Listopad 2015

"Protonace"

30. listopadu 2015 v 13:42 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



" Protonace"



Ve stínu vlastním skrytá
je často každá realita
a myšlenky i hnutí v nás
se zapisujjí do vrstev
zastíněných smysly,
co nám brání poznat
zcela skutečnost.

Zde trpělivost růže přináší,
když, co je viditelné smysly,
vnímáme a obrazy a city se k mysli
naší přenáší a rozumem pak smíme
spolu se svou vůlí všechno pochopit.

Ve stínu smyslů svých
je rozum ten, kdo chápe
a svobodná pak vůle
ta, co činí a se rozhoduje.

Nic není nikdy skryto zcela,
až překročíme stín své smrti,
pohlédneme na skutečnost, která
se celé věky zapisuje
a odemkneme pro svou duši
dveře do ŽIVOTA.

Ve stínu vlastní smrti
je pravda skrytá ,
tou bránou každý musí projít,
tam spravedlnost vytoužená
čeká na člověka,
co život musel odevzdat.

( na téma týdne : " Ve stínu" )




A mrtví zůstávají živí vzpomínkami

28. listopadu 2015 v 16:45 | Marie Bernadeta |  Čas ?



A mrtví zůstávají živí vzpomínkami


Nic v tomto světě není navždy
všechno je pomíjivé v hmotě
A mrtví zůstávají živí vzpomínkami
v naší hlavě odkud se jednou taky ztratí

A pak jen v genech se dál předávají
vzpomínky těch co byli lidmi
a našimi předky v čase minulém

Každý z nás vydechne naposledy
Nikdo z nás nebude živý věčně
tady na zemi

Obrazy těl podoby naše
se vrývají do duše
ale víc skutky a mnohá hnutí
v nás zůstanou uložena
z vědomí ve chvíli smrti
se přeloží jako z počítače
informace do flešky
a duše životem lidským
posvěcená či pošpiněná
zamíří tam kam si na věčnosti zaslouží

Než vydechnem naposledy
můžeme býti lidmi
a v Duchu svatém žít
jen z Jeho velké milosti
Tělo se rozpadne v prach
a jenom duše zůstane dál
s otiskem lidské bytosti

Matěj (apoštol)

25. listopadu 2015 v 19:21 Apoštolové

Matěj (apoštol)

Svatý Matěj (také Matyáš, z hebrejského a řeckého Matthias) byl apoštol, vybraný podle knihy Skutků (Sk 1,23-26) na místo Jidáše, aby zůstal zachován počet Dvanácti.
O Matějově životě víme jen tolik, že byl Žid, že s Ježíšem "chodil od křtu Janova" a na návrh apoštola Petra byl vybrán jako náhrada za zemřelého Jidáše:
Vybrali tedy dva, Josefa,druhým jménem Barsabáš, příjmení měl Justus, a Matěje; pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří." Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům. [1]
Patřil tedy patrně k širšímu okruhu Ježíšových "učedníků" a podle různých tradic působil jako misionář v Judsku a v dnešní Gruzii a zemřel snad kolem roku 63, podle jedněch jako mučedník v Jeruzalémě, podle jiných v Kolchidě (Gruzii). Podle velmi staré tradice dala svatá Helena jeho ostatky převézt do Trevíru v Německu, kde je dodnes uctíván. Podle řeckých pramenů je však pohřben v římské pevnosti Gonio (Apsaros) v Gruzii.

Svatý Matěj Apoštol se obvykle zobrazuje s knihou a někdy se sekerou, jíž byl prý popraven.
Západní církev slavila svátek svatého Matěje 24. února a tak si jej dodnes připomínají luterské církve, kdežto v katolické církvi byl svátek od roku 1970 přesunut na 14. květen. Tak jej dnes slaví také anglikánské a episkopální církve. Ve východních církvích se svátek slaví 9. srpna. .
Svatému Matěji je zasvěceno mnoho kostelů a Matěj je také běžné křestní jméno. Tradiční Matějská pouť v Praze jako zábavní akce stále začíná 24. února, už dávno se však nekoná u kostela svatého Matěje nad šáreckým údolím, kde původně vznikla. Vzhledem k přesunu svátku v českém liturgickém kalendáři na 14. května se původní svatomatějská pouť (u kostela svatého Matěje) nyní slaví v odlišném termínu.

Patron:
stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích, mládeže zejména v souvislosti začátku školního roku; vzýván je proti manželské neplodnosti, při černém kašli a neštovicích
Atributy:
sekera, kniha a svitek, kopí, kamení
sv. Matěj
Matthias, Apostolus
14. května, svátek

ŽIVOTOPIS
Palestinský rodák, který je představen jako skromný proselyta, jenž byl po nanebevstoupení Páně vyvolen losem do apoštolského sboru na místo zrádného Jidáše. Evangelium hlásal až v Africe. Zemřel asi v 63 roce mučednickou smrtí.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VYVOLENÝ SVĚDEK RADOSTNÉ ZVĚSTI
Pocházel prý ze zbožné bohaté rodiny v Betlémě a toužil po příchodu Mesiáše. Dostal se mezi jeho 72 učedníků a chodil za ním od křtu u Jordánu.
Po nanebevstoupení Pána Ježíše se učedníci sešli s jeho Matkou i dalšími ženami ke společné modlitbě. Bylo pohromadě asi 120 lidí a Petr se ujal slova a připomenul, že se muselo splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidáši, a zopakoval, co se s ním stalo. Pak uvedl z Písma důvod, proč k nim mluví: "Jeho pověření ať převezme jiný."(Ž 109,8) Protože v posvátné dvanáctce apoštolů, která se symbolicky vázala i k 12 kmenům Izraele, byla mezera po Jidášově zrádném odchodu, navrhl Petr volbu náhradníka z těch, kteří s Ježíšem chodili od jeho křtu až po nanebevstoupení. Vybrali dva, Josefa zv. Barsabás a Matěje. Pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří." Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.(Sk1,24-26)
Po seslání Ducha svatého odešel hlásat evangelium a svědčit o Kristově vzkříšení. Své působení začal v Palestině a po jeho odchodu z této oblasti nemáme o něm další doložené zprávy a musíme se spokojit s tradicí předávanou ústně. Přes Malou Asii vedla jeho apoštolská cesta až prý mezi lidožrouty. Působil v Severní Africe v Núbii a v Etiopii (Habeši). Podle sv. Jeronýma tam skončil svůj život. Místo dnes není zaručené.
Vraťme se však ještě k jeho životu. Traduje se jako jeho heslo tento příkaz: "Podrobuj tělo umrtvováním, aby se Duch stal podobný Ukřižovanému."
Klement Alexandrijský, teolog a církevní spisovatel ze 2.-3. století uvádí ve svém díle Stromata tyto tři Matějovy výroky:
"Obdivuj časné věci tak, abys v nich objevil Boží velikost."
"Duši vychováváme ve víře a v poznání tím, že bojujeme proti tělu, tvrdě s ním zacházíme a nedovolujeme mu žádný hříšný požitek."
"Když hřeší soused vyvoleného, tehdy mívá hřích i vyvolený. Neboť kdyby se choval jak učí Slovo, i jeho soused by se styděl hříšně žít!"
Matěj nás v těchto větách učí vidět všude stopy Boží a obdivovat Boží velikost. Poukazuje na smysl křesťanské askeze být schopni se ovládat, mít sílu proti hříšným požitkům. A za třetí poukazuje na naši spoluzodpovědnost za druhé, nechováme-li se podle nauky evangelia. Stále se dokola poukazuje na život prvních křesťanů, jak ovlivňovali své vrstevníky, a my menší možnosti nemáme. Rozdíl a problém je v tom, že nám nevěřící nezávidí šťastný život, plný hýřivé lásky k druhým, protože touto láskou nežijeme. Naopak, vidí chování křesťanů, které je proti pravidlům evangelia, a aniž ho znají, řeknou: "Jako oni žít nechceme!" Se sv. Matějem se tedy pusťme do své obnovy.
Ježíš řekl apoštolům: "Vy mi budete svědky!"(Sk 1,8; Lk 24,48) A Matěj věrně plnil tento závazek, který s vyvolením přijal.
Apoštolové jsou přímými svědky Kristova zmrtvýchvstání, ale příkaz vydávat svědectví o Kristu neplatí jen apoštolům, nýbrž i nám. Vždyť i my jsme skrze svatý křest vyvoleni a povoláni za jeho svědky a máme účast na jeho životě..
Podle tradice Matěj zemřel mučednickou smrtí, k níž bylo použito sekery. Někde se také mluví o předchozím kamenování.
Biskup Agricius na počátku 4. století přinesl jeho ostatky do Trevíru jako dar císařovny Heleny. Na začátku druhého tisíciletí byly vyzvednuty. Lebka se dostala do relikviáře podoby busty do chrámu S. Maria Maggiore v Římě. Další relikviář je snad z té doby v Padově, kde je pohřben i sv. Lukáš a původní zdobená schránka zůstala s ostatními ostatky v kostele sv. Matěje v Trevíru.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Pokud mne něco neoslovilo výrazněji, stanovím si způsob, který mně napomůže učit se ovládat v duchu evangelia, abych vydával věrohodnější svědectví křesťanského života.
Bože, Ty znáš srdce všech, Tys přidružil svatého Matěje ke sboru apoštolů a také nás volá Tvá láska, abychom šli cestou, kterou jsi pro nás připravil; prosíme Tě: provázej nás na jeho přímluvu svou milostí, ať dojdeme do společenství Tvých vyvolených v nebi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

