Září 2015

Společně

29. září 2015 v 15:53 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Společně


Když na mě myslíš
jsme si hned blíž
Všecičko o mně víš

Letíme spolu výš
když jsme již
v duši propojeni

Společně v mysli své
životy neseme
a kříže vzájemně
si nadlehčujem

Společně žijeme
pouze skrytě
sníme a vnímáme
duchovní nitě

které nám vytváří
schody pomyslné
abychom stoupali
trochu rozpustile
navzájem ve svých očích



Nebeské království je jako cenná perla, pro kterou bohatý obchodník celé své jmění prodal, aby ji koupil...

29. září 2015 v 10:08 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Nebeské království je jako cenná perla, pro kterou
bohatý obchodník celé své jmění prodal, aby ji koupil...





http://www.focolare.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=470:qnebeske-kralovstvi-je-take-podobne-obchodniku-ktery-hleda-vzacne-perly-a-kdy-najde-jednu-drahocennou-perlu-jde-proda-vechno-co-ma-a-koupi-ji-mt-1345-46&catid=37:sz-pro-dosple&Itemid=83


..........

Milion kdysi před půl stoletím míti,
to bylo bohatsví, pro které mnozí
by klidně i druhého zavraždili.

Dneska je milion málo!
Tak sotva na dům na vesnici.
Milon korun českých v ruce
dá se i za hlouposti utratit lehce,
cestovat třeba za hranice,
platit si drahé hotely a ležet na pláži.
Za chvíli člověk může
zas prázdné kapsy mít.

Kdybych se stala milonářem,
třeba bych vyhrála všechno ve sportce,
nebyla bych ani moc bohatá
a ani chudá, záleží pouze
na srdci našem, po čem vždy touží
a kde poklad skutečný hledá.

V nebi je lepší poklady duše
si střádat, kde rez je nezničí,
moli nesežerou jako šaty,
co leží dlouho ve skříni
a kde je nikdo nemůže ukrást!

Hodnota peněz měřit se má
pouze potřebami, které
uskutečňuje pro nás Ten,
kdo je zdrojem života.

Mít peníze je prostředek,
jak svoje potřeby uskutečnit
a k tomu je třeba rozvážné srdce
a taky štědré ruce!

Bohat je ten, který se usmál
milonkrát na druhého,
co rozdal, to stejně i sám dostal
a mnohem víc, než kdyby
se o štěstí svoje nerozdělil,
získal.

Vlastnit milion čehokoli
k ničemu lakomým není.
Vždy pouze ke slávě Boží
každičkou potřebu svou
i svých bližních kdo uskuteční,
ten v Nebi si bohatsví spoří
na věčné žití časy.

A kdo si na světě myslí,
že peníze nás od starostí očistí,
ten se moc mýlí, i když je dobré
peníze spíše míti, než nemít,
vždy více záleží
na milostech shůry nám daných,
abychom měli, co je nám třeba
a ten kdo Nebeské království hledá,
tomu Bůh navrch vše přidá!

Milion nemám,
spíše jsem chudá,
však to, co hledám,
za žádný milion
koupit se nedá!

A kdybych přece bohatsví měla,
dlouho bych asi přemýšlela,
jak bych to bohatsví světské
a všechny poklady světa
za život Věčný v Nebi vyměnila.

...........




Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. M13,44

http://nejotazky.nazory.cz/2013/07/Kralovstvi-nebeske-je-jako-44.html

http://www.rozhovor.cz/matous/mt13.php



Zlatá rybka

29. září 2015 v 8:48 | Marie Bernadeta |  Básně do koše





Zlatá rybka




Padání
do hlubin doufání
Štěstí
chci nésti
do tvých dlaní
a s ním naše usínání
jednou do Věčnosti

Vzdálenost hlasů
ve vzpomínkách nesu
kam se dám dneska
chci psát ti v smskách
a říct ti pravdu
že štěstí máme
mezi sebou
tak pevně drž mne
ať z dlaní ti nevyklouznu

Milion šupin
pokrývá tělo zlaté rybky
Ten kdo ji chytí
nechá ji žíti
může mít všechno
co si jen bude přáti

Naslouchat štěstí
a ve snu nechat si zdáti
o tom co je víc
než milionářem se státi!





( na téma týdne : " Kdybych se stal milionářem" )



Otázky pro Anděla

28. září 2015 v 21:15 | Marie Bernadeta |  Dopisy k Andělu Strážci



Otázky pro Anděla



Napětí v sobě dusím,
protože klidná být musím.




