Leden 2015

pokrač.

31. ledna 2015 v 21:39 | Kafka ( http://knihovna.orgfree.com/kafka/75.html ) |  citace
(980) Nahlížíme-li do tajemství říše lidského ducha, musíme pečovat o svou duši ke spasení. Není hmotná, je nesložená, bez částic, je duchovní podstaty. Nemůže být rozděle­na, nepodléhá zániku. Je svébytná a má dokonalou činnost sama v sobě. Nemůže se uvést do stavu nečinnosti, je bytím nesmrtelná, v sobě poznatelná, vše ostatní hmotné poznává bezprostředně. Dovede žít v těle i bez těla. Jakožto duch není vázána na prostor a hmotu. Z toho plyne, že život jednoduchého bytí je vyšší než složeného.
Božské kvality duše jsou věčné. Ovšemže není jako Bůh. Bůh je bytí nepřijaté, neome­zené, jsoucnost sama. Vše ostatní, co kolem vidíme, má jsoucnost přijatou, nahodilou a omezenou, prostě nemusí být. Člověk přijal jsoucnost od Boha. Teprve u něho nastane pro duši dokonalé poznání sebe. Proto je život člověka nesmírně cenným darem Boha. Jeho dosah neumíme zde na Zemi ani pojmout, ani si představit a domyslit. Člověk s duší není jevem náhody. Náhoda je lidskou pýchou vymyšlené slovo, aby se zastřela nevědomost.
(981) Není následku bez příčiny, každý následek má svou příčinu. Kdyby někdo tvrdil, že obilí nevyrostlo ze semene, že děti nebyly zplozeny, vůle není příčinou chtění a myšlenky vznikají bez myslícího, byl by právem považován za blázna. Co si máme mys­let o těch, kteří říkají, že svět a člověk povstali náhodně, sami od sebe, a nevěří, že Bůh je příčinou stvoření světa a člověka?
Podle nevěřícího neexistuje duše, nýbrž jen mozek, který vyrábí myšlenky podobně jako továrna zboží.
(982) Není rozumný ten, jehož názorem je pouze materialistická filozofie. Nehmotná myšlenka nemůže vzniknout z hmoty, protože nenáleží k témuž řádu. Hmota nemůže být fi­lozofickým základem, neboť ji lze přeměnit v energii. U člověka, jehož první základní tezí je závislost veškerého dění na hmotě, je zřejmé, že popírá existenci Boha, stvoření vesmíru a bytí nesmrtelné duše. Tento filozofický omyl vyvrací podvědomé dění subjekta. Pokusy v transu podávají objektivní pravdy. Jasně dokazují, že existuje skutečnost hmotná a sku­tečnost duchovní. Obě jsou vnímatelné našimi smysly a rozumovým poznáním. Základ člo­věka je duchovní. Hmota, materie, je podřízena jeho silám. Je to duch, jehož projev a akti­vita přinášejí poznání, co vlastně hmota je.
Moderním bádáním - pokusy se subjekty - získáváme důkazy, jasné představy a poznat­ky o lidské duši, Bohu a světě, jež odpovídají skutečné realitě.
(983) Vyšší vzdělaný rozum (naše myšlenka) správně poznává svět takový, jaký je. Ro­zum vědce dokáže rozpoznat, že v přírodě je řád, zákon, účelnost, dokonalost. Existují zá­kony Keplerovy, Newtonovy, Mendělejevovy, zákonitosti při dělení chromozomů buněč­ných jader, účelnost a dokonalost pudů v živé přírodě. Pudová podstata stavby včelího plástu má vždy stejnou hodnotu velikosti úhlu každé voskové medové buňky, což zaručuje největší obsah při nejmenší spotřebě materiálu. Udivují také "univerzální konstanty" vše­obecně platné, stálé a neměnné. Patří mezi ně např. rychlost světla, hmota elektronu, pro­tonu, elektrický náboj elektronu, gravitace a konstanta kosmologická. Všechny jsou jaký­misi mezními kameny relativity, základy světového dění. Všechno je ve stavu vzniku a zániku, pohybu a změny, jen základní konstanty nikoli. Na každém kroku, v zorném poli dalekohledu či v kapce pod mikroskopem, ve stéblu trávy i v kyčelním kloubu člověka, v konstrukci srdečního svalu apod. shledáváme řád. Řád, zákon, účelnost, dokonalost! Nelze vysvětlit řád bez POŘADATELE, zákony bez ZÁKONODÁRCE a vesmírný mecha­nizmus bez MECHANIKA! Vědecké pokusy a práce vlastně přibližují a nezvratně potvrzují existenci Boha. Pokusy dospíváme k souvztažnosti lidských duší s věčným řádem vesmíru. Smysl světa, to, co vládne jako věčná zákonitá nutnost, se projevuje v lidské duši, stává se v ní přítomnou skutečností. Z duše vychází smysl světa. Duševno není omezeno tělesností, neboť to, co vládne v duši, jsou řády. Nejlepším důkazem souvztažnosti lidských duší s věč­ným řádem vesmíru jsou teoretické matematické výpočty, aplikované do světa skutečnosti.
(984) Lidský duch mění svět, který ho obklopuje. Věda pozoruje a měří vnější vzezření věci a svou zkušeností a hypotézami určuje jejich podmínky. Podmínky našeho štěstí však nejsou fyzikálně-chemického původu, vycházejí vždy z našeho svědomí, z mravních a ná­boženských zkušeností. V evangeliu jsou světla, která doplňují naše duchovní nitro, aniž přitom musí být v rozporu s poznatky vědy.
(985) Nevědomost mnohých je tak velká, že nevěří v nesmrtelnou duši, ač na druhé straně uznávají výzkumy biologů, kteří vědecky dokazují, že existují různé druhy bakterií, které žijí stamiliony let. Byly nalezeny v horninách a kamenném uhlí a ožily natolik, že se začaly ve vhodné půdě rozmnožovat přesto, že prožily tak dlouhou dobu v několikakilome­trové hloubce pod zemí. Stamiliony let - takřka věčnost mohou žít i pouhé bakterie, které jsou bezvýznamným hmotným prvokem, složeným z částic. Prvokem, který podléhá dělení a zničení, a přesto dovede žít takřka nekonečným životem.
Cožpak jednoduchá a nesložená lidská duše, která je svou přirozeností neporušitelná, nemůže žít věčným a nesmrtelným životem? Jaké bude při smrti prohlédnutí všech, kteří její nesmrtelnost podceňují a popírají?
(986) Pozorný čtenář už ví, že subjekt ve 4. stupni hypnózy, poznal-li vlastní příjemné duševní stavy, nemá o uzdravení vlastního těla zájem a brání se do něho vrátit. Nezajímá ho světská rozkoš, sláva, majetek ani prostředí, které v hypnóze chápe jako nepokoj, bolest a utrpení. Uvědomme si, jak dokonalý musí být stav duše pří úplném odpoutání od těla a je­jím spasení!
V životopisech světců si vysvětlíme jejich pohrdání životem, majetkem a radostmi svě­ta: při zbožném rozjímání upadali do vytržení, v němž zakusili tytéž stavy duše jako sub­jekt v hypnóze. Ovšem s tím rozdílem, že mnohé blaho se prodralo až k vědomí jejich čis­tého tělesného života.
Mystik v extázi se k prožívání onoho blaha dostává boží milostí, zatímco subjekt s po­mocí hypnologa. Výsledek je proto odlišný. Mystik si svůj zážitek přenáší do vědomí, kdežto subjekt o stavu blaženosti podává pouze zprávu. Po probuzení z něho neví nic.
Věda má možnost si ověřit, že zprávy mystiků o jejich zážitcích jsou pravdivé.
(987) Duše touží po absolutním cíli - chce spatřit své bytí. Její vnitřní sláva, bytí a vlastnosti chtějí, aby byly poznány a milovány. Bůh vložil do duše touhu po sobě. Duše poznává, že ji čeká účast na božské přirozenosti, na životě neskonale vyšším - nadpřiroze­ném. Člověk se svou nesmrtelnou duší a neukojitelnou touhou po štěstí musí mít dostateč­ný cíl, jenž by byl schopen jeho tužby přiměřeně ukojit.