http://catholica.cz/?id=2167

Svatý Juda Tadeáš

25. listopadu 2015 v 18:42 Apoštolové


Svatý Juda Tadeáš
byl posledním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V seznamech apoštolů je vždy uváděn (srov. Mt 10,4; Mk 3,18; Lk 6,15; Sk 1,13). Zprávy, které o něm máme, nejsou početné, s výjimkou listu Judova, který je mu připisován a který je součástí novozákonního kánonu.
Tradice spojuje dvě různá jména: Zatímco jej totiž Matouš a Marek nazývají jednoduše "Tadeáš" (u Matouše s příjmením "Lebeus") (Mt 10,3; Mk 3,18), Lukáš ho označuje jménem "Juda Jakubův" (Lk 6,16; Sk 1,13). Přízvisko Tadeáš je nejistého původu a bývá považováno buď za odvozeninu aramejského "tadda'", což znamená "hruď", a překládalo by se tedy jako "velkodušný", anebo za zkratku řeckého jména "Thedor, Theodotus".
Podle tradice byl Juda Tadeáš synem Alfea (Kleofáše) a jeho manželky Marie (Marie Kleofášova), která byla příbuznou Panny Marie. Jeho bratrem byl apoštol Jakub Mladší.
Podle starobylého podání (u Pseudo - Abdia) působil společně s apoštolem Šimonem Horlivcem 13 let v Arménii a v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt. Byli oba zavražděni mágy. Svatý Juda byl usmrcen kyjem, nebo sekerou.
Od působení Judy Tadeáše a Bartoloměje odvozuje svůj vznik Arménská apoštolská církev.
V nejstarších raně křesťanských vyobrazeních je Juda Tadeáš zpodoben v dlouhém rouchu (tunice) a v ruce drží knihu nebo svitek. V raném novověku mívá kratší oděv venkovana, tvář s plnovousem, a v pravé ruce drží kyj nebo sekeru (halapartnu). Dále držívá v ruce ikonu - štít či desku s vyobrazením Kristovy hlavy, tzv. mandylion. Ten podle legendy přinesl králi Abgarovi z Edessy. Podle Církevní historie Eusebia z Cesareje však desku opatřil jiný Tadeáš, jeden ze 72 Kristových žáků. Na skupinových vyobrazeních všech apoštolů Juda Tadeáš zaujímá téměř vždy skromné místo v pozadí.
Společné zasvěcení apoštolů sv. Šimona a sv. Judy Tadeáše nesly oltáře od pozdního středověku. Nejstarší český kostel jim byl zasvěcen v Praze Na Františku při špitálu řádu milosrdných bratří již v letech 1618-1620. V 18. a v 19. století byly na přímluvu Judy Tadeáše mnohokrát vyslyšeny prosby trpících a od té doby mnoho věřících začalo vidět v tomto apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech nemocí a životní nouze. Jeho sochy stávají před vchodem do kostela nebo místo postranního oltáře, Juda bývá vzýván jako přímluvce zázračného uzdravení nemocných, například v řádových kostelech a špitálech kapucínů nebo Milosrdných bratří. V Praze je to barokní socha před vchodem do bývalého řádového kostela novoměstských kapucínů u sv. Josefa na Náměstí republiky.
Ostatky Judy Tadeáše byly rozděleny. Podstatná část je uchovávána ve Svatopetrské bazilice v Římě. Další ostatky jsou ve věžovém relikviáři v pokladnici dómu v Kolíně nad Rýnem. Téměř tisíc let nenesl žádný evropský katolický kostel Judovo jméno, oltáře však jsou časté od 14.století.
Svátek sv. Judy Tadeáše je ve východní církvi slaven 19. června, na západě spolu se svatým Šimonem Horlivcem se slaví jejich společný svátek 28. října

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juda_Tade%C3%A1%C5%A1

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/c/432021/Jste-v-problemech-nebo-citite-beznadej-sv-Simon-a-Juda.html

Pocit viny a pokora

24. listopadu 2015 v 20:59 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Pocit viny a pokora


Jakoby probodena šípem jedovatým
jsem poraněna a krok se světem ztrácím
když poražena vlastním srdcem
ležím bez dechu a z očí snímám
brýle smyslů svých

I rozum odevzdávám k rukám Něčím
jsem pouhým stínem tichým
Má je to vina brečím
a chci povstat
však marně se o to snažím
a bezdůvodně

Pokora pyšná není
v pokoře setrvat je umění
Přijímat cokoli
s vůlí kajícníka neumím
Vzpírám se prudce
jako vlajka vtzyčená
pro vítězství

Na dlani pírko ptačí
a uslzené oči mívám
když nerozumím
souvislostem svého života
jenž odevzdávám denně
k rukám svého Anděla
a spoléhat se učím dnes
na prozřetelnost boží
kterou sama v sobě toužím spatřit
skrze rozum vlastní
protnutý šípem shůry
z rukou Nebeského Anděla



Za šťastnou smrt...

24. listopadu 2015 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Za šťastnou smrt...



Až vydechnu naposledy
skončí život v této zemi
odpoutá se moje duše
z těla mého jednoduše
za pár hodin posbírá
co si se mnou zažila
a do nebe odletí

Jako člověk dožiju
když své oči zavřu navždy
Oslepnu a ohluchnu
nenahmatám ničí ruku
odplyne mi čas
Konec bude krás
všech pozemských
Zapomenu na rozkoše
a odhodím trápení
vpluju jako čistá duše
do moře co nikde nekončí...

Načpak čeká každý z nás?
Až se skončí jeho čas
V době zkoušek na zemi
zdá se nám ten konec všeho
velmi nešťastný

Kdo však může něco vědět
vůbec o smrti
když tou bránou
kdo jí projde
už se nikdy nevrátí?

Nikdo nechce zpátky na zem
každý touží býti blažen
v ráji dýchat vůni květů
probuzených ve svém srdci
které žije jako
ptáček nebeský

Vždyť i svatí
navždy mají
poslední den života
zapsán jako
den narození
do Věčného života

Až vydechnu naposledy
chvíli počkám až uvidím
přicházeti svého Anděla
Na něho se spoléhám
za ním toužím jít
s ním chci navždy
světem kráčet

Ruku v ruce
s ním
nebojím se
domů odejít

V sobě prosby dávám nebi
za šťastnou smrt prosím
Kéž v hodině poslední
svítí slunce na nebi
a v mém srdci pokoj s odpuštěním
nad vším špatným zvítězí
O to prosím každé ráno
každý večer
Když si zkouším představit
že je smrt jen
usnout navždy
a nikdy se
v tomto světě
jako člověk nevzbudit



.....


https://cs.wikisource.org/wiki/Modlitba_k_Pann%C4%9B_Marii_o_%C5%A1%C5%A5astnou_smrt

