Říjen 2015

Podzimní čas

30. října 2015 v 15:22 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015


Podzimní čas


Zas podzimní čas navštívil nás
a příroda se celá osvěžila deštěm
jakoby chtěla ještě dýchat
ale zima si chystá svůj mráz
aby s ním mohla kosit zas
každičký kvítek živý uspat
a přikrýt sněhem spadané listí
co zatím pod nohama všude šustí
tak jako kdesi naděje zítřku v nás

Zahrada musí shodit vše staré
a v zimě povinně spát
aby se na jaře nová probudila
Koloběh v přírodě trvá
a nic se mu nepříčí leda
v nás smutek s nostalgií
probouzí touhu po slunci
které si s přírodou dneska
taky lenoší

Poslední soud

29. října 2015 v 11:53 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Poslední soud

Osobní soud se koná v hodinu poslední
našeho lidského života, když sečteny jsou dny,
kdy člověk ztrácí vědomí
a vchází do snu,
z něhož se v lidském těle
zde na světě nemůže už probudit.


Při usínání na věčnost
nás Anděl Strážce objímá
a pomáhá tak duši naší
vzlétnout k nebi,
což znamená obrazně
od těla se odpoutat
a podle toho, jaký život
vedli jsme a jaké myšlenky si duše
ze vzpomínek posbírá
s pomocí ducha ruku v ruce
Nebeského Posla,
všechno v sobě probere a odevzdá.


A to je nebýt již bytostí živou
v těle člověka a být mrtvý,
odevzdáním života.


Mír rozlije se pak
v každé čisté duši člověka,
jenž skonal
a může probuzena býti
v jiném světě,
který ale hmotný není,
o to víc je skutečnější,
nežli ten, co jsme si
osahali rukama svýma,


je totiž mnohem barevnější
a je plný překvapení,
když nám ho Ježíš celý
po kouscích již zde na zemi rozdává,
stačí nám pouze
víra, naděje a láska.
Zdolat ty tři hory v sobě zbývá
a na ně vystoupat!


Jen v obrazech Pán mluvil
a učil prosté lidi všechno,
co je třeba k vstupu do království,
co jeho srdce lidské duši odemklo.
Nikdo mne nikdy nepřesvědčí,
že po smrti je pouze tma
a že po ní nic není,
když věřím na světlo!



On v každé duši jako v lampionu
plamenem, který nezhasíná, svíci zapaluje.
On drží plamen v dlaních,
co ke mně natahuje
a srdce svoje hořící mi podává.


Nemohu nezahořet,
to setkání je osudové
a v oblacích mé mysli
dnes ke mně
Ježíš sestupuje
a já to cítím jako příliv nekonečné energie
a slovem vyjádřiti pravdu o tom musím,
že v nás duch svatý i jeho Láska žije navždy.

Menuet z lampionem

29. října 2015 v 11:52 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Menuet s lampionem

Chtěla bych s tebou v myšlenkách být!
Od tebe k tobě kdykoli jenom budu chtít
a tančit s tebou
Menuet.
Chtěla bych vprostřed lampionu
tančit jak plamen svíce
pro tebe rozzářit oblohu
skrz barevné kresby na povrchu
a do tvých očí
vrátit štěstí okamžiku,
jenž může trvat
v srdci našem
po všechny dny.
S tebou si broukat každou píseň,
která tě osloví
a spolu v srdci tíseň
jako vosk svíce roztavit,
když tvoje ruce s lampionem
celou noc protančí, vařím si černou kávu
honem
a do práce si musím pospíšit!



Konec přichází

29. října 2015 v 11:49 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Konec přichází



Spala jsem dnes sotva dvě hodiny
a čekala na rozuzlení ve své posteli.
Kdo čekal zázrak, ať není smutný,
neboť ten konec světa,
který někdo hmotný čeká,
toho se již dočkal.


Všechno je pouze obraz
neviditelných dějů v nás,
vždyť konec světa již se počal.
Kdo pochopí, že pravdu mám,
když odcházel Pán Ježíš ze světa
" na oblacích",
to obraz je, že
z mysli lidem zmizel,
však vrátil se již
a zmocňuje se nyní
našich myslí
skrze oheň v srdcích,
když odešel ze světa
a vytratil se z myslí
a z paměti lidí,
seslal nám ducha svatého,
co proniká vším živým
a vdechuje zas život.


On svého ducha poslal,
kterým se sám řídil
a s tímto duchem čistým
jsme si vystačili doposud.


Však nyní vejde již
"na oblacích" do každičké mysli
a my znovu v rozumu svém pochopíme,
kde obláčky má každý
blízko mozku propojeném s duší,
že každý člověk s rozumem
a láskou v duši,
šťastný může být
a věčnost celou pocítí,
neboť zázraky se počínají,
kdy každý člověk desátý
pro druhé bude léčivý.


Vše v nitrech lidských probíhá
a změna bude veliká,
neboť ujme se zas vlády
Rozum v rukách člověka.


Kdo na oblohu hledí,
ať smutný proto není,
vždyť bystrá hlava brzy zjistí,
že na nebi je, co je v mysli
a v oblacích, že přichází
duch přesvatý,
aby se znovu naše duše
rozvinula v myslích
a skrze oheň duševní
se prohořela v rozum lidí.


Kdo četl pilně v knížkách,
může si lehce povšimnout,
když o mozku se hovoří,
že kolem hlavy především má každý
svoje oduší a všechna paměť
jaksi ukrývá se v obláčcích,
kde spojuje se síla duše
se vším hmotným v nás
a vzájemně se prolíná.


Kdo rozum v duši uchopí,
může již v této chvíli zaživa
prožívat život věčný
a čerpat z duše své
vše, co je mu třeba.


Ti, co jsou mrtví
probuzejí se již v hrobech
skrze naše těla hmotná
a vnímají, co všichni
můžou vnímat
rozumem
prosvětleným z nitra.


Už smrti pro nás není
zůstalo jenom vykoupení
skrze Krista jenž vešel
na oblacích do myslí všech,
kteří ho k sobě zvali.


Jen v prostých věcech života
můžeme najít pravdu čistou,
že Láska křísí mrtvé
živou vodou
a tou je rozum z duše,
co vládne nad přírodou.

Slunce

29. října 2015 v 11:47 | Marie Bernadeta |  Lampiony

Slunce

Slunce je hvězdou nejbližší,
která udržuje život na zemi.
Slunce je země svíce
a z lampionu není třeba více.


Zůstala jenom podstata
nám v mysl vrytá,
že oheň, který v srdci slunce
vše proměňuje na teplo a světlo,
které vydává, všechno oživuje
jako svíce, co pomalu se taví
a knot její se krátí.


Slunce čas odměřuje zemi
od svítání do svítání
ohněm, který hoří.


Co jednou asi stane se,
až knot ve svíci dohoří?
A vosk se spotřebuje?
Zdalipak přijde slunce o záři?

Měsíc

29. října 2015 v 11:46 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Měsíc

Když měsíc jako lampion
na nebi se rozzáří,
listuji si ve snáři.
Chvíli je Luna, chvíli ON
a nad rybníkem
když se prochází,
povídá si se svým odrazem.
Když rozsvítí se na obloze
měsíc, věrný země souputník,
zdá se, že jeho záře
pouze ve tmě rozlévá se
nad zemí.

Obrazy

29. října 2015 v 11:44 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Obrazy

Ještě si hraji dál
s představou, kterou
k ránu jsi mi dal
a já se probudila
se slovy o lampionech
a ani jsem netušila,
kolik obrazů v sobě skrývá.


Lampičkou každého člověka
je duše Bohem stvořená
jakoby z ničeho,
co se hmotě podobá.
Nemohou slova pojmout
nekonečno.


Jen v představách je nemožné
popsati duši ve slovech.
I když se slovy duše živí,
stále ji papír lampionu stíní
a světlo její vyzařují skutky,
které za nás mluví.