Seděli jsme vedle sebe
a tys mi říkal : " Uklidni se! "
Dík za tvůj příkaz,
beru ho v potaz,
protože ve snu
můj Anděl Strážce
staral se o mé
smutné srdce.




Jak vedle sebe seděli jsme,
zdálo se mi,
že jsme si blízcí
i trochu cizí.


Byla jsem potichu chvíli,
ale pak jaks´ to řek,
hned jsem ti musela odpověď dát:
Já nejsem klidná ani doma .


Možná to varování ze sna
nebudu na lehkou váhu bráti,
protože když se naštvu,
vím, že se neklid vrátí
i ve snu až k tobě přijdu,
budeš moc smutný
a budeš muset
můj život o pár let zkrátit.





Řekni mi Anděli můj,
řekni mi prosím ,
proč v srdci tolik
bolesti nosím
a jak se jí zbavit?





Krvavý Měsíc

27. září 2015 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Krvavý měsíc

Doruda měsíc
rozzáří se k ránu
a přitom vystřídá se
krvavý úkaz se zatměním

Nebeská znamení tato svědčí
o mnohých krutostech
na naší planetě Zemi

Bolestně vzýváme matku Boží
k nebi se díváme lidé mnozí
Proč jenom zlo v lidech
zas vítězí ?

Zatím co duše a lidskost
kamsi mizí?
Proč jenom zlo se tak snaží
když stejně život netvoří
ale ničí?

Bláhově ďábel
jen pozemské smrti dosáhne
ale na život v duši
nemůže uplatnit
způsoby vraždy

Duše je nehmotná
takže ji těžko
zbraněmi zničit
Kdo v Boha věří
miluje doufá
tomu smrt pozemská
neublíží

Na vrahy čeká však
peklo a věčné zatracení
Ti kdo se vlastním zlem chlubí
a bolesti druhých se usmívají
pro ty jen pláč ve výhni
připraven je
ti duši peklu zaprodali

Proto se krvavé znamení
pro lidi vnímavé zjeví
abychom na svou smrt
všichni dbali

Neděle

27. září 2015 v 21:22 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015




Neděle

Den jako vyšitý
byla neděle má
pro malý úklid
vprostřed domova

Podzim se hlásí
za oknem hlasy
chladného počasí
sem tam se sluníčko
na chvíli krátkou
ještě usmívá

Do blízkých lesů
kdo zajde na procházku
podzimní náladu
ucítí v listí
co ještě váhá
zda sklouzne k zemi
a nebo až zafouká
zámává návzájem si

Houbičky v mechu
a pod větvemi
do tepla kloboučky
si schovávají





Jablíčka v zahradách
všude se červenají
I šípky kolem cest
do ruda uzrály




Nálada konců a rozchodů
dýchá nám do tváře
Není čas na vytáčky
ani čas pro lháře

kteří by na chvíli
krátkou chtěli si
podzimní časy
s jarními splésti

Přestože u lesa
vidím že vykvetla
smetánka lékařská
kytička jarní



Je čas už!

24. září 2015 v 13:06 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Je čas už!

V zástupech se duše osamělé chvějí
když za dveřmi jich množství stojí

Kdo v Lásku uvěří ten může skrz ně projít
ohněm co nespálí jen prohoří nás naskrz

V ruce mám srdce své
a plamen se ho zmocňuje

Rozumem svým chci uhasit
nesrozumitelný v sobě cit

co jako proud se žene k tobě
Už nemůžu ho zastavit

Nic před láskou už neskryjeme
jen ti co nezahoří dvojplamenem

nemohou nás pochopit
a proto v duši spojeni jsme

už navždy Láskou
co nikdy neskončí

Životem tvým tě provázím
tajně jen neviděna v dalších extázích

Blíž tvojí duše
den ode dne se nacházím

Na světě jenom obyčejná žena
však u tebe jsem krásným snem

o který připravit se nedáš
nikdy už v srdci svém

Na jedné straně život tvůj
a na druhé je prostý můj

Na mostě Lásky stojím
a čekám až se s tebou spojím

poslední větou co vyslovím:
Pojď za mnou rychle, je čas už!