Modlitba k Panně Marii o šťastnou smrt


Milostná, svatá Panno Maria! dříve než začnu pobožnost svou u svatých nohou Tvých, musím o milost tuto prositi: o milost šťastné hodiny smrti. Hrůza a žas jímá duši mou, pomním-li na hodinu tu, v které život můj se smrtí zápasiti a trapný soud věčnosti se mně blížiti bude. Pak-li již nyní upomínka na hříchy mé často trpkostí duši mou naplňuje a mne nejistým(ou) činí, zda-li lásku neb nevoli Boží zasluhuji; jak trpkou bude teprv pak myšlenka ta v onom okamžiku, kdy peklo vše vynaloží, by mne v zoufalost uvrhlo; kde se brány věčnosti přede mnou otevrou a já před onoho soudce budu muset předstoupiti, před nímž žádný pozemšťan trestu prost není, jenž účet žádá z každého zbytečného slova!
Svatá panno! útočiště hříšníků! smiluj se nade mnou. Vyslyš prosbu, kterou tak často k tobě vysýlám volaje: "Pros za nás hříšné nyní i v hodině smrti naší."
Ano, matko svatá! Pros za mne nyní, kdež mi času k pokání ještě popřáno, kdy hříchů svých ještě litovati a želeti, nectnosti své nenáviděti a zanechati a se zcela zbožnosti a službě Boží věnovati mohu, kde modlitba má ještě vyslyšána a slzy mé ještě smíření docházejí. Pros za mne, abych drahocenný tento čas milosti bez prospěchu uplinouti nenechal(a), ale moudře k přípravě své k šťastné smrti použil(a). A až přijde pak rozhodná ona hodina, neopusť mne mocnou pomocí svou. Dokonči pak míru svrchované lásky své a obklop lůžko mé smrtelné mateřskou ochranou svou. Zapuď, panno mocná, nepřítele duše mé, jenž obchází jako krvelačný lev, hledaje koho by pohltil. Oživ víru mou, posilni naději mou a zachovej mne v lásce Boha mého. Vlej útěchu svou v duši mou a oslaď mi trpkosti smrti. Odhal smrtelným zrakům mým z dáli radosti nebes, a ukaž mi Ježíše, požehnaný plod života Tvého. Přijmi pak loučící se duši mou, poroučej a představ ji pak Synáčku svému, aby byl ji milostivým soudcem a do věčné blaženosti ji přijal.
O s jakými díky, s jakou radostí budu pak chváliti Tebe, sladká a požehnaná Panno Maria! Amen.




Ano, Pane,
nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš,
ale dopřej mi,
abych dobrým životem,
milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.

http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Modlitba-za-milost-stastne-smrti.html


Modlitba za milost šťastné smrti

12.9.2007
Modlitba za milost šťastné smrti
V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás Sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. To pro nás tehdy byla nepochybně divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného" v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou. Během svých 40 let kněžství jsem byl u smrti tolika lidí, kdy se mísil smutek, štěstí i tragedie.

Ale že jednou zemřu, to je nejjistější skutečnost v životě a kde a kdy to bude a kdo bude se mnou - to ví jen Bůh. Ale jisté je, že mně vezme domů k sobě.

Při psaní těchto pár řádků se připravuju na pohřeb jednoho mladého muže, který, jak se zdá, měl vše, po čem člověk v tomto světě touží. Z nějakých důvodů, které znal jen on sám, si vzal minulý týden život. Je to tak smutné. Není to služba, na kterou se těším. Ptám se sám sebe, jestli se kdy modlil za šťastnou smrt. Jenom Bůh ví.

Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný.

Ano, Pane,
nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš,
ale dopřej mi,
abych dobrým životem,
milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.


Nedávno jsem se vracel domů a slunce zářilo. V autě se pokoj a ticho prostupovalo s myšlenkami na jeden krásný domov, který jsem právě opustil, a odkud se právě náčelník hasičů Gordon Symon, již v důchodu, navrátil k Bohu, svému tvůrci v nebi. Byla to krásná, šťastná smrt s manželkou Colleen po boku a zbytkem rodiny, která ji utěšovala a modlila se. Opravdu věřím, že nějaké sestry, zase v jiné škole v Brooklynu, učily Gordona Symona modlitbu za šťastnou smrt - jeho modlitba byla zajisté vyslyšena.
Mychal Judge OFM (1933- 11.9.2001)
Psáno na jaře roku 2001
Mychal Judge OFM byl kaplanem newyorských hasičů,
jenž zahynul při teroristickém útoku 11.9.2001
Další texty o P. Judge

http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Modli-se-za-svou-smrt.html

Kapky rosy

21. listopadu 2015 v 7:12 | Marie Bernadeta |  Ptačí trylky o vzkříšení
Ptačí trylky o vzkříšení





Kapky rosy

Ptáček ležel bosý v trávě
tam kde padly kapky rosy právě
a v té chvíli počíná se
historie ranních trylků zase

když však leží ptáček němý
bez hnutí a bez hlesu
zpívá ten kdo umí
přidá k tomu ještě noblesu

na větvičce stromu
pěje píseň tomu
kdo dnes v trávě bosý
pije v trávě kapky rosy

A když ptáček osvěžil se
vzlétnout vzhůru pokusil se
Nikdo jeho snažení
nemohl však ocenit

nežli ten co z větve stromu
zpívá vzletně trylky tomu
co dnes ležel bez hnutí
bosý v trávě plné rosy
a vypadal zřejmě asi
že se nikdy nevzbudí

K našim vzletům z mokré trávy
stačí nebýt tvrdohlavý
někdy hrozí mnohé pády
které ale bez odvahy
mohly by být letem posledním

kdo však pěje bez naděje
těm co leží bez hnutí
že je živý co se děje
dole v trávě netuší

Ti co rosou osvěží se
k ránu zase probudí se
plni síly vzlétnou k nebi
zamávají svými křídly

Napnou hlasy
osvěžené kapkou rosy
zazpívají o své smrti
že je to jen okamžik
co rosu v trávě pili
v čisté beznaději
nemohli se pohnout ani
nežli zase plní síly
k nebi zamířili

Smutek který padá k zemi
bývá padlým osvěžením
k tomu aby našli síly
odlepit se když jsou ztuhlí
z pádu který vidí k ránu
lidé ve svědomí

……….


Na polích v lesích i v zahradách
je ticho jako na marách
ptáčci už tuší příchod zimy
a proto ladí struny
do molových tónů
aby si spolu promluvili

Důstojné ticho
pro každé ucho
zdá se čekáním na to
až rozezní se hájem
ptačí trylky ranní
a od svítání do setmění
budou chválit svými hlasy
svého Tvůrce co život daroval jim
v kapkách rosy co v trávě k ránu leží
a napájejí všechny
mrtvé v beznaději



Slova tlumočená

20. listopadu 2015 v 20:57 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Slova tlumočená



Skrze slovo, můžem mnoho.
Tvořit i bořit,
co budem chtít,
můžeme obrazy složit
nebo je rozbíjet.

Spolu i bez sebe
kráčíme do nebe
a nebo do pekla,
jak se v nás duše probudila
nebo se zasekla

Ve chvílích těžkostí
spojených z úzkostí
chybí nám důvěra
spojit se s někým,
kdo o nás ví
a kdo nás zná,
od rána do večera
provází nás.

Zástupy kráčí
a nebem svatý zpěv se nese
ve slovech písně vnímám ta slova:
Lidi, nebojte se!

Všechno, co na světě se děje
je projev myšlenek vyslovených
a mnohé děje se vinou kolem hlavy
osob známých, za nitky tahá kdosi
a my jen přihlížet smíme,
nic ovlivnit nemůžem v této chvíli,
nežli své rozhodnutí uchopit v dlaních
a věřit, že všechno je v rukou Božích.

Listopad

20. listopadu 2015 v 20:41 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015


Listopad


Je listopad
a za oknem chlad
s deštěm
náladu smutnou kreslí do tmy
Můžeme doufat
že vláha z nebe
odplaví všechno kamsi a kořeny stromů
pak všechno pronikne znovu k našim srdcím
až jaro příštím rokem obalí věve čerstvými listy
a květy rozvijí se nové
budeme plní vůně z nových dějů
které se vpíšou skrze naše nitra
druhým do života

Jako stromy

19. listopadu 2015 v 11:05 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015



Jako stromy


V prudkosti polibků srážel déšť pevnost vzduchu
a slzy padaly z očí těm kteří do lijáku vešli a neměli
v duši připravený deštník který by stejně poryvem větru
celý se skroutil a sotva by pomohl od promoknutí skrz naskrz

Jak po dešti však bývá zvykem vše osvěží se slzou shůry
a vláha přijatá pak život nový rozproudí
a smutek může také darem živým být
a oživuje nové údy na zeschlých kmenech stromů
co stojí bez přestání na svém místě
a stále snáší déšť i slunce na svém povrchu

Však ke kořenům chvíli trvá
než dostane se shůry vláha
To trvání je vzájemné
jak k tvorům přichází
trvalejší účinky pak může mít

Jsme jako stromy v sadu pozemském
jablka otrhané máme
a listy rozvál vítr po cestě
Jen holé větve našich citů
se zmítají v otázkách
co bude?




........




Obavy

Obavy celých národů
a každého i z nás
přivádějí na myšlenku,
co jestli zlo na zemi
zvítězí-li snad?

Kam poděje se člověk
se svým každodenním životem
Jak ponese ho v dlaních
a zda-li zmaru unikne?