Bůh je čirý nekonečný duch, proto ho nelze přirozeně vidět a poznat. Poznání a pohléd­nutí na Boha je nadpřirozené. Stejně i světlo jeho slávy je nadpřirozenou čirou a trvalou kvalitou, která blaženým poskytuje účast na božské přirozenosti. Podle zásluh je menší či větší. Bůh zesiluje poznávací schopnost člověka. Je jen třeba, aby rozum byl nad ony zá­sluhy povýšen do jiného poznávacího řádu. Do takového, podle něhož poznává Bůh sám sebe... Tato nadpřirozená síla, kterou Bůh přidává rozumuje oním světlem slávy. Pohled na Boha je poznáváním duše, je to její vnitřní úkon.
Být účasten božské přirozenosti znamená mít účast na její činnosti, poznávat Boha po božském způsobu, podobně jako Bůh poznává sám sebe, tj. přímým pohledem. Světlo boží slávy osvětluje rozum čistých, spravedlivých a blažených, zesiluje poznávací schopnost a je základem lidské oslavy Boha.
Každý člověk dobré vůle, který zdravě a rozumně myslí a jasně poznává, vniká do tajemství skutečnosti. Pomocníkem jsou mu zjevené pravdy a Kristova nauka. Bez nich člověk žije v ne­jistotě, cítí svou opuštěnost a marnost života. Nemá jistotu o dosaženém poznání a vědění.
Velký filozof, učenec a myslitel, spravedlivý muž Aristoteles, který řešil problémy ži­vota, nevyřešil smysl a cíl člověka. Před svou smrtí pronesl slova: "V nejistotě jsem žil a v zoufalství umírám. Bytosti všech bytostí, buď ke mně milosrdná!"
(988) Lidská osobnost se zde na Zemi vyvíjí a vzniká pracně a těžce. Když se vytvoří, přijde smrt. Co potom? Zničí se i duševní osobnost?
Představa nesmrtelnosti není objevem filozofie. Je totiž nesnadno pochopitelná. Ale na­opak, uskutečněním pokusu je zcela jednoduchá a přirozená.
Mezi prostorem a vesmírem, mezi časem, formou a tělesem, časem a věčností, životem a nesmrtelností jsou zvláštní tajuplné vztahy.
Co platí pro prostor a jeho vztah k nekonečnu, analogicky platí pro čas a život, pro lát­ku a formu.
Zničí-li se však prostor zánikem hmotných světů, okamžitě vchází do nekonečna. Pře­šel-li čas, vchází do "věčnosti", do věčného trvání věčné přítomnosti.
(989) Je-li život u konce, vchází do věčného života, vrací se zpět k nesmrtelnosti. Člo­věk tak nastoupil svou cestu - putování do dobrodružného a slzavého světa. Pomalu však putuje do světa nesmrtelné věčnosti.
Člověk uvědomělý a rozumem vyrovnaný se zničení své pozemské zdánlivé skutečnos­ti nevzpírá. Ví, že zápasí o poznání konečné blažené skutečnosti, poznání samého Boha, svého Otce a Stvořitele.
"Bůh je" a "lidská duše je nesmrtelná" musí mít vliv na život myslícího člověka!
Duše, podoba a obraz Boha, rozum a vůle přežívají své tělo, neboť jsou svou povahou neměnné i po oddělení od těla. Co je složené, hyne samo sebou. Lidské tělo zaniká rozkla­dem, neboť je složené, porušitelné a měnitelné. S pozemským tělem zaniká živočišný du­chovní princip nižšího řádu: vegetativní a smyslová schopnost. Zůstává však jako vyšší vlo­ha ve schopnosti rozumu a vůle.
Lidská duše nehyne ani přímo, ani nepřímo. Je neporušitelná svou duchovosti a tím je nezávislá svou vlastní bytostí na hmotě. Má svébytnou a samostatnou nehmotnou činnost, vycházející z její podstaty, v níž se uvědomuje ve svém JÁ.
(990) Věda, duchovní síla a ctnost zdokonalují lidského ducha a vyžadují jisté odpoutá­ní od těla. Věda je dílo abstrakce. Čím více se duch povznese k nehmotnému, tím je vědění dokonalejší.
Zemřít znamená probudit se zcela zdráv se všemi bývalými schopnostmi a vzpomínka­mi, neboť náš pozemský život přešel do paměti, do vědomí duše.
Zemřít je požehnání události, která se jmenuje smrt. Proto vzbuďme chválu a pějme pí­seň smrti tohoto těla, neboť náš nesmrtelný a neporušitelný život duše spočívá v jeho nejlepší činnosti, tj. v jeho dokonalém poznání sebe, své duchovní podstaty, a v účasti na poznání blažených stavů plynoucích z jeho podstaty v účasti na boží lásce a na jeho přiro­zenosti. Tím člověk dospěje ke svému cíli.
(991) Pozemský život je spíše smrt a smrt je teprve život. Smrtí končí jen život tě­lesné hmoty. Pro duši nastupuje nejvyšší svoboda a nezávislost, ono skutečné rozvinutí plného života. Její vegetativní schopnost (do přijetí nesmrtelného těla) přešla do potenciál­ního stavu. Schopnost smyslová a rozumová se uplatňují přímo, bezprostředně, mnohem dokonaleji než ve spojení s tělem a než za pomoci oduší ve 4. stupni podvědomého dění. Rozum a vůle v pravé volnosti a svobodě plně uplatňují své schopnosti.
Duše, která se řídila mravními zákony, hledala pravdu a dobro a ještě nedosáhla úplné doko­nalosti, postupně si trestným očišťováním získává plnou účast na zdroji blaha, které jí poskytuje vlastní povaha. Její požitek se zvyšuje poznáním a pohledem na krásy, dokonalosti a velebnosti Stvořitelova díla celého hmotného i duchovního univerza. Duch, který si dobyl vyšší stupeň do­konalosti, má z účasti na boží podstatě a vyšším životě ještě vyšší požitky blaha a rozkoše.
(992) Veškeré poznání a paměť o životě tohoto světa je duším pro onen svět ponechána, neboť vše, co jsme poznali, přešlo do vědomí duše. Ve druhém životě každý pozná a uvidí všechny, kteří mu kdysi činili zlo. Uvidí jejich utrpení, oni zase jeho radost, avšak jeden druhému už nebude schopen pomoci. Ne proto, že by byla překážkou vzdálenost či nepří­stupné místo, ale proto, že duše zlých lidí žijí ve stavu nesvobody, jaký si samy připravily.
Duše spravedlivých nebudou mít s neštěstím a utrpením zlých duší už žádnou útrpnost. Soucit, strach, bolest a zlo ustoupily. Pro duši už nebude noc ani tma, ale jen stálé světlo.
Spravedlivé duše budou vědět o veškeré činnosti tohoto světa, vidět jeho další rozvoj, avšak vznešenější a dokonalejší věci budou přednější a zastíní zájem o něj. Budou vidět také všechny známé a milé, které svým odchodem opustili, avšak bude jim bližší cizí, mravně dokonalejší duše než duše mravně nižší, byť by to byla jejich vlastní žena, matka nebo dítě, užívající už svobody rozumu.
(993) Ptáte se, kde duše po smrti budou? Zda na planetách či některém jiném místě ves­mírného prostoru? Spravedlivé duše, které dosáhnou absolutní svobody, volnosti ducha, ro­zumu a vůle budou všude tam, kde bude jejich zájem a vztah ke Stvořitelovu dílu. Zlé duše takový zájem mít nebudou, protože ho pozbyly. Zlo omezilo jejich volnost a svobodu, du­ševní stav zaujal temnotu, která je místem všech špatných činů, zvěčnělých v protonaci. Ale také duše, které nedošly dokonalosti, se musí očistit podobnými způsoby. Podle síly viny nastoupí do podobného stavu jako duše zavržené. Jejich volnost a svoboda jim je na určitý čas (který chápou i na onom světě) odepřena.
