Květen 2015

Na co...?

31. května 2015 v 18:05 | Marie Bernadeta |  Čas ?


Na co...?


Na co se těší
ti co řeší
jen starosti
a povinnosti?

Na co se těšit asi?
Snad na spánek
ve kterém zapomenem
na všechno kolem
a možná taky
na maličkosti
kterých je přece tolik
jako máků v poli

Na co se těšit mají
ti co v bolestech umírají?
Na co se těší tráva zrána
až oschne rosa
a slunce opře paprsky horké
mezi lístky jetele
a kolem proletí snad motýl
nebo včelka na pyly

Na co se těší obyčejný člověk?
Až ráno vstane
a půjde do práce
ze které znavený zas večer
domů vrátí se?

Na co se těší Láska moje
Ta která v srdci hoří
aniž ty ústa pro ni otevřels

Stejně ji neumlčíš
a pak v noci ve snech
svých za mnou odejdeš



Pod lampou

30. května 2015 v 7:44 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Pod lampou

Pod lampou Lásky
vidím jednoduše masky
z tváří co za ně lidé skrývají se
bělostným světlem z duše září
a pro mne není tajemstvím
nic co duše nesou k cíli
který se ukazuje
jasně před námi

Jak na dlani
je svítání
mých přání

a způsoby jsou vždycky na Tom
kdo zná mne zcela jistě
pod rentgenovým světlem
pravdy kterou v srdci mám
se Všemu odevzdávám tiše
a přijímati smím
ta slova která hladí
všechny lidské duše


Smutno

30. května 2015 v 7:34 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie


Smutno


Je mi trochu smutno
Plakat není nutno

aby byla chvíle smutku tady
zvěčněna i pro případy

že bys toužil
nahlédnouti jednou

z blaženosti která bude
doufám pro nás věčnou

do vzpomínek mých
v nichž si pro mne

Lásko moje
vším



Svět není černobílý

29. května 2015 v 18:44 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Svět není jako šachovnice přehledný
je barevný a barvy střídají se jakkoli
Černobílých kombinací není tolik
jako barev ve světelném spektru

Ve tmě kdo je
tomu svět jeví se
jen černobíle

Ve světle prudkém každý oslepne
a v tomto zjevuje se pravda
že nikdo nemůže spatřiti Boha


Leda by v tu chvíli musel býti mrtev
neboť poznat pravdu je zavřít oči
a Světlo věčné spatřit
tak že nás celé pohltí
a naplní vším krásným

Být vprostřed jsoucnosti
je splynout s tím
kdo je nám Vším

A jsme- li součástí světla které prozáří
pak kdo se dívá z nitra
už se nediví

že místo sebe vidí bratra
dříve a v něm pak jako v zrcadle
může spatřiti sám sebe
a nade vším i Boha



Bílá

29. května 2015 v 18:02 | Marie Bernadeta |  Témata týdne




Bílá


Na svět černobílý
hlupáci si posvítili!

Když se stmívá
pak svět černý bývá

a když slunce vychází
zase bílá rozpustile rozhází

kolem našich nesnází
naději co životem provází

každého kdo hledá
ve tmě světlo Leda

člověk bez rozumu ve tmě zůstává
Na světlo se dere vždycky každá obava

Nikdo nemá v sobě pouze
černou s bílou kterou dlouze

tiskne jako klapky na klavíru
ale každý kdo má svoji víru

skládá černou s bílou do komínu
hledá v každém černém stínu

kousek bílé pro sebe
i když ještě zima zazebe

Kdo si smutek v sobě tutlá
Na povrchu není nutná

maska bílá
která by tu černou skryla

každý přece ví
že se bílá v černé utopí


v černém spektru
pohlcené barvy jsou i světla
Blízko k peklu
se pak už jen
plamen zatracení otevírá

Láska ale čistí každé srdce
od sazí a od sobectví Více

není třeba nikdy k tomu aby
Láska jako voda čistá
smyla všechnu černou špínu
ze zrcadla svědomí
které vždy se
v každém jednou
jistojistě probudí
až podobni pouze stínu
duše naše
z nevědomí vystoupí



Zrána

24. května 2015 v 5:01 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
Zrána


Kdo má koho rád?
A co je Láska v nás?
Nebudu lhát
když se přiznám
k tomu že nevím
o ní víc než cítím
sama ve svém srdci
které se touží skrýt
v náruči něčí
hnedle zrána

Pro dar nového dne
nemusím nikam víc
nežli jen sama v sobě
si uvědomím
že život trvá
dokud se zrána probudím