Podzim je tady

23. září 2015 v 12:26 | Marie Bernadeta |  Podzim 2015



Podzim je tady


Už zrají rudé šípky
i trpké modré trnky
u nás v lesích

I ve mně už je cítit zralost
myšlenek co přivodí pády
mnohých starých přesvědčení
aby uvolnili místo podzimu
co očeše listy na zimu
a ponechá nám jenom
hromádky vzpomínek
co zameteme někam
do rohu svých duší






Podzimní plody
výtěžek v zahradách nám dají
a léto plné veder
už je v háji

Sem tam si vítr s vlasy pohrává
jako tvoje nenechavé prsty
když odepíná jak knoflíky tvoje ruce
stromům jejich listy

V hlavě zůstala mi představa
studených rukou mých
a po zádech mi zima přeběhla
z všedních starostí
co podzim rozsysává
kolem místo radosti

Ze starých šatů vysvlékám se
jako noční můra v tomto čase
co po probdělé noci jedné
navždy usne a už nevzbudí se živá

To staré nepotřebné k zemi navrátí se
a z plodů jistý užitek obrátí se
zas v čase který teprv přijde

Prokvetlé vlasy stářím
umělou barvou dnes se tváří
Kde není barev přirozených
tam malíř podzim ťupne do nich
a své palety kolem rozhází
jakoby nedíval se pod nohy
a roztržitě šlápne do nich
jen tak z rozmaru




Být bdělý

23. září 2015 v 10:28 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




( malba -Martina Lupačová Švarcová - MLŠ - Moudrost a bdělost )




Být bdělý



Když jsem se k ránu probudila, ležela ve mně podivná myšlenka,
která mi vysvětlila, jak prožívati zde na světě přítomnost.







Když poznáváme Boha a zkoušíme si představit, co znamená Věčnost, která trvá,
najednou pochopíme stav vlastní duše, která je s lidským tělem propojena,
aby žila na zemi jako prostý člověk, jenž v sobě vnímá neustálou přítomnost
a co je teď, se náhle mění v minulost. Co ještě není, to je budoucnost.

Ve skutečnosti však je všechno živé stále.
V Boží mysli je stále přítomné vše, co se stalo, co je i co bude.
Naše skutky i myšlenky včerejší jsou skutečností, která už se nezmění
a nic se z toho v Boží mysli nikdy neztratí.
Všichni živí lidé neustále ukládají přítomnost svou do minulosti a vstříc budoucnosti hledí.





Je jasné přeci, že usilovat máme o věci, co jsou trvalé, nikoli pomíjivé, co z nich v nás asi zůstane?
Co může zůstat nití, která vede nás a světlem svítí?
To Láska je,
kterou pomáháme navzájem si nadlehčovat svoje kříže.
A co je třeba pro ni činit?
Žít přítomností, což znamená být bdělý.
Bdělost je stav, ve kterém máme život svůj udržovat skrze svoji duši,
neboť zde jsou trefná slova,
že služebníci svého Pána jsme
a nikdo nezná hodinu, kdy z ničeho nic přijde
a vyžádá si naše hřivny nazpět
a zeptá se, jak sloužili jsme věrně
a plnili své úkoly, co od Něho jsme dostali.

Bdělost je život svůj mít vpořádku,
plnit svoje povinnosti a rozmnožovat dary,
které jsme dostali, abychom skrze ně mohli sami sobě i druhým lidem sloužit.

Tělo je pomíjivý obal, ale je třeba k němu, jako k šatům, úctu mít a o ně se starat, jak o šaty se stará. Pečovat o své zdraví a o krásu vnější tak, že je tělo čisté a příjemné samo pro sebe a pro druhé, je dobré a chválihodné, však naše tělo je také pomíjivé, proto je důležitější starat se o svou vnitřní krásu, o svou duši, neboť čistota duše tělo prosvětluje a zvenku i zevnitř celé tělo čistí.

To viditelné na povrchu máme z duše čísti
a pak je jasné, co je trvalejší, láska k tělu nebo k duši?

-------


( na těma týdne : Jak se (ne)utíkat ze života? )

Stmívání v duších

18. září 2015 v 12:36 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Stmívání v duších

Stmívání strach mi nahání
za světla ještě trefím domů
však bez Lucerny padnu do příkopu

Zhasíná moje svítilna
už jenom tma mé oči halí
proč nikdy nepoznám
skutečnou pravdu
o věcech které v srdci leží
jako kámen u moře na pobřeží?