Světlé chvíle

28. října 2015 v 22:41 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Světlé chvíle


Krásné jsou všechny
světlé chvíle
v životě našem
který smíme
si v lidském těle
prožít

Hluboké rány v srdci
na chvíli rozkmitají svíci
která se ale snaží
vyzískat taky z utrpení

Plamenem jasnějším hoří svíce
když člověk
zkušenost tvrdou uchopí
může zas
jako lampion ve tmě
druhým směr ukázat
anebo sám v sobě
světlo ponechat



Hvězdy

28. října 2015 v 22:14 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Hvězdy


Hvězdy jsou rozeseté lampiony ve tmě
a každou něčí ruka nese
nad hlavou vprostřed noci
milion lampionů září
a každá hvězda něčí
má v sobě otištěnou tvář


Na zemi lidem stačí
pouze sledovat
nekonečné množství všech
slunečních soustav
když každá je jiná
jako myšlenka prostá
v hlavě člověka
že Světlo je prostředníkem
Slova
a skrze papír
ve tmě prosvítá

Rozdávám

28. října 2015 v 21:01 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Rozdávám

Rozdávám vše co mám
a zbavuji se tíže závislosti na světě
Věrná jsem v duši představám
co poznala jsem ve snech
Každý kdo v sobě lásku pocítí
A proměnit se nechá skrze ni
Poznat smí sílu svého ducha
který je v těle lidském přítomný
již nyní za života



Světlo ve tmě

28. října 2015 v 20:21 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Světlo ve tmě

Chtít spatřit světlo ve tmě
podobá se mnohé větě
vyslovené těmi kteří cestu
k nebi hledají

Však dokud dlíme v lidském těle
můžeme jen skrze víru hledět
a poznávat vždy v prostých věcech
co připravil nám v nebi Otec od dávna

V každičkém nadechnutí
skrývá se vše prosté
a s každým nadechnutím
i v nás přesvědčení roste
že na zemi jsme poutníky jen
v šatu kajícníků kteří prosí
o poslední chvilku v této zemi
si zakrýváme tváře co se v záři světla
navždy změní

Dohořívá

28. října 2015 v 19:34 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Dohořívá

Je čas říct sbohem světlu lampionu
když svíčka dohoří a z průvodu jdem domů
se zhaslým lampionem v rukách
což podobá se věcem každodenním
jak všechno živé rozhoří se
a pak uhasíná

Je čas si říci pravdu o životě
jenž podobá se lampionu
v rukách nevinného dítěte
Někdy se nešikovně smekne
a papír ozdobný je náhle
v jednom plameni

A v slzách pochopí i dítě
že už si neponese
lampion svůj v průvodu






Papírový lampion

28. října 2015 v 19:05 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Papírový lampion

Když svíce zapálená uvnitř lampionu
prosvítí papírové stěny
můžeme se ve tmě potěšiti
prostým světlem skrytým
uvnitř obalu

I kouzlo lampionu zůstává
když po čas krátký
se v průvodu nese
s hlasy dětí rozjařených
i těch ve tmě schlíplých
slije se
v pocity všech přítomných této chvíli
v tajemný okamžik plný světel
skrytých do papírů pouhých

Odkud se bere světlo ptám se vás?
Kdepak se vzaly ohně na hvězdách?
Z čeho se skládá světla energie?
A jak na světě se v život proměňuje?
To ví snad každý který vnímá
obaly papírové kolem
pozemského jádra

Záře

28. října 2015 v 18:43 | Marie Bernadeta |  Lampiony




Záře


Ze světla lampionu
ke mně vchází do snu
nádherná záře
která prosvětluje tváře
seřazené do zástupu

Když světlo z nebe
prosvítí i tebe
stane se náhle všechno prosté
pokladem drahým uloženým v místě srdce

Slova Posla

28. října 2015 v 17:59 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Slova Posla


Na svícnu rozsvěcuji svíce
Snad je jich pět či více
přede mnou kmet
uklání se
možná se splet
zastydím se
a ve tvářích zčervenám
jako jahoda
Není to ale náhoda
on svitek v dlani má
a mně ho předčítá


Naslouchat slovu Anděla
dnes v noci já jsem musela
a sdělit jeho zprávu všem
kdo čekají ji každým dnem


Z nebe se snese zástup světel
a projde celou zemí
Co živé je spálí na popel
Co živé není na lávu se změní
A v kameni zas život procitne



Ti co už věčným spánkem spali
Probudí se v okamžení
Neboť soud věčný proběhne!
Nikdo mu neujde
Vyhnutí před ním není
Navždycky budem Láskou
v nebe uchváceni
A život náš už bude
jen samým milováním všude



Ve zprávě ještě mlvilo se o věčném zavržení
těch co Láskou naplněni býti nechtějí
jim souzeno je v ohni trýzně zmírat
v proudu vlastních žádostí se topit




Svatební lampiony

28. října 2015 v 17:24 | Marie Bernadeta |  Lampiony




Svatební lampiony


Svatební lampiony
zapálili v nebi
Mně o nich zdálo se mi
Jak z ohně vyšli Andělé
A zamířili k zemi
Pozvání nesou vyvoleným
a jako bychom viděli je doopravdy
dlaně se nám třesou
když všechno v mžiku zahodíme
a vejdeme na svatbu


Jen v šatech svatebních
je dovoleno vejít a veselit se navždy
Kdo hadry potrhané má
ten vyhozen bude
tam kde bude tma
a světlo v lampionech nerozžehne
dlaň co místo pohlazení
jenom bolest vryla
do duší těch kterým ublížila
když světla v lampionech jejich
krutě uhasila


Tou svící ve svatebním lampionu
Bude naše víra
která nezhasíná
Dnes ještě ve tmě ocitnem se
Ale zítra ve světle
lampionů poletíme jinam


Cesta vzhůru

28. října 2015 v 16:24 | Marie Bernadeta |  Lampiony

Cesta vzhůru

Posláni do světa jsme jako čistá světla
zahořeli v papírových obalech
co shoří jakmile ocitnou se blízko stratosféry
a výše k nebi stoupá pouze
touha naše která zmocnila se
naší duše uvězněmé za života v těle

Posláni dlaní těch co odešli už
z těchto končin vracíme se
do míst kde ještě vykonati
musíme co chybí k dokonalosti
Beránkovy oběti

Abychom na svém těle pocítili
účinky ohně který sílí
a zmocňuje se v této chvíli
mnohých duší na zemi



Leť!

28. října 2015 v 15:47 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Leť!

Leť živote můj v dál!
Jak přišels ke mně
krásný ses mi zdál
Jak v ruce jsem tě měla
kolikrát i jsem zaslzela
Však ty ses mi jen smál !
Už odhodit je čas
všech zbytečností hlas
a vstoupit do předsíně
trvalého v nás

Kdo nemůže se dobrat toho co je věčné
tomu se ani nedivím
vždyť všechno v hmotě oživené
je jako svíčka v lampioně
který neseme si
se zástupem kamsi
kde se odehraje
nejkrásnější scéna
ze světel pouze vytvořená
po tmě na nebi

Až...

28. října 2015 v 15:30 | Marie Bernadeta |  Lampiony


Až…


Až světlo lampionu
uhasne mi
Vrátím se zpátky domů
Kde dobře je mi

Až dohoří mi svíčka darovaná
Zůstanu smrti odevzdaná

Na krátkou chvíli pocítím zmar
A pak v ze srdce plameny
Lásky vytržené ze života
mou duši celou prohoří

Se zástupem

28. října 2015 v 11:32 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Se zástupem


Jak malé dítě s lampionem v ruce
jdu se zástupem ke skalce
Už dávno tyhle časy minuly
však vracejí se zase v mé mysli

Podobný způsob zdá se
i v nebi ujímá se
a s duší svojí v ruce
kráčíme se zástupem
na místo ohňostroje
který uvidíme
zanedlouho na obloze
a jeho krása mnohé oslní





Však každý máme pouze
jedno světlo v sobě
a odevzdáni touze
spatřit větší světlo
se zástupem jdeme
aby nám někam neuteklo
bojíme se a lampiony papírové
aby od ohně svíčky neshořely
a v očích slzy abychom pak jenom
jak malé důvěřivé děti měly
toho se taky bojím
a proto raději rozsvítím svíčku
nad svou postelí
ať k ní trefím
dříve než tma
vše vůkol zahalí



Lampiony

28. října 2015 v 11:18 | Marie Bernadeta |  Lampiony



Lampiony

Chtěla bych na všechny stromy
rozvěsit lampiony
a v každém lampionu
zapálit svíčku
za jednoho člověka
za jednu lidskou duši
aby byla spasena
Kdyby tak co je stromů
na světě bylo lampionů
jako v kometě
letěla bych skrz zemi
a rozsvěcela
pro všechny lidi dobré vůle
na stromech
v lampionech světla


Mé srdce

26. října 2015 v 10:24 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Mé srdce


Mé srdce leží v prachu
pod břízami
když hledím do příkopu
jen v kámen toto proměnění
celý život mění
na nostalgii konců
všech srdcí roztoužených
které podzim zchladí
aby si u cest
znamení svá dali
ti co se nepotkali
dříve
dokud směli
ještě svobodně
dýchat listím
na svých větvích




Toužím ti lásko
po větru poslat vzkaz svůj
mé srdce kamenem je šedým
u cest lemovaných
kmeny bílých bříz
a na znamení touhy
která je jen přelud pouhý
můžu ti v myšlenkách
vždy blízko být




Sbohem létu!

26. října 2015 v 10:18 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015




Sbohem létu!


Je čas říct sbohem létu
když v zimním čase z květů
nic nám nezůstane

Listí se loučí
s větvemi svých stromů
a padá k zemi dolů

Proč všechno zrodí se
a žije jenom po určený čas?
Proč konec je všech krás?