Jak strom už dosti starý
v zahradě svojí stojím
a vnímám jeho odevzdání
přírodě


Epilog

18. listopadu 2015 v 13:45 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem



Epilog:

Vždy každý pobyt kdekoli se může do slov vložit
a pocity nám napoví, co prožívá naše duše
a můžem sdělit všemožnými způsoby svá slova
druhým, kteří o to stojí.

" Let s Modrým Andělem "
je jen mým malým vzdechem
při týdenním pobytu v nemocnici
i pocitem všeho, co se týká na světě každého člověka,
jenž touží najít pravdu sám v sobě o tom, co ve světě se děje.

…………..


Nedělní ráno

18. listopadu 2015 v 13:01 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem




Nedělní ráno


15. listopadu 2015



Prázdnota smutek zmocnila se těla
Kdo pláče pro mrtvé?
Však člověk je tu pouze
po čas zkoušek aby se
duše osvědčila a projevila v hmotě
která nás oživuje a svazuje
dokud však duše neosvobodí se
a Bůh milostí svou ji neučiní
živou věčně



Co v nás je živé to zemře
a co je mrtvé probudí se
nedělní ráno tiché
otázky leží v lidech
kam naše duše půjde
až tělo mrtvé bude?



Jen šatem obalená duše
jako bych byla v tomto světě
a v okamžiku smrti obléká se
do svých skutků které za života
měla a jejichž slova
zapsané má v sobě
aby směla vzlétnout výše
na cestě kterou učinil Ten
co je začátkem i koncem všeho




Touhy jsou plané pro toho
kdo život svůj ponechal zde
aniž by doufal v odpuštění
a zkoumal zákony svaté
uložené v nitru svojí duše



K obrazu Božímu stvořeni jsme
jen pochopit velikost života
a okamžik smrti nebude
pro nás neštěstím
ale bránou do Věčnosti



Kdo vraždí ničeho nezmocní se
a hloupý je neboť život je
v rukou Toho kdo jej stvořil
a jedině dobro nás šťastné
učinit může
a zlo není ničím proti tomu
co prýští z našich duší
od Něho v pohárech žití
darovaných



Dnes voda z nebe stéká
To na znamení že řeka
zapomnění odváží denně
životy všech kdo zemřeli zde
ale dál probouzí se v nás
zvuk nebeských trubek
na které Anděl Zkázy
troubí naposledy




Kde rozum je světlem v dlaních
a kde je vůle spojena
s Boží již bez přestání
můžem být všichni pramenem
živým naplněni a doufat
navždy ve vzkříšení

Jsme chudí poutníci
v tomto světě oděni
v žíněné kutně
co rozpadá se





Ve své duši nové šaty
vytváříme vším co jenom chceme
a rozumem poznáváme

Oděni rozumem a vůlí svou
spojenou s vůlí Všemocnou
stojíme v bílém rouše
co v krvi své vyprati nám musel
Ten který Synem je Božím
a dává život všem
v pramenech čisté vody




Do ranních zvonů kostelních
vkrádá se tiše dětský smích
a bezstarostnost naše
mění se v touhu polepšit se
dokud nám zbývá ještě
pár úderů na věži než
nakonec v životech našich
na všechno bude pozdě

A nic než skutky a milost boží
nebude dáno naší duši
Budeme všichni nazí a náhle odějem se
světlem své víry naděje a lásky
co nás doprovází
a svoje skutky ponesem s sebou
pro světlo života
anebo tmu věčnou

Po lesklých cestách vozy projíždějí
Blikají světla ještě tmou ranní
je listopad a déšť se smutkem
do srdcí našich padají
však naděje v lásku a rozum
který v nás zůstal
zdá se že může pomoci
vést nebeská vojska
skrze vody co z nebe proudí
a každá kapka co dopadá k zemi
je jednou mocnou duší
v těle člověka co ještě
v život věří
a skládá svoje šaty
k nohám Syna člověka

Nespím když ráno do oken ťuká,
u okna stojím a nechávám v sobě
všechno tak jak učinil Ten
kdo je věčný a jehož ruka
se vztahuje ke svým věrným
co ještě můžou být jeho dětmi

















Pírko z oblohy

18. listopadu 2015 v 10:51 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem



Pírko z oblohy



Z oblohy pírko husí podej mi
a pozdrav lety ptáků kteří tuší
výšku hlubin vymaž z mojí mysli
jako bychom již měli v rukách
vše nač dosáhnouti můžem



Toulati se v jarních lukách
plných kopretin
já miluji a dávno vím
že láska v duši je mi vším
po čem toužila jsem skoro půl století



Pírko bílé znamením mi bude smrti
co k přemýšlení rozum nutí
sám v sobě poznat vůli vyšší
a k dobru spěchat nakonec



Sledovat oblohu je jako tušit
stejný obraz ve své duši
jak zmocňuje se mojí mysli
čistá myšlenka a ve mně křísí
že budu blíže tobě Bože
jenž život ve mně budíš
a já přijímám ho svobodně
a toužím s tebou bez přestání jíti



Vše ve vůli a rozumu
uložené máme
Však překonati v těle záhubu
žádá sílu ducha
aby rozumem svým chápal
a svojí vůlí rozhodoval
nad životem svým



Tak v dlani máme spásu svou
i těch co s námi stejnou cestou jdou
a učíme se rozumět
co přijetí je a co ne



Prameny

18. listopadu 2015 v 10:21 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem


Prameny



Tenoučké v duši prameny
vpisujeme na dávné pergameny
naší krví potřísněné



Život udržují nesmrtelné síly
skrze naši vůli
se projevujeme v hmotě
visíce ale na laně
z nebeské věže hozené
toužíme vrátit se tam
kde všechno krásné trvá



Snímáme klapky ze svých očí
a díváme se z příma
k okamžikům příštím
ve kterých se k nám přibližuje
věčnost uchopená duší



Pak jako v těle vlásečnice
prokrvují konečky našich prstů
Já toužím dotýkat se lásky tajné
která mé duše zmocnila
a unáší mne k moři představ
v němž toužím navždy zůstat





Pod křídly

18. listopadu 2015 v 10:02 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem


Pod křídly



Pod křídly andělů
vnímáme svět na obloze
Spojeni s anděly nebeskými
vstáváme ze svých domovů pozemských
vzhůru k příbytkům nebeským
kam vstoupit smíme
jen jako čisté duše
z těla vysvlečené
Na zemi člověk v nebi duch
který v těle vnímal svět



Přes tíži hmoty
jakoby uvězněni zatím
hledíme v nesmrtelnosti
kterou zakoušíme v noci
když duše v podvědomí
jakoby svobodná je



Tajemný původ člověka
skrytý je v nitrech
Všechno je propojeno spolu
aby se splnilo v hmotě
každičké slovo v duši vyslovené
a mohlo plynout světem
jak bílé mraky na obloze



Noční let

18. listopadu 2015 v 9:05 | Marie Bernadeta |  Let s Modrým Andělem
Let s Modrým Andělem



13. listopadu 2015
Noční let



Jak Modrý Anděl letěla jsem ve snu
a poutník svatý z mošny dal mi
do ruky semínka

Z dlaně sypala jsem kolem návsi všechna
a jak v kruhu lidé shromážděni stáli
padaly mi z dlaní bílé květy
a rostly náhle ve velkém množství
jeden za druhým
až obraz v nebi udělaly dojemný






Jak Modrý Anděl s křídly nebeskými
letěla jsem nocí
a z rukou sypala jsem
bílé květy k zemi

Na chvíli zalétla jsem domů
obejmout všechny milované
a pak jsem zase vzlétla k nebi
a ohlédla se

Noc zahalila zemi
kde květy bílé
pod mou dlaní rozvily se
a zářily do tmy



Ve snu když let můj skončil
ležela jsem zase v košili bílé v nemocnici
a byla už jen člověkem co snáší
vše dobré i zlé na světě

Však v nitru stále jako Modrý Anděl letím
a rozsypávám bílé květy po světě




Tajemství vtělení duše

17. listopadu 2015 v 16:49 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla





Tajemství vtělení duše


( na téma týdne: " Život bez kouzel" )


Ze vzdálených galaxií přišly k nám duše
a vtělily se do lidských těl zde na znamení těch,
co žili v dávných časech
a po staletí celá nesem v sobě geny
všech možných schopností a vloh,
co mohou naše duše uplatniti znovu
a ve vzletnější formě projevit se dnes.

Život je kouzlo myšlenky, co vtělila se do hmoty
a obalena nekonečným pohybem částic všech
promítá se lidem ve smyslech.