A racčí pokřik z lodí střeží
stmívání v našich očích
nad věcmi světa
v němž skutečná lidskost chybí

Zatímco maják
nemůže těm co v hlubinách se plaví
pomoci cestu k břehu najít



V bližních zrcadlo

18. září 2015 v 12:11 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




V bližních zrcadlo

Kdo dobro hledá v krásných věcech
ten jistě vůbec neplete se




Však vždycky na mysli mám
dobro duše vlastní i svých bližních

ve kterých sama sebe spatřím
kdy jdu ve správném směru

a kdy chybím
Vždy bližní nastavuje zrcadlo



a láska prohlédnout nám pomáhá
když obraz v zrvadle se mlží




Hlas Nebeské trubky

18. září 2015 v 11:48 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Zní hlas Nebeské trubky!


Je blízko čas
kdy každý z nás
odhodí masky
Skutečná tvář
člověka se zjeví
však nikdo přesně neví
nač čekat má

Nebeská trubka zní
v mých uších
Už svolávají sněm
Archandělé v Nebi
Zítra se probudíme
o den starší

O statisíce roků zpět
pohlédneme na náš svět
co zůstane živ
nebo padne do záhuby

Náš život na dlani je Boží
důvěru projevíme sami
Když pohlédneme prostě
k břehům na druhé straně mostu
a než se nadějeme
přiloží Bůh trubku k ústům
svého posla
jenž otevře nám mysl
skrze svého Ducha



Být poslem Lásky v slově svém i v skutcích

18. září 2015 v 9:55 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Být poslem Lásky v slově svém i v skutcích


Kdo v srdci žije svém
ten plný lásky může být
když nechá srdce svoje
otevřené dobru

Rozum s láskou vítězí
jen v tom kdo
skutky svými
projevuje živou víru
v život věčný


Smrt je jen začátek
a přechod do věčnosti
kterou si duše zaslouží
pro život lidský který smí
na zemi zde žíti

Víra bez skutků je mrtvá
a skutky naše svědčí
o naší víře v duši

Je viditelné nyní
pro každého člověka
Co Láska a co zlo znamená

Tam k Nebi výš
jsme každou chvíli již
když srdce s důvěrou
a vírou prožívanou v skutcích
všedních dní
můžeme jen Bohu nabídnout

Do chřtánu pekelného
ztracené duše chtějí stáhnout
všechno živé
a krutostí svou chtějí zničit
život ve hmotě

Ještě že duše nejsou z hmoty
a uchopit je nelze
Zmar duše je však nabíledni
pro ty kdo obrací se zády k Nebi
a rozum svůj už zahodili do pekel

Né člověk a né zvíře
prochází nyní krajinami
a plení kolem sebe vše
Kde v člověku už není
rozum s vůlí v rovnováze
tam ujímá se vlády
temno s utrpením v jednom

Strach nepomůže v této chvíli
Vše v jednotlivých nitrech sílí
Sklizeň už počla a v rukách mých
v náruči plné lásky
duše co se mnou
vzhůru letí držím pevně
a je nepustím






http://www.horoskopy.cz/astroclanky/tajna-laska

16. září 2015 v 10:34 citace
http://www.horoskopy.cz/astroclanky/tajna-laska

Tajná láska!


Trápí vás nenaplněná láska? Prozradíme vám, jaký smysl má ve vašem životě a jak zjistit, jestli vám to spolu nakonec vyjde!
Tajná láska! (obrázek)
13. 5. 2015 - Trápení platonické lásky

Tajná láska - každý z nás si ji někdy v životě zkusil, a není to s ní vůbec snadné. Dnem i nocí myslíte na vysněnou osobu, nemůžete pořádně spát ani jíst z nejistoty, co si o vás vlastně myslí a jestli má aspoň trochu o vás zájem. Netrpělivě vyhlížíte každou příležitost setkat se, nebo moct alespoň milovanou bytost tajně pozorovat. Hledáte v jejích slovech skryté náznaky, které tam možná ani nejsou. Nemůžete se na nic pořádně soustředit a létáte si v romantickém snění, i když vůbec netušíte, na čem vlastně jste - a to vás bolí.

Tajná láska umí s člověkem pořádně zamávat a nepatří zdaleka jen do světa teenagerů, i když právě oni ji znají nejdůvěrněji. I my starší se však někdy nestačíme divit, co s námi setkání s tou správnou osobou umí udělat. Stává se nám to sice mnohem méně často než středoškolákům, ale o to silněji dokáže taková platonická a nenaplněná láska na naši duši zaútočit!

Část tajných lásek má to štěstí, že zůstávají tajné pouze po nějakou dobu - ve svých začátcích! Oba se k sobě nesměle přibližujete a nevíte, jak je na tom ten druhý. Až pak přijde ta správná chvíle a z nenaplněné lásky se stane skutečný oboustranný vztah.

