předsevzetí
a s pevnou vírou
jít a všechno učiniti právě tak
jak duch svatý nám radí
když sami nevíme si rady
a na paměti míti vždy
že jen dobrými prostředky
můžeme se k dobru dostat

Že účel světí prostředky
je pouze nerozumných pravda
Ta slova lhářů nemohou mít váhu
a na každém je jistě
zda popřeje jim sluchu
anebo bude jednat čistě
jak máme všichni v duchu
svém se svatým přibližovat
a svoji vůli posilovat






V tůni stříbrné

18. ledna 2016 v 18:57 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské




V tůni stříbrné


Největší chybou je jistě
umlčet vlastní srdce
Kam srdce tvé tě vede
tam toužíš vstoupit do naděje


že dobro duši vlastní
zmocní se tě
a budeš šťastný
Kdo ale v srdci zlobu má
ten radosti se žádné nedočká

jen tma a tma
v té tůni stříbrné
kde jeho duše utone

Lotova žena

18. ledna 2016 v 17:16 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské



Lotova žena


Za chyby každý platí
Chyby že dělat se nevyplatí
tomu se může leckdo smáti

Každý z nás má v sobě svědomí
a také různě probuzené vědomí
o morálce kterou sám ctí




Sem tam si říkám když zpět se ohlížím
jak žena Lóta zda zkamením
nelze už pohnout s tím
co je pryč nenávratně
jenom to co v srdci máme
jenom to může nás dovést
do cíle kam touží naše duše
dobrat se až bude u konce
čas který pro život na zemi máme




Víš?

18. ledna 2016 v 16:20 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské



Víš?


Největší chyba by byla, házeti flintu do žita.
Dvakrát měř, jednou řeš!
Všechno zlé je k něčemu dobré!
Koho Bůh s křížkem navštěvuje, toho miluje.

Vždy v každém rozhodnutí je riziko,
zda naše hledisko je správné,
ale k tomu vždy svobodnou vůli máme,
že s úmysly čistými nebo jinými jednáme!

Co už se stalo, to minulo
a nic už na tom změnit nelze,
dnes každý v sobě k činům dalším
ve svém srdci rozhodnutí nese.

Je třeba odpustit sobě i druhým
a myslet na to, co ještě učinit lze,
co napravit v sobě a s čím poperem se,
dokud v nás ještě hoří srdce
plamenem živým,

můžeme plouti v řece
přání svých
a dělat chyby smí každý,
kdo na cestě
ještě něco se učí
tak dlouho asi,
dokud se z chyb svých
nepoučí.

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, víš?




Kdyby

18. ledna 2016 v 15:27 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské


Kdyby

Kdyby v nás duše mohla mluvit způsobem jí vlastním a nebyla by s tělem svázána zde na této zemi, pak bychom byli jistě moudří a žádných chyb bychom se nedopustili nikdy. Největší chyba člověka je pýcha odvěká a každá chyba vyzvednuta bývá před zraky druhých k poučení, největší chybu učinili Adam s Evou, že neposlechli Boha a ochutnali zakázané ovoce, že naslouchali ďáblu, jenž našeptal jim lež a oni lhali pravdě do očí, proto se z této chyby největší dnes jistě každý člověk poučí a pochopí snad jednou provždy, že nic nezůstane skryto Božím očím.




A když zlo kolem nás zaútočí, vždy s cílem jemu vlastním, připravit nás o klid a nabourati prosté v duši zákony, proti kterým stojí zmar a smrt, v něž ponoří se každý člověk živý, aby se ukázalo jeho žití a také odkud kam se ubíral již za života zde na zemi, je třeba silou ducha odolávat a moudrost v sobě mít, zlu nemáme jak odporovat, jen modlitba a Duch svatý poradí nám, jak se zachovati a útok zla pak v dobro proměnit.
Tak Ježíš životem svým poučil nás navždy a nechal vrahy svoje tělo ukřižovat a silou přečistého ducha nad smrtí těla zvítězil.



Pro nás vždy z toho plyne, co trvá a co pomine.

Kdo po mně kamenem, po tom já chlebem!
Milujte svoje nepřátele!

A ještě mnohé moudré věty mohli bychom najít,
co naučí nás největší chyby svého života přejít a už je nikdy nedělat, až přijde život věčný.

Bez práce nejsou koláče!

18. ledna 2016 v 12:46 | Marie Bernadeta |  Chybovat je lidské



Bez práce nejsou koláče!


Největší chyby?