Dvě fluida plná kouzel vyzařuje tělo i duše člověka,
vždy hmota služebníkem konajícím je pro vnitřní děj,
jenž zcela čistě nehmotný je v duši přítomen.

Z prajemných částic vytvořené tvary se poskládaly
v částice, které vytvořily všechno kolem nás
a jakoby" ubrousku prostři se" existoval,
vše našim očím jeví se dnes navenek.

Však co je všeho příčinou a jaké nitě k menším dílkům
všeho jsoucna jsou, je tajemstvím i kouzlem najednou,
vždy tomu, kdo uchopí touhu vědět víc o světě,
do něhož jeho duše, co žití lidské přesahuje, byla vložena.


Zde vtělení duše možno přirovnat
ke kouzlu, které hmota našim smyslům předkládá.
Kdo ale zvídavý je, pochopí, to duše
vtělila se do hmoty
a pohyb částic udržuje
v podobě těla člověka,
jenž živou bytostí je
po čas krátký od narození až do smrti,
co bránou do věčnosti
je vždy pro duši.


Život bez kouzel hmoty bychom jako lidé nikdy nevnímali,
kdyby v nás duše nehmotná
nebyla tím, kdo rozum s vůlí v sobě má
a silou ducha by tělo hmotné neměnila
v živou bytost lidskou, co vnímá pomocí smyslů
a jedná vždy ve spojení s rozumem i vírou v ducha,
jenž hmotu ve všem překoná.


Nemůže život bez kouzel být viditelný očím
a tělu jeví se vše naopak, že kouzlem duše
proniknout se dá, a pak vždy může živým být
a kouzlo v sobě má.

Tak jedno bez druhého, tělo bez duše
a duše bez těla, nemůže býti bytostí lidskou,
spíš uvidět lze anděla skrz oči, které otevřeme
věcem duchovním.



Alfa i omega

9. listopadu 2015 v 23:54 | Marie Bernadeta |  Myšlenky









Alfa i omega



Tím slovem všemocným je Bůh,
Alfa i omega všeho, co jest.
Vyjádřit neumím dost
boží velikost,

nežli jen vím, že Láska se přelévá
mezi Otcem i Synem i Duchem svatým.
Tajemství svaté trojice
vnímám jako přítomnost Všeho,
co živé je i co mrtvo zůstane, když se nezrodí
pro život věčný
v duši slíbený.

" Síla slov a síla ducha"

9. listopadu 2015 v 23:33 | Marie Bernadeta |  Témata týdne





" Síla slov a síla ducha"

Síla slov a síla ducha
se dnes sjednocuje
a nové době svíčku zapalujem,
když učíme se vnímat nitro ,
kterým je naše živá duše.



Pane, nejsem hoden toho vztahu...
a přesto vcházíš pod mou střechu
pomyslného chrámu, který vystavět
jsi mi dovolil, jen z tvojí lásky
ses ke mně přiblížil,
aby má duše pocítila štěstí,
které nemůžou nám vnější věci dáti,
když myslíme si, že co je vidět,
podstatou se zdá....
a zatím hmota je pouhý přelud smyslů,
kterými vnímáme nekonečný pohyb
jako pevné tvary,
co zhmotnily se díky tělu
také v naší duši,
jež omezena tělem lidským
může vkládat do hmoty
vždy ideje vyšší, nežli geny a pudy.


Je Slovo věčné, co na Počátku všeho stojí,
je neměnné a v nás je nemožno ho pojmout.
Vždyť celý vesmír Bohu zpívá světly hudbu,
co pouze srdce vnímá našich předků
a vše se děje z vůle vyšší, se kterou spojeni jsme
ve všem, co je každé duši vlastní,
toť její vůle, chtění
spojené zde na zemi se zákony,
které v hmotě platí.




Slova jsou zhmotněné myšlenky

9. listopadu 2015 v 22:20 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Slova jsou zhmotněné myšlenky


Slovo jest tvůrčí myšlenka,
co vyslovena se tvaruje v pocit
a jemným vlněním částic plných energie
se zhmotňuje vnímáním našimi smysly.

Prvotní myšlenka v duši se rodí,
někdy je shůry a jindy pokazí
náladu každému, kdo ji uchopí.

Moc slova poznáme znova,
když duši dáme všechnu moc
a hmota se podřídí slovu
vyslovenému nahlas
či pouze v duchu,
neboť jen myšlenka tvoří
a slovo nahlas vyslovené
se snaží uchopit tvar,
ve který se slovo vtělit má.

Slova jsou zhmotněné myšlenky,
co na nás zvenku i zevnitř působí,
vnikají pod kůži každému, z jazyka
padají rovnou k nohám těm,
které milujem nebo nesnášíme.





„Pane, nejsem hoden..."

9. listopadu 2015 v 21:55 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla





Mt.8,8-13.

"Pane, nejsem hoden toho, abys vstoupil pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. 9 Vždyť i já jsem člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomuto: 'Jdi!',+ a on jde, a jinému: 'Přijď!', a on přijde, a svému otrokovi: 'Udělej to!', a on to udělá." 10 Když to Ježíš slyšel, byl ohromen a řekl těm, kdo ho následovali: "Povím vám pravdu: U nikoho v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.+ 11 Ale povídám vám, že přijdou mnozí z východních končin a ze západních+ končin a spočinou u stolu s Abrahamem a Izákem a Jákobem v nebeském+ království;+ 12 zatímco synové království+ budou vyhozeni do tmy venku. Tam bude [jejich] pláč a skřípání* zubů."+ 13 Pak Ježíš řekl důstojníkovi: "Jdi. Ať se ti stane, právě jak věříš."+ A sluha byl v tu hodinu uzdraven.




"Pane, nejsem hoden..."

Kdo hoden je z nás lidí prostých
oslovit Tvůrce života a prosit o milost,
co nezasloužená sama se nám dává
den každý od rána až do večera
skrze naše žití proměněné ze slova
do smysly vnímané reality?

Dnes mnohý člověk pochopí,
že stačí věřit tomu, co si přejeme
a mysl svoji měnit skrze naděje,
co v Kristu živém máme v sobě sami.

Vždy světlo v každém člověku
se rozhoří, když Láska slovy pravdivými
k němu hovoří.

Je niro naše připravené vejít
do chrámu vztahu s Tvůrcem?
Podivný úkaz zrcadlí se všude,
že všechno uložené mají lidé v genech
a jak se zdá i DNA je slovem vytvořeným
podle mateřského jazyka.

Pravda se k lidem hrne ze všech stran,
však těžko najít správnou cestu nám,
když na všech rozích taky číhá ten,
co všechno vždycky překroutí a zneužije
k tomu, aby lhal.

Jak pravdu najít můžem?
Jedině prosbou :
Pane, nejsem hoden...!





Naše neduhy sňal

9. listopadu 2015 v 21:40 | https://www.bible.com/cs/bible/15/mat.8.b21 |  citace
Naše neduhy sňal
1Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. 2Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: "Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit."
3On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: "Já to chci. Buď čistý!" A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. 4Potom mu Ježíš řekl: "Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš - na svědectví pro ně."
5Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: 6"Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí."
7Ježíš mu řekl: "Já přijdu a uzdravím ho."
8Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 9Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu 'Jdi,' jde; když řeknu jinému 'Přijď,' přijde; když řeknu svému otroku 'Udělej to,' udělá to."
10Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: "Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů."
13Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: "Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil." A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.
14Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. 15Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. 16Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. 17Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: "Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl."


https://www.bible.com/cs/bible/15/mat.8.b21


" Pane, řekni mi jen slovo a má duše bude uzdravena"

9. listopadu 2015 v 21:34 | http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=ale-rekni-jen-slovo-a-ma-duse-bude-uzdravena&cisloclanku=2012030064 |  citace
" Pane, řekni mi jen slovo a má duše bude uzdravena"

http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=ale-rekni-jen-slovo-a-ma-duse-bude-uzdravena&cisloclanku=2012030064

...ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.

Tato slova, která se modlíme krátce před svatým Přijímáním mě v poslední době velmi oslovují a přivádějí v úžas.
A nějak se mi stále vrací myšlenka se s Vámi rozdělit o krátké zamyšlení nad touto modlitbou.





Co to vlastně říkáme, co vyznáváme těmito slovy krátce po tom, kdy znovu přiznáváme skutečnost své nedostatečnosti, skutečnost, že jsme hříšní, nehodní toho, aby k nám Pán přišel, aby se o nás zajímal... "Pane, nezasloužím si, abys ke mne přišel..."