Jenomže co dělat, když zrovna té vaší tajné lásce takové štěstí zatím nebylo dopřáno?

Hraje mrtvého brouka? Zjistěte, proč!

Pokud jste do svého tajného idolu zamilováni zatím pouze několik týdnů nebo měsíců, ještě to není důvod se trápit. Lidé mají rozdílné tempo sbližování, možná zrovna vašemu vyhlédnutému protějšku trvá o něco déle, než dá někomu svoji důvěru a otevře mu svou duši. Trpělivost růže přináší, tak tomu ještě dejte šanci a netrapte se zbytečně!

Něco jiného však je, když běží měsíc za měsícem, půlrok za půlrokem, možná jsou z toho už dokonce i roky - a váš vyhlédnutý protějšek pořád nic! Jako kdyby vaše pokusy o sbližování ani neviděl. To vás opravdu nechce, nebo potřebuje ještě trochu času? Tak jo, ještě mu ho dopřejete - ale svatosvatě (opět jednou) si slíbíte, že to už je naposled, co tomu dáváte šanci!

Když však už váš idol ignoruje vaše pokusy o sblížení takhle dlouho, znamená to, že zde opravdu něco není v pořádku. Možná má nějaké negativní zkušenosti z minulosti nebo psychický blok. Možná se k sobě zkrátka nehodíte.

I nenaplněné vztahy mají svůj cíl

Některé vztahy i přes velkou snahu zůstanou nenaplněné navždycky. Někdy se dokonce jedná i o náklonnost, která je oboustranná, akorát se zájem obou potenciálních partnerů o toho druhého nesetká ve stejnou dobu. Takové nenaplněné "vztahy" jsou sice svým způsobem romantické, ale člověk se pak stejně často ptá sám sebe: "Jaký to mělo vůbec celé smysl?"

Potěšíme vás - každá láska, dokonce i ta nenaplněná, přichází do našeho života proto, aby ho určitým způsobem obohatila. Důvod, proč jste se na tak dlouhou dobu zamilovali přesně do tohoto člověka, tkví v tom, že si máte navzájem co dát.
Osud si na nás sice vymyslel takovou menší zákeřnost, ale nemyslí to s námi špatně. Když se dvě duše, které se mají čím navzájem obohatit, setkají v tělech opačného pohlaví, hned cítí, že k sobě mají blízko a neodolatelně je to k sobě táhne. Pociťují to jako zamilovanost, ale ve skutečnosti to nemusí být stejný typ zamilovanosti, který vede k partnerství a manželství. Vede k jiným bohatstvím duše. Vždyť již odedávna je právě nenaplněná a platonická láska zdrojem inspirace pro umělce, myslitele a spisovatele. Tak proč by nemohla být inspirací i pro vás?

Článek pro vás připravila astroložka Sandra.

Být dětmi

15. září 2015 v 13:13 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.



Být dětmi


Do úst maličkých
jsi svoje slova vložil

Abys čistě k lidem mluvil
mnohým do svědomí

A věrným apoštolům
vzkříšený ses zjevil

aby každý skrze tebe
mohl vejít do Nebe

Pro tvrdost našich srdcí
navždycky jsi svolil

abychom odpuštění věčné
od tebe směli jsme si vzíti

skrze utrpení které neseme si
dokud v těle jako lidé nezemřeme

A proto v prosbách mnohých
pozvedáme dlaně k Nebi

hledáme Tvoje Království
abychom byli v duši dětmi

co v Lásku Otce uvěří
třebaže máme vrásky na tváři

Věříme že nás vyslyšíš
v každičké prosbě další

ty dopředu už o ní víš
a v Duchu svatém sám se
ve mně modlíš k Otci
s důvěrou dětem vlastní




Svícen poznání

15. září 2015 v 12:11 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Svícen poznání


Jen pouze jeden z mnoha
utajený světu smí promluviti shora
vnuknutou mu větu

Myšlenky mezi námi
proudí anonymně dějinami
v noci jen sny se zdají
a ve dne podoby své nabývají




Teprve vyslovené nahlas
dál skrývají však smysl svůj
v osobách Třech bytostí živých
které představil nám Ježíš
aby se pro nás do záhuby vydaly
Dlaně co zachrániti umí
všechno živé v nás




Abychom všichni živí
pravdu poznali
o Tom
kdo život činí
a kdo ho zhasíná
musíme svícen Pravdy zapálit
a ponechat ho svítit ve tmě
kterou celou prozáří


Soukromí

15. září 2015 v 11:45 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Soukromí


