Březen 2015

Hádání

30. března 2015 v 20:34 | Marie Bernadeta |  Ruce




Hádání


Budu ti hádat z ruky
Anebo radši ne
Budeme hádat spolu
která z cest vede domů







Budeme jeden s druhým
čekati na znamení
a zatím tiše
na loďce tužeb
tvých i mých
necháme se nést






Kam asi jednou doplujem?
To přece dá rozum
že do moře!


Duha

30. března 2015 v 19:54 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Duha



V barvách duhy
namočím své stuhy
a do vlasů si vpletu
jednu kterou
smíchám
ze všech nálad svých





Bude v nich trochu černé
a pak zas rozsvítí se Slunce
Tak jako dneska ve dne
počasí střídalo se






Od deště Slunce mezi mraky
chtělo rozhrnout
oponu jara které svírá
touhu na druhou

Kolikrát budem ještě hledat
dlaň která stiskne upřímně?
A kdy se dotknem snů svých tajných
a vyberem z nich už ty skutečné?





Znamení Osudu

30. března 2015 v 18:37 | Marie Bernadeta |  Znamení



Znamení Osudu



Cesta do města
vede po schodech
A mříže na oknech
znamením mohou být






Je třeba kráčet výš
Do oken nelze nahlížet
V knihovnách Osud
teprve bude vepsán
rukou Boží

Zatím jen čekám
na setkání příští
Naději svoji skládám
do svých básní

A hladím v duchu
městské stromořadí
i vzpomínky na park
svého dětství





Na koho mluvit mám?
Komu se vlastně svěřit?
Nechat své touhy Nebi?
Andělu Strážci vše odevzdat?






A pak mi zbývá pouze věřit
Že ten který nás stvořil
je moudrost sama v nás

Na prozřetelnost Boží
můžeme všichni spoléhat
Všechno se splétá
v klubko života
a každý čeká na konec

Kdy spatří Pravdu tváří v tvář
a ponoří se zcela do snu
Když duši svoji Bohu odevzdá





Zatím se zavřely
Moudrosti dveře
a já už více nespatřím

Láska má může
v srdci hořet
Ale co dělat s ní?

Na to mi možná
jednou odpoví
Ten komu
zpívám písně

z duše plné slov
až Osud nám
to dovolí






Světlo života

28. března 2015 v 18:42 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




Světlo života


V zázraku světla
je možné uvidět smysl
který je skrytý
očím lidským

Kdo do Slunce zprudka hledí
jakoby byl v tu chvíli slepý
Do Slunce přímého hledět
je nezdravé zrak poškodí se lehce

Proto je dobré shlížet na vše
co Slunce žárem svým oživuje
Kdo pochopí ta slova která
se právě nabízejí?

Do zdroje hledět bezostyšně
není dobré nebo o zrak svůj
člověk přijde a nic už nespatří
a ve tmě může navždy zůstat

S pokorou vnímat dary života
Na nic se neptat jen vše přijímat
Duše je Světla nahota
a bez ní nelze vnímat člověka




Proč?

28. března 2015 v 18:25 | Marie Bernadeta |  Znamení


Proč?

Komu se nelení
Tomu se zelení
a tráva na jaře
ještě je suchá

Proč jaro letos
k nám nepospíchá?
Proč mraky oblohu halí?
Pročpak se nálada smutná
v přírodě zračí?

Nikomu letos asi nepostačí
docela obyčejné věci
proto se znamení na nebi střídají
zatmění Slunce
podivné situace
v životech lidí věští!




Slunce

28. března 2015 v 18:14 | Marie Bernadeta |  Čas ?




Slunce


Když Slunce ráno vychází
nikomu noc už neschází

Když v poledne je na obzoru zas
nikdo už nezastaví čas

A večer když pak Slunce zapadá
zmocní se lidí smutná nálada






Každý však věří v zítřejší den
že Slunce zrána zase vyjde

a všichni v této víře
žijeme den za dnem tiše

Sluníčko provází čas Země
a vytváří den tajemně

Od rána do večera na obloze
přináší světlo všem co touze


podléhají a nikdo nemlčí tak dlouze
jako Slunce po celý den které pouze

svým jasem všechno udržuje při životě
a zatím v plamenech ta hvězda

celá zmítá se a hoří
jak z pekla žár je blízko

všem erupcím na povrchu Slunce
do dálky paprsky však vysílá k své Zemi





Krok za krokem

28. března 2015 v 17:41 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Krok za krokem


Krok za krokem
jdem každým dnem
Vteřinu za vteřinou
hodiny odměřují
a stále plynou
protože všechno
stále pomíjí





Přítomná chvíle
je stále v nás
Vzápětí mine
a promnění se zas
v bubliny které mizí
v nenávratnu
ztracených vteřin
které už nikdo nezychytí






Leda jen básník
nalepí je slovy
na nástěnky pocitů
které se nesou
vesmírem snů
ve vzduchoprázdnu
a kdo chce
může do nich nahlížet






Lucerna

27. března 2015 v 0:23 | Marie Bernadeta |  Jaro



Lucerna



Co bude dál?
Kdosi se ptal
a vítr opodál
korouhev hnal
stále dokola






A jako každý rok
vše se opakuje
Stromy nasadí listy
Rozkvetou háje
jakoby čas z ráje
přišel zas
aby v nás zažehl
naděje jarních krás






Lucerny v srdcích zažehneme
Budeme doufat v nemožné
Láska a touha ponese nás dále
Přestože čas nepočká
Přidává vrásky do našich tváří
ale nás stejně nepřesvědčí
že život není věčný
ale naopak!