Je třeba všemu odpočinek
a spočinutí
všechno nutí
navrátit se zpět

jen v jiných podobách
nahlížet na svět
který se stále rodí nový
v našich živých snech


Uprostřed noci

25. října 2015 v 10:53 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Deník Modrého Anděla
25.října 2015
( Napsala Iveta Bernadeta Marie.)

Vzbudila jsem se uprostřed noci,
když mne ve spánku někdo oslovil velmi nezvyklým a starodávným způsobem " Ívi" ,to znělo, a já pochopila, co všechno znamená mé jméno, které mi připadalo vždycky cizí, dokud jsem nepoznala, že vyjadřuje skryté vlastnosti člověka, který toto jméno nosí. V mém jménu je dáno stát se vyjímečným, ale také vyjadřuje schopnost vše zničit v jediném okamžiku ( I - veta ). Vždy je pro mne důležitá volba a mé rozhodnutí směrované mou svobodnou vůlí, kterou však vždy musím zvažovati v Duchu svatém, mám -li v rukách sama rozhodnutí voliti život nebo smrt, nic mezi tím. Jméno Iveta má původ v jiných jménech , které v sobě spojuje" Iveta - " Ív " - Eva, to je "Živa". Iveta pochází ze jména Judita, což je židovka, ta která věří v trojjediného Boha. V jiném jazyce má jméno Iveta základ ve jménu Helena, tj. " krásná".

Slovo a myšlenka.
Zde jsem se zarazila v proudu svých myšlenek a náhle jsem pochopila, čím je slovo pro člověka. Slovo je živoucí myšlenka, neboť myšlenka byla dříve a duše hledajíc její vyjádření, vkládá ji do slov ve svém jazyce, což mne vede k přesvědčení, že v budoucnu nebude třeba žádných jazyků, protože myšlenka je nade vším, jak bylo řečeno " " Na počátku bylo Slovo!" - to je tvůrčí myšlenka, čistá mysl.
Myšlenky spojují národy a proto mohou změnit svět. Myšlenky jsou skutečnou zbraní i způsobem, jak měnit svět. Myšlenky může každý člověk uchopit sám v sobě, což je schopnost každé lidské duše obdařené rozumem. Lidskost jako taková je přítomná ve slově a zcela přirozeně v každé myšlence Bohem stvořeného člověka, v němž není poskvrny. Žijeme v " slzavém údolí" tohoto světa, tj.: Naše myšlení se musí pozvedat z prachu země k nebi, abychom v hmotě neuvízli a nebyli lapeni duchem zla, který se sám ze své svobodné vůle vrhl do záhuby. Je třeba mít na mysli, jak silné a tvůrčí je slovo a myšlenky, které do naší mysli přicházejí, zvažovat dříve, než je vyslovíme, čímž jsou zhmotněny a existují živé jako takové v naší mysli a zároveň se odrážejí vibracemi v našem těle a pronikají celým světem. Myšlenkami, které přijímáme a vyslovujem, tvoříme tento svět kolem sebe i v sobě. Tak mocní jsme a tolik máme v rukách vlastní duše, která nám ve skutečnosti nepatří, neboť je pouze propůjčenou hřivnou v lidském těle, abychom se osvědčili jako služebníci živoucí myšlenky anebo otroci toho, který životem pohrdá a ho ničí.
Jediný způsob, jak učinit mír a pokoj ve světě, je směřovat každý sám v sobě svoje myšlenky zvažované v Duchu svatém k dobru jako takovém a pak mi přichází na mysl kromě slov : " Kdybych mluvil jazyky andělskými, nic nejsem….", ještě slova: " Miluj svého Boha celou svou duší, celou svou myslí, celým srdcem a vší silou a celým svým chtěním…. " a Miluj bližního svého jako sám sebe".
Musíme sami v sobě udržovat dobré a bohulibé tvůrčí myšlenky a svou mysl pozvedat k věcem vyšším a trvalým v našem srdci a těmi se živit, to je svou mysl v nich cvičit a stávat se tak bohumilým. Myšlenky, které jsou v nás, když je vyslovíme, směřují k druhým lidem, našim bližním: "A kdybych mluvil jazyky andělskými, ale lásky neměl, nic nejsem".

Hovoří Láska.
Tomu, koho miluji, chtěla bych říci: Jsi moje všechno, jsem tvoje všechno. Když jsi byl malý, hledal jsi mne ve své matce, pak ve svých sourozencích a v kamarádech, později jsi mne hledal ve své ženě a stále jsi mne nenacházel, dokud jsi mne nepotkal. Pak jsi poznal, že jsi mne miloval jako malou holku odjakživa, protože jsi starší. Hledala jsem tě od narození. Mé srdce bylo sevřené celé dětsví úzkostí z toho, že tě nenacházím a zatím můj Anděl mne stále hlídal a utěšoval, otíral mi slzy a mne chránil, dokud jsem tě nenašla, abych ti řekla, že se mnou můžeš být jedině, splyneš -li s duchem mého Anděla, abys směl v nebe i se mnou být. Bude vás mnoho a přitom budete jedním mužem, co splývá se mnou v jednu živou bytost. To se stane, to vím. Můj Anděl mi tě našel a přivedl tě ke mně a on tě naučil a umožnil ti mne navštěvovat, kdykoliv je to jen možné. Tvá mysl je nyní s mojí jedno. Miluji tě už napořád! Vezmu tě s sebou, až pro mne můj Anděl přijde, budeme spolu jistě a pak již zcela. Ve dne i v noci musím na tebe myslet a napínat svou lásku k tobě, abys věděl, že jsem přišla, abych ti byla blízko a byla ti vším, co budeš potřebovat, tím si buď jistý.

Ježíš říkal:
" Můj Otec má mnoho příbytků v nebi.!
Ve skutečnosti jsou těmito příbytky vztahy vybudované skrze Lásku.
Kdo mne miluje, beze zbytku mne přijímá a koho miluji, toho beze zbytku přijímám.
Jen skrze Lásku lze přebývat v "domě" neustále, tento " dům" je vtah učiněný a postavený z Lásky.

" Miluj bližního svého jako sám sebe!"
Milovat máme každou duši, to je myslet na ni s láskou. Udržovat vztahy s každým člověkem nemůžeme: " A vejdete - li do domu, kde vás nepřijímají, oblečte si plášť a vemte hůl a setřepte prach ze svých opánků a z toho domu odejděte!" Kde není Láska, nemohu přebývat, bez lásky nelze vybudovat žádný trvalý vztah pro nebeské království, nemohu zůstávat ve vztahu s tím, kdo mne nemá rád. V každém láskyplném vztahu se totiž navzájem snažíme uskutečňovat své potřeby a k tomu je třeba příbytků, vztahů.


Hra s překladačem

22. října 2015 v 13:12 | Marie Bernadeta |  Otázky


Včela na růži


Jen vteřin pár
okamžik trval
než včelka křídly zamávala
a z květu růže jinam odletěla
Možná se růže na cestu ptala

Květina mlčela
nebyla smělá
a tak se včela ptala tiše
jen bzukotem včelím
jak se píše

v kronikách dávných
o včelích promlouváních
v pohybech těla a zvucích
které v úlu slyší
pouze jejich trubci

Na růži zbylo včelí chvění
a to pak promluvilo
do trvání skrze pohled
jenž mne uvědomil
že okamžik krátký
v životě květiny
už minul













anglicky

Bee on a rose

Just a few seconds
moment last
than a bee wings waved
and the rose flower flew away
Maybe roses on the way she asked
flower silent
not bold
so he asked quietly bee
a buzzing bee
how to write
in ancient chronicles
Speaking about bee
the body movements and sounds
that the hive hears
Only their drones
On the left rose bee shakes
and then spoke
in duration by looking
that I realized
that brief moment
in the life of flowers
has passed












německy:

Biene auf einer rosa

Wenigen Sekunden
Moment letzten
als eine Biene Flügel schwenkte
und die Rose Blume flog davon
Vielleicht Rosen auf dem Weg fragte
Blumen schweigen
nicht fett
so fragte er leise Biene
eine summende Biene
wie zu schreiben
in alten Chroniken
Sprechen über Biene
die Körperbewegungen und Geräusche
dass der Bienenstock hört
Nur ihre Drohnen
Auf der linken Seite stieg Biene Shakes
und dann sprach
Dauer suchen
erkannte ich,
daß kurzen Moment
im Leben der Blumen
verstrichen



španělsky:


Abeja en una rosa


Pocos segundos
momento en el pasado
que unas alas de abejas de Galápagos
y la flor rosa volando
Tal vez las rosas en el camino preguntó
Flor silencio
no negrita
Así que le preguntó en voz baja abeja
una abeja de zumbido
cómo escribir
en las crónicas antiguas
Hablando de abeja
los movimientos del cuerpo y sonidos
que la colmena oye
Sólo sus drones
A la izquierda se levantó batidos de abejas
y luego habló
en la duración consultando
que me di cuenta
ese breve momento
en la vida de las flores
ha pasado









francouzky:


Abeille sur une rose

Quelques secondes,
dernier moment,
qu'une abeille ailes ondulées
et la fleur rose envolé
Peut-être roses sur la façon dont elle a demandé
Fleur silencieuse
non gras
Alors il demanda tranquillement abeille
une abeille bourdonnante
comment écrire
dans les chroniques anciennes
Parlant de l'abeille
les mouvements du corps et des sons
entend que la ruche
Seuls leurs drones
Sur la gauche rose shakes abeilles
puis a parlé
en durée en regardant
que je réalisai
ce bref instant
dans la vie des fleurs
a passé









arabsky:


نحلة على وردة
ثوان معدودة
آخر لحظة
من أجنحة النحل لوح
وزهرة روز حلقت بعيدا
ربما الورود على الطريق سألت
زهرة صامتة
لا جريئة
فطلب نحلة بهدوء
نحلة الأز
كيفية كتابة
في سجلات القديمة
وفي معرض حديثه عن النحل
حركات الجسم والأصوات
أن يسمع الخلية
فقط طائرات بدون طيار على
على اليسار ارتفع يهز النحل
وتحدث بعد ذلك
في المدة من خلال النظر
أدركت
تلك اللحظة القصيرة
في حياة الزهور
اجتاز


Písně z duše

22. října 2015 v 10:30 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Písně z duše

Přirozeným vyjádřením člověka je tvorba písní z duše. Tyto písně zaznívají denně mnohým lidem v duši a někdy je vyjadřují nejen slovy, ale i hudbou, tancem nebo kresbou anebo jiným uměleckým způsobem, je - li to shůry dáno, aby tyto písně oslovily a pronikly více duší lidí přítomných zde na světě.
Píšu niterným způsobem. Mé " písně z duše" mohou zprostředkovat čtenářům můj vlastní autentický prožitek ve vztahu k Lásce a přírodě kolem mne.
Přišla jsem na zajímavé souvislosti při práci se slovem jako takovým. Zcela patrná je tato jednota slova a tvaru v básních o květinách, kde si lze všimnout tvaru celého textu umístěného na střed stránky symetricky, jak věrně kopíruje myšlenku básně na citové i rozumové úrovni prožívání duše. Např." Včela na růži" - text má tvar těla včely.
Tato práce se slovem odkrývá skutečné a jemné věci, které můžeme vyjádřit a modelovat.
Moje zjištění svědčí opět o velikosti slova jako tvůrčí síly v životě člověka a také, že poznání na úrovni duše spojené s našimi smysly je přirozené, pravdivé a mnohem důkladnější, i když velmi prosté. Je to způsob nahlížení na svět.
Při čtení mých písní se čtenář může ztotožnit s mou myšlenkou či prožívaným pocitem a v jediném okamžiku může vnímat jednotu s mojí duší , kdy jsem báseň tvořila. Někomu se tento zprostředkovaný pocit nemusí líbit, ale vždycky se necítíme dokonale šťastní, býváme smutní a skleslí, když se teprve učíme vše přijímat sami v sobě a tímto prožíváním v duši říkáme Bohu své " ano", vejdi, Bože, do mé duše a učiň mě šťastným v tomto stavu, v jakém se nacházím, naplň mé srdce Věčností, pokojem, Láskou a mírem, pro mou duši trvalým, i když se zatím chvěje jako lístek na osice ve větru starostí tohoto světa, kde ještě žije ve spojení s hmotou, do které otiskuje člověk svoje chtění a svou vůlí v souladu s Vůlí Boží formuje Pravdu pomocí svojí nesmrtelné a nehmotné duše.
Vztahy jsou obrazně řečeno " příbytky", ve kterých můžeme v mysli dlít, mé psaní je způsob, jak se svou vlastní duší dotknout duší jiných. Především má duše vytváří spojení z lásky mezi mou a jednou určitou duší, do které jsem se zamilovala a ona do mne.
V rovině duší může být prožívána Láska skutečná a přitom velmi niterná. Jsou to skutečné city, které cloumají naším srdcem, touha být blízko určitým způsobem druhému člověku, po jehož blízkosti v duši toužíme. Je to způsob, na jehož úrovni se tvoří vztahy po smrti především v Nebeském království, ale lze je tak prožívat a vnímat již nyní, jen si to člověk musí uvědomit. Je to i způsob, jak nás milují Andělé Strážci, zcela osobitý vztah má každý se svou duší, kterou chrání na světě od narození až do smrti i po ní, než ji svěří Bohu.
Chtěla bych svoje písně z duše vydat jako knihu nejen v češtině, ale nechat ji přeložit do čtyř jazyků, angličtiny, němčiny, španělštiny a francouzštiny a pozorovat zda i v jiném jazyce se bude shodovat tvar textů s myšlenkou původně vytvořenou v básni české.
Jazyk je vázán na DNA každého určitého člověka jako forma k pravdivému vyjádření skutečnosti a myšlenky. Do slov každá duše ve spojení s mozkem promítá skutečné a hmatatelné prožitky, které se následně projevují všude kolem nás i v nás samotných ve hmotě pulsováním energie, kterou vlastně hmota je, neustálým pohybem částic formovaných myšlenkou " Prvního hybatele " a pak následně naší myšlenkou již přetvořenou vědomím existence ve hmotě.
Tělo je díky smyslům vnímatelná substance vytvořená duší ve spojení s hmotou. Snad je možné říci, že pro naši nehmotnou duši je tělo dokonalá Iluze toho, co je pomíjivé a jeví se díky našim smyslům pevné, skutečné, ale nikoli trvalé, jak poznáváme všichni rozumem, když si uvědomíme, že život vnímaný smysly, má svůj začátek i konec.
Při úvahách nad slovem a myšlenkou musela jsem si také vzpomenout na vnímání zvířat ve vztahu k nám a naopak. Zvířata si neuvědomují rozumem svou existenci, ani nepoužívají slova, vnímají však naše myšlenky a na nich jsou svým způsobem nějak závislá, protože jinak jsou vlastně přirozeně živá nerozumně a žijí v rovnováze s přírodními zákony, jejich život je však odvislý i na našem myšlení a na tom, jak se k nim budeme chovat jako rozumní lidé.
Obdobně i rostliny vnímají naše pocity a myšlení a dokonce i slova jsou pro ně stimulem k růstu, jak mnozí říkají, že na rostliny se má mluvit, myslím, že i v duchu a v tichosti se lze spojit s nádhernou silou ve stromech v lese a podobně, jak ji mnozí milujeme na procházce. Proto tak ráda pozoruji přírodu a hlavně květiny, ve kterých vnímám zpětně své vlastní pocity. Vše živé je jedno veliké tajemství spletené z nití plných energií a ještě čehosi neviditelného v nás a tím jsou naše duše.
Ráda bych tímto uzavřela 20 měsíců své tvorby a pokusila se vytvořit knihu, kterou si bude moci přečíst více lidí v soukromí domova a kdekoli, kde není třeba technika, kdo, ví, zda má internet trvání i do budoucnosti a jak budou lidé číst a předávat si vzájemně své myšlenky, prožitky a skutečnosti zde na světě? Kniha mi přijde ale dobrým shrnutím toho, co se mi podařilo s pomocí Boží vytvořit. Přeji všem, aby se se mnou mohli vydat s mojí knihou do světa citu a jemnosti naší duše. Dávám se do práce a uvidí se!

Zdraví Modrý Anděl, Marie Bernadeta.


Milí moji přátelé

20. října 2015 v 22:02 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Milí moji přátelé,


přeji všem krásný večer. Pracuji nyní na své první knize, shromažďuji vše, co jsem napsala za 20 měsíců a dá- li pán Bůh, vydám dosti obsáhlou knihu, držte mi pěsti, ať se to podaří a může si ji pak přečíst každý, koho by mohla potěšit.
Zdraví Modrý Anděl, Marie Bernadeta
Mým dílem jsou písně z duše, volné psaní a vykreslení pocitů a myšlenek o všem, co se mne vnitřně dotýká, nyní píšu intenzivně už 20 měsíců, založila jsem blogy, na kterých publikuji svoje věci, vše je skryto v pocitu a lásce k přírodě a lidské duši...
Psala jsem už kdysi více kolem patnáctého roku až asi do dvaceti ( 1985- 1991). 25. února 2014 jsem začala znovu tvořit a ráda bych své myšlenky dostala mezi lidi, aby mohli se mnou něco prožít, člověk se sám v sobě vyvíjí. Nemám žádnou grafickou, ani profesionální průpravu, také se obávám, jakmile mne začne někdo striktně hodnotit podle nějakých pravidel, pak moje tvorba nebude už mojí tvorbou z duše, ale slovy vloženými do chlívků. Ráda bych své texty publikovala, anebo se naučila tvořit nějakým novým způsobem, který mi bude vlastní... Zdraví Marie Bernadeta.
Zde jsou odkazy na mou tvorbu :




