Červen 2015

Přírodou

27. června 2015 v 20:43 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Přírodou


Ticho a klid chtěla bych mít
a duši svou nechat odpočinout
uprostřed prostých míst
načerpat štěstí a mír

V krajině lesní naleznout štěstí
ve vůni borůvek a vprostřed jehličí
probudit v sobě zas pocit
bezstarostného dětství






Proč každý musí mne nutit
abych ho zdravila
a všímala si že kolem kráčí
když mě to nezajímá

Nechci být s tím koho neznám
však toužím jíti přírodou někam
kde mohu splynout se vším přirozeným
co v duši svojí hledám





Kdo vtrhnout chce do světa mého
a bez klepání vchází
ten u mne přízeň nenachází
Nenechat ticho plynout
se jistě nevyplatí

Musí mé srdce minout
kdo bezohledně sebe
vidí a k mojí duši nepřichází
pro nic co bych mu mohla dát






Jsem chudá a mám jen prostá přání
s přírodou splynout
a pak znenadání být tichá
i zádumčivá jako bříza
mezi vysokými stromy



Pohledy do Věčnosti

25. června 2015 v 21:07 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Pohledy do Věčnosti








V tužbách svých zůstanem si věrní
však ve skutcích je na bíledni
zda tělo s duší bývá jedním

Život se přehrává
jak dlouhá kniha
kterou čteme

od rána
až do večera denně
a v příští kapitole
co se stane
s napětím
se vždy dozvídáme

ve chvíli příhodné
v čase jenž prožíváme
jako přítomnou chvíli

Najednou pohlédneme
okamžiku do očí
a na vteřinu pouze
neboť každá chvíle
sotva nastane
hned pomíjí

Zvěčněné chvíle
hýčkáme
ve své mysli dál
ve vzpomínkách
co ukládáme v duši

a pak vše jako otisk pravý
položíme kamsi
kde kdokoli svatý
může všechno znovu spatřit
na Věčnosti s námi



Tajemství Lásky

21. června 2015 v 21:29 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Tajemství Lásky


Je ticho před bouří
anebo po ní již?
Sny se jen zdají
a nesáhneš po nich víš?

Sem tam se v srdci
ještě vzdechy ozývají
ale co není vidět
nemůžeš říci
že není
když zrakem jiným
pod drobnohledem
pravdu ctíš

Nemůžeš vejít
nikam
protože vše se tají
a odhaleno bude
teprve v čase
který je skrytý
v osudu který plyne
a píše se v našich srdcích

Stále se bráním
uvěřit tomu
že Láska není
dána jen těm
co se smějí
milovat
ve světě hmotném

Komu říct že se mi stýská
že sny jsou pro mne
zatím jen tajemstvím
které se otvírá
ve chvíli té kdy se
život pozemský uzavírá

Proč pořád nevím
co si počít
s tím citem plným ohně
který nezhasíná?

Až potkám člověka
v němž stejný plamen hoří
stejně mu slovy
pravdu nevyjádřím

Láska je tajemství
které se v mlčení
předává duším
do snění

Ve dne i v noci
zůstávám v její moci
nemohu zhasit
ten plamen prudký
a v dlaních jakoby
zůstaly hrudky
z kamínků kterés mi
ve spaní přitiskl do dlaní
když jsi mne
při snění přistih´





Nechci

21. června 2015 v 13:03 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



( Na téma týdne : " Kolotoč lží " )



Nechci


Nevím co lež je
když držím se pravdy
tak na kolotoči lží
nemohu nikdy začít
se točit

Protože v srdci
každého člověka
je psáno
vše co mé oči vidí
když je jim to dáno

A na dno duše
pohlédnouti smějí
ti co se k Bohu
vrátit chtějí

z údolí světa
který není
pro nás věčný
ale skončí
hned jak nás z nebe
zavolají
domů
kde pro nás
všechno mají





Nechci se točit
na kolotoči
lží

Ve světle pravdy
chci kráčet domů
kde na mne čeká
Lásky řeka
a všechny touhy
ve mně
konečně najdou
spočinutí



Hledej...

20. června 2015 v 22:07 | Marie Bernadeta |  Otázky





Hledej...



Hledej a nalezneš
Když najdeš co jsi hledal
najednou moudrý jsi
a o krok dál zas smíš
na cestě tam
kam všichni míří
kde hmoty zmar
už nemá moci
nad životem
který trvá v duši

Já ale dál jsem slepá
nevidím roky
které musím čekat
dívám se do věčnosti
která trvá
a nikdy neskončí

Přítomnost je v nás živá
co bylo včera
dnes již dohořívá

Kdy nová jiskra
projde námi
a kdy se sejdem
pod hvězdami ?

Kdopak odpověď
pravou dá mi
když je mi hořko
od svítání do svítání?