Od hmoty osvobozený duch není závislý na prostoru, času a hmotě. Úžasné vzdálenosti a tíže hmotných těles pozbyly pro duši svou hrůzu - staly se přístupnými. Duše z podstatné dokonalosti, z pouhého "chci" nastoupila přítomnost na kterékoli planetě. Čas zmizel a stal se věčnou přítomností. Duše ovšem nepozbyla vrozené schopnosti chápat hmotu a ní závis­lý čas a prostor, neboť pro ně má smyslovou a rozumovou vlohu.
(994) Duše není na stvořeném prostoru závislá. Svou přítomností ho nemusí zaplnit, pro sebe ho nepotřebuje. Má však schopnost zaujmout velkou část prostoru najednou a být v něm všudypřítomná. Všechny duše, které kdy naše Země hostila, mohou ve své schop­nosti, všechny pospolu, zaujmout nejmenší myslitelný prostor - např. prostor jednoho ato­mu, a přitom budou mít tolik volného místa, jako by zaujaly celý vesmír. To znamená, že čas, prostor, tíha a velikost hmoty ustoupily před volností, svobodou a dokonalostí podstaty ducha. Duše totiž může žít, projevovat se a být blažená i mimo stvořené věci.
(994a) Podstata nesmrtelného principu duše v sobě má nekonečný a neznámý zdroj vloh, schopností a vlastností, z nichž se v životě uplatňuje jen nepatrná část. Ke zdroji duševních schopností nás přibližuje jen pokus v trascendentním stavu duše. To, co poku­sem objevujeme, nás přímo udivuje. Shledáváme, že tyto duševní dary nejsou určeny pro život na tomto světě. Subjekti říkají, že pokusem získáváme jen jejich nepatrnou část. Tyto dary jsou dány potenciálně a existují pro činnost duše v obdobích, jimiž bude život procházet, v latentním stavu. Bůh je stále činný jako stvořitel, tedy i lidská duše je stvo­řena k božímu obrazu a musí i na věčnosti uplatňovat svou tvůrčí činnost. Teprve tam uplatní a postupně rozvine svůj úžasný zdroj vloh, schopností a vlastností, které do její podstaty vložil Bůh.
Duše ve svém rozvoji a zdokonalování projde vývojem postupného nazírání, poznání a uplatňování svých schopností, takže vývojové skoky se nekonají.
(994b) Bůh člověka povýšil do nadpřirozeného řádu, takže jeho konečným cílem je pa­třit na Boha a jeho poznání. Jako záruku, vstupenku do tohoto nadpřirozeného života, vlo­žil Bůh do duše prvních lidí posvěcující milost. Jen v zahledění do Boha a jeho poznání v účasti duše na samé boží podstatě je nejvyšší cíl člověka a také zdroj všeho poznání lid­ské duše. Proto první lidskou snahou musí být žít a také zemřít v boží milosti. Kristus usta­novil svátost pokání, abychom kdykoli tuto ztracenou milost mohli získat zpět. Jinak se lid­ská duše ve své podstatě i existenci mine se svým konečným cílem, ke kterému byla stvořena a kterým je účast na božím životě.
(994c) Nesmrtelný rozumový princip duše tvoří v tomto životě jednotu -jednu duši - s nižším živočišným pudovým duševním principem, jehož základnou je hmota, kterou v té­to jednotě uschopňuje k ústrojnému bytí. Vegetativní a smyslová duše jsou schopny exis­tence jen ve spojení s hmotou. Nesmrtelný princip rozvíjí v pozemském životě jen nepatr­nou část vloh, schopností a vlastností.
Po odloučení hmotného těla a jeho živočišné duše se rozumový princip, který je nehmot­né a neenergetické podstaty, postupným vývojem rozvine. Bude to vyšší duševní růst v očiš­ťování a zdokonalování, jakož i rozvoj potenciálně daných duševních vloh, schopností a vlastností k dokonalejší činnosti a poznání jak sebe, tak věcí stvořených i duchovních.
(994d) Po období světského života nastoupí nesmrtelná duše, osvobozená od hmoty, další období, kdy dojde ke spojení duše s nesmrtelným oslaveným tělem i s jeho vegetativ­ní a smyslovou duší, která už bude pod absolutní vládou rozvinutého rozumu a vůle a ve­jde s ní do trvalé jednoty.
Subjekt K. jasně poznával, že i hmota projde postupným vývojem, než nastane spojení s duší a oslavení těla. V tomto vyšším životě dokonalého těla, v rozumu a vůli osvícené duše, bude člověk postupně rozvíjet a uplatňovat další vlohy, schopnosti a vlastnosti, patří­cí tomuto oslavenému životu. Tento život vysoké mravní úrovně bude mít účast na blahu a dokonalosti vlastní podstaty, na díle Stvořitelově, a postupně i na podstatě boží. Duše ne­může být bez činnosti, rozvine své potenciální dané funkce, náležející tomuto dokonalému a věčnému životu.
(994e) Lidská duše je velkým tajemstvím, má úžasný potenciál, který se může v dalším životě stále zdokonalovat. Základ k posmrtnému životu je dán už na tomto světě. Čím vyš­ší je stupeň ctností, které člověk uplatňoval a o jejichž rozvinutí a zdokonalení se snažil, čím více je mravně dobrých skutků, tím větší je blaho a odměna ve stavu oslavení. Ti, kdož mravní život a snahu po dokonalosti zanedbávali, budou předstiženi těmi, kteří žili a ze­mřeli ve stavu vyšší dokonalosti.
Blažený posmrtný život spočívá na našem vnitřním chtění a snažení být dokonalými. Je to ale i snaha po vědění, touha po umění, poznání a tvoření. Kdo se nepřičiní, nerozvine plně svůj duševní zdroj ani nyní, ani v posmrtném životě. Rozdíly mezi lidmi jsou v životě současném i budoucím.
(994f) Prvky blaha spočívají ve svobodě a volnosti ducha, v rozvinutí duševního zdro­je, v účasti na vlastní podstatě, ve vztazích k hmotnému a duchovnímu Stvořitelovu dílu, ve vlastním tvůrčím konání a účasti na boží podstatě. Lidský duch uplatňuje svou existenci a činnost v prostoru větším, než je naše Země, čímž plně rozvíjí svobodu a zvyšuje své bla­ho. Kdo nebude mít onu vstupenku, že zemřel v posvěcující milosti, tyto dary neobdrží. Jeho duševní zdroj se nerozvine přirozeným směrem a vztahy z duševní temnoty se obrátí k vlastnímu trápení a ke zlu. Odměna všem bude rozdílná, ale spravedlivá. Jedni budou mít účast jen na blahu vlastní podstaty oslaveného těla a duše. Jiní ji zvýší o vlastní tvůrčí čin­nost a účast na hmotném a duchovním Stvořitelově díle, nebo dosáhnou rozdílné účasti na boží podstatě. O lidském životě je nutné vážně přemýšlet a zajistit si jej. Při náležitém po­učení a osvětlení je těžkým hříchem svobodné a dobrovolné přestoupení přirozeného mrav­ního řádu a božího zákona.
(994g) Člověk je prvotinou všeho tvorstva. Jeho konečným cílem je život s Bohem. Za­chránit se může jen poznáváním a plněním božích pravd, čímž se naplní Kristovo vykupi­telské poslání. Nevědomost a lhostejnost k pravdám je příčinou ztráty nebe a kořenem vše­ho zla, je stálou brzdou k uplatnění rozvoje ducha. Chceš-li se obrodit a najít správný život, přejdi na hlubinu duchovního zdroje, křesťanských zásad a pravd. Pak budeš vědět o duši v těle a že máš mít Boha v duši.