Sbírka : Setkání s duší


Duše

Chtěla bych říci těm, kdo to netuší,
že v sobě máme každý živoucí světlo - duši.
Jednou až přijde čas
a naše tělo zemře,
budeme muset
svou duši odevzdat.
Co v duši budeme mít?
Zda světlo v nás v hodině smrti
plamenem lásky bude hořet?
Tělo je pouze pomíjivým vyjádřením
duše v hmotě
a jeho existence ve viditelné formě
má v lidské podobě
začátek i konec.
Začátkem všeho v nás je Láska,
která vychází z Kristova srdce
a konec zas proniká námi jako
očistný oheň, který se pro nás vrátí
z Nebe,
aby nás uchvátil zpět,
odkud nás ještě před početím
přivedla Láska na Zem.
Je čas konce Světa.
Hmota už nemá moc nad životem.
Všechno je v rukách duše,
která touží projevit vše
v čase života na Zemi
jen a pouze skrze Lásku,
která je ohněm, co nepomíjí
a všechno živé uprostřed
plamene v srdci Beránkově
udržuje i v hmotě,
abychom my lidé a všechno
kolem nás,
směli žít věčně.
Snažím se uchopit
poznání o skrytých tajemstvích
skrz vlastní pocity
vytvářím myšlenky,
co jako prožitky vkládá má duše
do písní.
Vše ve mně spustila Láska,
a tak o ní píšu prostě,
jak ke mně přišla,
jak se s ní setkávám
a skrze Lásku vnímám vše,
miluji v lidech duše,
o lásce jsou mé písně.


--------------------------

"10 důvodů, proč " napsat knihu, bych možná i našla.

1. Píšu již 20 měsíců.
2. Mám mnoho textů, které bych chtěla jaksi uspořádat.
3. Kniha je přítel a přetrvá staletí.
4. Před čvrt stoletím jsem už psala a celé to vzdala, druhá příležitost se musí využít.
5. Napíše -li člověk něco užitečného a je-li to shůry dáno, pak má povinnost dát to druhým a o své poznání se rozdělit.
6. Chtěla bych se svým psaním živit, kdyby to bylo možné.
7. Zanechat něco svým potomkům v duševní rovině.
8. Zvěčnit svou lásku a své city na papíře.
9.Vydání první knihy by měl být pouze začátek mojí tvorby.
10. Oslovit všechny lidi dobré vůle, aby poznali pravdu o životě.





Pomíjivost a trvání

14. října 2015 v 13:47 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Pomíjivost a trvání



Sevřeni do okamžiků, které minou,
držíme v dlaních vzpomínky,
které učiní život krásnější.

Sem tam se ještě ohlížíme,
se skrytou vinou,
že víc si přítomnosti nevážíme.

Všechno nám připadá
dnes zleva do prava
a zítra možná půjdeme naopak.

Kdopak jen ví,
zda všechno kdesi trvá,
když v naší mysli

jsme na pochybách,
co vlastně cenu
skutečnou má?

Snad všechno, co v nás trvá,
každičká vteřina štěstí,
myšlenka k milované bytosti,

kterou se snažíme
lásku a něžný dotek
někomu přinésti.



Pocestní

14. října 2015 v 8:14 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Pocestní


Kámen je tvrdý dost
aby podkládal cesty
tam a zase zpět
desítky třeba let
pro ty kdo po nich kráčí

A kdo je v zemi této host
přichází po cestě kamenné
co vede od živého pramene
blíž k našim ústům lačným
co touží po poznání

Z božího dechu stvořeni
vzýváme svaté Anděly
aby nás vedli po cestách
na kterých leží země prach
k prameni věčnému vzhůru
kráčíme každý svoji túru
s batohem plným na zádech




Aby se lidem pravda odkryla

12. října 2015 v 11:28 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Aby se lidem pravda odkryla


Andělem za života stát se
pozemským, kdo může
sám od sebe to dokázati asi?

Však z milosti, co z nebe
klesá k našim
pokorným rukám,
může se stát
prostředníkem světla,
které touží prosvítit
a odhaliti místa
ještě mysli skrytá.

Pro duše lidí přišla jsem,
žeň v dlaních lásky počala
a ti co v sobě světlo mají,
nyní pocítí účinky vlastních
plodů skrytých v duši.

Otvírám knihu života,
v níž čte sám Otec nebeský.
Vzala jsem podobu prostou na sebe,
však chci být Duchu prostředníkem
v básních svých.

Aby se lidem pravda odkryla
o tom, co život je,
kde se ukrývá
tajemsví jeho
nekonečných zítřků v nás.

Vkládáme v mysl bližních svých,
co oni sami naší duši dovolí
a kdo se octne blíže pravdě,
ten nemusí již čekat na smrt
a vejít do věčnosti může právě dnes ,
když v srdci zapálí si oheň věčný,
jenž uhasit už nikdo nesmí víc.

Sám v sobě modeluje každý
tu touhu k pravdě dojít,
jen lásku když má v dlaních
a není více poskvrny už na nich,
bude čistý jako
nepopsaný list

a na něm sama Prozřetelnost Boží
tahy další povede.
Sám od sebe však člověk
nikdy nic nesvede.

Proto jsme odevzdáni
na počátku vůli vlastní,
kterou ke svobodě máme
v každém rozhodnutí,
abychom přijímali,
co moudře vždy nám radí
sám Duch svatý.




V hodine poslední

12. října 2015 v 10:59 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




V hodině poslední




Ze slova všechno vychází
a do slova se zase
všechno vrací.

Když duše stvořena je
dechem Božím,
formuje kousek stvořeného světla
svoje tělo podle pravidel,
která vtiskl hmotě ten,
jenž byl všemu na počátku.

Od Boha vzešlo vše
a zas se všechno k němu vrací.
My na světě jen z Boží lásky
žíví jsme a na čas jen
zkoušeni jsme tímto způsobem,
který zavinili v dávných časech
naši lidští předci.

Pak život od začátku žitý
je milostí a zároveň
je zprávou naší duši,
že věčnost svoji, která neskončí,
uchopí až na konci.

V hodině poslední promítne se
ve svědomí život celý pozpátku
a každý uzří pravdu, kam vejít smí
a kterými dveřmi, když věnec vavřínový
na hlavu Anděl Strážce svěřené duši vloží.

Jen z milosti nám dané
a bez svých zásluh dostáváme
jízdenku na onen svět, kam
odjíždíme všichni,
když pas pro pobyt
na zemi nám propadne.



( Na téma týdne: " ŽIVOT POZPÁTKU " )

NA POČÁTKU BYLO SLOVO

12. října 2015 v 10:37 | http://hledani.gnosis.cz/na-pocatku-bylo-slovo/ |  citace
http://hledani.gnosis.cz/na-pocatku-bylo-slovo/