"Kdo nic nedělá, nic nezkazí! "
Chyby jsou lidské a slouží nám pro poučení v čase příštím, kdybychom nedělali chyby, byli bychom již dokonalí a taky možná pyšní sami na sebe. Myslím, že největší chybou je uzavřít se jen sám do sebe a užírat se kolikrát, je lépe život i starosti zcela přijímat a bojovat, když je to třeba, pak sám se sebou, být pánem myšlenek svých a věřit, že život pozemský je krátký na to dělat zbytečnosti a věci, které neprospějí na duši.

Největší chybou je myslet si, že člověk něco skryje, vždyť od Adama s Evou neseme si své poděděné náklonosti
a ty je třeba překonati duchem, být nad věcí se učíme po mnohých vlastních selháních, chybou by bylo nedoufat
a v milost Boží nevěřit, pravda je ale jistě ta, že radost a štěstí nemůžeme zde ve světě ničím hmotným získat, je v duši naší život věčný a svojí vlastní péčí můžeme jen kousek k Boží slitovnosti přidat.

Bylo by chybou myslet si, že všechno máme na dlani, tak jednoduchý ale život není, protože teprve s námahou si každý tříbí ducha a bez práce, jak známo, nejsou koláče a kdo by chtěl obejít zákony přírodní, ten nepořídí jistě nic, nejprve suroviny nakoupit, pak těsto zadělat a v rukách ještě hníst a potom v troubě pěkně dozlatova péct, kdo namáhal se, ten koláček si pocukruje a může začít jíst. Proto jsou mnohá tajemství skrytá pyšným tohoto světa a jenom pokora nás učí všechno přijímat i odevzdávat v tomto čase, co ke spáse nám zbývá.

Hezký den přeje všem Modrý Anděl!

( Na téma týdne: "Největší chyby")

Z lásky korzet

14. ledna 2016 v 21:53 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie




Z lásky korzet



Lásky sevření
je v tváři moje vzezření
a v duši strach a zmatek
co se dá zrušit za poplatek

To sevření a pocit zvláštní
se zmocňuje nás spolu s vášní

Pak povolit
když nastal klid

a znovu v sevření tvých dlaní být
a na ústa tě políbit

Jak v korzetu
z tvých pocitů

teď svazuji se
v pase

zůstávat v tónu myšlenek
a čekat stále na dotek

Být bezmocná
a láskou umlčena zcela
Být touhou naplněna
a přesto jako zdřevěnělá
toužím ti sejmout vrásky z čela
a položit se do korzetu pevných stisků
když šaty na pobřeží z citu leží v písku


V básnickém korzetu

12. ledna 2016 v 12:07 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

V básnickém korzetu

( na téma týdne: " Jako v korzetu")



Den jako v korzetu uškrcený
Prázdný a nevalné ceny
Lehčeji bude mi ve vodě
svlékám své šaty v přírodě

Tělo je pouze z hmoty
pro cestu na této pouti
jiného nemáme sice
duše je mnohem více

Jsem jako v korzetu
v tomto světě
tvarovat svou větu
vyzkoušejte!


Do veršů do rýmů do svých básní
vkládáme pocity vlastní
když smutní jsme anebo šťastní

Na prahu tvého srdce

9. ledna 2016 v 18:29 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
Na prahu tvého srdce

Proud myšlenek ustal
a v duši výklenek zůstal

Projdi se zákoutím mojí duše
a učiň konec své pýše

Kam se jen podívám
všude tě v sobě znám

Smutek a zklamání odevzdám
trvání lásky v nás navzdory představám

nechávám působit tiše
a v klidu ke mně kluše

dotek tvé milující duše
pro kterou srdce mé dýše

Chtěla bych proměnit
touhu na dlouhou nit

kterou si smotáme do klubíčka
jakmile zavřem víčka

a budem smět uchopit pravdu
tu která zabrání pádu

nadějí všech které si skrýváme pouze
v srdci a mysli své dlouze

Hněvat se na sebe je ztrátou času
bolení smutku ubírá očím krásu

Vím že je láska ve mně čistá
a vlastnit nemohu v tobě místa

která jsou pouze pro tebe stvořena
a mně už navždy zůstanou zavřena

čekám tě lásko mých snů
když plná smutku zas naleznu

v sobě svou duši
co pravdu tuší
a v níž ti všechno odpouštím
zůstávám s tebou jako stín

příštích okamžiků
a beru za tajnou kliku

Bílá

5. ledna 2016 v 8:13 | Marie Bernadeta |  Leden 2016




Bílá


Bílá nám pokryla zahrady,
najednou všechno je bez vady.
Je čistě poklizeno kolem
a jako pod prachovým peřím
spinkají zahrady i pole
co dočkaly se peřin


Soudný den

4. ledna 2016 v 13:39 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla





Soudný den

(na téma týdne: " Poslední den mého života")


"Pracuj, jakoby tvůj život neměl skončit a modli se, jakoby to byl dnes poslední tvůj den!"