Mnozí věří, že lidská duše se musí na tomto světě tak dlouho převtělovat a odčiňovat napáchané zlo, dokud nedojde k mravní dokonalosti. Své určení dotvrzují shodnou souvis­lostí různých vizí trestného očišťování za dřívější přečiny. Subjekti uvedení do 2. až 3. stupně transu jim tyto přečiny vykládají a osvětlují. Tento názor je však mylný. Víme, že náš organizmus je nositelem fylogenetické usazeniny. Pokusem shledáváme, že ze stavby lidské buňky (hlavně z jádra a protoplazmy) se uvolňují různé zářivé částice některých dru­hů pyrotonů, silotony a megatrony. Jiné druhy pyrotonů jsou svým pohybem od možnosti ke skutečnosti nositeli realizace celého života našich předků.
(994h) Lidské tělo je svými částicemi mikrokosmem celého lidského pokolení. Částice aktivují duši v podvědomí silou reflexe pro nějakou činnost. Podvědomí subjekta u nich vidí a z nich čerpá celé životy individuí, a z nedostatku soudů, které podvědomí postrádá, nerozlišuje dnešní podstatu duše od dřívější. Popisuje jen to, co vidí. Uvádí v souvislost dřívější zločin a příbuznost existujícího zla či trestu.
Mnozí subjekti mylně vykládají tuto domnělou souvislost nedostatečnou hloubkou hyp­notického spánku a nedostatečnými rozumovými soudy. Tuto domněnku hájí i mnozí mys­litelé. Hodí se jim totiž pro volnější a méně odpovědný život, neboť jsou přesvědčeni, že reinkarnacemi dosáhnou vyššího života. Na této Zemi probíhá život jen jednou. Potvrzují to subjekti ve 4. stupni hypnózy. Z toho plyne, že se nikdy do nynějšího hmotného těla ne­vracíme. Tvrdím, že převtělování (metempsychóza) neexistuje.
Popis posmrtného života, aktivity, stavů a trvání duševní osobnosti poskytlo na mé do­tazy samo podvědomé JÁ mého subjekta K. z pravd, které poznal a jež jsou jen pouhým zá­bleskem skutečnosti, nesmrtelné věčnosti.


pokrač. Stav duše v oduší

31. ledna 2015 v 21:37 | Kafka ( http://knihovna.orgfree.com/kafka/75.html ) |  citace
pokrač.

http://knihovna.orgfree.com/kafka/75.html

Duch se osvobozuje, jen když vychází ze sebe. K tomu je třeba sebevzdělávání a pře­mýšlení o sobě samém. Kdo o sobě přemýšlí a vzdělává se, jeho život bude Čistý a vědo­mostmi udivující. Život ho bude takřka násilím zdvihat do výše.
Zdravou rozumovou činností musíme změnit a vytříbit chybné názory a zvyky, neboť odporují zásadám lidského poznání.
(954) Dne 21. června 1943 po šesté hodině ráno zemřela manželka mého přítele V. Následující den v deset hodin večer (40 hodin po jejím úmrtí) jsem provedl pokus se sub­jektem paní L. V hypnóze jsem její duši poslal k zemřelé, aby zjistila příčinu smrti. Sub­jekt vypověděl: "Zemřelá je silně tuberkulózní. Tuto nemoc mají v rodě. Onemocněla ne­dovoleným zákrokem, náhlým prudkým chorobným krvácením, spojeným s horečkami. Tuberkulózní bacil se silně rozmohl, a nemocná zemřela slabostí srdce." Na otázku, zda je duše zemřelé ještě přítomna ve hmotě oduší, jsem se dověděl, že ano. Kromě toho sub­jekt sdělil, že je už ze dvou třetin uvolněna od hmoty, ale že nemá ještě úplné vědomí o svém bytí. Zeptal jsem se: "Můžeš dosáhnout, abychom s ní rozmlouvali?" Subjekt: "Snažím se, ale je u ní bytost, která ji ochraňuje!" "Nevěř, u zemřelé je její manžel, kte­rý neví, co zamýšlíme!" Subjekt pozoruje, ustupuje, zachvívá se a říká: "To není bytost pozemská, nemá tělo jako ta žena, je to bytost duchovní, nehmotná, v duši krásná a vzne­šená, dokonalejší než já, a mám před ní velkou bázeň. Nechce, abychom rušili odloučení duše od těla té dobré paní."
Přikázal jsem: "Zeptej se té bytosti, kdo je!" Načež subjekt odpovídá: "Chci, ale nemo­hu, brání mi moje spojení s jemnou hmotou, s takovou, s jakou je spojena ta paní. S její duší však ještě mohu mluvit."
(955) "Dobře, ale musíš zjistit, proč je přítomna ta bytost!" Subjekt po chvíli ticha od­povídá: "Vidím, jak duše té paní je chráněna před vlivy jiných nižších zlých bytostí i na­šich zásahů pro případ, že bychom jí chtěli ublížit." Proto jsem se už dál na přítomnou by­tost neptal, ale žádal jsem subjekta, aby se zeptal zemřelé, zda má nějaké přání, které bychom mohli vyřídit jejímu muži. A také, zda ví, co se s ní stalo.
"Ano, uvědomuje si to, odloučení a smrt ale přišly tak náhle, že měla ještě mnoho co říci, ale nyní je jí tak krásně. Ví také, že jsme ji probrali k vědomí (vědomí: činnost duše probuzené v oduší), a ví, že na ni působíme!"
"Tedy se jí zeptej, zda by chtěla zpátky na náš svět!" Subjekt: "Ptám se, ale říká, že už nikdy, že žije v samém jasu."
"Představ jí jejího muže a děti!" Subjekt: "Má zájem jen o dceru, která ještě potřebuje matčinu ochranu. Je nedospělá a slabá. Chce, abychom vyřídili otci, aby na dceru nezapo­mínal, až změní svůj život. Říká, že ostatní záležitosti jsou malicherné, kromě lásky k Bo­hu." Přikázal jsem: "Pozdrav ji! Už ji nebudeme rušit. Pouze vypozoruj, jakou dobu bude duše ještě spojena s oduším." Subjekt odpověděl: "Vidím, jak nyní duše opouští hmotu rychleji než na začátku smrti. Zítřejšímu pohřbu však bude ještě přítomna."
Po pokusu jsem usoudil, že ona cizí duchovní bytost mohla být jen bytostí andělskou. Mimo duchovní bytosti zlé jsou i bytosti dobré, také duchovní podstaty, jimiž Bůh chrání své věrné při smrti.
(956) Při umírání osob mě subjekt K. často upozorňoval, že ty duše, které za pozemské­ho života hledaly, respektovaly a řídily se božími zákony a pravdami, byť i náhle zemřely v těžkém hříchu, mají ještě možnost zlých skutků litovat. Tato možnost jim je poskytnuta v té době umírání, kdy duše opustila buněčnou soustavu natolik, že už dlí výhradně v oduší - je to v době porušenosti a pohasínání esplan, asi za 25-40 hodin po fyzické smrti. V té době duše znovu nabývá uvědomění svého JÁ, jakož i užívání rozumu a vůle.
Duše, která se za pozemského života řídila mravními zákony, hledala dobro a pravý cíl ži­vota, ozdobila esplana a své nitro věčnými pravdami. Nesmírně získávala tím, že tyto věčné vzory, ještě existující v pohasínajících esplanech a ve vědomí duše silou své vlastní reflexe, upozorňují na sebe a na stav možné záchrany svobodným rozhodnutím pro dobro nebo zlo.
(957) V hypnotickém spánku 4. stupně je pozoruhodné sledovat svobodu duše nemoc­ných. Navštěvoval mě mladík těžce nemocný tuberkulózou a žádal, abych ho uspal a pou­žil jeho vlastní duševní síly, která by pak sama z podvědomí působila k uzdravení těla. Mla­dík se chtěl za každou cenu zachránit. Úzkostlivě lpěl na životě, takže hledal všemožné cesty k uzdravení.
