Srpen 2015

Ticho mezi námi

30. srpna 2015 v 17:18 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach



Ticho mezi námi



Rozumné asi není
hledati slova v osamění
Víc ve štěstí co objalo tě
není nežli celá moje duše
plná tužeb a jejich vyplnění
svíráme oba ve svých myslích
co se každou chvíli setkávají
ve vzduchoprázdnu naší lásky
kterou uchopiti nelze
nežli vírou svojí

Pak vím že není třeba slov
k vyjádření všeho v nás
nic rez už nezžírá
a ani ruce zlodějů
nás neokradou
o naše snění
co jsou nehmotná
a v okamžení
nevím zda jsem ty či já

Splýváme spolu v jinotajích
zavřených v sdrdcích našich
a když je k tobě posílám
podoba jejich se nedá vyjádřit
ničím co se hmotě podobá

Zázraky skryté v pocitech
co se uloží na věčnosti
smíme si mezi sebou plést
jako něžnosti v každičké chvíli
rozsypané v prachu z hvězd



Láska je milovati beze zbytku a milovat je víc, než míti rád...

26. srpna 2015 v 17:12 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Na téma týdne : " Mít rád vs. milovat"


Láska je milovati beze zbytku
a milovat je víc, než míti rád...


Láska je pouze jedna.

Mít rád a milovat?
Snad jedno méně,
druhé více, zdá se?

Milovat můžem cokoli,
však mít rád je snad víc?
Časem se leckdy
milované zprotiví,

však mít rád trvá déle
a v duši, když se láska zabydlí,
pak ani vnější krása ,
která časem uvadá,
nezažene cit,
co v srdcích lidských
něha z duše probouzí.

Milovat znamená
mít beze zbytku rád,
být plný ohně, vášně.
Milovat zároveň je zbožňovat
a toužit po splynutí
s tím, co dobrem
jeví se nám vážně.

Milovat je všechno přijímat
a odevzdávat zároveň .
Milovat znamená být nejbohatší
a zároveň být chudý.

Milovat je svobodu vždy dát,
nic na oplátku nečekat
a milovat je dávat víc,
než brát.

Milovat Boha celým srdcem,
celou duší
a celou svojí bytostí,
toť přikázání první,
k němu se ještě druhé řadí,
že milovati bližního je třeba,
jako milujeme každý v nitru
i sám sebe.

A mít rád bylo by vždy málo.
Milovat přikázáno bylo všem,
kdo věří v Bytost živou,
co Stvořitelem je nám
a všemu stvořenému
je Alfou i Omegou
milující všechno živé v nás.

Až promění se naše tělo v prach,
zůstane po nás pouze duše,
kterou milovati můžem již za života,
neboť to ona v nás žije
a tělem naším hýbá
a pro duši je možné
i tělo míti rád,
než milovati smíme
vždy cokoli budeme si přát.

V lásce je možné cokoli .
Bůh prosby milovaných dětí
vyslyší, když ochotni jsme
všechno Jeho Lásce odevzdat.



Lásko!

26. srpna 2015 v 11:04 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Lásko!

Tajemství naší lásky
je skryté v prožitcích
uložených ve mně a v tobě

Ticho jak v hrobě
se míchá s klidem
který jsme nalezli

To trvání je věčné
už neuhasí plamen
naší lásky nic

Dívám se do dnů příštích
co splývají mi s přítomností
která zdá se věčnou

A když se ohlédnu
vidím jen tvůj úsměv
a jiskry ve tvých očích

co mě ujistí

že všechno může zůstat
světu skryté v našich duších
odkud se nic už neztratí

A víme oba co je v nás
nic nepokazí čas
co k dalším skutkům
našim je ho třeba



Na vlnách lásky

22. srpna 2015 v 21:11 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Na vlnách lásky



Kam vítr tam plášť...
Jak se teď lásko má máš?
Pomyslím na tebe a vyšlu k tobě
touhy své zář

Možná to ucítíš
a jemně vrátíš mi
v doteku jemném
odpověď která mne ujistí

že stále trvá láska co je živá
a v myšlenkách našich
se udržuje doteky
milujících duší