Součástí smyslu soukromí
je jisté utajení osoby
o které píšu ve svých básních
a která ve mně zažehnula
plamen zvláštní
jenž znovu slova v mojí duši
nechal plynout ven
aby se Láska naše
odhmotmila
a pak zas směla
potravou být všem
kdo touží pravdu poznat
o tom kdo vlastně
mi lidé jsme

Vždy utajený smysl
v obraze se skrývá určitém
Tak pravda je že
každá osoba jen
viditelně může býti skryta
před světem jenž
pouze skutečnosti
vnímá ve hmotě

Skutečné věci ale dějí se
ve skrytu lidské duše
která s láskou nekonečnou spojí se
a tak se udržuje každý život
jenž můžem kolem sebe vnímat
sami v sobě i v přírodě
co každé hnutí vnitřní odráží

Ke všemu vnějšímu vždy vedou
vnitřní provazy
co vnímat nutí
pouze obrazy
vnitřního vyplynutí

Co skryto zdá se zde
to v světě ducha
viditelné jistě je
každému kdo Pravdu vnímá
a v Pravdě žije blaženě

Lidem co oči mají duchovní
každičký obraz cosi napoví
a utajení skýtá soukromí
co s úctou každá živá bytost
v životě si zaslouží

Soukromí je úctou k duši toho
kdo může k druhým promluvit
aniž by musel z anononymity svojí
s z utajení před celičký svět předstoupit
dříve než uskuteční se soud soukromý
nebudem veřejně jen souzeni

V hodině naší poslední
probudí se svědomí
a každý skutek i myšlenka
bude vepsána
do Knih věčných
našich soukromých



( na téma týdne : "Anonymita" )



Volání ze tmy

11. září 2015 v 13:13 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Volání ze tmy


Když srdce úzkost svírá
pak chybí probudit zas víra
za probděných nocí
když v mysli mé se stmívá
nemohu najít poklid léta
a smutno kolem se otvírá
temným světům






Poklesám v smutku svém
pod hladinu pravěkých moří
kdy topila se těla těch
co zapomněly jejich duše
život věrný vést
a odklonily se od cesty domů





Zhasínám noční lampy hvězd
a nechávám se pouze srdcem vést
Ze tmy se můžem vrátit k světlu pouze
budem - li s vírou volat Lásku dlouze




Slzy podzimu

11. září 2015 v 12:36 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Slzy podzimu


Podzimu slzy
zahalí brzy
krajinu smutnou
Dny krásné utnou
mlhavé pocity
a cesty pokryty
budou listím
Co s tím?

Zhasíná naděje
že se kdy usměje
na mne má láska
která se schovává
v podzimní náladě
jako vráska
blízko mých
smutných
očí



Nechám se unášet
pocitem sklíčeným
Přestože dávno vím
že všechno trvá
Láska že nikdy nepřestává

Ztraceni ve hmotě
stále se vracíme ve svém životě
k otázkám co nás tíží
Setkání blízkých duší
toužíme uskutečnit
tajně a dlouze vždy
mezi Nebem a Zemí

Když slzy podzimu
stékají k nosu
zadělávám si na rýmu
pro vnitřní smutek
už neunesu
vzdálenost která
se položila
před námi na most Času


Bouřka

10. září 2015 v 13:44 | Marie Bernadeta |  Znamení




Bouřka



Poklidné ráno bylo dnes
a po poledni vystřídal klid děs

V dešti a kroupách přišla bouřka sem
Podivně setmělo se v duších i za oknem




Nad střechami domů mraky se honí
Tma se světlem válčí mezi sebou jako loni

Chvíli je po kraji ticho a pak zas lije
chytám se dlaní tonoucího stébla naděje

Když déšť se snáší k zemi Na mysli tanou obrazy
že vláha z nebe s odpuštěním přichází

a vyvede nás jistě z nesnází
i když pár krup tu prudce rozhází





Už je mi trošku veseleji
když vím že slzy pomáhají

uhasit prudké ohně vášní v srdci
které si rozsvěcujem jako svíci

aniž bychom si uvědomili nebezpečí požáru
Vždyť bez slz odpuštění vejdem do zmaru





V dešti

9. září 2015 v 10:48 | Marie Bernadeta |  Léto 2015



V dešti


Padá mi na vlasy
podzimní počasí






Dvě srdce z kamene
ze žuly a ne z křemene

Vyhraje ten kdo je nad věcí!
Spadané listí směr cesty kreslí!