Co bude dál?

23. března 2015 v 23:25 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



Co bude dál?


Co bude dál?
Je zbytečné se ptát
Raději žíti dnešní den
i tak má starostí svých dost

Co bude zítra?
Strach není k ničemu
Spíš důvěru jen mít
že to co přijde
pomůže nám
Anděl Strážce nést

A je-li v našem srdci smutek
pak rozpustí ho naděje
že láska která v srdci našem hoří
pronese nás vším co těžké je a bolí

Vždyť každý spolu s Kristem
neseme svůj kříž a to co zbývá
ještě protrpíme s ním

Vždyť každá zkouška tříbí ducha
a tak nás posiluje
na cestě žitím v tomto světě
kde každý jsme jen na výletě
než v poslední větě
smrt se vysloví



Jaro

22. března 2015 v 20:08 | Marie Bernadeta |  Jaro




Jaro


Sněhy už roztály
a kdo víc otálí
s poklízením
suchého listí
větviček suchých?





Není proč čekat více
na zář jarního slunce
když naše srdce
jsou ještě plná chladu
a suchých zbytečných pocitů
které jen dusí potřebu
uchopit nové zážitky
které nás jistě
probudí k životu
v nejsladším místě
našeho těla

Tam kde se všechna hnutí
prodírají z duše k srdci
tam co nás láska nutí
odsunout staré věty
zapomenout na vše
a žít zas nový život
který nám nové květy přinese
a sladké plody pak
budeme jednou sklízet




Smím

22. března 2015 v 19:31 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Smím

Snad ještě smím
být ti vším
Já přece vím
že všechno je dým

Jen láska v nás
je živá zcela
a světlo duše
mi posílá
vzkazy tiché

Bez hlasu tvého
jen paprsky rudé
letí z tvého srdce
a já je jako bílé čáry
na nebi uvidím jistě

Hned jak je spatřím
hned rozplynou se
ale já vím
že naše duše
jsou si blízko

Jakobys u mne stál
i když je úzko
Láska ta nebeská
zůstává s námi
na dosah našich dlaní




Březnový večer

22. března 2015 v 19:14 | Marie Bernadeta |  Březen 2015



Březnový večer


Oblohu prořízlo letadlo
a bílá čára míří k zemi
možná se řítí dolů
a možná na jih letí

Za chvíli čára rozplyne se
a modrá zase zvítězí
pokryje celé nebe
a budem blízko naději

že jaro k nám už teplo nese
a zpěvy ptačí roznesou
se ve větvích Mraky
už nebe s bleskem nerozdělí

je čas uzavřít mír
a nemyslet už na bouřky
Srdce se třepotá
jak prapor na okně

a v pupenech se ozývá
že jaro probudí se
hned jak se slunce vzpamatuje
z nového života
který ve větvích stromů klokotá


Vše odevzdat

19. března 2015 v 19:41 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Vše odevzdat


Slézám ze skal svých tužeb
pomalu klesám zpět
Za nic nemůžeš
jenom já sama jsem vinna
tím že tě miluji
a že má láska zůstane navždy
ukryta jen v mé duši

Komu se svěřit
s tím co není ?
Být šťasten tím co trvá
a nechtít více
nežli nám osud dává

Vše odevzdat mohu Bohu
On jediný může učinit vše
Vždyť Láska je vším
a naplňuje mé srdce
až po okraj vším

co jenom budu chtít
Nic není ztraceno nikdy
Jen způsob je na Bohu
a na nás jen zbyde
vše přijmout a odevzdat





Smajlík

17. března 2015 v 21:35 | Marie Bernadeta |  Znamení


Usměj se na mě
povídá kafe
Smajlíka do hrnku
prstíkem oči i pusinku
udělal tajně
můj drahý Anděl strážce

Maličké radosti
vždycky nás potěší
a v tajných znameních
láska ta nevšední
vždycky se zračí



Dotýkání

16. března 2015 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Dotýkání

Nemohu dát ti nic
a přece mnohem víc
mohu si vzít jen z toho
pocitu který se mne zmocnil
ve chvíli té kdy se má duše
dotkla tvojí

Není nic víc nežli láska
a k tomu naděje i víra
že láska nikdy neumírá
Nemohu mít tvoje tělo
Nemohu být tvojí ženou
A přece smím dát ti víc
než by se smělo
způsobem tím
který svět nabízí

Jen pokud budeš to chtít
smím k tobě přijít blíž
a budu tvoje všechno
Cokoliv budeš jen chtít
Láska se umí na motýla proměnit
a umí hladit bez rukou
Nikdo se nikdy nedozví
kolikrát za den
se naše duše v mysli dotknou
aby si na sebe vzpomněly


Psala jsem báseň

15. března 2015 v 22:06 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Psala jsem báseň


Psala jsem báseň do ticha
a šeptala ji vrbě do ucha

Psala jsem slova básně tklivá
o tom že se mi všechno slívá

v jedinou kapku která padne do moře
A jako množství vody teče v řece hoře

plyne korytem širokým až vyústí
tam co se najednou sladkost

v slanou vodu promění
a láska v srdci zkamení


Když není nic než doufání
že jednou všechno najdem
až opustíme svoje plány
a dáme sami sebe do rukou
své duši která všechno ví