Byl to rozený subjekt. Velmi mě zajímal, protože se lehce dostával do 4. stupně hypnó­zy. Aby jeho duše mohla mé zdravotní rady a příkazy přijímat, bylo třeba ho uvést pouze do 2., nejvýše 3. stupně. Jestliže jsem použil 4. stupeň a ponechal duši uspaného prožít du­ševní štěstí, bylo po zdravotním léčení. Duše, prožívajíc vyšší pocity, se už o tělo nezají­mala. Podívejme se na nemocného při jednom takovém spánku:
Ptám se: "Vidím, že jsi nadmíru spokojený a šťastný. Jak dlouho tě mám v tomto štěstí po­nechat?" Odpověděl: "Jsem šťastný sám v sobě a chci v tomto štěstí zůstat stále." "To není možné. Před uspáním jsi mne žádal, abych ti v průběhu hypnózy připomněl, že chceš pomocí oduší oživit a uzdravit své tělo. Proto povzbuzuj své tělo a chtěj ho přivést k uzdravení!"
(958) Po chvíli se ptám na výsledek a nedostávám odpověď. Na opětovnou otázku mi odpověděl: "Vidím to tělo, a nebudu ho uzdravovat. Ať nežije! Pojďme od něho pryč, pů­sobí mi trýzeň a není v něm dobře!"
Odporuji: "Podívej se do esplan, kde máš plno touhy a přání být zdráv!" Chvíli pozoru­je a říká: "Ten nemocný měl bláhové přání. Nevěděl, že bez těla mu bude líp. Vy víte, jak je mi dobře, že už nemám nemocné tělo."
Navazuji otázkou, jaké tělo má nyní. Odpověděl: "Jsem ještě v těle, ale v jiném, doko­nalejším. Je z lehce hmotné látky, takřka duchovní, pro můj projev uzpůsobené. Netíží mě, nepůsobí bolesti a je rychlé jako moje myšlenky. Kde chci být, je všude se mnou."
(959) Na dotaz, kde vzal nové tělo, říká: "Uvolňuje se a vyzařuje z tohoto uspaného, z velkého množství tělísek" (částic buněčných jader). "Byl bys s novým tělem věčně spo­kojený?" Odpověděl: "Od tohoto zářivého i hmotného těla se za 8 týdnů oddělím, ale budu žít věčně. Chci mít krásné tělo. Ano, toto zářivé tělo je k tomu určeno." (Pozn.: nábožen­ství nás poučuje o oslaveném těle, ovšem zasloužíme-li si je.)
Přerušil jsem hovor námitkou, že musíme léčit choré tělo. Subjekt: "Nebudeme toto oby­čejné tělo léčit. Je už pozdě, neuzdravíme je. Neposílejte mě do něho, takto je mi krásně."
"Mýlíš se, musíš se svého těla vrátit, stále s ním žiješ a natropil jsi s ním mnoho špat­ností. Podívej se do esplan a do protonace. Všechno musíš odčinit ctnostným, příkladným a zbožným životem, lítostí nad špatnými činy a jejich vyvážením činy dobrými. Pak, až později opustíš choré tělo, budeš věčně šťasten."
Subjekt po dlouhém mlčení: "Pusťte mě, všechno jsem viděl, musím zpět do těla, po­mozte mi." Zalekl se. Pocítil nutnost včasného očištění.
(960) Za 8 týdnů jsem ve svém bytě uspal subjekta K., abych mohl při umírání zmíně­ného pacienta sledovat odpoutávání jeho duše. Nadešla předpovězená 4. hodina odpolední, kdy nemocný začal umírat. Přikazuji subjektu, aby se s nemocným spojil a ani na chvíli ho při umírání neopouštěl a aby mi celý postup hlásil. Zajistil jsem se předem spoluopakova­nými sugescemi, že s nemocným nikdy nepůjde, že zůstane stále se mnou.
Subjekt popisuje: "Cítí jen nepatrnou bolest, protože jeho tělo málo září, oduší je nejví­ce v hlavě a kolem ní, duše se bojí a děsí. Vidí všechny své činy, celý život. Soustředila se ve svém centru v mozku, a proto všechna esplana silně září. Je u něho kněz a mluví spolu o všech jeho činech. Kněz mu říká, aby litoval svých hříchů. Poslechl a kněz mu dává roz­hřešení. Esplana už tolik nezáří. Už nevidím tak jasně jeho zlé skutky. Nebojím se už, je to krásné, budeme s ním. Jdou sem lidé (pozn.: kteří směli vstoupit po svaté zpovědi). Kněz mu podává Nejsvětější svátost. Jak jsme šťastni, její blízkost a světlo působí na všechny z nás - on už své zlé činy nevidí. Já je ještě vidím, ale slabě. Je zde krásně, chci být stále s ním. Kněz se modlí. Říká, že už umírá. Všichni pláčí. Neumírá, je živ - sám mi říká, že žije - že jim to musíme oba říci. Už jim říká, aby neplakali, že je živ a mezi nimi. Že je ve­lice šťastný, ať se radují s ním. Oni však stejně naříkají, neslyší jeho hlas, pláčem ho ruší a znepokojují. Matka mu tlačí na oči a dává na obličej mokrou látku. On to neví - nerušte! Je nám krásně, neplačte, vždyť jsme zde!"
(961) Po několika rozkazech se mi podařilo odvést subjekta od duše zemřelého. Druhý den po poledni jsem ho znovu uspal, aby sledoval odpoutávající se duši.
Byla jedna hodina po poledni. Ptám se: "Jsi v přítomnosti zemřelého? Je jeho duše ještě přítomna v oduší?" "Ano, je!" Otázka: "Ví o tom, že jsme u něho?" Subjekt: "Ano, ale nemá o nás už takový zájem." Ptám se: "Je jeho duše stále spokojená a blažená?" Odpo­věď: "Už k němu tolik nemohu, je málo spojen s oduším. Právě vidím spolu s ním celý jeho život v protonaci. On ho vidí také dobře, ale už se nebojí."
"Je při tom stále šťastný?" "Ano, má krásné pocity, které vám nedovedu sdělit!" Ptám se dále: "Jsou to krásné duševní pocity shodné s tvým cítěním?" Subjekt: "Jeho jsou jiné, doko­nalejší. Nemohu je plně prožít, jako vy nemůžete prožít moje. Bude však ještě trochu trpět, neboť vidí svůj dřívější život v protonaci, avšak blažený klid duše od něho už neodejde."
(962) Viděli a sledovali jsme duši při odpoutávání od těla člověka, který v důsledku své nemoci vedl poměrně dobrý život. Často jsem sledoval stav duše při umírání u lidí, jejichž život vtiskl do esplan a protonace více špatností a zla, kteří zemřeli v tom, v čem žili. Aniž bych podrobně popisoval podobné pokusy, dovede si čtenář jistě představit, jaká bída a hrů­za se umírající duši zjevila.
Subjekt vídal, jak umírající hříšníci pociťují duchovní hlad, jak se jejich vědomí duše probouzí a všechno z dřívějšího života přichází k uvědomění. Pozoroval duševní bídu a za­temnění, ošklivost a hrůzu z napáchaných nepravostí a zlotřilostí. Je to strašlivé temné hnutí duše, umrtvující v ní vše, co by ji přivedlo k blahu. Je to jev, který působí v prvních chví­lích probuzení do druhého života.
V protonaci subjekt vidí napáchané hříchy zemřelého, které jsou metlou nejen jeho, ale všeho lidstva. V jeho duši je vše zasmušilé, temné a chladné - neukazuje se nic hřejivého. V jiných případech zase sleduje, jak skutky nevinnosti, utrpení, pokory, víry a odevzdání se do vůle boží zhoubnou činnost oslabují, překonávají a maří. Vidí, jak modlitba kolem sebe šíří požehnání a jak účinnou milost přináší ke spáse jiné duše. Vidí zázračné působení mi­losti, jak paprsky požehnání působí na ty, kdo jsou přítomni oběti mše svaté. Vidí v temno­tě lidské bídy také světlé body, lidi, kteří milují spravedlnost a ctnost, šíří kolem sebe svět­lo požehnání a blaha.