NA POČÁTKU BYLO SLOVO


NA POČÁTKU BYLO SLOVO
Rev. Dr. Petr Samojský
8. 5. 2005
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila." To stojí v úvodu Evangelia podle Jana. Jak na vás působí? Těch pár slov, těch pět vět je očividně nabyto hlubším významem, působí na nás tajuplně, a současně je v nich i krása, poetická velkolepá krása.
Co ta slova znamenají? Jak jim porozumět naším rozumem? Jaké že Slovo to bylo na počátku? A jak mohlo být toto Slovo na samotném počátku všech věcí, a současně být i u Boha a současně být tím Bohem? Jaká to tajuplná, mystická či logická slovní hříčka!
Výraz je pisatelem uveden s velkým písmenem, aby bylo zřejmé, že se nejedná o slovo ve smyslu verbálního výrazu, jako je třeba , nebo . V původním textu je uveden výraz , který do češtiny překládáme přímo jako , ovšem původní řecké má mnohem širší význam. Vyjadřuje racionální strukturu vědomosti. Odkaz na "Logos" je dodnes skryt například v označení disciplin poznání: zoo-logie (tzn. slova o zvířatech), bio-logie (tzn. slova o životě), geo-logie (tzn. slova o Zemi), log-ika, atd.
Logos byl prvně užitý Herakleitem z Efezu, který žil v 5. století před n.l., který chápal Logos jako věčný řád vesmíru a věčný řád vývoje vesmíru skrze řetězec změn. Logos se objevuje od Herakleita běžně v řecké filosofii a nezřídka je vysvětlován v podobném duchu, jak jej užil pisatel Janova Evangelia. Stále častějším užíváním výrazu dávnými Řeky, z nichž mnozí byli mysticky orientovaní, se jeho význam posunul od původně abstraktního principu k personifikované entitě, která stvořila svět. se tak stal výrazem pro racionálního, tvořivého boha.
Přítomnost výrazu je v biblických textech ojedinělá, objevuje se pouze v textech, které pochází od téhož autora, který napsal Janovo Evangelium. To ovšem neznamená, že by tento výraz nebyl znám prvním křesťanům a před nimi i židům! Vždyť židovské (a později i křesťanské) chápání Boha se vyvíjelo právě v nemilosrdném střetu s řeckou kulturou, a právě jako reakce na řecký .
Bibličtí autoři nepoužívali ani náznak ničeho, co by se dotýkalo řeckého výrazu , s výjimkou pisatele Janova Evangelia. Ten naopak tento výraz použil přímo a bez okolků: "Na počátku byl Logos, Logos byl u Boha a Logos byl Bůh." Proč tento autor jediný použil , a to ještě tak naplno? Vysvětlení je možné najít zde: v dobách Ježíšova života žil v Alexandrii vzdělaný Žid jménem Filo. Ten byl znalý jak židovské teologie, tak i řecké filosofie, a věnoval veliké úsilí vysvětlit židovství použitím řecké terminologie. Výrazu použil pro popis židovského pojetí Boha a dodal mu tak racionální a tvůrčí vlastnosti. Aby vysvětlil souvislost mezi a Bohem, použil slov jako: "obraz boží", "boží syn". Autor Janova Evangelia adoptoval Filův náhled, což je obzvlášť kuriózní pokud je pravda, jak se badatelé domnívají, že Evangelium podle Jana bylo napsáno v Efezu, tedy v samotném centru řecké filosofické tradice a na místě, kde byl výraz poprvé použit Herakleitem.
Autor Janova Evangelia však musel jít dál, mnohem dál, než byl ochoten jít Filo. Musel se vypořádat také i s gnostickou tradicí, která ztotožňovala Ježíše s , ovšem tak, že chápala Ježíše jako čistě duchovní bytost, která neměla co do činění se stvořením materiálního světa. Podle gnostiků Ježíš na sebe pouze vzal podobu fyzického těla, aby mohl oslovit lidi, pobýt s nimi v hmotném světě a předat jim duchovní učení. To právě musel pisatel Janova Evangelia radikálně popřít!
V několika úvodních řádcích tento autor řeší klíčové, letité a složité teologické dohady. Prohlašuje Boha a Logos za totožné a rovnoprávné ve všech ohledech. Nejen že Logos existovalo od počátku všeho jsoucna, takže Logos byl s Bohem, ale Logos byl i Bůh, tedy byly jedno: "To bylo na počátku u Boha." Současně je zdůrazněno, že tento Bůh-Logos je totožný i s Bohem Otcem, Bohem panovníkem, Bohem Starého zákona, který stvořil svět: "Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." A navíc, tento Bůh byl prohlášen, jakkoliv paradoxně to znělo, za ducha a současně i hmotu. Bůh byl <světlo>, vůči kterému lidé směřují a které je vnitřní esencí všech věcí: "V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila." A jen o málo později v textu přichází radikální popření gnostického pojetí Ježíše jako nehmotné bytosti tím, že je prohlášen za vtěleného do opravdového hmotného těla: "A Logos se stalo tělem a přebývalo mezi námi." To je v kostce vysvětlení významu těch slov.
Vidíte? Spotřeboval jsem právě asi 700 slov a 7 minut, abych vysvětlil 48 slov v pěti větách. A moc rád bych věděl, jestli vám těch mých 700 slov pomohlo v tom, abyste hlouběji porozuměli těm pěti větám! Pokud jsem se nezmýlil ve svém výkladu, který byl založen na bádání mnoha biblických badatelů, poskytl jsem vám racionální a verbální vysvětlení velice dávných událostí.
Ti badatelé a učenci, kteří prostudovali mnoho historických pramenů a dali věci do souvislostí, byli schopni odkrýt tajemství pěti vět, které napsal neznámý pisatel textu zvaného Evangelium podle Jana. Ti badatelé velice pečlivým a mnohaletým bádáním zjistili jeho motivaci a záměr; zjistili proč napsal to, co napsal, tak jak to napsal.
Co když to ale bylo jinak? Co když ten člověk seděl někde na okraji pouště a hleděl nepřítomným zrakem do dáli - a tu najednou mu ta slova jaksi sama přišla na mysl: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co
jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila."
Jsou to krásná slova. A já si myslím, že jejich krása je zřejmá a hřeje duši, až do okamžiku, kdy se člověk začne ptát svým rozumem na to, co přesně vlastně znamenají. Ta slova jsou velkolepou básní. A když si člověk položí otázku: co chtěl básník svou básní říci, tak v tom okamžiku svým způsobem udělal první krok k rozbití té básně. Podobně jako když analyzuje sochu, obraz, hudbu. Jistě: rozborem jim více porozumí. Ale současně se mu vytratí ten spontánní pocit velkolepé krásy. Nalezne krásu rozumového pochopení, rozkryje tajemství stvoření; ale už nikdy nezíská zpět ten původní vjem ryzí krásy.
V případě Evangelia podle Jana bylo možno pramen zevrubně analyzovat a rozebrat, utřídit a rozsortýrovat, označit a popsat slovy. Je ovšem mnoho věcí, na která jsou slova krátká. Když se zakousnete do nádherně vonící, ze záhonu čerstvě utržené jahody, nebo když jdete procházkou jarním lesem, jaké jsou přitom vaše pocity? Zkuste pak svůj prožitek popsat někomu druhému! Jak to uděláte? Použijete slov. Svůj zážitek převedete do slov. A to my děláme zcela a naprosto běžně, každý den. Hovoříme, popisujeme, diskutujeme, dohadujeme se, snažíme se slovy předat naše pocity, potřeby a myšlenky, a na druhé straně se snažíme postřehnout pocity, potřeby a myšlenky druhých, kteří nám je tlumočí ve slovech, mnohdy natolik neumělých, že jim prostě nerozumíme…
Slova, slova, slova. Jsou všudypřítomná. A nám často nedochází, že slova jsou vlastně velmi velmi plochá… Jak to říká Valentin Rasputin: "Aby si lidé rozuměli, nepotřebují mnoho slov. Mnoho slov je zapotřebí - aby si nerozuměli." Myslím, že to je velká pravda. Vzpomeňte si jen na to, kolikrát jste se snažili někomu
druhému vysvětlit svůj názor nebo popsat vzpomínku, a jak jste cítili, že čím víc slov užíváte, tím vaše vyprávění je plošší, marnější a zbytečnější, protože zkrátka nedokážete dopravit svůj dojem, názor, myšlenku nebo pocit pomocí slov ze své hlavy do hlavy toho druhého… A naopak někdy jste byli s někým druhým a bylo vám moc fajn, a měli jste pocit, že si výborně rozumíte - a přitom jste vlastně o ničem nemluvili. Byli jste prostě na stejné vlně, mohli byste říct.
Arthur Robins se k tomu vyjadřuje velmi výstižně: "Zdaleka ne všechno může být nebo by mělo být převedeno do slov. Např. zážitky nemohou být vždy zúženy do verbálních výrazů, neboť chování je výsledkem množství kognitivních, citových a vnímavostních stavů, jejichž vlastnosti jsou častěji prostorové a souvislostní než jednosměrné a přímočaré, a proto verbální. Je to proto umělec nebo básník, spíš než psycholog, kdo zachytí autentický smysl fenomenologické události, protože umění není omezeno obvyklými hranicemi jazykové skladby nebo logiky."
Dnes se snažím vystihnout a zdůraznit jednu prostou myšlenku: na všechno kolem nás se můžeme dívat buď racionálně, se snahou porozumět tomu, pochopit to jak jen nejvíce to jde, anebo to přijmout srdcem, pocítit to namísto pochopit. Jsou situace, kdy je třeba přemýšlet, rozebírat a diskutovat. A jsou situace, kdy je lépe být tiše a jen vnímat, postřehovat. Jsou lidé, kteří jsou spíš racionální, a je jim zatěžko porozumět věcem srdcem. A jsou lidé, kteří jsou spíš pocitoví a je jim zatěžko porozumět věcem racionálně.
Když jsme byli děti, vnímali jsme všechno jen srdcem. Pak jsme se učili mluvit, formovat věty, učili jsme se písmenka, učili jsme se číst a psát, rozumět, chápat, rozebírat, diskutovat. Ale měli bychom umět i znát mez slov. Měli bychom pamatovat na to, že na počátku mnohých sporů byl přílišný důraz na slova. Měli bychom vědět, že někdy je třeba důvěřovat více srdci. Vezměme si jen jako příklad ten text z Evangelia podle Jana, jak rozdílný náš vjem a zážitek bude, když si jej rozebereme slovo od slova, anebo když jej necháme na sebe působit jako velkolepou báseň.
Dovolte mi zakončit krátkou modlitbou: Dej nám ducha dítěte, Bože… To dítě, které důvěřuje, které vládne představivostí a zpívá, to dítě, které přijímá bez rozpaků a které dává bez rozmýšlení. Dej nám dětskou víru, abychom se vyléčili z cynismu a beznaděje; dej nám ducha dítěte, které se nebojí vyjádřit své potřeby; které se nebojí přijmout a darovat lásku.
Čtení k promluvě
Zdaleka ne všechno může být nebo by mělo být převedeno do slov. Např. zážitky nemohou být vždy zúženy do verbálních výrazů, neboť chování je výsledkem množství kognitivních, citových a vnímavostních stavů, jejichž vlastnosti jsou častěji prostorové a souvislostní než jednosměrné a přímočaré, a proto verbální. Je to proto umělec nebo básník, spíš než psycholog, kdo zachytí autentický smysl fenomenologické události, protože umění není omezeno obvyklými hranicemi jazykové skladby nebo logiky.
- Arthur Robins
Aby si lidé rozuměli, nepotřebují mnoho slov. Mnoho slov je zapotřebí - aby si nerozuměli.
- Valentin Rasputin
**
Publikováno v sekci Hledání Světla s laskavým svolením Rev. Dr. Petra Samojského
(http://www.unitaria.cz/praha/sluzba_duchovnich/duchovni_ps.htm)
****
- D Ě K U J I S P O Z D R A V E M S R D E Č N Ý M MMK

Lidské bytí z Boží milosti

8. října 2015 v 12:23 | Marie Bernadeta |  Čas ?