Duha nad domem

13. června 2015 v 22:40 | Marie Bernadeta |  Znamení




Duha nad domem



Když Slunce západ
v dešti přišel
nad domem mým
rozsvítil duhu

V oblouku barev
naději dal mi
i malou vzpruhu
že je Bůh s námi



Domů

13. června 2015 v 3:10 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




DOMŮ...


" Pros a bude ti dáno! "
" Tluč a bude ti otevřeno! "

....


1.


Když probudím se
chci odevzdati ráno

Jsem jenom prostý člověk
duše co obývá tělo

A vprostřed zkoušek
hledám cestu domů

kde spočinout je sen
co se jednou splní všem

....


Jen vejít tam kde
mír a klid se rozprostírá
Kde uvidíme pravdu
kterou dnes již víra
v lásku podepírá

....

A ten kdo neuvěří
Kdo se přijmout Lásku vzpírá
Tomu se nepodaří
stisknout kliku dveří

od Věčného pokoje
jenž v duši naší
plynout má
až život pozemský se
vrátí do života
co v míru
září jako hvězdy
ve vesmíru



...............



2.

Láska nás učí
mít otevřené oči
vprostřed našich duší
Vše blízké ona tuší
a chrání milovanou bytost
co v zemi žije jako host
a tělem i duší
vlévá se do poháru
ze kterého upíjíme
pozvolna



Jak čas nastává
vše se připravuje
a pro nás na obloze duha
dál slib všemohoucí skrývá
že nás už Bůh neponechá
zmaru

a vezme nás zpátky domů
do života
který nikde nezačíná
ani nekončí

...........


3.

Již je čas
Ale ten pocit v nás
ta úzkost srdce svírá
když láska skryrá
se náhle otevírá
pro nás
jako květ růže
která voní dlouze
a nás obohatí
když mnohé ztráty
naději nám vrátí
v hodnoty které
střádáme si v Nebi

Čas zkoušek je život pozemský
a kdo projde
pro toho přijde
zástup nebeský
aby ho uvedl
do věčného života

jsme jenom děti
co se učí
poznávat šťastné
a nešťastné kroky
na cestě domů
kde nás Otec čeká

A každý učíme se
co je třeba
aby se díra ve zdi
námi jako cihlou vyplnila

V nitru si každý staví
svůj domov skutečný a pravý
a tam se každý vrátí
ve chvíli kdy ten pomíjivý ztratí

............


4.

Jsme

Když s Bohem dlíme
Jsme již svatí

Když Lásku v srdci probudíme
ocitnem se v Nebi

Kdo touží najít Pravdu
a spravedlnost zřít
ten pohlédnouti k srdci svému
a odvahu musí mít

Když jiskra zapálí se
od setkání s Láskou
pak nebrání se
a nad otázkou

zda promění se
netrápí se

ale věří
že Láska vždycky
spravedlivě plné hrsti
všeho měří






Stejně

10. června 2015 v 22:41 | Marie Bernadeta |  Znamení


Stejně

Ať věříme či nevěříme
stejně se oba smíme
dál ve snech spolu scházet
Nic není doopravdy zdá se
a přece v srdci pravda
čistá odhalena je
tím světlem Lásky
která všechno cítí
a otvírá nám
cestu do Ráje





Ve světle kráčím
a tma když zahalí mi oči
nemusím se bát
Neboť světlo tvojí duše
na cestu mi svítí
a já v myšlenkách
tě držím jako plamen
ve svém srdci
které touží bez přestání
po tvých dlaních
co mne hladí







A jako kapka po kapce
se vlévá
a sbírá v moře žal
co z očí
každého člověka
se vzal

Tak paprsek jeden za druhým
když plane k naší zemi
Já mu odpovím

Jsem stín
co ve světle se ocit
a všechen marný pocit
náhle ve mně ztich´

Tys náhle ze sna procit
a vymotal se
z osidel už mých

Jsem kapka v moři
ale ty jsi ten
kdo zboří
můj ostych

až srdce svoje vložíš
i s životem svým prostým
do roztoužených dlaní mých





V každé chvíli

8. června 2015 v 5:05 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší





V každé chvíli



Překlenout vzdálenost
pozemských kilometrů
smí duše jen rychlostí větru

A ty jsi jako vítr již
když tiše doma spíš
Jen se mnou u mne dlíš

Tys ve mně a já v tobě víš?
V jemňoučcích dotecích
jsme spolu v každé chvíli

Když na mne jenom pomyslíš
já uchopím tvůj dotek nenadále
a srdcem posílám ti další již

Malá mořská víla

5. června 2015 v 22:25 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Malá mořská víla



Jen kůží obalená mořská pěna
Snad jenom víla nebo žena?