Psala jsem báseň kapku po kapce
Už jich mám plný džbánek
Přetéká jako korbel piva
Dívám se k sobě do srdce
Vidím jen zbytky dálek
kterými řeka ze slov pronikla
a prodrala se k tobě
aby zas mezi svahy unikla



Než přijde jaro

15. března 2015 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Než přijde jaro



Když jaro ještě neví
kudy přijít protože slzy z Nebe
kazí příchod Slunce





a jakobychom byli nazí v mlze
zjevují se dávná přikázání
která drží Mojžíš v ruce

Nemůžem ale smysl najít
skutečný v těch slovech
která zjevila se lidem

pro tvrdost jejich srdce
aby drželi se této cesty
pod zákonem který

Mojžíš do kamene vytesal
Bez Lásky nelze život nový
začít v našich srdcích




A proto lítost spouští
z Nebe slzy odpuštění
a pak již brzy Slunce

bude smět oblažiti svět
svým příchodem
co všechno k životu zas vzbudí

V přírodě prosté obrazy
můžeme míti za vzkazy
které se v duši odrazí


Má dlaň

15. března 2015 v 20:15 | Marie Bernadeta |  Ruce



Má dlaň


Má dlaň je natažená
a kapky deště prší do ní
Nálada smutná padá
v podobě kapek
na mé dlaně
a chlad se vtírá
mezi žebra
kde srdce bije zlehka





Plameny lásky
prosvětlují
mi pohled na detaily
Nemohu míti
nic z toho co toužím
doopravdy

Jen ve snu možná
zítra když tě potkám
můžu zas doufat
že tě získám



Okna

15. března 2015 v 19:04 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Okna


Za oknem ze skla
průsvitně nesla
se píseň skrytá

Tajemství zastřené
nebylo možné uchopit očima
ale jen pouze duchovním zrakem

si v mysli vytvořit představu
která když okno se otevře
nabyde hmotné podoby






Kde světlo prosvítá
z oblohy do věží
přichází jako pravda tam
kde nikdo zámky nestřeží





Na dveře mříž
s tajemným kódem
a ještě níž
uvidíš
že dveře jsou
cizím nepřístupné

Kdo vejít smí?
Komu se otevře mříž?
Když není možné
najít způsob
jak přes tu mříž
se dostat?






Trnitá růže na skle
symbolem nesnadné cesty je
i pohled už není tak průsvitný

když růže pne se odshora dolů
mezi rámy dřevěnými
Kolikrát stojím
před problémem
rady si nevím

a hledám bájné postavy
jakoby moc měly
nad světem
kterému nerozumím






( Na motivy fotografií mé dcery )



Nebe

14. března 2015 v 17:39 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Nebe

Pod hlavou mraky
a pod nohama taky

Kam pohlédneš je nebe
všude vedle tebe

A kolem dokola
je obloha

Kam pospíchat se ptám?
A víc než nebe
vedle tebe
nehledám




Telepatické zážitky

13. března 2015 v 12:48 | http://astrocafe.centrum.cz/clanky/2012/6/20/clanky/telepatie/ |  citace
http://astrocafe.centrum.cz/clanky/2012/6/20/clanky/telepatie/

Telepatie

Na rozdíl od telekineze je v současnosti telepatie vědeckou obcí uznávána alespoň do té míry, že vědci připouštějí úspěšné výsledky při provádění pokusů s dálkovými telepatickými přenosy.
Telepatie
Telepatie je definována jako přenos informací a myšlenek skrze mimosmyslové vnímání, a to na libovolnou vzdálenost. Realizované vědecké pokusy uvádějí vzdálenost Moskva - Novosibirsk nebo Athény - Paříž, podle některých zdrojů prý ale také byly testovány možnosti telepatického spojení s každou kosmickou lodí v případě poruchy. Spojení telepatie s armádou v nás mimo jiné může evokovat myšlenku, v jak mocnou zbraň by se asi tato metoda přenosu informací změnila ve službách zla?


Mimosmyslová komunikace mezi dvojčaty
Vraťme se ale k méně vědeckému využití telepatie, které možná znáte i ze svého každodenního života. K nejběžnějším způsobům patří možnost telepatického dorozumívání mezi jednovaječnými dvojčaty, jimž tento způsob komunikace často vydrží po celý jejich život, v tomto případě se jedná většinou o přenos emocí. Byly popsány situace, kdy se každé z dvojčat nacházelo na jiné straně zeměkoule, ale přesto bylo jedno z nich postiženo stejnými příznaky a bolestmi, když se to druhé zranilo. Totéž platí také u mnoha žen - dvojčat, které telepaticky prožívaly se svými sestrami jejich porod. Jednovaječná dvojčata jako jedna z mála také bezpečně vycítí, pokud jejich sourozenec zemře, protože mají pocit, jako by zároveň zemřela jedna jejich část.

Ascendent

ascendent_ikona
Co vám hvězdy nadělily do vínku ...

Telepatické zážitky v každodenním životě
K telepatickým zážitkům bezesporu patří i sny, nejčastější jsou takové, v nichž se s námi přijde rozloučit naše blízká osoba, která nás právě navěky opustila. Možná znáte takový případ ze svého okolí, možná se totéž stalo i vám. Jistě se také denně ocitáte v situacích, kdy chcete něco vyslovit a jiná osoba, s níž jste si právě nablízku, to vysloví za vás. Telepatické spojení se může projevovat také v dlouholetých manželstvích, i když v těchto případech se možná spíše jedná o perfektní znalost myšlení partnera. I taková předtucha může být vlastně jednostranným telepatickým přenosem, kdy na vás v případě nehody daná osoba tak intenzivně myslí, až ve vás dokáže spustit pocit, že se něco děje. Určitě nepodceňujte děti, protože i ony dokážou být (zejména v raném dětství) výbornými telepaty.