Lidské bytí z Boží milosti


Proud času
prosívá se po zrníčkách
v duších našich,
když plyne v nás,
postupně duše uchopí,
co dává do vínku mu Otec
ze své dobroty.

Nemůžem sami vejít
bez Boží milosti,
kam dovoleno není
každé bytosti.

Kdo v očích Božích není čist,
ten v krvi Beránkově
vykoupá svůj života list
a oblékne si šaty svatební.

Kdo ale koupeli očistné se brání
a vzíti chce osud svůj i druhých
jen do svých dlaní, ten mýlit se může
a místo do nebe, vejde do pekel.

Na milost shůry čekáme všichni,
kdo v Lásku doufáme že nás vzkřísí.
Každý z nás může pár duší za ruku vzíti,
očistou naší může nám nyní
důvěra v dobro býti.

Nemůže zlo bezmocnost svoji skrýti,
protože nad životem nemůže zvítěziti
ani nad smrtí, kterou se snaží skrýti
falešné svoje úmysly o lidském bytí.



Neumím věštit

8. října 2015 v 11:57 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Neumím věštit


Na osud ptá se každý a myslí, že lze vyčíst vše z jeho knihy v nebi.
Ti, co to domněle umí, řekla bych, většinou napojí se na naše nevědomí
a tahají rozumy z naší duše vlastní, proto je lepší hledat svůj osud
sám v sobě vědomě, snažit se spojit s vůlí Boží.

Zvažovat v sobě cesty, které nám Anděl Strážce
postupně kreslí, jak čte si v knihovně nebeské,
předkládá duši znamení.

Na nás je vždy však hledati vůli vyšší, která je pro dobro naší duše cestou do věčnosti.
Neumím věštit z lidských dlaní, vždyť každý má na nich osobité psaní
a jenom on sám a Bůh ví, co nás kdy čeká, zatímco duše se sama rozhoduje ,
zda s vůlí Boží se spojí nebo jí odporuje.

Každý z nás dostal svůj dar, jak přispět ke spáse duší, nástrojem jsme však neopracovaným,
dokud nás život sám neobrousí. Podivný dar k přechodu na věčnost mám,
když duše člověka, který mne znal, v poslední hodince svojí mne k sobě zavolá, já pokusím se tu duši utěšiti,
přivést mu Anděla Strážce, co pomůže duši z těla se odpojiti a dál mu říci, že živí můžeme jen z Boží Lásky býti.
A každá duše může již za života uvěřit v Lásku, která mu oheň v srdci uchová.



Krutosti ve světě jsou vlastním ortelem vrahů

8. října 2015 v 10:21 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Krutosti ve světě jsou vlastním ortelem vrahů.


Když světlo denní přikryje noční stíny, které se skryly do peřiny, zdá se zas život snazší.
Jak ale snášet krutost na naší zemi, co dotýká se každičké lidské duše?

Nikdo z nás neví, odkud se zlo vzalo na ulicích, proč sprostí vrazi si myslí, že svět celý čistí a od čeho asi?
Nejspíš by chtěli život lidí zrušit, ublížit duším, které jim nepatří stejně tak, jako jejich životy,
se kterými jak s hadrem zachází.
Vzdáleni této mentalitě cizí, vidíme vraždy prostých lidí, kteří se jistě provinili jen tím, že se blízko vrahů ocitli.
Sekají hlavy, do kterých před tím kulky střílejí, řezají údy malých dětí, za živa srdce z nich kuchají .
Na to se všichni s údivem jaksi dívají. O čem však svědčí tyto činy?
Že svoji duši lidkou kamsi zahodili a druhým taky vyrvat ji z těla se snaží.
Žena je pro ně nepotřebnou věcí. Nač plodit život, když oni podlehli smrti ? A tu všude kolem chtějí roznést.
Kam zajde ještě zlo v tomto světě? Co může prostý člověk učinit?
Jak zmírnit bolest, když řeže vrah hlavy těm, co už jim dosti ublížili ?
Pro odchod duše do věčnosti, je chvíle smrti odchodem duše z lidského těla,
ve kterém nelze přebývati, protože zlo myslí, že může vraždit a život posílat z těla na onen svět,
na který dosáhnout nemůže, protože klíče od brány nemá.

Falešní ženci zrůdného vůdce snaží se poplenit co nejvíce.
Však konec světa probíhá v duchovních sférách a blázen, kdo si myslí, že setne pouze těla,
s nimi svou vlastní duši ze stromu života stíná zaživa, zhasíná světlo své duše a hoří ve věčném zatracení
vzdálen od Boha.
Bůh skrze Anděly nebeské v každičké vteřině zkouší srdce lidské.
Kdo v knize života vyryté jméno má, ten ať se krutostí nezalekne.

Vždyť Bůh je silnější, jen Láska zvítězí !
Když každý uvěří, že Ježíš na kříži se všemi trpí.

Nade vším ale Duch živý, svatý a vzkříšený zůstává mocný.
O něj se opřeme v bolestech, které neseme spolu s těmi,
kdo na svých tělech krutostí vrahů trpí.

Pravda se od lži liší, tak jako život od smrti.
Nad pravdou shůry Duch svatý svítí
a lež padá do propasti věčného utrpení,
kterým je Věčnost podobná trýzni
ve chvíli smrti umučených.



http://www.studium-psychologie.cz/obecna-psychologie/3-chovani.html,http://cita.wz.cz/texty/psycho/doc005.html

7. října 2015 v 13:12 citace

http://www.studium-psychologie.cz/obecna-psychologie/3-chovani.html

Chování a prožívání, psychické procesy, stavy

Chování a prožívání

Psychika se projevuje chováním a prožíváním. Chování je jakákoliv tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenat nebo měřit (např. prostřednictvím EEG). Prožívání je vnitřní a ryze subjektivní dění zahrnující poznávání, cítění a snažení člověka.

Chování lze dělit dle různých kritérií, například na:
  • volní - úmyslné, záměrné jednání; mimovolní - bezděčné, též výrazové nebo expresivní chování
  • verbální; neverbální (dobře viditelné, ale hůře interpretovatelné)
  • molární - má sociální význam, jsou to složitější celky, smysluplné, zabírající delší časový úsek (např. psaní dopisu, příprava na zkoušky apod.); molekulární - spíše fyziologické, elementární projevy bez sociálního významu (např. stres před zkouškou vyvolává žaludeční křeče, pocení dlaní; lhaní zvyšuje vodivost kůže, reflexní mrkání oka apod.)

Psychické procesy

Psychické procesy jsou spojené s prožíváním a dále se dělí na procesy:
  1. Poznávací (kognitivní) - slouží k získávání a zpracování informací (čití, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení), vědomým aspektem je rozum
  2. Emocionální - vedou ke vzniku emocí, vědomým aspektem je cit
  3. Motivační (snahové) - aktivizují a usměrňují chování, jde o procesy, jejichž vědomým aspektem je vůle
Psychické procesy jsou vědomé i nevědomé mentální děje (myšlení, snění, imaginace, učení), které vedou ke vzniku relativně rychle se měnících psychických obsahů. Příkladem psychického obsahu jsou myšlenky, názory a vědomosti (důsledek procesu myšlení), pocity (důsledek emočního procesu), sny a přání (důsledek snění), vzpomínky, představy, vjemy,...

Psychické stavy

Psychický stav je na rozdíl od psychického procesu přechodný nebo trvalý. Přechodným vyladěním je např. dobrá či špatná nálada, podrážděnost, tréma, únava, nedostatečný spánek, apod., jako trvalé vyladění označujeme charakterové vlastnosti člověka jako je např. úzkostnost či vytrvalost.

http://cita.wz.cz/texty/psycho/doc005.html

4 Duševní život - základní pojmy

4.1 Psychika

Psychika = osobnost se skládá z prožívání a chování.