Už vím že láska nikdy nepřestává
a oheň který zapaluje v srdcích
pomáhá starosti života nám nésti
Pro něhu kterou cítím

pro štěstí kterés mi dal
nemohu bez tebe býti
a věřím že i ta neviditelná
touha v nás stále trvá

být jeden s druhým v každé chvíli
a přitom vnímat svůj život
navzájem tělem i duší
jakoby na lodi plul sis

a já byla tajný lodivod
skrytý jen ve vlnách
na kterých zmítá se loďka tvá
v bouřích jež ti mé srdce
v každičké vteřině posílá



Pokora

21. srpna 2015 v 15:13 | Marie Bernadeta |  Témata týdne
( na téma týdne : " Jak nemyslet " )



Pokora


Jen nechat plynout čas
a odevzdat se všemu v nás

Když v srdci vlastním
každý spatří
pravdu čistou

Svědomí
jednou duši odpoví
na každé rozhodnutí
které nutí
jenom hloupé nemyslet
na důsledky našich činů
pro věčnost

A nebýt odpuštění
skrze Krista
v jeho kříži
neprošla by

žádná duše
bránou do života
který nikdy neskončí


Jak nemyslet jen na svůj prospěch
tomu pokora nás učí
skrze oči duše smíme uvidět
co je dobré a co škodí

Jen pravdu toužím
v sobě naleznout
a v mysli svoji nechat
všemohoucí moudrostí
se obejmout

Aby i v tomto světě z hmoty
směli jsme najít smysl
počátku i konce
všeho co nás lidmi činí
když k obrazu Božímu jsme stvořeni



Lesní ticho

15. srpna 2015 v 11:23 | Marie Bernadeta |  Léto 2015



Lesní ticho


Usychá život usychá
proniká výkřik do ticha





Jakoby z mojí duše
zní vůkol zcela tiše

Kdo může ještě uslyšet
z úst uzamčených němý zpěv?





Po cestách
suché listí chrastí
a na řasách
chmýří zmar nebude už kvésti







Když léto není živé
co v nás pak z něho zbyde?
Čas bez doteků vášnivých
jakoby chtěl už přikrýt loňský sníh

A plody květů letošních
pod stromy suché padají



Ledové kostky

14. srpna 2015 v 19:34 | Marie Bernadeta |  Léto 2015







Ledové kostky


Ze střípků pocitů
skládáme mozaiku
do zamrzlých rybníků
co musí léto roztavit


Z ledových chvílí
bez tvých dlaní
vzdálených ode mne
celé světelné roky

sypu si so pití
kostičky ledu
co letos okamžitě
ve sklenici tají

Do útrob mých vtékají
rozpuštěné ledy
a v horku letošním
zkouším se zchladit

zásobami smutků
z toho že čas je mezi námi
ten který chystá jisté změny
v životech našich



V duši

14. srpna 2015 v 19:33 | Marie Bernadeta |  Léto 2015



V duši


Všechno je zvláštní
když naději dáš mi

I když se nevídáme
přece se objímáme

A dokud štěstí v srdci
si ukládáme jako svíci

ze vzpomínek na lásku mezi námi
s touhou svou pod hvězdami

sbíráme krásy letních nocí
a ovládnuti zcela její mocí

usínáme i budíme se spolu
v jediné chvíli srdcebolu




Bez vláhy

13. srpna 2015 v 12:18 | Marie Bernadeta |  Léto 2015




Bez vláhy...


Bez vláhy celá země žízní
a horkost slunce tvory trýzní

Ptáčkové k vodě let svůj stáčejí
a kolem vod je lačný hmyz

Vše živé touží pít
Bez vody nelze žít

Maličký kolibřík na meduňce
v zahradě mojí létal

aby si do zobáčku slaboučkého
nabral kapky vody

Kdepak se vzal tvor cizokrajný
v mírném pásu mého domova?

Tropická vedra úmor léta
bez vláhy schnou i stromy
a tráva suchá pojednou nám
časy příští věští

Kam poděly se vody?
Kam vylila se slova života?