Telepatie - bezdrátové spojení

13. března 2015 v 12:45 | http://www.mojiandele.cz/telepatie-bezdratove-spojeni/ |  citace

TELEPATIE - BEZDRÁTOVÉ SPOJENÍ

Výraz telepatie je odvozen z řeckého slova tele (vzdálené) a pathe (cítění). Jedná se o přenos myšlenek, představ a pocitů přímo z jedné mysli do druhé. Je to schopnost něco vycítit na dálku, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoli kontaktu na fyzické úrovni.
Telepatie je přenosem informace ve formě vizuálních, sluchových i čichových vjemů a pocitů na dálku bez účasti známých smyslových orgánů.
Máme dvě formy komunikace - verbální, pomocí slov a řeči, a neverbální neboli telepatickou. Každý z vás máte zkušenost z telepatií. Telepatické zprávy přijímáte na úrovni emocí nebo na úrovni mentální mysli.
Vysílání a příjem myšlenek

Jste chodící vysílač a přijímač, nepřetržitě zachycujete nejrůznější zprávy přicházející k vám z vaší komunity či od přátel. Linky telepatických zpráv k vám proudí nejen od lidí, které znáte, ale i od těch, které teprve poznáte nebo které jste znávali kdysi. Vstupuje do vás a vystupuje z vás bezpočet energetických vláken, přirovnatelných třeba k rádiovým vlnám, které vás spojují s ostatními. Veškerá komunikace a léčení začíná vysíláním a přijímáním zpráv na neverbální úrovni. Často pak následují slova, spolu s nimi však lidé vysílají spoustu nejrůznějších pocitů a obrazů, přenášených telepaticky.

Můžete se naučit regulovat hlasitost, přerušovat spojení, sledovat, co jde k vám a co od vás, a transformovat negativní energie v pozitivní. Nejsilněji přijímáte vysílání těch, které milujete a jimž jste otevřeli své srdce. Od těch, které jste znali před lety, nebo od méně blízkých přátel přijímáte spíše jemný šepot. Je důležité se naučit zesilovat a zeslabovat hlasitost, upravovat frekvenci příjmu a uvědomit si, jak zprávy přijímáte, zda emocionálně či mentálně. Kvalita vašich telepatických spojení totiž rozhoduje o tom, zda jsou vaše spojení pozitivní a nápomocná, nebo jestli vám budou překážet.

Román Poselství od protinožců vypráví příběh americké lékařky, specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene - domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování po Austrálii. Čtenář společně s mladou lékařkou postupně objevuje svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti: domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách. Marlo Morganová dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace.

Marlo Morganová, narozená ve Spojených státech amerických, se podílela jako lékařka na velkolepém mezinárodním sociálním programu na pomoc australským domorodcům. V roce 1991 vtělila své zážitky do literární podoby a vydala ve vlastním nakladatelství kniku Poselství od protinožců. Dílo v krátké době získalo světový věhlas a vyvolalo zájem mezi samotnými hrdiny vyprávění. Během tří let byla knížka přeložena do téměř dvou desítek jazyků.


"Já, Burnam Burnam, domorodý Australan k kmene Wurundjeji, tímto prohlašuji, že jsem si přečetl každé slovo knihy "Poselství od protinožců".

Poprvé v životě jsem přečetl knihu bez přestávky, od začátku do konce, a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Vzbudila ve mně velký obdiv a nadšení. Je to vynikající dílo a jeho autorka v žádném případě nezklamala důvěru, kterou v ní my, Opravdoví lidé, chováme. Naopak, zůsob, jakým líčí náš systém hodnot a naše názory, mě činí nesmírně hrdým na naše dědictví.
Tím, že jsi světu pověděla o své zkušenosti, jsi napravila historickou křivdu. V šestnáctém století nás holandský mořeplavec William Dampier popsal jako nejprimitivnější, nejubožejší národ na světě. Knika "Poselství od protinožců" nás pozvedá na vyšší stupeň vědomí a ukazuje nás takové, jací skutečně jsme, jako majestátní a vznešený národ.

Dopis od staršího člena kmene Wurundjeji jménem Burnam Burnam.


Telepatie

13. března 2015 v 12:42 | http://zivotni-energie.cz/telepatie-neverbalni-komunikace-problem-ci-dar.html |  citace
http://zivotni-energie.cz/telepatie-neverbalni-komunikace-problem-ci-dar.html

Telepatie (neverbální komunikace) - Problém, či dar?

sestavil: Václav
použitý zdroj: Sanaya Roman - Osobní síla skrze uvědomování
V zásadě máme dvě formy komunikace - verbální, pomocí slov a řeči, a neverbální neboli telepatickou. Každý z vás máte zkušenost z telepatií. Telepatické zprávy přijímáte na úrovni emocí nebo na úrovni mentální mysli.