Cesty života

7. září 2015 v 14:09 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Cesty života




Život není fér
když vyrostli jsme z her
a z dětských lavic
vykročili jsme
vstříc zítřkům
které sami tvoříme si
vlastním chtěním

Dokud jsme malí
vidíme jen co je teď
Však až se stanem světaznalí
pojednou pochopíme
že vše má začátek i konec
a dumáme kde asi
se zrovna nacházíme

Na počátku je všechno nové
a každé dítě teprve se učí
jak se životem ruku v ruce
se vším zatočit

A jak se v těle budí duše
víc utrpení pocítíme v sobě
Co radostné je to nás vede
a smutné věci nutí k ohlédnutí

Život není fér
Všichni vyrosteme z her
a na nohy se postavíme v něm
Sotva se narodíme
stárneme a každým dnem
blíž okamžiku skonu jdem

Teprve na konci své cesty
mnozí pochopíme
že směšní jsme jen gesty
pokud nemluvíme
se svým nitrem
kde pouze duše
všecko v lidech oživuje


Život věčný je jen v duši
a tak již na zemi se sluší
napnout duchovní své uši
a zrak upínati do Věčnosti
kam vejít můžem na konci své cesty




( na téma týdne " Život není fér" )

Kouzlo lesa

7. září 2015 v 10:55 | Marie Bernadeta |  Léto 2015



Kouzlo lesa



Procházím krajinou
a ticho lesa mnou
jako paprsky slunce

Hřejí mne dlaně větví
obalených lišejníkem
Z nebe mi mávají mraky

a špičky stromů
zvou mě domů





Ve větru tráva se vlní
Zdraví mě rudé jeřabiny





Větvičky přes cestu
kladou mi překážku

a velká borovice
své větve k zemi natahuje




Sklizená pole
prázdnotou zejí




Maličký doubek
až zesílí se těší




Kopřivy v příkopu
hlavy své kloní

možná tu stály loni
V kapradí kouzlo zas nacházím




když z lesa po cestě vycházím
ještě zas rudé jeřabiny zřím

Domů pak plná lesních chvíli zamířím
snad aby celý den
má duše s lesem byla jen



Tavení srdce

4. září 2015 v 13:14 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach




Tavení srdce



Jen do tvých očí
posílám zprávy po úbočí
něžných přání co se točí
stále v mojí hlavě dokola

Ty myšlenky už neumlčí
ani slov mých ozvěna
co se v mojí mysli rozléhá
jak trubky jednotvárný zvuk

a ticho prořezává srdce bušení
Je těžké poznat pravdu
která je zatím skryta v tušení
příštích okamžiků našeho života






I kámen zaobalí mech
a každou řeznou ránu
v našich srdcích
nechávám teď krvácet






aby i projev ducha
směl se rozlévati měkce
dál po úbočí tvého srdce
co mi můžeš darovat

Proč utrpením projít musí
každý kdo jen zkusí
dlaně k Nebi pozvednout?
Je srdce hroudou co se musí kout

A roztaviti zlato prudce zabolí
Jak získat čistý poklad
který ukládá se v Nebi
bez bolesti a utrpení?


Je tichým pláním ohně
úsměv těch co už zemřeli
a v Nebi starají se
o duše které na zem poslali

Snad navrátím se domů
a snad otevřou mi bránu
až čas můj jednou přijde
a oheň moje srdce roztaví





Puklý kámen

4. září 2015 v 10:22 | Marie Bernadeta |  Znamení



Puklý kámen



I kámen rozpadne se v prach...
Což teprv srdce
jednou na marách?
A pak jenom létavice
zůstanou neviděny dál jen v tmách...

Když puká něčí srdce
jakoby chtěla duše
osvobodit se od tíže hmoty
která brání vzlétnouti jako
ptáci k nebi za svítání?

V obraze puklých kamenů
chytám se v sobě dávných pramenů
a pozvedám své ruce k nebi
abych své prosby v osamění
dála zemi ze které
vzešlo všechno dobré
pro každého kdo tady žije

Co vezmeme si navrátíme zemi
Jen na okamžik krátký
smím cítit život ve všem
co země naše poskytla mi

a až jako kámen tady
pukne moje srdce
Já budu spáti pod hvězdami
a živá zůstane jen duše




Konec léta

3. září 2015 v 10:34 | Marie Bernadeta |  Léto 2015




Konec léta




Do kapes sbírám střípky okamžiků
co v pocitech si kreslím barvou léta
Jakoby ticho ve mně rozprostřelo
deku na trávníku
kterou nepoložím
na popadané ovoce
kde brousí vosí žihadla