(963) Subjekta jsem probudil a uspal jsem ho znovu týž den před půlnocí, tedy 30 ho­din po smrti nemocného. Přikazuji: "Spoj se znovu s duší zemřelého!" Nastala dlouhá přestávka. Pak subjekt řekl: "Je s oduším už jen málo spojen. Ještě je zde, ale nemohu k němu." "Prožívá ještě ono blaho?" ptám se. "Už se moc uvolnil od hmoty oduší, takže k němu nemohu. Za tři hodiny jeho spojení s oduším skončí." Na otázku, co bude dál s jeho duší, subjekt neodpovídá. Dospěl k tajemství, do kterého nemůže proniknout, ne­může už číst taje z vědomí duše zemřelého. Může poznat jen ty, které žijí v esplanech, v protonaci, a ty, které se projevují skrze oduší. Může však přijmout, co duše sama chce bezprostředně sdělit.
Připomínám subjektová slova při podávání Nejsvětější svátosti: "... její blízkost a svět­lo působí milostí na nás všechny."
Při jednom pokusu jsem šel s uspaným subjektem K. kolem kostela. Najednou se zasta­vil v místě, kde byl hlavní oltář. Měl jsem ho k pokračování v chůzi, ale subjekt říká: "Za­sáhla nás milost blaha a pokoje, zůstaňme zde!"
Při jiném pokusu, kdy byl uvolněn směrem ke kostelu v době mše svaté při pozdvihová­ní, řekl: "Světlo milosti z pozdvižené svátosti dosahuje i mimo kostel. Projde-li právě ko­lem zatvrzelý hříšník, síla milosti způsobí, že mnohý bude spasen i bez svého přičinění."
(964) Měl jsem příležitost osobně (bez subjekta) pozorovat uvolňování duše umírajících osob. Např. jsem sledoval smrt 80leté stařenky. Lékař i příbuzní kolem jejího lože prohlá­sili, že duševní život pohasl, že je v agonii, ze které se už neprobere, že už o sobě nic neví. Pokusil jsem se ji silou vůle a útoky na její podvědomí probrat k vědomí a k řeči. Podařilo se mi to. Na mé dotazy odpověděla, že ví, co mluvíme a co si myslíme, jak vše připravuje­me pro její pohřeb, a že nás chvílemi i vidí. Nato znovu upadla do bezvědomí. Za šest ho­din (v jednu hodinu po poledni) jsem se přišel na stařenku podívat. Za velké duševní ná­mahy jsem ji znovu probral k vědomí. S vypětím mi řekla, abych ji už nerušil, že odchází a je jí dobře, tak krásně, jak jí ještě nikdy nebylo, že ji nic nebolí, ale že má jedno přání: večer v 9 hodin ji přijde navštívit její přítelkyně. Chtěla, abych jí vyřídil vzpomínku a po­slední sbohem. Ví, že až přijde, už ji neuvidí živou. Po těchto slovech za necelou minutu nastalo chroptění a stařenka skonala. Byla na smrt dobře připravená.
K deváté večer jsem šel znovu k zemřelé. Za chvíli vstoupila paní V. s myšlenkou, že svou přítelkyni ještě najde živou. Zeptal jsem se jí, v kterou dobu se k návštěvě rozhodla. Řekla mi: "Kolem šesté jsem šla nakoupit a dověděla jsem se, že moje přítelkyně umírá. Rozhodla jsem se, že ji hned po večeři navštívím." Zemřelá nám však její návštěvu ohlási­la už o 5 hodin dříve.
Z uvedeného je zřejmé, že umírá jen tělo. Duch se osvobozuje. V uvolněném oduší nás vidí, zná naše myšlenky, probouzí se ve svých schopnostech a vidí děje, které se mají tepr­ve stát.
(965) Z předchozích pokusů poznáváme, že lidská duše - odlesk Boha - je stvořena pro šťastnou věčnost, neboť je v ní zdroj nesmírné blaženosti, a touží po věčném a trvalém bla­hu, štěstí a spojení s Bohem.
Překážkou jí však je nynější tělo a svět se svou zlobou a trampotami. Jen bible nám dává vysvětlení, že první člověk ve zkoušce neobstál, a sám se hříchem připravil o posvě­cující milost spojení s Bohem. Následkem bylo zatemnění rozumu a vůle, smrt těla a svízel světa. Bůh se však nad člověkem slitoval. Stanovil a zjevil mu zákony, přikázání, různé mi­losti a svátosti, aby mohl ze své svobodné vůle šťastně vyvést svou duši z vězení těla a svě­ta. Tuto cestu k absolutní svobodě a blahu si však musíme vezdejším životem proklestit.
Hřích prvních rodičů, který přechází na veškeré potomstvo, se dá pozorovat jak z fyzi­kálního hlediska, tak i na dědící hmotě, jejím zatížení, v její povaze a psychických vlast­nostech. Pralátka, tento hmotný element, vyšla ze Stvořitelovy ruky a vzhledem k svému božskému původu jím byla pro výstavbu všehomíra posvěcena. Z této hmoty bylo učiněno tělo člověka, který ji jako první ze svého rozumu a vůle hříchem znesvětil, a tak ji zatížil dispozicí pro zlo.
O působnosti našich myšlenek na hmotu nás poučují esplana a protonace, které je v so­bě hmotně a nesmazatelně udržují. Ze zákona dědičnosti už víme, že hmota buněčného já­dra v sobě poutá charakteristické rasové znaky národů, vlohy, sklony, vlastnosti, podobu, charakter jednotlivců, které se dědí z pokolení na pokolení. Nemohou-li se někdy projevit, nemizí, ale čekají třeba celá staletí na vhodnou dobu, aby se uplatnily. A tak první zlo zů­stalo nerozlučně spjato s hmotou a dědí se z potomstva na potomstvo, nese v těle stopy a je příčinou dispozice k osobnímu hříchu.
(966) Mnohý čtenář je sveden myšlenkou, že když lidská duše vlastní nevyčerpatelný zdroj štěstí a blaha, nemůže ji o něj nikdo připravit. Může se i domnívat, že někdy není hří­chem zkrátit svůj život, neboť vtíravá myšlenka zbavit se nesnesitelného tělesného a dušev­ního utrpení sebevraždou může vzniknout jen ze dna samotné duše. Ta si je totiž vědoma pokračování svého stavu duševní svobody a blaha bez těla.
Ano, touha tu je. Duše se chce zbavit těla, avšak je to jen nezvládnutelná touha bez ve­dení rozumu. Rozum a svobodná vůle žije ve vědomí, nikoli v podvědomí. V podvědomí se rozum a vůle sice v určitých případech probouzejí, ale jen částečně, takže nestačí zvlád­nout mocné touhy k násilnému osvobození duše od těla. Tato touha totiž mnohdy vyvěrá z nižšího podvědomí nebo ze samotného podvědomí duše, jež touží po absolutní svobodě. Bůh člověka podrobuje zkoušce a chce, aby si blaho zasloužil jen zde, na tomto světě, za vědomého života.
(967) Stále živý boží zápisník, protonace, ve kterém se navěky bude zrcadlit náš dobrý i špatný život, nikdy nepomine. Zaniká a pomíjí jen zápisník lidský - kniha, film, fotogra­fie, esplana.
Subjekti říkají, že tato tajemná látka, jejíž podstatu neumíme pochopit, byla stvořena ještě před prahmotou k oslavě božího díla. Protonace není hmotná ani duchovní, je něčím mezi tím. Je to energie jako podstata. Protonace prolíná, prostupuje prahmotu při všech je­jích proměnách. Je v celém vesmírném prostoru, aby do sebe převzala veškeré božské dílo hmoty, která žije ve stálých změnách. Stejné je to i s činy duchovních bytostí, rozmanitým životem živočichů a rostlin. V protonaci Bůh oslavuje sám sebe věčně. Stvořené věci jsou odleskem boží krásy.
Že protonace skutečně existuje, dokazují všichni dobří jasnovidci ve 4. stupni hypnózy. Popisují naše minulé činy a myšlenky. Říkají, že v protonaci vidí celé životy každého jed­notlivce jasněji a skutečněji, než my vidíme svou přítomnost. Vidí životy vymřelých národů, zlé i dobré činy jednotlivců, lidská díla, stavby zaniklých měst, vzájemné boje národů apod. V protonaci nevidí plošně, nýbrž hloubkově a prostorově, sice v podobě, ale jednot­livých činech a živých dějích.