To divné zamrazení ve mně
a příboj opírá se jemně

do vesel loďky rybářské
na které vezu svého prince

Jen jako ve snu
zná mne hlesnu

a když probudí se
já mlčet budu muset

Kdo život zachránil mu neví
a mně zbyde jen osamění

když v každém kroku jehly
a nože ostré do nohou se vryjí

a srdce moje plné bolu
promění mne na mrtvolu

co vprostřed moře mizí
jak pěna v těle cizím



Se smutkem

5. června 2015 v 22:01 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach
Se smutkem






Se smutkem svým
pospíchám bezhlavým
během někam
do světa bez hranic
kde na mne čeká
náruč měkká
z trávy co se v ní včelka
usadí

Když smutek leží
na mých ramenou
Říkám si:
To nic není
vždyť smutky pominou

Vždyť Slunce má svou dráhu
a tak mám plnou hlavu
úvah moudrých

Vždyť dokud slunce svítí
trvá den jen chvíli
a když se schová
za obzorem obejmou
nás jen černé stíny

Světlo se střídá s tmou
Záře a tma si s námi hrají
Pro tisíc hvězd na obloze
zhasíná slunce které však
největší záři pro zem vydává

Škoda že hvězdy vzdálené
tak malý význam mají
Když osudem svým projdeme
Tma zahalí nám oči
a my usneme už navždy

Vesmírem smutným letím k tobě
a připadám si jako v hrobě
To ticho náhle protne prudká bolest
Nemohu smutek sama unést
Dávám se proto hvězdám na pospas celá
a vnímám jejich světla
co jenom jako body ve tmě rozsvěcují
cosi ve mně

Když slunce není už v mém světě
Pak toužím býti v jiném světě
kde hvězdy větší sílu mají
a životy nám nové dají



Tolik...

4. června 2015 v 23:42 | Marie Bernadeta |  Otázky


Tolik a tolik
zase pochyb
mám

Vstříc běžím
hloupým otázkám
Proč milovat dál?

Když viditelně
nestalo se nic
a přesto ví to oba
kteří v nitru touží
jeden po druhém
že nepřestanou
s tou písní obehranou
snad století nakonec

Za láskou každý pospíchá
však trpělivá láska zraje
a v srdci skrytá zůstává
jen lásky plamen živí duši
která miluje a milována je

Nic jiného nás neutiší
v pláči který v našich duších
stále ozývá se
jako touha vejít do Ráje

když nehodni jsme projít
tou branou pro vítěze
do cíle který jasně skví se
v každém vždycky jednotlivě

Je nabíledni spatřit v lidech
že každý půjde
kam si zasluhuje
a kam od věků patří

Už vím že dáno bylo mi
říct každému kde jeho místo je
a v Nebi kam ho posadí
Zda k tabuli na hostinu
pozván bude
anebo zda jen za dveřmi
zůstane hladovět
a v ponížení
nedočká se věčné Radosti

Pán duší

je milosrdný a milostivý k nám
že čas nám ještě dal
neboť o nic víc a nic míň se nejedná
než pouze o Věčnost
která trvá
a dotýká se jsoucna v nás

A znovu tolik a tolik
otázek zas mám
A tak se sama sebe ptám
oč usilovat ještě mám
Když všechno zde na světě je jen dar
z něhož výtěžek zas odevzdám

A ve dne v noci stále
na moudrost Boží spoléhám
že vždy se kam chce vloží
a dá odpověď otázkám
když nevědomost svoji
v sobě poznávám



...ta přestava mi v mysli leží že na těle mi nezáleží...

3. června 2015 v 23:22 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Na téma týdne : " Jeden den v cizím těle "




...ta přestava mi v mysli leží
že na těle mi nezáleží...


Na těle nezáleží tolik jako na duši
Člověk je obdařen však tělem
aby směl zde na světě viditelně žít

A jistě kdekdo ani netuší
že ocitnout se v jiném těle může
člověk z lásky vprostřed noci
kdy duše relaxuje a tělo spí

Jeden den bylo by však příliš
většinou tyto věci
stávají se před půlnocí
a někdy k ránu duše sdělí mysli
ve snu svoje zážitky

A z vlastní malé zkušenosti mohu říct:
Na těle nezáleží
pouze na duši

Když v jiném těle moje duše
vnímá lásku k druhé bytosti
stejně se cítí sama sebou
i když být v cizím těle
to vlastně člověk ani nevnímá

Protože všechno co je třeba
je pouze upřímně a vroucně milovat
Každičká duše nádherná je
a ze světla je stvořena

To jenom v těle člověk
podroben je zkouškám
a tak každá duše
vlastní tělo dostává
a užívá je po čas zkoušek
pozemského života

A celý život mohl by se přirovnati
k jednomu dni v cizím těle
které každý zemi vrátí


Nic není naše navždy
život je dar
a duše kterou Láska přivolá
se otiskuje v hmotě do těla
které je na povrchu jen a pouze
jakási hmotná představa
bytosti která v těle přebývá

Vše pomíjivé je
a nic zde věčně netrvá
I duši jednou musí člověk
Bohu odevzdat

V té chvíli končí život člověka a
pomyslně jako jediný den
může se i zdát
když tělo duše opouští
člověk na zemi zde zemře tak
že do spánku jen vejde
a v něm pak navždy setrvá
a může o čem chce jen snít