V té větě řečeno je vše, ať každý žije činně a v duši ať se stále připravuje na setkání svojí duše s nekonečným jsoucnem.

A kdo zná poslední svou hodinu?
Když už se blíží čas náš v knize určený, mnozí se na to těžko připraví.
Nic neděje se ale ze vteřiny na vteřinu, vše má svůj čas a ten se každý člověk učí přijímat, někdy si říkám snad, když věřím v život nekonečný v duši, že poslední den mého života už dávno byl, neboť od chvíle, kdy jsem uvěřila, že je má duše živá, nežiji život pouze svůj, ale jsem navždy spojena s tím, kdo život v nás obnovuje a udržuje stále dokola. Dávno jsem zemřela sama sobě a život svůj jsem odevzdala, Bože, Tobě a každé ráno zase z Tvých dlaní život přijímám a večer odevzdávám zase, každičký den žiju tak poslední den svého života, který Ti večer před usnutím odevzdám a Ty, jenž křísíš mrtvé, daruješ mi čas, když zachce se ti zas a já vše ze tvých rukou přijímám a život svůj se ve spojení s Tebou učím poznávat.

"Jak v životě, tak ve smrti!"
Kdo si snad myslí, že se něco ve vteřině stane v hodině smrti, ten se mýlí, každičký okamžik a každá chvíle se zapisuje v nás samotných a proto každý může v mysli si udržovat denně myšlenku na svoji šťastnou smrt, vždyť umřít je jak usnout a probudit se již jen pouze ve své duši, která dále žije, i když v lidském těle život ukončí.

Každý z nás má si připomínat svou pomíjivost v tomto světě a tím víc v pokoře se radovat a děkovati Bohu za vše, co smí přijímat! " Prach jsi a v prach se obrátíš! "
Štěstí je to, proč máme žít a proto radovat se je touhou naší duše, já mohu říci, že již za života mne obšťastnil Bůh ochutnávkou toho, co mi chystá a co budeme smět prožívat, až budem v tomto světě mrtví, proto můj poslední den života bude tím nekrásnějším v duši snad, kdy na tu chvíli čekám celý život svůj, až sen svůj nejkrásnější v duši svojí budu žít a se svým Andělem strážcem setkám se tváří v tvář a s ním pak zůstanu už věčně snad.

" A pak už bude všechno dobrý... " Nic nebude nás bolet a všechno bude trvat, duše se bude radovati sama v sobě, jak stvořena je k obrazu samotného Boha, k tomu jsme byli stvořeni a věřím pevně v duši svojí, že jsme Božími dětmi, když skrze Krista vykoupení jen z milosti Boží smíme ochutnat.

Kdopak se naděje, že přišel poslední den jeho života?
Mnozí jsou k lůžku připoutáni nemocí a mnozí sotva pochopí, že třeba přijde nehoda, co rázem uzavře vše třeba dnes... A přece každičký den může být pro nás přípravou na to, co neznámé je každému a čím si každý projít musí, tou branou ze života do smrti, smrt netrvá jen okamžik, duše však musí si ji zasloužit, neboť v té chvíli se odděluje všechno z mysli do duše vědomí a v duši otvírá se čisté svědomí, jímž se musí od věčnosti každá duše řídit a všechno začne v sobě třídit, je třeba mnohé milosti a touhy po odpuštění, která očistí vše nepotřebné pro život věčný, jenž musí každý po své smrti uchopit, je otázkou však, zda životem, co žili jsme, uzráli jsme k vstupu do Nebeského království, zda odměnou nám bude život věčný blízko Zdroje života, či zda jsme pohrdali dary a ocitnem se kdesi v pekle vlastních vin a špatných činů, z nichž nevyjdeme nikdy sami a uvrženi v nepřítomnost Boží umírati budem trýzní bezmocných.

Na mysli mám, v každé chvíli činit vše ve spojení s Boží vůlí a hledat sama v sobě sílu ducha, jenž povznáší se stále nad starosti všedního života a všechno v hmotě oživuje. Život pozemský je zkouškou pouhou, říká se také: " Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" Proto je život na zemi tak omezený, abychom v duši dokázali , kdo je mocnější a zda v nás dobro zvítězí!
" Co tě nezabije, to tě posílí!", proto je všechno těžké pro nás dobré a " široká je cesta do pekla, ale úzká do Nebe", když jsou před námi překážky, nezoufejme, spíš Bohu díky za zkoušky, kterými pro posílení vlastní duše procházíme!