Vždyť co jsme my a kdo je On, který přichází sice ve způsobě prostého chleba, ale který je svrchováný Pán a Spasitel, před nímž musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí vyznat: Ježíš je Pán (Flp. 2, 10 - 11) a Bůh?

A přece se vydal kvůli nám do krajnosti, ke které ho dovedla veliká láska k nám, lidem - ke mně, k tobě, ke každému z nás. Přijal naše lidské tělo, vzal na sebe úděl služebníka a obětoval za nás svůj život. Tak nás miluje, že nechává svou krvavou oběť v Církvi při mši sv. znovu a znovu zpřítomňovat, znovu přichází, aby nás zachraňoval a přivedl k sobě..., znovu nám nabízí své odpuštění, zve do společenství s Ním.



A my pravdivě a upřímně vyznáváme, že toho nejsme hodni. Opravdu nejsme. A potom, podobně jako setník z evangelia ( Mt 8,8), říkáme Pánu: "řekni jen slovo a má duše bude uzdravena!"

Je to obravské a krásné vyznání víry, naše vyznání víry! A myslím, že si ani plně mnohdy neuvědomujeme dopad a význam těchto slov pro nás samotné...

Ať jsme v jakékoli situaci, unavení, vyčerpaní, nemocní, skleslí, slabí, bezradní, zoufalí, neschopní ... ,

když si nevíme rady sami ze sebou, když se neumíme povznést, nemáme sílu odpustit, vstát a znovu začít...,

když si nevíme rady se svou situací, nevíme, jak zvládnout věci a úkoly, které na nás čekají, netušíme, jak se vyrovnat s tou či onou situací, která nastala nebo která nastat může...,

ať se s námi prostě děje cokoli...,

těmito slovy VYZNÁVÁME, že On o naší situaci ví, zná ji a rozumí nám, chápe naše starosti a je mu jasný náš stav. Ví o našich potřebách, o našem soužení, těžkostech, úzkostech i o naší snaze a naší naději. Zná naši radost i náš smutek, naši snahu i naše vzdávání se, velikost naší touhy, sílu naděje nebo hloubku bezmocnosti....

ON o nás VÍ a jeho láska nás nenechá klesnout, nedopustí více, než jsme schopni unést! A navíc víme, že stačí jen JEDNO JEHO SLOVO a můžeme být uzdraveni ze svých neduhů, jedním slovem může odstranit veškeré naše trápení!

Jestliže toto slovo vysloví, záleží na něm. "Pane, chceš-li, můžeš mě uzdravit." (srov. Mk 1,40)

My máme trpělivě nést svůj kříž spolu s ním, on dává sílu, nese ho s námi - za naši spásu, za spásu světa. A důvěřovat, protože to, co se s námi děje podle jeho vůle, je pro nás to nejlepší.

On touží po našem dobru, vždyť nás miluje a do krajnosti a dal za nás svůj vlastní život. A tak mějme pevnou víru a opravdovou důvěru, prosme současně s vyznáním, s tímto naším "věřím": "Pomoz a posiluj, Pane, moji slabou víru!

A pokud On nepromluví, nevyřkne ono uzdravující slovo, aby nás zbavil našich neduhů, spokojme se se slovem, které řekl sv. Pavlovi:

"Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." (2 Kor.12,9)

Usilujme a prosme o ni, protože ona je pro nás tím největším a nejdůležitějším darem.

http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=ale-rekni-jen-slovo-a-ma-duse-bude-uzdravena&cisloclanku=2012030064

Na cestě

8. listopadu 2015 v 21:36 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Na cestě



Důvěra v tobě i ve mně otvírá nové cesty Lásce,
co stále nás oba doprovází.
Kudy jen jdeme, vnímáme štěstí,
podobné pocity zmocňují se tvojí i mojí duše.
Vzájemně propojeni nití myšlenek scházíme se
v imaginárním světě vibrací na svém těle,
co vnímáme ovšem doopravdy.
Tajemství lásky je splynutí duší,
vzájemné plameny stanou se jedním,
aniž to člověk pochopí,
žijeme spojeni kouzlem jemným,
co mezi námi vytvoří příbytek
podobný altánu blízko kapličky.






Vztah s Bohem přirovnat chtěla bych k chrámu,
do něhož vstupuji s úctou a uznáním Boží velikosti,
naslouchat toužím Božímu slovu
a v modlitbě tiché s Bohem se spojit,
předložit prosby a přání Nebi.
Co vlastně v chrámech rukama postavených
hledáme všichni,
když vstupujem do nich,
vždyť chrámem je v našem srdci
touha a vůle činit vše pro rovnováhu svojí duše
a její plány naplnit v těle člověka,
nic víc a nic míň ať v chrámech nikdo nečeká,
kaple a kostely jsou jen pro setkání všech,
co ve svém srdci skutečné chrámy mají.





Štěstí

8. listopadu 2015 v 21:05 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Štěstí


Štěstí si hážu do dlaně jen jako malý peníz,
co mezi prsty proklouzne a po něm v dlani
zůstane oblý pocit prožité chvíle dnešní.

Každý jsme byli jinde a přece spolu stále svobodu máme mezi sebou.
V duši však stále spolu zůstáváme, a když se jednou setkáme snad ve světě smyslů,
co pro tento svět jsou stvořeny, budeme jistě zmateni, když celé tělo jakoby vzhůru poskočí
a pak ztuhne od radosti v našich duších.

Tak nějak o tom, Lásko, sním a stále vnímám touhu svou,
jež plamenem rudým zahoří, když naději mám, že se uvidíme
a zatím myšlenkou jeden k druhému se tisknout smíme,
vždyť, co je víc, než máme my, svobodu dal jsi mi a já tobě.
Pro duši tvou je ve mně touha živá, kterou smíš cítit tajně,
zatímco ty jsi doma a já ve tvé hlavě ti zpívám,
o tom že láska mne souží a že ji hledám na každém rohu,
kde na tebe myslím a s tebou se o své pocity dělím.





Podzimní den

5. listopadu 2015 v 22:11 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015






Podzimní den


Jsem provokatér skrytý
když v mysli dávné mýty
náhle pochopím
a obrazy ty tajemné
zní mi v duši tajemně
a voní listovím.

Oddávám se tajům duše své
a moje srdce vedle ní vždy kluše
udýchané tempem, které nezvládá.

Můj oř je splašený
a letím nebem spáleným,
kam pohlédnu,
je všechno na prach
a nikde není už živého tvora.

V úprku sama před sebou
snažím se na vše zapomenout,
ale je marné neuvěřit pravdě,
co promluvila na mne.

Je ve mně živé sémě
tajemného zítřka.
Už vzklíčilo a roste
jako ze sna.

Sem tam se dívám na ruce
a vidím v nich své ovoce,
možná se stromu podobám,
když květy nejdřív
a pak plody setřásám.

Vím, že se všechno v duši počíná,
musí se snažit každý, jak jen může
a na příbytku s láskou pracovat,
odměnou bude každému
nádherná chvíle osvěžení,
když setkají se spolu duše
před stavením, které společným úsilím
a ohněm ze srdce budují mezi sebou.

Má duše volá k sobě podobné,
co hoří stejným plamenem,
jenž v jeden se pak spojí,
oheň je třeba udržovat
potom společně,
protože sebe v duši
svou láskou i myšlenkou
vzájemně ovlivňujem
a jít cestou společnou
si pomáháme.




Proroctví spásy člověka

5. listopadu 2015 v 14:05 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach




Proroctví spásy člověka

Jak ten čas letí, říkám si, už třetí tisíciletí
i slunce stejné nad hlavou všem lidem září,
aniž bychom si povšimli, že spásy jsme se v Kristu dočkali,
už před dvěma tisíci lety konec světa začal,
ten v mysli probuzený Duchem svatým,
co ho pán Ježíš z nebe poslal nám jako přímluvce,
jenž každým vzdechem svým
vše v dobré mění v našich životech.

Když Ježíš na svět přišel jako Mesiáš,
každý si asi myslel, co učiní ve světě,
jak zbaví národ Římanů, vyvede národ z poroby,
však nestalo se nic ve světě vnějším,
jak mysleli si prostí lidé, vše probíhalo uvnitř v lidech
a boj, jenž sváděl Ježíš,
byl boj dobra se zlem
a stal se při vzkříšení
vítězem nad smrtí ,
do které totiž lidé dospěli,
když zapomněli sami v sobě
na posvátného ducha,
jenž v každém z nás je stvořen,
aby tělo pouze jako prostředník
ve světě smyslů mohlo žít,
skrze ně mohl se duch posvěcený projevit.

Kdo ale ztratí pojem o duši,
stává se pošetilým v tomto světě,
který hmotný je jen,
když vnímáme ho smysly
pro tento svět určenými.