Až spánek navždy
zatlačí mi oči
nebudu žít už jako člověk
však v nevědomí mém
zas probudí se
má duše která
ukrytá je zde na světě

Život je věčný
v našich duších
a k tomu stačí
jenom tušit
Lásku co nese
naše srdce
tam kde už utrpení
není více

Do peřin

23. května 2015 v 21:34 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach


Do peřin


Pro lásku jen
a pro tebe
píšu ti z cest
když mé nebe

je plné hvězd
a mě zebe
čas noční
kdy jen pro tebe
položím hlavu do peřin
a zavřu oči pro další
den který nechám
přijít k sobě

Ve jménu Lásky
toužím žít
a dávat v sázky
vše co přichází
ke mně jak dary
které si sotva zasloužím



Ukrytá tajemství

23. května 2015 v 21:18 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Ukrytá tajemství



Tajemství která v srdci ulovím
dávám si pod polštář spolu s přáním
býti s tím po kom toužm bez přestání

Pochyby zaháním vlastní touhou
která však není nic než pouhou
myšlenkou uloženou ve mně

od pradávna

....

Vždyť Láska touží po spojení
a míti to co ještě není
byl by hřích

Co je však pravda
skrz naskrz stále prověřuje
čas který den za dnem plyne

a zkouší nás zda věrni budem
představám svým
co do nás vložil

tajemný Duch plný Lásky
kterou nám proudí
do žil


Proč?

23. května 2015 v 21:04 | Marie Bernadeta |  Otázky


Proč?


Proč lidská přání
jsou jen zdání?

Proč všechno stane se jinak
než by se zdálo?

Proč ale touhy
vedou nás výš?

Nad sebou krouží
kdo cítí tíž

A pak jen stačí
dlaně vztáhnout

odevzdat se Ti
Tobě kdo o mně

všecičko víš
dávám své dlaně

i srdce které o život bije
jakoby na poplach již

když úzkost se strachem
míchám si svým zrakem

který ty v čistější
budeš -li chtít

navždycky proměníš
až přijde smrt

S Láskou

23. května 2015 v 20:51 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



S Láskou


Nic moudrého se v hlavě neurodí
tomu kdo jenom bosky blátem chodí
Nic závratného nestane se asi
když učešem si ráno vlasy

A přece zázraky se dějí v skrytu
aniž jen člověk tuší bývají tu
V myšlence pouhé stavíme svět
hýbáme mraky tvoříme planety hned

A na nich svírají bytosti živé
pocity naše které prožíváme
V každičké vteřině lidského života
klademe mosty nad propastmi světa

jen z čisté Lásky která plyne
z Nebe k nám skrze Ducha
Všichni to v skrytu víme
a vítr šeptá nám do ucha


čarovná slova která zhojí
každičkou bolest i utrpení
S Láskou nás život pojí
a nic už většího není




Ve snu

22. května 2015 v 6:49 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie





Ve snu


Tisknout ti ve snu ruce
a být si blízko a když slunce
vyjde zas k ránu probudit se

Uvnitř jsi se mnou bez přestání
a nic tě z mysli mojí nevyhání

Ve snu je všechno dovoleno
milovat se a býti jedno

Jen odraz světla z duše
prosvítá přes den v nás
a jako lidi smíme jen
co dovolí nám hmota

Dávno však víme
že Láska je v nás
a proměňuje naše srdce
z kamenů tvrdých
na ta z masa a krve

Probudit život Láska umí
ale je skrytá v maličkostech
navždycky dřímá i v mé duši
pomalu naše žití proměňuje

ve Věčnost která trvá
a kterou žijem už vlastně
od narození
Stačí jen uvěřit
ve světlo svého nitra
a můžem žíti věčně dnes i zítra



Všichni jsme děti

18. května 2015 v 23:33 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



Na téma týdne : " Z generace na generaci "


Všichni jsme děti


Všichni jsme jednou byli děti
a rodiči se stanem jinou generací

Jako dětská nezvedená generace
přenášíme svoje zvyky i svá přání
na generaci našich dětí
v nichž se ztratí
všechno staré
nepružné a zbytečné
a tak to má býti nebo ne?