Vysílání a příjem myšlenek

Telepatie (neverbální komunikace)Jste chodící vysílač a přijímač, nepřetržitě zachycujete nejrůznější zprávy přicházející k vám z vaší komunity či od přátel. Linky telepatických zpráv k vám proudí nejen od lidí, které znáte, ale i od těch, které teprve poznáte nebo které jste znávali kdysi. Vstupuje do vás a vystupuje z vás bezpočet energetických vláken, přirovnatelných třeba k rádiovým vlnám, které vás spojují s ostatními. Veškerá komunikace a léčení začíná vysíláním a přijímáním zpráv na neverbální úrovni. Často pak následují slova, spolu s nimi však lidé vysílají spoustu nejrůznějších pocitů a obrazů, přenášených telepaticky.
Můžete se naučit regulovat hlasitost, přerušovat spojení, sledovat, co jde k vám a co od vás, a transformovat negativní energie v pozitivní. Nejsilněji přijímáte vysílání těch, které milujete a jimž jste otevřeli své srdce. Od těch, které jste znali před lety, nebo od méně blízkých přátel přijímáte spíše jemný šepot. Je důležité se naučit zesilovat a zeslabovat hlasitost, upravovat frekvenci příjmu a uvědomit si, jak zprávy přijímáte, zda emocionálně či mentálně. Kvalita vašich telepatických spojení totiž rozhoduje o tom, zda jsou vaše spojení pozitivní a nápomocná, nebo jestli vám budou překážet.
Telepaticky jste součástí větší komunity sestávající z lidí ve vašem sousedství a městě. Komunity sdílejí určité myšlenky, myšlenkové formy, které jsou pro ně typické, a tyto myšlenky jsou velmi skutečné. Každá komunita je balíkem energie. Zachycujete zprávy své komunity odevšad - z restaurací, knihkupectví, z obchodů a dokonce i z okolo projíždějících aut. Energii vnímáte na velice jemné úrovni. Když sedíte v restauraci, můžete vnímat pocity a myšlenky lidí kolem. Zprávy z vaší komunity nebo od sousedů přijímá každý z vás. Toto telepatické spojení je tím silnější, čím jste lidem fyzicky blíže.

Přejímání cizích emocí

Cítíte se vydáni všem těmto zprávám napospas? Klesá vám energie, když jste v blízkosti skleslých lidí? Můžete si rozvinout schopnost vybírat si, co si k sobě vpustíte. Většina z vás přijímá neverbální zprávy v emocionální rovině, zachytává emoce jiných lidí. Daleko lepší je přijímat okolní zprávy vyššími centry, protože když získáte informaci v podobě něčí emoce, kterou jste zachytili, máte tendenci považovat ji za svou vlastní. Tímto způsobem se mnozí ztrácíte a přestáváte jasně rozlišovat, kdo jste.
Představte si, že vejdete do místnosti a zjistíte, že člověk, kterého jste přišli navštívit, je velice nervózní a napjatý. Najednou začnete cítit i vy starosti, co se životem. Většinou si ani neuvědomíte, že jste zachytili emocionální telepatickou energii. Možná si jen řeknete: "Jsem nějak nevyrovnaný/á". Zprávy druhých můžete telepaticky zachytit třeba i cestou na návštěvu. Všimli jste si, že když se blížíte k domu vašeho hostitele, jste najednou šťastnější, anebo smutnější, unavenější nebo dokonce rozčílení? To vše jsou příklady přijímání emocionálních zpráv, které vysílají druzí. Dokud se je nenaučíte rozlišovat, budete mít pocit, že zažíváte své vlastní emoce.

Vnímání své energie

Abyste si uvědomili svou energii, soustřeďte se na sebe ráno, hned po probuzení. Každé ráno se cítíte jinak, máte na mysli něco jiného - lidi, které toho dne potkáte, nové věci, které vás čekají. Ráno po probuzení ještě nejste napojení na telepatické vysílání těch, s nimiž se sejdete, a jste si nejvíce vědomi své vlastní energie. Ptejte se sami sebe: "Jak se cítím?" Možná už se vzbudíte napjatí, anebo povznesení či šťastní. Zaměříte-li se na své pocity po probuzení, můžete si uvědomit stav, který vám bude referenčním bodem, k němuž se můžete celý den vracet.
Tak například: vzbudíte se celí šťastní, ale jakmile pomyslíte na to, že půjdete do práce a budete jednat se svým spolupracovníkem, přepadne vás napětí a nervozita. Vzápětí si všimnete, že máte depresi a jste nešťastni ze života. Pokud zapomenete, e jste se vzbudili s příjemnými pocity, můžete si začít myslet, že to vy sami jste napjatí a v depresi. Když si ale uvědomíte, jak jste se cítili po probuzení, bude vám jasnější, že nějakým způsobem přejímáte napětí a rozladěnost svého spolupracovníka.

Vnímání energie ostatních lidí

Zajímá-li vás, jak o vás lidé smýšlejí, podívejte se, jak se cítíte, když na ně pomyslíte vy. Musíte si však být vědomi, jak jste se cítili ráno nebo před tím, než jste na ně pomysleli, protože jinak nepoznáte ten rozdíl. Lidé jsou si neverbální komunikace vědomi. Bojujete-li s nimi telepaticky, říkáte-li jim v duchu: "Já nechci, abys se mnou takhle zacházel/a, už toho mám dost, tohle neudělám," jsou si tohoto vašeho vysílání někde v sobě vědomi, takže budete ve vašem vztahu prožívat možná ještě větší potíže nebo odpor. Možná nepřejímají přesně slova, ale vnímají vaši zprávu jen jako pocit, který z vás mají. Pokud nechcete, aby se od vás lidé odvraceli, posílejte jim myšlenky láskyplného přijetí. To mezi vámi vždycky otevře dveře.
Co když se vám neustále vrací na mysl určití lidé - myslí také oni na vás? Máte schopnost to zjistit. Když při pomyšlení na ně ucítíte odpor či nespokojenost z jejich strany, pak na vás nemyslí a vaše myšlenky vnímají jako vpád do jejich prostoru. A naopak, cítíte-li při myšlence na ně potěšení, máte příjemný pocit v srdci a snadno si je představujete a přemýšlíte o nich, pak vás srdečně zvou, abyste se s nimi spojili na telepatické úrovni.