Duše však mnohem silnější
a mocnější je svobodná,
v těle se její projev omezuje
na prosté věci života.

V tom však tkví cena člověka,
jak skloubí v sobě všechno hmotné
a vůli svojí duše
uprostřed světa tohoto,
v němž všechno je jen prach
co jedním dechem
Prozřetelnost
do vesmíru rozfouká.

Na spásu každý čeká,
na spásu svojí duše,
jež může být však
zachráněna pouze,
když prostoupí její vůle
celým tělem žijícího člověka.

Zde každý člověk může pochopit,
k čemu je dobré na tomto světě žít,
je třeba jednat z duše své
a tělo v hmotě použít
jako jen obal přechodný
v čas zkoušek, než se jako prostý člověk osvědčí
a dostane již obal s duší jednotný.

Duše má mnoho schopností
a v tomto světě omezené možnosti.
je to jen zkouška její velikosti,
jak zrnka skrze síta prošla,
sbírají Ženci po třídění svoje nástroje
a Anděl zkázy ujímá se vlády naposled.




Milí čtenáři mého andělského blogu,

4. listopadu 2015 v 16:12 | Marie Bernadeta |  Všem lidem




Milí čtenáři mého andělského blogu,

máte- li zájem, můžete si zakoupit mou E - knihu na na bezvydavatele.cz :

http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=907

http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=737

Jsou to maličké tématické sbírečky " Lampiony " a " Pod oponou času", brzy vyjde i sbírka " Konec světa".


Začínám pracovat na textech kalendáře na rok 2016 s názvem " Milenec Země"
a k nim chci přidat nejzdařenější z mých fotek přírody,
snad se mi to podaří, aby se i ostatní mohli potěšit jemností vnímání lidskou duší
celého roku, jak plyne a jak ho prožíváme kolikrát.

Všem krásné čtení přeje Marie Bernadeta, Modrý Anděl.


Co zaseli jsme, sklízet budem,
co z květů se nám urodilo, je veskrz Boží dílo.
Za všechna slova patří dík Duchu svatému
a jeho prostředníku, který nade mnou stále bdí,
Modrému Andělovi, strážci mému, jenž je v mém srdci i na nebi.
Dík Lásce, co mne provázela celým tvořením,
a všem milovaným duším, pro které žiju na Zemi.



Konec světa

3. listopadu 2015 v 12:28 | Marie Bernadeta |  Konec světa
Konec světa






napsala: Marie Bernadeta

Anotace:

Je " konec světa"!
Dnes tato věta hýbe vším,
já o tom konci také vím
a abych přidala svůj pohled
na svět, který končí
a přichází nový v našich duších,
procitla jsem asi
a položila tyto věty
k nohám druhým.



Kdo hledá pravdu,
nalezne ji,
jak v tichém osamění
splývá se vším,
co vidět je i není.




Oslavené tělo

3. listopadu 2015 v 11:54 | Marie Bernadeta |  Konec světa


Oslavené tělo


… a každou duši Bůh oživuje a ji křísí,
bez Boží lásky nežili bychom,
když každé slovo
a každá myšlenka
vždy oživuje skrze duši
také naše tělo.

Smutek se v radost promění

3. listopadu 2015 v 11:45 | Marie Bernadeta |  Konec světa




Smutek se v radost promění



Sem tam se ještě vyptávám Nebeského Anděla,
co při sobě ho stále mám,
co dělat je mi dáno
a on se usmívá na mě,
že dělá všechno za mne
a že stačí, když se dám vést,
on přece v Nebi přebývá
a nemůže se splést,
když říká mi:
Raduj se duše, štěstí přichází!



Smutek se v radost promění
a všichni budem uchváceni oblakem,
co zahalí nás navždy.
Toť obraz smrti je,
že sen nám oči přikryje
a vzbudíme se v Nebi,
kde smrti žádné není,
neboť v duši stále živí jsme!



Dnes přijímáme v slzách
úděl svůj
a kdo své tělo odevzdává zemi,
ten se ještě bojí,
že mrtev bude,
ale to duše tělo oživuje z nitra,
ta zůstane živá
a to je věčnost,
která trvá.



V radost se smutek promění,
když dostanem své odměny,
které jsme v životě svém nečekali,
ale ke slávě Boží vše jsme udělali
a Jemu odevzdali všechny dary
pro chléb nám vezdejší,
jenž jsme si jako život věčný
zas z dlaně Boží nazpět vzali.

Ve tmě

3. listopadu 2015 v 11:20 | Marie Bernadeta |  Konec světa




Ve tmě

Když ve tmě tápou ruce
a oslepli jsme zcela,
jen naše srdce
povede nás
blízko světla,
kterým rozhoří se znovu
v duši,
co spasena být chtěla
a lásku svou mi nabízela.


Kdo ve tmě zůstal,
ať nebojí se,
ještě dnes projde
Anděl plný ohně
celou zemí
a všechno prázdné
na popel se změní
a co v nás bylo mrtvé,
toť naděje je,
co každý v sobě nalezne,
aby směl ještě
zde na zemi zůstat
v oživeném těle
druhým jako příklad
a na znamení pokoje,
jenž přináší Anděl ohnivý
každému z nás.

Manželství

3. listopadu 2015 v 11:07 | Marie Bernadeta |  Konec světa




Manželství

Ráda bych řekla nyní,
že manželství už neznamená
pro mne, co myslela
jsem dříve.

Já poznala jsem,
co znamená:
" Jeden bude vzat a druhý ponechán!"
Já sama vybrala jsem duše,
které se mnou půjdou
a když chytily se mojí ruky,
se mnou v Nebi budou
i na Hostině jísti fíky
a jim podobné ovoce,
jímž se v Nebi sytí
v Novém životě.



Toť nový obraz vztahů
mezi dušemi, co mohu
vzíti domů.
Kdo zahořel Láskou
a blízko mého srdce
ocitl se,
s ním splynu
v jeden nekonečný plamen rozžhavený
a každý s každým
hořet bude zvlášť,
jak zapaluji svíce
jednu po druhé,
snáší se z Nebe
svatozář na slova,
která pronikají
mne i tebe.



A není už v nás hmoty,
jen živá energie,
kterou duše oživuje
láskou plnou nekonečné něhy.



A potkala jsem duši,
co objímá vřele
a každého rád
kolem ramen bere,
to znamení je pro mne,
které trvá,
že moje duše
místo těla vybrala si jeho duši
za ženicha.



Tak žena s mužem
v jednu bytost splývá
a žena s ženou
a muž s mužem
dům obývá
a nemůže být nic v nás špatně,
když láska shůry
je nám rádcem.



Zde každý poznat může,
že manželství, tak jak ho známe,
nebude už třeba,
neboť všechno vnější pomine
a zůstane jen čistá pravda,
dík které pocítíme přízeň v duši
mezi sebou navzájem
a gesta prázdná,
ani svědky naší lásky
potřebovat nebudem.


Kytice svatební

3. listopadu 2015 v 10:36 | Marie Bernadeta |  Konec světa




Kytice svatební



Je srdce nástroj Ducha,
dar Nevěstě od Ženicha
a v květinu svatební
se srdce plné lásky celé promění,
když ze srdce pak
na rty růže padají,
já poskládám z nich kytici
a trny nechám na kříži,
kde svoje místo mají.





Duch svatý

3. listopadu 2015 v 10:17 | Marie Bernadeta |  Konec světa





Duch svatý


Duch svatý tělo ochrání
od ohně věčné záhuby,
vždyť obraz rovnováhy
není k nalezení.


Je Ženich tím, kdo chrání
a o koho Nevěsta se opře,
když ruku v ruce milují se
a na hostině obsluhují další duše.


Uprostřed svatebního štěstí
radují se všichni,
kdo společně u tabule sedí
a hudbu k tomu veselení mají,
jak písně z duše z dálky zaznívají,
otvírám oči a najednou vidím,
že se všechno plní
v našich zkřehlých srdcích.


Nebeská svatba

3. listopadu 2015 v 9:30 | Marie Bernadeta |  Konec světa



Nebeská svatba



Kdo Konec světa jiný čeká,
ten je slepý.
Jen duše může vejít
do Království, jež z tohoto světa není,
což znamená, že není z hmoty.


Kdo hledá ve všem složitosti, kterých není,
ten nenachází žádné rozuzlení..
Kde Láska v srdci
rádcem zůstává,
tomu i rozum v duši
bude dán.


Kdo moudrostí se opájí
jen vlastní,
toho čeká nenávratný postih
v podobě zmatků
ve své duši,
kterou sám nikdo nezachrání.