To důležité když však uchová se
pak je to odkaz staré generace mladé

Když zkušenosti může čerpat
mladý člověk od staršího
tomu se někdy říká taky úcta

Anebo též i genetická vloha
uchovává mnoho ze staré generace
v čemsi zcela novém
co projeví se často
mezi dědem a vnukem

Všichni jsme zkrátka jednou byli děti
ti bojovní a progresívní
kteří myslí že svět změní
svými činy

Nakonec ale zestárneme
a zas se stanem čímsi zkosnatělí
Co naplat mládí nové boje svádí
a tak se děje všechno kolem nás

I v přírodě má všechno vždy svůj čas
a strom je dobrý příklad

toho co děje


Když zjara nasazuje čerstvé listy
a na podzim ty stejné odhazuje
jako nepotřebný šat

Aby zas příští rok mohla
nová generace listů žíti
a produkovat kyslík

Všichni jsme zkrátka ve svém nitru
zůstali děti a tak trochu
čekáme shůry na útěchu
kterou však smíme
jen tak pro potěchu
dávati těm co jsou mladší
o jednu či více generací

Stále v sobě všichni neseme si
být ještě chvíli děti
a hnedle zase ti co mají pravdu
neboť se někdy hledí na náladu
doby která vždy všechno
z jedné generace na druhou svalí
a tak se stále střídají
ty generační problémy

Jednou je dobré ono
a jednou zase něco jiné
Střídat vše musí každá generace
co dobré bylo včera
dnes už nehodí se

Ale za pár let zase opráší se
a tak se děje jak si račte všimnout
celé věky po všechny generace
které tady byly jsou i budou




Je ráno

14. května 2015 v 5:01 | Marie Bernadeta |  Básně do koše
Je ráno

Je ráno
ptáčci prozpěvují
Co naplat vstát se musí
Do práce spěchat
a tam zas nechat
duši svou spát
snad k večeru zas
probudím ji
a dovolím jí
se radovat

Světlo

12. května 2015 v 19:33 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




Světlo

Za fasádou se skrývá bytost křehká
jen utkaná ze světla

Co prožíváme v duši máme skryto
v podobě vzruchů rozpíná se
v hmotě z duše světlo

a oživuje tělo jež bez motoru
mrtvé by jen bylo
a v prach se rychle obrátilo

Co podstatně je tedy vlastně?
Jen světlo živé uvnitř naše!


Proč křídla?

12. května 2015 v 19:20 | Marie Bernadeta |  Otázky



Proč křídla?

Co pocitů se denně v duši naskládá?
A jaká ovládne nás potom nálada?
A kolik hloupostí mne přes den napadá!
Ještě že povinnost nad zábavou vyhrává!

Najednou vidím nad propastí most
a hned se k němu vydávám
Pryč s usedlostí!
Já svobodu vždy vyznávám!

Nechci být ničí loutkou
ani sluhou v práci!
Chci létat svobodně jak ptáci!
Však jedna otázka mne napadá:
Proč křídla ruka Stvořitele
lidem nedala?



Spánek a probuzení

12. května 2015 v 5:02 | Marie Bernadeta |  Čas ?




Spánek a probuzení


Je spánek sladký to co dostáváme
když po dni dlouhém usínáme
a když se ráno probouzíme
za dar ten sladký děkovati smíme

a nový den zas uchopíme
aby večer zavřely se oči
a my sladkosti té ochutnáme
Tak střídají se chvíle bdění
s nevědomím

A světlo ve dne a tma v noci
naše probouzení s usínáním řídí

Je spánek darem spravedlivých
a sladkosti té kolik máme
těžko říci když spánek
potrhaný máme a k ránu brzy
vstávat se zas musí

a spěchat honem do práce
dokud se tělo neunaví navždy
a jednou ze spánku už nevstane

Je Láska?

11. května 2015 v 22:21 | Marie Bernadeta |  Otázky


Je Láska?

Je Láska nadechnout se zprudka?
Je Láska nechat rozskočiti srdce vejpůl?
Je Láska nechat jednat Prozřetelnost?
Je Láska trpělivost míti?

Nemůže druhá bytost býti
jen prostředkem mým ke štěstí!

Musíme Lásku nechat jíti
kam sama bude chtít!

A koho nezajímá pravda ta
že Láska je jen dar
a svoboda
jí vždycky zůstává
sám sobě uzavírá průchod
dalším otázkám
Proč nezbývá než čekat
až přijde jednou Láska k nám?



Více od života!

11. května 2015 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach


Více od života!