(968) V životopisech světců se dočteme, že v extázi nahlíželi do minulého času, viděli a slyšeli pohybující se lidi, kteří žili před staletími.
Extáze (vycházející z mystiky) a rozjímání není jen činností k tvoření a účinnou láskou být dobrý k lidem. Mystik v ní, nahlížeje do protonace, ukazuje na filozofii, odkud a kam jde. Svět, vnímaný smysly, je sice skutečný, ale pro mystika je ještě něco jiného, většího - Bůh.
Pravý mystik se oddává Bohu. Ne tak, aby dal Boha sobě. Ví, že je omyl hledat Boha v sobě, tj. sebe jako Boha, jako jeho část.
Vesmír je viditelná, hmatatelná a v extázi poznatelná protonace, tvářnost lásky a potřeby hledat a milovat Boha. Mystika však vyžaduje opatrnost. Těžkým probíjením, v sebezapření a v odumření svých smyslů umožňuje přiblížení k podstatě duše, předčasně ochutnává z její­ho zdroje a rozmlouvá se svým čistým podvědomým JÁ, nejčastěji v domnění, že mluví s Bo­hem. Je přirozené, že mnozí mystici z neznalosti, přepínáním svých sil a neopatrností dušev­ně onemocní. Jejich život není přirozený. Bůh dal člověku zdravé smysly, rozum a vůli, zákony a zásady. Do duše vložil a zjevil mravní zákon, dal prostředky k pěstování duchovní­ho života (modlitbu, rozjímání, přijímání svátostí), ale nežádal nezdravý násilný mysticizmus.
(969) Mnohé zjevů, které jsou pokládány za soukromá zjevení boží, jsou pouhou roz­mluvou s čistým podvědomím, ač k některým vyvoleným a svatým Bůh skutečně mluvil. Zjevil jim svou vůli, takže se stali mimořádnými nástroji božích záměrů, nebo boží zjevení bylo odměnou za jejich dokonalý a ctnostný život.
Ani v rozmluvě s čistým podvědomím nemůže duše hlásat nic nesprávného a špatného. A to může jít o přirozený zákon mravní, který je duši přímo dán svou závislostí na Bohu, nebo o neobyčejné vlohy, schopnosti a nadpřirozené dary, které duše také plně poznává.
V některých oborech vědění a poznání je duše v podvědomí omezena, takže nemůže po­dávat čistou a úplnou pravdu. Např. nemůže nic vědět o stavu určité duše v očistci nebo o životě na jiné planetě nebo nemůže proniknout do tajemství vzniku nejmenších částic hmoty, do podstaty života v semeni, zrnu apod.
(970) Většina mých pokusů byla zkoumáním a nahlížením do protonace. Velmi jsem o ní přemýšlel a poznal jsem, že pro žijící duši je protonace nejhroznější výstrahou.
Protonace - jaká to nesmrtelná, nepomíjející, úžasná dokonalost! Nic jí neunik­ne, nikdo ji neobelstí a nepodvede! Po celou věčnost v sobě věrně všechno uchovává. Je podstatou, a podstatou je to, co je neměnné. Je neporovnatelně dokonalejší než film, obraz v zrcadle, nejvěrněji zachycené malby a plastické výjevy. Je nepřekonatelná v zachycení živé reprodukce, takže subjekt při dobré dispozici raději určuje diagnózu, charakter a po­dobu člověka z protonace než z přímého, skutečného poznání. Říká, že v ní vidí všechno jasněji, živěji a dokonaleji než my jeden druhého ve skutečnosti.
(971) Duše je ustavičná činnost a miluje rozmanitost. Tvarovou ve stavitelství a sochař­ství, významovou v básnictví, zvukovou v hudbě, stejně jako i v přírodních změnách sou­časných i zaniklých útvarů a jevů.
Uvažme, jak uchvacující pohled do minulosti celého vesmíru poskytuje duši protonace ve druhém životě. Je to pohled plný různých úchvatných zájmů, pocitů, rozkoše a obdivu. Uvolněnými a nezatíženými smysly budeme přímo a plně vidět minulé děje, vychutnávat chuť někdejších plodů, slyšet zvuky kdysi žijících zvířat, cítit vůni někdejších vegetací. Nahlédnutí zpět do protonace bude duši plně přirozené a bude vyplňovat jednu z jejích schopností k dosažení blaha. Duše mimo svůj vnitřní blažený stav slastného poznávání samého Boha bude mít i nadále zájem o Stvořitelovo dílo, o vše, co je dosud přítomné a je ve vý­voji k dokonalejšímu, o vše, co bylo už stvořeno, ale zaniklo. Nejsou nynější světy jen mili­óntinou těch, které už zanikly a jejichž skutečnost a existenci v protonaci máme zobrazenu?
(972) Lidský duch má sílu a schopnost tvořit ve hmotě protonace podle své představy du­chovní hodnoty, které v ní zůstávají trvale beze změny. Abychom se o tom přesvědčili, vzal jsem subjekta K. a řekl mu: "V této části místnosti vytvořím krásnou zahradu, která pro tvůj život zůstane trvale. Kdykoli do ní vstoupíš, budeš duševně volný a svobodný. Dávej pozor! Zde vidíš dva cypřiše a před nimi lavičku. Před tebou je prostorná zahrada plná nejrůznějších rostlin. Je rozdělena upravenými stezkami a zákoutími se skupinami stromů, keřů a skalisek. Vpravo vidíš nejrozmanitější ovocné stromy, jejichž plody můžeš požívat, vlevo je skalní útes, z něhož tryská křišťálová voda, před ním jezírko s lekníny a barevnými rybkami a šesti labutěmi. Z jezírka vytéká potok. Vine se břehy plnými květů a poletujících motýlů. V zahra­dě vidíš nejrůznější pestrobarevné poletující ptactvo a slyšíš jeho radostný zpěv!"
Zahradu jsem vytvořil podle předem připraveného přesného plánu, který jsem si živě a plasticky ve své mysli představil. Bylo zajímavé sledovat tělesnou a duševní změnu sub­jekta, kdykoli do této zahrady vstoupil. S výrazem štěstí v tváři i v očích se procházel, vše pozoroval, naslouchal zpěvu ptáků, krmil labutě, trhal květy a opájel se jejich vůní, slunil se, pojídal různé ovoce líbezné chuti. Byla radost se na něj dívat a na všechno se ptát. Do zahrady mu bylo dovoleno vstoupit každý den asi na hodinu. Odcházel z ní velmi nerad, bylo nutné ho k odchodu přimět i rozkazem. Každý den se na ten krásný prožitek těšil. Při vstupu do krásné zahrady nebyl subjekt uváděn do hypnózy. Stačilo, že vstoupil v místnos­ti na místo, na kterém jsem imaginární zahradu vytvořil. V tom okamžiku se mu celý du­chovní svět zahrady vynořil.
(973) Po dva a půl roku vcházel do zahrady, jež jeho duši dávala uchvacující požitek a klid. Při mé kontrole subjektem bylo zajímavé, že se plán zahrady nezměnil - všechno zůstalo podle původního plánu, a to až do smrti subjekta K. Jiný kontrolní subjekt, který upadal do 4. stupně hypnózy, potvrdil existenci zahrady, o které před tím nic nevěděl. Co jsem si původně duchovně nevytvořil, subjekt neviděl. Často se divil, jakou sílu má duch při tvorbě duchovního díla. Nešlo mu do hlavy, jak ono dílo nepřetržitě a beze změny zů­stává v živé formě a jak člověk, kterému jsem silou vůle své podvědomé JÁ přiblížil až k samému vědomí, má z něho větší tělesný a duševní požitek než ze skutečných věcí kon­krétního světa. Z toho plyne, že duchovní svět je zřejmě dokonalejší, nanejvýš blažený v porovnání ke světu hmotnému. Je zajímavé, že silnější vyspělejší duch může slabšímu dát určité hodnoty dobra a štěstí. Naproti tomu duch mravně zkažený může vést ostatní ke zlu.