" A když tě svádí tvoje oko, vyloupni jej... lépe je tvojí duši být bez oka, než zemřít a když tě svádí tvoje ruka, odřízni ji, raději býti bez ruky, než zůstat v ohni pekelném navždy!" jak tvrdě řečeno je v Písmu vše, co se těla týká, je to zde obraz toho, že nemáme se nechat svádět hmotou a uvážiti, zda je to k dobru naší duše nebo naopak, kdo takto v sobě všechno ošetřuje, ten připraven je jistě na poslední den svého života a kdy přijde, to každý jednou pozná, kolikrát, když to člověk nečeká...

Jako ten sedlák, co si shromažďoval plné sýpky a myslel, že na dlouho je zajštěn a bláhový byl jistě, když ještě téhož dne, Bůh ho ze života povolal skládat svoje účty, proto je třeba v Nebi poklady si shromažďovat a milosrdensví mnohá druhým činit a když pak budem účty skládat i my snad najdem soucit v Tváři Boží.

A ještě každý ať myslí na to, že nic nezůstane skryto, každý skutek a každá myšlenka je navždy uložena a proto všechno v našem životě je důležité pro naši duši, která spěje do života věčného, do něhož odejde v den soudný, když opuští své tělo.

Křesťané věří ve vzkříšení a v život věčný a Ježíš je nám branou, skrze kterou smíme projít, vždyť celý jeho život je obraz toho, čím si musí každá lidská duše projít!

Kéž soudný den je vykoupením a kéž nás všichni svatí chrání, ať naše duše blažená je ve svém snění a branou smrti v poslední den pozemského života vejít může do věčného života.


Mrazivo

3. ledna 2016 v 9:54 | Marie Bernadeta |  Leden 2016


Mrazivo


Cetičky olemoval mráz
Stromy jsou do bíla
a co je v nás?

Mrazivo svírá všechno živé
i ve svých skutcích se ochladíme
když ospalé ráno nás pohladí
mrazivou rukou ledna po tvářích



Předurčeni

3. ledna 2016 v 9:25 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Předurčeni


Byli jsme předurčeni ještě před stvořením světa býti svatí
a lásku druhým ve skutcích svých předat, k tomu nás vede
duch svatý, jenž proudí v našich duších skrze Krista.

Ta slova zabalená do křesťanství jsou vždy stejná pro každého,
kdo věří, že je tělo utvořeno z pomíjivé hmoty
a v něm že projevit se má vždy naše duše, co stvořena je
jako věčná, však závislá je na ruce svého Tvůrce.

Pochopit, poznat pravdy věčné můžeme všichni bez rozdílu,
když uznáme, že život zde je jen zkouškou, v níž duch má projevit svou sílu.

Tvář nového roku

1. ledna 2016 v 16:13 | Marie Bernadeta |  Obrázky

PF 2016

1. ledna 2016 v 15:24 | Marie Bernadeta |  Obrázky

Kde....

1. ledna 2016 v 15:23 | Marie Bernadeta |  Obrázky

Kde je tvé srdce...

1. ledna 2016 v 15:20 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Kde je tvé srdce, tam je tvůj domov!



Kam pluje loďka vratká
když bouře čeří moře
a kam racci letí když se spouští
z nebe vody mraky?

Odkud a kam jen rozlévá se
oceán proudy rozčeřený
a kam se asi vleje
až se jednou s větrem zastaví
a klid na moři
mne nepožene k útesům
zůstanu na hlubině
s hlavou k nebesům
když slunce zajde
hvězdy vzdálenější
paprsky svoje nabídnou mi ve tmě
a když se chytím jich vyšplhám na stěžeň
a najdu pevninu
ve tvém náručí



Naučit se

1. ledna 2016 v 11:35 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Naučit se



Mým přesevzetím novoročním
je naučit se najít štěstí sama v sobě,
mít pevnou vůli a k veselí se klidně nutit,
ovládat v sobě nálady,
být sobě ve všem rádcem v duchu
a umět odložit své starosti.

Sám se sebou kdo boje svádí,
poznává, co ho odvádí
z cesty pravé a co zase
ho o kus dále vynese.

Štěstí je naučit se být v harmonii
se vším kolem sebe tak, že
přijímáme všechno tak, jak je
a zároveň se pokusíme
všechno odložit a odevzdat.

Kdo v sobě živí krásné věci,
sám sobě maluje si
svoji budoucnost ,
co každý udržuje ve své mysli,
s tím splývá v duši a na rozcestí
rozeznává směr, kam kráčí.
na světě, kde je jako host
a na zkoušku jen tuto
se duše převtěluje v bytost lidskou,
pro níž je život pozemský
jen jako most přes řeku
na druhý břeh,
kde život v duši
nikdy neskončí.