Má přání a mé touhy
vítězí vždy nad moudrostí Boží
a přece Trpělivost Nebeská
nezná v tomto mezí

Dává mi všechno co jen chci
a když to dobré není
dostávám s dary taky starosti
které v tom vytouženém vězí

Když naučím se přijímat
co dává Boží dobrota
a přijmu s tím i fakt
že všechno co jen chci mi dá
bude -li to pro mou duši přínosem
a ne-li pak lepší
zůstat chudý
a neprosit o dary
které dobro v srdci dusí

Ve chvílích tužeb srdceryvných
mě nezajímá fakt
že moje duše čeká
na dobra věčná

A kdo by odměny chtěl
už na zemi zde snad
ten se té věčné nedočká

Čím pro Věčnost je hmota?
Jen prach co vesmírem létá!
A my chcem více od života
nežli může nám Svět dát!



Obrazy na Nebi

10. května 2015 v 20:20 | Marie Bernadeta |  Znamení



Obrazy na Nebi


Když nad hlavami
nás Nebe chrání
pryč s obavami
co vzlétnout brání




Podivná maska shůry
na mne shlíží
a já zaháním noční můry
když se oči klíží

A pak to vidím jasně
krmení ptáčat
na nebi je vidět
a do zobáčku rodič ptačí
potravu mu sype

Co dole prožíváme
to na Nebi se zračí
tak Nebe v dlaních máme
a to mi zatím stačí



Spřádání pavučin

8. května 2015 v 20:10 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Spřádání pavučin



Spřádání pavučin
je jako sbírání pocitů
kterým chybí čin
však v myšlenkách
se děje všechno snad

Jen na vahách
leží srdce každého soudce
kterým je člověk každý sám sobě
nakonec v podobě kterou nečekal

Spřádání pavučin malého pavouka
vždy k dalším skutkům ponouká
toho kdo pavučinu touží odstranit
se nedotýká jemná propletená nit
tvora co touží oběť ve svých sítích zachytit
a bezostyšně ničí práci toho kdo
v touze prosté chtěl uživit se nitrem toho
kdo v pavučinách uvízl

Pro mnoho tužeb
spřádáme sítě z pocitů
a dáváme se do služeb
vlastních nedostižných prožitků

Však cítit ve všem cosi živé
to nás nutí býti vzhůru
a neusnouti v této chvíli
kdy duše v nás se probudila
a čistě sama v sobě o všem uvažuje
Né hmota
ale mysl ta je živá

Duše je světlem
které z Ruky Boží vyšlo
a do ní se zas vrátí
hned jak Soudce zavolá ji




V nás

8. května 2015 v 19:55 | Marie Bernadeta |  Čas ?



V nás



Všechno je v nás prosté
a přitom dokonalost sama
Vše promyšleno do detailu
a přesto v rukách svoboda

Je na nás kudy půjdem
a jakou cestu vyberem si zas
Však Láska ta nás vede sama
když neumíme najít správný směr

Stačí se spoléhat na Toho který
stvořil Život v nás
a nechat Ruku Boží po cestě nás vésti
dokud se nenaplní čas



Ve tváři

6. května 2015 v 22:52 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




Ve tváři



Ve tváři napsané není
co nikdo o nás neví
a i když tělo stárne
vrásky přibývají
duše je stále tatáž
ukrytá v nás
a sama sobě věrná
podobě své
kterou jí vtiskla Boží ruka
ta která miluje
a ví co je každému třeba

Jaké má oči má Láska?
Zelené hnědé či modré?
Záleží na tom či ne?
To duše září v těle
a nezáleží zhola
na věcech vnějších
jen gesta prozradí nás

Hlas jenž říká
kterého držíme se ducha
Ten tón a naladění
jakoby vibrace
rozpoznala duše sama
a tak se těžko můžem dívat
lidem do tváře a pravdu hledat
bez záře kterou nitro
celé tělo prosvěcuje
nebo mu na jasu ubírá

Snad jenom v očích hvězdy prozradí
to světlo z nitra
kterým každý na svět hledí
a přitom rozeznává
co je z dobra
nebo ze zla



Nebudu

2. května 2015 v 20:57 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Nebudu


Nebudu nikdy tvoje milá
která by za ruku s tebou se vodila
Nebudu nikdy asi
hladit tvé šedé vlasy
protože roky plynou
a touhy ve mně hynou

Nebudu nikdy tvá něžná láska
protože dávno jsem v tobě celá
Nikdo se nedozví o našich tajemstvích
i když je vysílám do všech stran
abys vždy uviděl že i když vzdálený
přece tě blízko mám

Nebudu nikdy naříkat
nad tím proč Láska jsi má?
Nebudu říkat žes náhoda pouhá
protože naopak všechno se zdá
už od dávných časů v nás připraveno
Abychom mimo čas a mimo prostor
směli se dotýkat
a vnímat vodopád
který v nás vyvolal
tichý a dlouhý spád
krajiny která vytváří
časové vnímání
našich nálad