Proč ve mně pouze světlo
září bez pochopení toho
co se odehrává v mojí duši ?

A pak vše chřadne
horkostí té vášně
bez slz mých
nedoplujem k Moři



Slunce!

13. srpna 2015 v 12:01 | Marie Bernadeta |  Znamení




Slunce!

Slunce zlaté slunce
rudě si vyšlo dnes

a horké paprsky
rozdávají život nám

Jen nebe vláhu zemi odpírá
a tak co životem je

zároveň i křížem je nám dnes
Nic pouze dobré

nemůžem si vzít
Vždy s dobrem

utrpení dostáváme
a zkouškou

prochází dnes
celá země již

Obojí

12. srpna 2015 v 20:28 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




Obojí


Jakoby ve mně bylo obojí
dobro i zlo mi leží na dlani
A volba probouzí mé svědomí

Co prospěšné se tělu zdá
to pro duši je často zmar

a tak se mezi sebou třou
síla ducha se hmotou

Cit v sobě prudký ovládnout
a dát mu jasný směr

co ničivý nebude ale tvůrčí v nás
toť cílem každé duše
jež napřed hledá pravdy Nebe
a každý kříž jenž přijme
Bohu odevzdá

Já vnímám
že jsou ve mně obě síly
a obojí je dáno nám
však rozhodnutí
je na vůli každého
kdo zvažuje své skutky
pro věčnost



Co je " vnitřní démon" ?

12. srpna 2015 v 20:08 | Marie Bernadeta |  Témata týdne
na téma týdne : " Vnitřní démon "




Co je " vnitřní démon" ?



Né každý je posedlý zlým duchem nebo jak připodobnit slovo " vnitřní démon", k čemu?

Démonem může být zlá náklonnost a je to neschopnost v sobě ovládnout sedm vášní ( láska a nenávist, touha a strach, radost, smutek, hněv ), které dřímají v každém člověku po Adamovi v němž jsme ztratili svou svatost a k níž nás vrací Ježíš ( pěstování ctností : moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. ).
Ovládnutím sedmi vášní a zvládnutím své povahy svou duší stáváme se svobodnými a skutečnými Božími dětmi.

Podle jiných výkladů se může vnitřní démon jaksi projevovat v nemoci a ta vždy souvisí s tělem i duší. Je - li duše ta, která oživuje tělo, pak nemoc je projevem čehosi, co duše v těle nezvládla
a co je třeba zvenku i zevnitř spravit, všechno je ve skutečnosti zkouškou pro duši, zda obstojí či nikoli. V nemoci jsme spojeni velmi blízce s Kristovým utrpením. podle toho se duše k nemoci těla staví a snaží se uzdravit po té, co nemoc přijme, s pomocí Boží prosí o uzdravení sama sebe i těla.

Pročetla jsem si, co je známo o Marii Magdalské, ze které Ježíš vyhnal sedm démonů, názory se různí, ale v jednom se spojují, ovládnout vnitřního démona lze pouze s pomocí Boží a vírou
v dobro, spolehnutí se na pomoc shůry a jasný rozum, který nás vede skrze naše smysly v tomto světě v pozemském životě, kde jsme lidskými bytostmi jen a pouze, hoří -li v našich srdcích Láska a ruku v ruce v ní i pokora přijímat vše z ruky Boží.

http://www.kna.cz/ctenarsky-koutek/svata-marie-magdalska-magdalena-magda-svatek-227.html

http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2005040002

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Magdalena

http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek51

http://katolicky-katechismus.cz/275-ktere-jsou-hlavni-zle-naklonnosti/#.VcuFHKH1G1E

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=4188

V Boží dlani

9. srpna 2015 v 10:15 | Marie Bernadeta |  Okamžiky

V Boží dlani


Horký čas
zkouší nás

Země na troud
je obrazem naší vyprahlosti

Vždyť na zemi jsme hosti

Stačí jen tělo vysvléknout
a vejít do věčnosti

Najednou léto
nutí k nečinnosti

Snad zastavit se na čas
v dějích našich chtění

Vše ovlivněno navzájem se mění

Přítomné chvíle
jakoby k nesnesení
s horkostí slunce
kde vláhy není
jsme odevzdáni
Boží dlani