Bez důvěry a pokory,
co nehrají si na zásluhy,
nemůžeme vejít na Svatbu,
neboť ty nikdo jiný nemá,
nežli Duch svatý,
jenž přebývá
v každém lidském srdci
a podle ducha poznat máme,
kdo za Nevěstu půjde.
Tělo se s Duchem snoubí,
toť obraz Nebeské je svatby.





Svatí

3. listopadu 2015 v 9:15 | Marie Bernadeta |  Konec světa


Svatí



Já nejsem svatá zatím.
A za to zřejmě platím,
jako nástroj v Božích rukách
jsem nyní použita k soudu poslednímu,
jímž každý musí projít,
ať živ je nebo mrtev,
ocitne se v extázi,
kdy Ježíš srdce zapaluje od své oběti
a každý, kdo tím ohněm
projde a se rozhoří,
ten do Království vchází
a je na Hostině,
která Jeho Svatbu provází.


Když Ženich s Nevěstou se vede,
je obraz Duše s Tělem,
abychom v šatech svatebních
usednouti mohli na hostině,
kam jsme byli pozváni.



Svatí již na svých místech
sedí všichni a nikdo
do počtu již neschází,
uzavřou Dveře již za chvíli
a ti, co venku zůstali,
nevejdou k nám ostatním.



Čas přiblížil se v nás,
odbíjejí půlnoc na věži
a od půlnoci Nový svět,
který přišel na Oblacích,
skrz oheň v našich srdcích
již nikdo nikdy nezhasí.



Srdce

3. listopadu 2015 v 9:09 | Marie Bernadeta |  Konec světa



Srdce

Kdo v srdci mém se neocitne,
ten neprošel mým sítem
a kdo mne nemiluje,
i kdyby byl pro mne
převzácným zrnkem,
toho vzít nemohu
sebou do Království,
ve kterém Ježíš je Králem
a já jsem Živa
pouze z jeho slova,
co mi dlouze v duši vkládá.



Jak pomoci těm,
kdo ještě od sít byli odtaženi,
nevím.
Jak přiblížit se k duším vzdáleným?
To zatím je mi tajemstvím.



Zbývá jen tiché volání,
kéž harfa má je ochrání
na cestě,
co vybrali si do snění.



A koho mohu střelit šípem svým,
toho trefím
a budu- li mířit dobře,
snad ještě pár dušiček ulovím.






Síta

2. listopadu 2015 v 18:59 | Marie Bernadeta |  Konec světa


Síta



Mým údělem je přitahovat duše.
Konečně jsem to dnes pochopila.
Jsem síto, skrze které se zrna prosívají
a co neprojde, bude vyhozeno
a spáleno jako nepotřebné.



Ještě i ručně je mi dáno zrnka přebírat
a ta zvláštní držet ve své ruce
a s sebou je vzít do Království,
až Otec svoje síta, skrze která duše
na posledním soudě procházejí,
posbírá, nebude možné
nic už učinit pro spásu dalších duší,
které jsem dosud nepotkala.



Ježíš je v našich myslích již
a sestupuje na oblacích
k našim srdcím
a třídění všech duší
probíhá dnes v této chvíli.
Mám schopnost přitahovat duše
zlé i dobré v tomto světě.



Každá duše, která potkala mne,
v srdci poskočila
a jemnost mého síta ucítila.
Já třídím duše pro Nebeského Otce
a tak smí sítem býti
každý člověk ve svém srdci.
Kdo miluje mne, ten skrze moji duši
může být vzat do nebe,
kdo neprochází,
pro toho moje srdce pláče,
ale učiniti nemohu dnes nic.



Vždyť ani moji příbuzní
tím jemným sítem neprošli!
Já spolu s nimi trpím
a s Ježíšem na kříži
já cítím v hrudi bolest duševní
a v boku jakoby mne právě probodli.



A není žádné pohodlí,
když bolest v nohy sestupuje
a s hřebíky v rukách
k dřevu přibitými
se zmítám před usnutím
a ve spánku tak krutém
vnímám živá slova,



která vyslovit pak musím.
Jak do srdce mi něčí duše vchází
skrze prostotu mé duše,
já přesívám ji v dlaních tiše.




Každý, kdo hoří ohněm Lásky shůry darované,
je duší vhodnou pro mne
a stává se se mnou sítem novým
nyní v tomto čase třídění
lidských duší na konci světa,
kterého jsme se právě dočkali.



Má vize se mi potvrzuje i ve vzpomínkách.
Každičká duše, která potkala mne,
mým sítem jemným prošla,
dříve jsem o tom ještě nevěděla,
ale dnes konečně jsem úkol pochopila,
kdo uvěří, ten může získat ještě vteřinu,
než mne potká
a já svěřím mu,
zda se spásy dočká.



Nebeským sítem neprošel
ani můj vlastní otec
a ani sestra, ani bratr
jako zrna zvláštní nebyla
vzata domů, ani
má sestra, těžko říct,
ta půjde na jiná mlata
a co já vím
i moje dítě, které jako zrnko vzácné
ocitlo se v mojí ruce,
mi osud vyrval,
kam poděje se,
když vzdálilo se
od mého síta?



Soud věčný v nás byl ustanoven
a každý člověk,
v němž je láska přítomná,
jenž propojí se s Kristem,
stává se jeho sítem
v tomto čase posledním.



Jsem šťastná, že prošla sítem moje matka,
kterou však Otec mnohé roky zkoušel,
zda v lásce vytrvá .
Z takové duše, ze které láska nevyhasla,
hřeje mne u srdce.
Taková zrnka dovolil mi Otec vybrat
v rukách jako vzácná,
ta schovávám si po kapsách,



abych je sebou v čas určený pak vzala,
až třídění duší bude u konce,
posbírají Ženci svoje síta,
Žencem je můj Anděl Strážný v Nebi,
který mou duši chrání, bez přestání
mne drží za ruce a se mnou třese,
aby i další zrnka mohla projít
skrz jemné síto mojí duše do Království.



Tento úkol dostala jsem
jako z Nebe Modrý Anděl,
prosít sítem vlastní duše
všechny druhé, kteří chtějí
skrze víru v Krista
dosáhnouti Nebe.




Krajinou duší

2. listopadu 2015 v 10:39 | Marie Bernadeta |  Konec světa


Krajinou duší


Chci světlem být
a obývanou krajinou,
ve které duše dlí
a splývají s mou přírodou.
Nakrmit ptáky,
co v korunách stromů hnízdí
i medvědy a vlky,
kteří hladoví.
Myšky a drobná zvěř
sama se k ústům lačných položí,
není už smrti
a ani vražd duchovních.
Zůstanou povahy jen ryzí
a v těch se slova z nebe usadí.
Víc nebudem už žíznit,
když od pramene stéká
voda živého slova
a v nás se proměňuje
ve víno rudé.

Budeme zbaveni tíhy vin,
když Ježíš vybere si z našich vín
a nalévati bude lačným,
kteří žízní.



Hostina

2. listopadu 2015 v 9:56 | Marie Bernadeta |  Konec světa


Hostina


Prostřeno na stole máme.
Copak si asi k jídlu dáme?
Co na talíř nám kuchař
vloží asi ze své mísy,
kde ze všech dobrých
surovin jídlo pro nás připravil?

A podle vůně od plotny
čeká na nás hostina,
na které každý člověk,
co u stolu místo má,
na slově mém si pochutná.






Já ráda vařím z myšlenek,
co k ránu probírám se v nich
a hledám rozuzlení plné překvapení,
tak, jak to má být.
Jen míchám všechno dohromady
a kam tak chodím pro nápady,
nebudu vám lhát,
že u mne stojí Anděl Strážce,
co rovnou z nebeské spíže
vše mi podává
a od hrobníka na lopatě
duše k bráně přenáší,
když slovo plné těžké vůně
z drahých koření
se náhle projevuje v chuti jídla,
které právě
na prostřený stůl pokládám
a někomu se před očima tmí,
to účinky jsou stravy duchovní,
co v útrobách se rozpustila
na hlásky čisté, které každý
poskládá si v nová slova,
co ho oživí.





Mou zvláštní zálibou
je psaní písní z duše,
co lovím v tichu jednouše,
jak ke mně slova přicházejí,
na papír je skládám
vždy z pocitů a myšlenek,
co ke mně shůry plynou,
sděluji všem pravdu
a není mojí vinou,
že někdo slova nepochopí,
což dáno je jen prostým
v duchu, co touží býti naplněni
živým slovem,
které přinesl mi
můj Anděl Strážce
od hostiny svatební,
když hodují dnes na nebi.