Na co druzí myslí?

Máte schopnost poznat, co si myslí druzí. Prvním krokem je navodit si vyrovnaný, uvolněný pocit. Energii není možné vnímat zcela jasně, máte-li silné emoce. Chcete-li vědět, co si druhý člověk myslí, uvolněte se, zklidněte a co nejvíce ztište svou mysl. Můžete si představit, jaké to je být v kůži tohoto člověka a podívat se na sebe jeho očima. Pocit v pozadí, který máte při myšlence na druhé, je téměř vždycky pocit, který mají tito lidé, když myslí na vás. Pokud vám nedá spát, co si o vás myslí, je nejvýše pravděpodobné, že je trápí stejná otázka.
Když očekáváte, že vám někdo zavolá, ale on se neozývá, prozkoumejte své myšlenky a pocity, protože druzí je vnímají, když na vás myslí. Říkáte-li si v duchu, že se vám nelíbí, jak se k vám chová nebo že jej ve svém životě nechcete, může to být důvod, proč vám přestal volat. Uvědomte si, že lidé opravdu přijímají vaše telepatické zprávy, zejména v blízkých vztazích. Když vyšlete jasné rozhodnutí, druzí je okamžitě zachytí.
Vysíláním emocionálních zpráv ovlivňujete ostatní. Vaše vysílání zachycují všichni, kdo vás milují a komu na vás záleží. Lidstvo se stále více otevírá telepatickému propojení. Prostřednictvím této úrovně komunikace dochází také k největšímu uzdravování.

Problémy s telepatií v dětství

Mnozí jste vyrostli jako velice citlivé děti, vědomi si pocitů lidí kolem sebe, bombardováni bezpočtem zpráv přicházejících z vašeho okolí. Počátky vývoje takového intuitivního, citlivého člověka jsou spojeny s mnoha specifickými problémy. Mnozí jste byli extrémně senzitivní, starali se o pocity druhé víc než o své. Když někdo někomu ublížil, vnímali jste to, jakoby bylo ublíženo vám samotným. Snažili jste se chránit druhé před jejich bolestí a milovali jste lidi kolem sebe často na takové úrovni, na které vám vaši lásku nemohli vracet. Vyrůstat jako citlivé dítě znamenalo, že jste slyšeli i to, co je za slovy, a tak jste neustále dostávali od rodičů a všech ostatních zdvojené sdělení. Lidé vám odpovídali: "Ne miláčku, je mi fajn" a vy jste přitom vnímali jejich smutek nebo napětí. Nešlo vám do hlavy, proč jsou lidé tak necitliví či chladní, nebo zda jste snad jediní kdo tyto věci vnímá.
Někteří z vás jste měli pocit, jako byste se odlišovali od ostatních. Jako dítě jste mohli cítit, že nezapadáte mezi ostatní, a škola a její společenský život pro vás byly často velmi těžké. Jiní jste zase využili svou senzitivitu k tomu, abyste se dobře zorientovali a dokázali vždycky získat, co jste chtěli. Mnozí máte možná větší zkušenost s telepatií, než byste si přáli.Tento problém hezky odpovídá situaci, kdy přichází směsice zvuků z okolních bytů, z rádia a televize, které hrají najednou. A vy jste museli toto prostředí jako děti zvládat. Zachycovali jste bezpočet požadavků od nejrůznějších lidí a většina z vás se snažila je pilně naplňovat.

Telepatie - problém či dar?

Telepatie může být veliký problém, není-li pochopena správně, a dar a zodpovědnost, pokud ji porozumíte. Jste-li telepatičtí, můžete zprávy nejen přijímat, ale i posílat. Zároveň nesete zodpovědnost za to, co vysíláte k druhým. Většina z vás vysílá a přijímá svým emocionálním centrem, stejně tak ale můžete pracovat se slovy, což posouvá vaši komunikaci na mentální úroveň. Emocionální telepatii prožívá téměř každý, na rozdíl od telepatie mentální, kterou praktikuje jen málokdo. Díky telepatii jste schopni vysílat a přijímat jakékoliv zprávy. Dovede si představit, jak můžete tímto darem pomáhat ostatním?
Je důležité naučit se koncentrovat a soustředit svou mysl tam, kam chcete. Většinou je lepší myslet spíše na vyšší ideály než na stereotypy. Ve vašem vývoji nejde ani tak o práci, kterou děláte, ale o to, jak ji děláte a jak přitom přemýšlíte. Máte určité myšlenkové vzorce, které vám přes den probíhají hlavou. Vaší zodpovědností je vyladit tyto myšlenky na vyšší energetickou úroveň, protože druzí vaše myšlenky zachycují a jsou jimi ovlivňováni.