4.2 Vědomí

Vědomí = uvědomělé bytí člověka; vnitřní, subjektivní prožívání - vědomá část psychiky; uvědomování si duševních zážitků; vědomí je nejvyšší formou psychiky, neboť umožňuje vnímání sebe samého (kromě psychických zážitků) - to je vlastní člověku (zvířatům jenom částečně).

4.3 Nevědomí

Nevědomí = ne plně uvědomovaná část psychiky (psychické činnosti).
Příklady - geniální objev přišel ve chvíli odpočinku; většina mezilidských citů vzniká nevědomou cestou; ne vždy známe motivy našeho jednání; pudové, instinktivní jednání; ...

4.4 Prožívání

Prožívání = souhrn psychických procesů a stavů, jako vjemy, představy, emoce (city), procesy řešení problémů, rozhodování, vybavování z paměti, atp. (jde o širší pojem, než běžně rozumíme).
Týká se činnosti nejvyšších částí CNS.
Prožívání je vědomé a nevědomé (ve smyslu, že si něco nedokážeme vybavit a uvědomit - je to potlačené do nevědomí ... tím se zabývá psychoanalýza). Psychologie zkoumá obojí ve vzájemných vztazích.
Znaky prožívání - prožívání je subjektivní (proto se člověk označuje jako osobnost) a neopakovatelné (i když se zážitky opakují, prožívání je vždy jiné \to jinak by byl život člověka fádní).
Obsah prožívání - prožívání má tři dimenze:
  1. Poznávání - člověk poznává okolí a sám sebe
    Psychické poznávací (kognitivní) procesy jsou (viz bod 5, strana 5):
    1. pociťovanie - čití
    2. vnímání
    3. představivost, fantazie
    4. myšlení, řeč
    5. paměť (pouze jako sklad zážitků)
    6. pozornost (pouze umožňuje lepší poznávání)

  2. Cítění umožňuje cítit - vnímat city a emoce, které jsou výsledkem cítění
    Cítěním člověk vyjadřuje svůj vztah k okolí. Cítění zlidšťuje jednání člověka.
    Každý zážitek má citový náboj (přízvuk).
    Člověk jedná (v mnoha případech) pod vedením citů. Lidské jednání je více emocionální než racionální.
    Poznámka: u umělé inteligence se cítění nedaří (ani nikdy nepodaří).
  3. Snahy se projevují v motivaci a vůli (motivace je souhrn hybných momentů)
    Lidské jednání je účelné, nikoliv chaotické. Je vždy motivované (řízené vůlí).
    Poznámka: někdy stačí motivovat (chce se mi), jindy musí nastoupit vůle (budu to dělat).

4.5 Chování

Chování = vnější projev prožívání (psychiky); všechny projevy (i vnitřní, nepozorovatelné - např. biochemické) člověka (pohyby, reakce, úkony, vnější činnost a její složky.
Chování lze pozorovat, registrovat pomocí přístrojů, měřit, snímat. Zahrnuje též výrazové pohyby, jako mimiku, gestikulaci, atp..
Mezi prožíváním a chováním je jednota, ale ne absolutní, neboť:
  1. prožívání je mnohem bohatší, než chování,
  2. existence společenských norem atp. a
  3. člověk může sám záměrně a cílevědomě ovlivnit své chování (i zkreslovat, zastírat, atp.).
Druhy chování - chování je molární (makroskopické) a molekulární (mikroskopické).


Vnitřní život duše

7. října 2015 v 12:19 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Vnitřní život duše


Každý den jiná jsem
Dneska jsem smutná
zítra zádumčivá

Jindy se zase usmívám
když uvidím hříbeček
a nebo pavučinu v jehličí



Dnes plná citu se rozplývám
a zítra sotva vzpomenu si
na to jak jsem se cítila
před týdnem a těžko říct
co asi bude pozítří

Každý den jiný je
v Boží dlani
kdy jako ptáčátka
visíme na ní

abychom byli svobodní
abychom létat směli
nebyli ve všem přízemní

V každičké vteřině
má duše mění se
Ještě jsem klidná
a náhle ve mně
vzedme se vlna
která mne celou
odnese jinam

V bouři svých citů
sama se zmítám
Volám tvé jméno
břehů se chytám

Vždy oči dokořán
musím mít otevřené
dokud se lásko má
v nebi nesejdeme




( Na téma týdne : " Schopnost lišit se " )

Padá mlha

7. října 2015 v 11:44 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015




Padá mlha



Jaký je asi rozdíl
když milujeme duši v někom
a kdy jen jeho tělo ?

Komu se asi stýská
když mlha padá
na zem po kapkách
a pláče za stromů
jako malá holka
co dobře ví
že těžké je mít
co mělo by duši uškodit

Vím že chci od tebe
vnímat tvou lásku
a zase nazpátek
dávat své city v sázku

Pro tebe na světě
možná jsem cizí
Však srdcí našich
se zmocnila láska ryzí

Kdo věří na duši
ten může pochopit
že i když na světě
nejsme si ničím
v duši jsi láska má tajná
a nejkrásnější

Dávno jsem tvá
a dávno jsi můj
od první chvíle
kdy naše duše
spojily se


Obraz

5. října 2015 v 9:29 | Marie Bernadeta |  Znamení





Obraz


Z mraků se slunce snaží vyprostit
a svojí září nebe obarví na malou chvíli
než svobodné zase je a světlo jeho
se rovnoměrně prostorem šíří
abychom mohli na vlastní oči uvidět
den který pro nás se zrodil v celé šíři

Sen který nelze uchopit
nechávám v sobě působit
silou skrytou jen v touhách mých
co k dlaním tvým hladícím
v duchu se stále napínají

Ach duše má milovaná
doufám že láska naše nezevšední
a že se setkáme také v čase
alespoň jako přátelé
kteří nechtějí lásku v duši zkazit
něčím hrubým

Duše je všechno
po čem jsem toužila
jen celá tvoje duše svobodná
z osidel smutků vyplouváš
a dáváš mi sílu vnímat
všední radosti

Vždyť každá krátká chvíle
a každý tichý okamžik
strávený v mysli s těmi
které milujeme
pomáhá na cestě
naší vzpříma jít
dokud na konec
jednou nedojdeme
tam kde budem
navždy svobodní


Křídla ptačí

4. října 2015 v 21:56 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach




Křídla ptačí


S korálky noci
navlékám pocit
jenž voní tichým spočinutím
v náruči síly Všemohoucí
snáší se ke mně
křídla ptačí
kterých se chytám
každičký večer
a pouštím se
volnosti letu
nerada k ránu
abych se v zemi
této plahočila
a večer křídel dalších
se znovu zachytila




Srdce půl

4. října 2015 v 21:19 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie



Srdce půl


Prostřený stůl
srdce jen půl
a v ruce hůl
když boty si zul
ten který
vrátil se v zemi
svoji

Nad hlavou mraky
mluvilily taky
jen pohybem němým
vracely slova stejným
způsobem zemi
do které vstoupit
dovoleno mi není

A přece dál v myšlenkách svých
s tebou jen zůstávám
jako sníh co zjara roztává
a podzemní vodou se stane pak
co pod povrch země klesne
a kořeny rostlin zase vzlíná

Ten koloběh štěstí ve mně
snad jednou zastaví se
na cestě k tobě
a před tvým domem
ocitnu se docela sama




Tichu

2. října 2015 v 12:48 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015



Tichu


Proč v lese všude kameny leží?
Možná, že kdysi byly na pobřeží
dávného moře v zemi naší.

Odpluly odtud kdysi vody,
kameny zůstaly jako body
někdejší lidské zloby.

Studený kámen pokryly mechy,
aby se přimknuly svými vzdechy

k tomu, co živé není,
ve věčné zapomnění.

Kde život, zdá se, dýchá,
zdánlivě kámen jak pýcha
životem naším míchá.

V kom ostré hrany na povrchu
se ukázaly, ten může svoji pýchu
zanechat v lese mezi stromy tichu.






Kreslím

2. října 2015 v 12:17 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015





Kreslím



Kreslím si obrázky pocitů svých,
ve kterých otázky odplují pryč.

Nic není nemožné srdci upřímnému.
Kdo pevně věří, co přeje si, stane se mu.

Jiskření nabitých srdcí rozvěcí hvězdy
vprostřed tmy lidem nad hlavami. Tehdy

je Láska mezi námi živá a věčná,
ta která nezhasne, když uvadne krása těla.

Duše, ta stejná je, ve světle nádherně proměnlivá,
tak jako bublina nad kobercem vzlétla a praskla,

tak tělo naše zmizí a rozpadne se v prach,
však duše naše zůstane celá živá v snách.