Jakoby

2. května 2015 v 20:41 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Jakoby


Jakoby všechno byl jen sen
Jakoby nic se netýkalo všech
Jakoby každé přání každá tužba
nevisela nám nad hlavami
jako bílý mráček
co se bojí pršet
studené kapky které zchladí
ty co jsou zabráni plány do života

Jakoby nic se nikdy nestalo
Jakoby všechno pomohlo by pramálo
A přece marnost tato ve mě nenarůstá
když srdce plné lásky touhy
příjímá všechny rány od života




O darech

2. května 2015 v 7:25 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



O darech


Lásko, chci ti říct,
že cokoli pro tebe udělám a cokoli ti dám, nic za to nežádám a nic nečekám. nežli je pro mne odměnou samo to, že tě smím obdarovat, dávat ti cokoli sama ze sebe, je pro mne již štěstím a naplněním, ale chceš-li to učinit a projevit mi svou radost z obdarování, třebaže maličkostí, protože víš, že maličkost znamená ve skutečnosti mnohem víc, je to jen symbol něčeho většího, naší lásky, budu šťastná.
Víš, láska neí obchod, není to" něco za něco", láska se dává sama od sebe a nic nežádá, někoho obdarovat je pro ni samo štěstím.
Jsi ve svém manželství možná zvyklý na tyto způsoby, protože nejsi se svou ženou kvůli lásce, ale kvůli něčemu jinému. Ona tě drží jaksi v mantinelech tohoto světa, abys nezvlčel, ale neví, že jsi " Vlk", co touží po svobodě. A já ti ji dám, se mnou můžeš být svobodný a být se mnou v mysli, kdykoliv jenom budeš chtít. Já tě miluji a není to jen tak, že tě nemohu dát z hlavy.
Jsi v mém srdci, v mé mysli a v mé duši otisknutý.
Je v nás Boží světlo. My dva jsme jedno, jsme spolu, ty ve mně a já v tobě, prožíváme vnitřní setkání a jednotu, která se nedá vyslovit, jen sdílet a prožívat neustálým přeléváním tužeb jeden pro druhého. Tak se to stalo, všechno je dříve, než se to vůbec uskuteční v hmotě, dávno učiněno.
Poznala jsem Lásku.

Slyšela jsem, jak lidé říkají: " Mám to, co chci a jsem spokojená. "
Tomu nemohu porozumět, neboť já vím, že nemám nic a nejsem nic, než prázdná hmota, není -li ve mně Láska a nejsem-li Láskou naplněna.
Jsou věci mnohem vyšší a krásnější, než chtění tohoto světa.
Tento svět nemá, po čem toužím a co bych chtěla.
Proto je ve mně neklid.
Ale být s Láskou ve spojení, mne naplňuje klidem a mírem a pak i já snad mohu říci, ne však : Mám, co bych chtěla a co chci, ale vnímám dar Lásky, Naděje a Víry v Něco větší.
Tento svět pomine, ale Láska ne.
Jsem to, co je třeba, protože vždy se musím Bohu odevzdávat a svou vůli sjednotit s vůlí Boží.
Prosíme a chceme mnoho věcí....
Ale ne tak, jak chceme my, ale Moudrost Boží, má vše být. Nic nemáme navždy, vše jsou jen dary a Bůh uskuteční a naplní naše potřeby, ať se týkají čehokoli, ale vždy tak, jak to chce On sám učinit ve své svrchované moudrosti.
Jsem nic, jsem prach Země, však duše má je střípkem světla, pochodní, kterou držím a která musí Láskou hořet, abych ji mohla předat tomu, kdo ji stvořil a komu patří, Bohu, který je Všemohoucí.



Ptáče v dlaních

1. května 2015 v 6:26 | Marie Bernadeta |  Okamžiky

Ptáče v dlaních


Napsat ti báseň
posbírat slova
která mi zas a znova
prolétají kolem hlavy
je jako chytit dotek
křídel ptačích
která bys při odletu
v dlaních mohl držet

Vzbudil mne ptáček malý
cvrlikal tiše
a zobáčkem cuchal
mi moje vlasy
Pak budík spustil tu svoji
a rázem bylo všechno v háji
Uletěl křehký ptáček z dlaní
a prázdno zůstalo mi

Už musím letět
tak se měj lásko
Píšu ti báseň
aby jsi věděl
Že jsi mé štěstí
a blázen kdo má křídla
kdyby neuletěl