Přenos myšlenek

Lidé se často ptají: "Když na někoho pomyslím, znamená to, že myslí i on na mne? Kdo na koho pomyslel první?" To je zajímavá otázka, na kterou nejsou jednoduché odpovědi.
Když najednou zčistajasna na někoho spontánně pomyslíte nebo se vám před očima objeví jeho obraz, pak je dost pravděpodobné, že na vás také právě myslí. Pokud jde však o někoho, s kým máte dlouhodobý vztah, často na něj myslíte a zabýváte se otázkami vašeho vztahu, pak na vás daný člověk myslet nemusí. Představte si, že když na někoho myslíte, je to jako byste nahrávali na magnetofonový pásek. Nemusíte s ním či s ní být přímo ve spojení. Daný člověk si vaši zprávu poslechne, až jí bude otevřený. Lidé také nemusí slyšet vaše zprávy zcela jasně, nicméně nějak je zachytí.
Možná jste si všimli, že když si přejete, aby vám někdo zavolal, ozve se teprve za nějaké čas, když už na to třeba ani nemyslíte. Je to proto, že lidé obvykle potřebují na přijetí zprávy a zareagování určitý čas. Pokud ale jsou ve chvíli, kdy vysíláte, tiší, meditují nebo rozjímají, mohou ji zachytit okamžitě a hned na ni také zareagovat.

Jak chránit svou energii?

Víte si rady s lidmi, kteří odčerpávají vaši energii? Ze všeho nejdřív si uvědomte, že by to nikdy nemohli dělat, kdybyste jim to nějakým způsobem nedovolili. I když si říkáte, že nechcete, aby vás vyčerpávali, na určité úrovni jim to umožňujete. Pokud si nestanovíte své vlastní hranice, oni to za vás neudělají. Musíte si zcela jasně říct: "Už se nenechám vyčerpávat. Nepřebírám zodpovědnost za jejich život." - a pak se to stane. Nepřijmete-li zodpovědnost za to, jak se cítí, už vás nemohou obírat o energii.
Každopádně jim můžete v životě dál pomáhat, budete-li mít pocit, že je opravdu podporujete, aby našli svou vlastní sílu. Nebo jim můžete prostě posílat léčivé myšlenky lásky a míru. Když vyšlete milující a podporující myšlenku, kdykoliv na někoho pomyslíte, začnou také k vám přicházet zcela jiné zprávy od ostatních.
Někdy si možná říkáte, že není cesty, jak se odpojit. Tak to ale není. Jednou z cest je uvědomit si a přiznat, že máte rozhodně právo žít svůj vlastní život. Druzí se na vás mohou nalepit a brát vám energii do té míry, do jaké se cítíte zodpovědni za jejich štěstí. Obviňování a manipulaci mohou úspěšně používat jen proto, že jim to umožňujete svým přesvědčením, že jim něco dlužíte. Můžete si říct: "Jen oni mohou najít svou vlastní sílu, vytvořit si dobré pocity a pomoci si." Pak se nebudete cítit z komunikace s nimi tak unavení. Lidé vás mohou obírat o energii, jen když to dovolíte, protože máte pocit, že si nezasloužíte, aby vás nechali být.

Poslání deště a myšlenek

11. března 2015 v 8:58 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
Poslání deště a myšlenek




Životním posláním deště
je přinášet vláhu zemi
a k tomu ještě
vytvářet smutnou náladu
všude kolem

Prší a slzy padají brzy
i z očí těch co je mrzí
někdy slova
co měla zůstat
raději nevyřčena



Myšlenky v naší hlavě
mohou zůstat skryté
Můžem si s nimi pohrávat
a vybírat jen ty dobré

Někdy je krásné vysílat
myšlenky jeden k druhému
v nádherné touze
se setkat a dlouze
pak smíme se v myšlenkách
k sobě napnutých těšit

Jakobys vedle mne stál
a já byla na dosah
I když jsou mezi námi kilometry
a taky osud v našich knížkách
ještě nám nenapsali tentýž




Milovat

10. března 2015 v 23:11 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Milovat





Životním posláním ženy je milovat
To jediné je naše přirozené chtění
a touha naší duše v nás dává ženě
náboj do života když z Lásky jenom
nekonečně čerpá pro duše které v srdci
objímá a svírá něžně jako jejich matka

Je nekonečnou touhou mou býti s tím
koho v duši objímám a nemohu se nabažit
těch vzdechů které v duchu vysílám
k jeho duchovnímu sluchu
aby můj hlas naučil se rozeznat
až jednou se mnou šťasten bude
chválit Boha v Nebi




A každé noci usínám
s náručí plnou Lásky
kterou tě v mysli Lásko objímám
a skutečnou se stane vždy
když budem jeden druhému si věřit




Pochmurná nálada

8. března 2015 v 16:55 | Marie Bernadeta |  Otázky



Pochmurná nálada


Proklouznout jenom tak
skrze svou náladu pod psa
když se vše hroutí ze sna
Jaro nás ladí do nových časů
Je zima zatím
i když sluníčko svítí
Únava jarní nějak nás zmohla
kdypak nás vezme už lepší počasí
někam do života?




Bílá cesta

7. března 2015 v 20:45 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Bílá cesta

Už rozpouští se bílá cesta
a živá barva zase probarvuje lesy
A na obloze naděje nám svítá
že jaro jistě přinese nám teplo
které všechno živé zahřeje




A ještě v mojí mysli
svitl krásný obraz
míru mezi námi
který se k zemi tiše snáší
v podobě nalezených srdcí
kdekoli kráčím
nacházím jen Lásku
která ve mně hoří



Otisk zimy

7. března 2015 v 20:34 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Otisk zimy

Mám dlouhé vedení
a dá mi práci
pochopit co cenné je
a co je jenom prach

Nebeské království
jsem nalezla
A kdo ho vlastně
nehledá?