Mezi nebem a zemí

8. srpna 2015 v 21:43 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
Mezi nebem a zemí


Mezi nebem a zemí
našli jsme propojení
a i když vnějším způsobem
nic viditelné není
přece je všechno skutečné
více než představit si můžeme

Jsme jedno

8. srpna 2015 v 21:21 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Jsme jedno


Přenosem duší jsme dosáhli
spojení v jedno tělo
Tím že se srdce zapálí
promění celý lidský život
jenž náhle uvnitř
rozhoří se ohněm
který nikdo nezhasí

A již jsme jedno
v mysli jsme stále
jeden u druhého
přízeň nalezli
a tak se náhle stalo
když neváhal jsi uvěřit
že všechno můžem cítit stejně
všichni kdo v lásce
živé jsme se ocitli

Každičkou bolest
Každé utrpení
A každý pocit štěstí
nebo slasti
vnímáme spolu
když jsme v jedno
navždy splynuli

Najednou hledám
každou maličkost
a vnímám
stav své mysli
a vím že cokoliv
v sobě cítím
do tebe náhle otisknu



Tělo svět ďábla přemáhám...

8. srpna 2015 v 20:59 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Tělo svět ďábla přemáhám...


Tělo svět ďábla přemáhám..
Mysl svou marně namáhám
neboť má duše
zcela jednoduše
vždy v první chvíli
všechno ví

Rozum můj však
se tříbí poznáním
Když všechno prvotní
poznané duší
nechávám v sobě působit
aby i smysly mohly
pravdu o duších druhých
odhalit

Sběrači duší mne poslali
abych již za života na zemi
pomohla Bohu s tříděním
Plameny v srdci musím zapálit
a jiskra která přeskočí
prosvítí každé srdce
skrze lidské jednání



Bouře z emocí

4. srpna 2015 v 21:13 | Marie Bernadeta |  Témata týdne
( na téma týdne : " Emoce a jiné nesmysly" )





Bouře z emocí



Když paprsky slunce
pod kůži vniknou
a ulpí u srdce
stává se pojednou
život ve světle
podivnou hrou emocí

Vášnivé chvíle vzrušení
pletou se ve mně
s pocity které se mi nelíbí
Vnímání niter
je pro mne křížem
který se nedá unést
bez Boží pomoci

V Bohu je věčný mír a klid
On naši duši utiší
Uprostřed bouří z emocí
zmítá se srdce které musí bít
dokud je duše připoutána
k tělu na zemi

Nahmatat něčí dlaň
která neopustí
je prostě nebýt sám
a láska jako dar
může nás navždy těšit

Pomocí smyslů
vnímáme jemné pocity
které se nesou
prostorem jako síť
všemožných vnitřních napětí

Do každé buňky vniknou
prastaré látky ze žil
Jakoby každou tepnou
proudilo vzrušení z všeho
až do konečků prstů
probodených na kříži
Jsme propojeni věčně
a zůstáváme s Kristem
umírat i žít




Už vím...

1. srpna 2015 v 19:37 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Už vím...



Už vím a rozumím
skrytým tajemstvím
a přitom v jednoduchých věcech
stále hledám složitosti.
které ve skutečnosti nejsou.

Stačí jen v duši pravdu promyslet
a ponořit se do nitra,
co pravdu cítí
a rázem otevře se v mysli
svět s celou svojí krásou.

Tělo je místo pro náš život,
v něm vnímáme
a cítíme vše smysly svými.
Spoléhat můžeme jen
na rozum, co pouze ale
duch náš tříbí .

Jak přibývají roky
a množství zkoušek,
kterými jsme prošli,
zoceluje naše srdce
plné citu.

Jen duše ale živá je.
Jen duše Bohu podobna
rozumem oplývá.
Já vím že z nitra vychází
každá čistá myšlenka,
která ve slovech
z úst člověka
na povrchu splývá
s pocitem, který pak
do vzpomínek vrývá.