Zahrada dýchá sotva a já s ní
dech uží se už každému
kdo cítí zmar a prázdno
v dnešním roce plném veder

Kam schovala se pohoda
kam poděly se barvy dobrých nálad?
Jen nostalgie kolem nás
v rudých jeřabinách
a trnkách modrých kolem cest
podzim naznačuje

Kdy plody v množství letí dolů
pro hnilobu a marné poležení
A ticho každou chvíli přeruší
bzukot a vos a sršňů které vyruší
jen další pády ovoce k zemi ze stromů
co obtěžkány množstvím plodů
v kmeni se štípají




Toť obraz sklizně
našich duší které tuší
že sami v sobě nedostatek síly mají
neboť nedozrálé klasy
Andělské kůry asi
v nás právě posekaly
aby pak v záři jejich
pouze v dlaních dozrály

V tom množství skvělých předsevzetí
i myšlenek co odplynuly kamsi
se všechna sladkost ztratí
a na zmar přijde všechno
co na stromě se neudrží

S odvahou možná projdu zahradou
a posbírám pár kousků slušných
z nich ještě něco k jídlu pokrájím
Tak bude jednou s každou duší
To dobré v nás se zachrání
to špatné vykrojit se musí





Pravda ve víně

1. září 2015 v 17:49 | Marie Bernadeta |  Znamení







Pravda ve víně



Růžové víno průsvitné se zdálo
Však na jazyku trpkost jeho
prozradila vnitřní sílu

Tak oči nezkušených vidí život
a cestu která ale nakonec
zkrápěná je více utrpením

co naši duši čistí
od představ které skýtá
jenom povrch věcí

jejichž smysl
je spíše v chuti
která usadí se na jazyku

a pak jak pramen tryská
vzhůru vždycky z místa
které dotýká se svědomí

co umlčeti nelze žádné lidské duši
která všechno ví a slyší
ve Slově které vytvořilo

Život


Malé zamyšlení nad otázkou: " Co je lepší nevědět? "

1. září 2015 v 16:13 | Marie Bernadeta |  Témata týdne





Malé zamyšlení nad otázkou:

" Co je lepší nevědět? "




Život sám vždy plyne tak,
abychom mohli poznat
všechno v tom správném pořádí
a kdo je moudrý, ví, že nepomůže
nikdy býti hluchý k pravdě
a být nevědomý.

Duše vždy všechno napřed ví
a ukrajuje sama sobě z krajíce poznání
tak, aby v těle smysly,
které máme,
mohli jsme to pochopit

a co pochopit nelze,
k tomu se nám naskýtá
vždy pevná víra v cit své vlastní duše,
která ví, co pro život je dobré
a co užitek nám nepřinese, tím se nezabývat.


Pak co je asi lepší nevědět?
Co duše naše sama uzná,
že není jí pro věčný užitek.

Svět je však místo, kde se tříbí naše smysly,
skrze které spolu s vlastním rozumem
zaujmeme stanovisko k různým zkouškám,
kterými zde za života projít musíme.

A jak se říká, " co tě nezabije, to tě posílí" ,
někdy včas pravda vyslovená pomůže mnohé vysvětlit,
když dobro vlastní duše i svých bližních máme na mysli.


A tajemstvím je všechno skryté v nás.
Proto pokora a úcta jsou vždy třeba
a určený je čas pro všechno,
co jen pro život se chystá
každé duši v těle člověka.

Bez lásky nemůžeme žít
a ani pravdu poznat
o všem, co je třeba
na světě za života.

Je lepší proto denně
přijímat i vracet
a chovat se, jak hosti zde,
co jednou sbalí kufry svoje.
vrátí se tam odkud vyšli kdysi.
Ten čas je lepší moc dopředu neznat,
jen stále v milosrdenství a v odpuštění doufat,
neboť kdo by chtěl snad dříve všechno poznat,
ten to smysly nepochopí
a darmo nadělá si zmatek ve své duši,
která přece v knize vlastní
nemůže si číst, dokud není připravena
pravdu uchopit
a k tomu Anděl strážce k ruce bývá ,
on pomáhá nám pravdy
vždy v pravé chvíli poznat .
Stačí se spolehnouti na něj ve všem
a zůstat ve spojení s dobrem sám v sobě.

Pak otázky už této není třeba :
" Co je lepší nevědět? "
" Chytrému napověz, hloupého trkni! "
se přece říká!

Věz!