Jen bláhový je ten
kdo myslí že má vše
a přitom chudý je jak
neměl by zde nic




Až na ty dráty
usednou zas ptáci
a zazpívají píseň svou
tu kterou každé jaro
v sobě naleznou

Bude nám jako znovuzrozeným
když zima zanechá tu ještě vzkazy
a na památku možná ještě zrána
do oken nám bude kreslit

Dnes v lese zanechala zima
svůj podlý otisk kuního těla
a ukrást by nám chtěla
dotyk který v nás touha
život spatřit vykouzlila



Srdce jara

7. března 2015 v 20:02 | Marie Bernadeta |  Březen 2015


Srdce jara



Ještě se zima nevzdává
však v jejím srdci obava
sníh roztála a vprostřed
pomačkaná tráva prosvítá





I v lese srdce z kamene
jakoby procitalo vedle mne
a na obloze mraky kreslí vzkazy
že láska naše žití střeží




Jakoby modrá byla naděje
a bílá která nehřeje
jen věští
příští
krásné časy
až Slunce
rozhodne se
probudit zas skryté krásy





Umělý pocit

4. března 2015 v 21:54 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Tak umělý
je pocit můj
když toužím stůj co stůj
tě potkat
a nechci na osud
si tvůj i můj
trpělivě počkat

Je přece jasné
že ten svět
skutečný a živý
nelze uvidět bez víry

a kdo se za své city stydí
nebude už jiný
protože vyjeviti
všechno smí
jen tomu
kdo si zaslouží
dojít k jeho nitru

Jen tiše po špičkách
a v skrytu duše
smíme doufat
v neskutečné

že totiž láska
přichází vždy
tiše neviděna
a svobodou
nás spoutá



Pohled na svět

4. března 2015 v 21:41 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Když pokřivený pohled na svět
nedává nám poznat pravdu
a srdce naše není k utišení




pak čas je jistě strnout v čase
a pohledem na kameny
si připomenout
co nám život poskytuje
a jaké možnosti jsou
před námi




Jak kámen nepohnout se
ležet strnule
Tak naivní vždy zdá se
setrvávat v čase
s pokřiveným pohledem



co narovnat se může zase
i když zdá se
že to sami nesvedem
vždy zbývá ještě naděje




Však nad kamenem suchá tráva vlaje
ve větru co s mraky míchá na obloze



a já pak spolu s větrem nebe podepírám
svými pocity co na vzduchu se čistí
spolu se vším co mě trápí na chvíli




Mraky na obloze

4. března 2015 v 21:26 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Ohnuté větve nad křížem
sklání se k tělu Ježíše

A mraky na obloze
v postním čase
věští těžké situace
v našich životech




Jak černá saň
se z nebe dívá
ještě zima




a na otázky skrytě odpovídá sama
že nevzdává se snadno žezla
a kam by taky poraženě lezla
když jaro sotva dechu popadá




a do jiskření na rybníce
při západu Slunce
studený větřík jiskry kreslí
ze stříbra a ze zlata?




Řeka odpuštění

3. března 2015 v 22:43 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
Řeka odpuštění


Když stéká řeka úbočím mých stesků
Já zpívám píseň smutnou v lesku
Slunce které zapadá



A na víčka se snáší únava
Dál přes kameny voda
korytem se žene
a brousí tvrdost
ve své ruce

Mám náladu tak ostrou
jako řeka
která obrousila kámen
který v proudu bránil
celá léta
a nehnul se už z místa nikdy

Voda je ale trpělivá
omývá břehy
a oblázky z ostrých hran
si sama brousí

Kdo hledá na všem chyby
pochopí že odpuštění
je jak do vody vhodit kámen
který časem
když pod hladinou zmizí
obrousí a zjemní
a hlavně skryje lidským očím

Bůh oblázky už v řece odpuštění
nepočítá Co skryla řeka
obrušuje léta
a ostrost v srdci
na oblost dál brousí

Aby se skryla naše vina
vytryskla v Jeho srdci
tato řeka ve chvíli té
kdy na kříži Beránek probodený
svůj život Otci odevzdal


Srdce z kamene

3. března 2015 v 22:16 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach


Srdce z kamene


Když srdce jako z kamene
se celé zdá
Už není žádná naděje
víc lásky Bohu odevzdat

Proč srdce živé bije
v hrudi naší a proč pak
v kámen ztuhne raději
když duše musí
tělo svoje opustit?

Ta chvíle kamenného bytí
na cestu nám svítí
když tělo z hmoty odložíme
tak za oponou uvidíme
Život věčný

Jen prach jsme všichni
nic víc není
i hvězdy v prachu
světlo odkrývají

Když kámen rozdrolí se časem
tak život z něho vzniká zase

Kdo srdce z kamene však má
v tom život není již
Láska ta může jediná
život darovat i vzít




Pár vteřin z peřin

3. března 2015 v 4:57 | Marie Bernadeta |  Okamžiky
Pár vteřin z peřin


Rozsypané kousky rána
lepím k sobě jako malé střepy
nemohu je k sobě slepit
Taky kapka krve
obarvila první chvíle
rozespalých vteřin
Když jsem líně
svoje tělo
vyhrabala z peřin