(974) Smrtí odumřou pouze naše čidla, ale vyšší smyslová a vegetativní schopnost zů­stává jako vloha, která se probudí v plné síle (jak je patrné z pokusů při působení na pod­vědomé činnosti).
Použil jsem slov "věčná, nesmrtelná, nejdokonalejší", protonace skutečně taková je a zůstane. Prokazuje tak věčnou moudrost Stvořitele a jeho shovívavost a spravedlnost, ne­boť v protonaci duše uvidí v každém čase ve stálé přítomnosti sama sebe v činech dobrých i zlých, v myšlenkách kdysi utajených, ve zlo nebo dobro uskutečněných, a to jak ve svých vlastních činech a dílech, tak u jiných bytostí.
Pro duši určenou ke spasení, avšak zatíženou hříchem, je protonace v druhém životě oh­nivým křtem a stále živým poutem, předvádějícím činy, které budou duši trýznit a mučit, dokud se z nich utrpením neočistí. Vzájemný vztah duše a činů je možné přirovnat k pomě­ru matky a dítěte. Pro duševně zavržené je protonace nekonečnou věčností v utrpení.
(975) Existence protonace patří mezi přední lidské objevy. Jejím prostřednictvím nás Bůh předem varuje před zlými činy, ale zároveň nás předem vyznamenává zápisem dob­rých skutků, čímž nám poskytuje vnitřní mír a klid. V ní ukazuje, jak hříchy a jejich odno­že usychají žárem pravdy a božího milosrdenství, když činíme pokání.
Žádáme-li subjekta, aby ve 4. stupni hypnózy jeho duše nahlédla do svého života v pro­tonaci, děsí se a naříká, vidí-li své špatné činy, a raduje se, jsou-li tam naopak činy a skut­ky dobré. Zachvacuje jí smutek, nevidí-li v převaze zadostiučinění nad špatnými činy.
Duše si přeje vidět zadostiučinění za zlo - lítost, pokoru, zpověď, dobré předsevzetí a skutky, mírnost, shovívavost, lásku k bližnímu apod. To jsou pro duši léky, které vyvažují vše špatné.
(976) Jak léčím duševně nemocného? Tím, že chorou myšlenku vyvážím myšlenkou zdravou. Až nastane převaha dobrých myšlenek, je možné mluvit o uzdravení. Jaká shoda jednoho a téhož léku pro duši obtíženou hříchy! Stejný zákon platí o zdraví duše v řádu při­rozeném i nadpřirozeném.
Buďme moudří a žijme ctnostným a bohabojným životem. Varujme se zla - to je totiž znamením slabosti vůle.
Těžkými hříchy je duše pro nebe mrtvá a ožívá odpuštěním (pokáním) skrze milost boží. Rozmluva s Bohem - modlitba - se přirovnává k rose, která svlažuje vyprahlou půdu duše.
(977) Smrtí odcházíme někam, odkud není návratu. Odcházíme zcela osamoceni, každý sám, bez pomoci a opory. Od svých milých se trvale odlučujeme. Na této cestě úplné osa­mocenosti s námi jdou jen pomocníci dobra nebo zla. Po cestě dobra lze vykročit vzpříme­ně a s jistotou v lepší bytí.
Nejlepší zápis do protonace si vybudujme dobrým příkladem a dobrými skutky už za ži­vota. Jaká to bude útěcha, když jednou umírajíce pohlédneme na celý svůj minulý život a řekneme: "Bože, žil jsem jen pro tebe!"
Stále kontrolujme svůj život, představy, počitky a činy svým vyšším rozumovým svět­lem! Pak bude smrt životem duše a život víceméně její smrtí.
(978) Vlastní dokonalý blažený stav prožívají a věčně budou prožívat všechny duše dětí, které zemřely ještě před narozením nebo brzy po narození, kdy nemohly svobodně užívat rozum a vůli.
Bůh chce spásu i nepokřtěných umírajících dětí. Neurčil, aby zemřely bez nadpřiroze­ného obrození, když nemohou dojít nadpřirozené blaženosti. Jsou-ly bez osobní viny, patří jim blaženost přirozená. O nadpřirozené blaženosti nevědí, a proto po ní netouží, ani se pro ni nermoutí.
Tento stav plného vnitřního světla, absolutní svobody a poznávání vlastní podstaty vyš­ším rozumem bude pro nepokřtěné duše životem nejdokonalejším, nejvznešenějším, plným duševní krásy, blaha a rozkoše.
(979) Způsobem svého života můžeme dosáhnout vyšší dokonalosti a věčného blaha. V poznání a pohledu tváří v tvář Bohu budeme vlastně prožívat jeho nejdokonalejší blaho. Bůh vryl do naší přirozenosti mravní zákon - dal nám svědomí, které nám diktuje, jak máme jednat. Měl na mysli, abychom zachovávali etické zákony vůči jiným i sobě. Podmínkou na­plněného pravého štěstí už zde na Zemi je nemít ani stín nepravosti ve své duši. Mám na mys­li štěstí, které je sice pomíjející, ale je současně podmínkou věčné blaženosti, takže dojdeme k účasti na životě u Boha, což pomůže k poznání Jeho samého a jeho neviditelných božských vlastností. Tak konečně duše dosahuje onoho nejvyššího štěstí a nepomíjející blaženosti.
Účast na blahu boží podstaty nebude mít každý stejnou. Můj subjekt K. ji připodobňo­val analogicky velkému počtu kruhů, které se vytvoří kolem místa dopadu kamene na vod­ní hladinu. Každý kruh je nositelem rozdílného požitku blaha. Jedni budou mít účast na podstatě kruhu prvního, jiní pak současně na podstatách kruhů čtyř, patnácti i více. Jejich blaženost se bude zvyšovat podle toho, jaký život na Zemi vedli.

Stav duše v oduší

31. ledna 2015 v 21:35 | Kafka ( http://knihovna.orgfree.com/kafka/75.html ) |  citace

http://knihovna.orgfree.com/kafka/75.html

75. STAV DUŠE V ODUŠÍ

(937) Lidská duše je hlubinou dosud neprobádaných a neprobadatelných sil, o nichž nemáme ani tušení. O jejích tajích, záhadách a hloubce můžeme na základě pokusů po­zvolna nabývat nové poznatky a zkušenosti. Je to ovšem možné jen ve 4. slupni hypnózy, kdy je duše co nejvíce zbavena hrubé hmoty těla a pokus se děje prostřednictvím oduší. Tajemné síly duše si uvědomuje jen velmi málo lidí. Ještě méně je těch, kteří jich dove­dou využít.
Tyto podivuhodné síly je možné použít k prozkoumání tajů duše. Touha po poznání skrytých věcí, jež přesahují normální přirozené možnosti, v duši vždy byla a je a hlásí se o svá práva. Řekl bych, že Bůh dovoluje odkrýt světu jsoucnost duše, která je jeho dílem, je mu podobná. Uvedením subjekta do 4. stupně hypnózy duši takřka vyvlečeme z hmoty a běžných smyslů - nastává úžasná změna duševního dění. Žádná bolest a utrpení, starost ani únava, rozmrzelost či strach. Všechno, co přináší život, pomine. Jen duše, osvobozená od tíhy hmoty, žije svým od Boha daným přirozeným životem duševní svobody v povzne­senosti a klidu, oplývá blahem, neomezenou volností, lehkostí, spokojeností a vnitřním štěstím, jež tryská z ní samé.
Většina uvedených jevů spadá do oboru metafyziky a metapsychiky. Metafyzika je uče­ní o absolutním bytí, odpoutaném v prožívání i v myšlení od našeho pozemského JÁ. Zabý­vá se problémy bytí, chce vědět, co je za přehradou našich smyslů, jaká je tato existence. Pracuje tak, abychom se co nejvíce přiblížili k této vnější realitě.
Metafyzika je učení o bytí samém o sobě, o existenci, která je za stěnou našich smyslů.
(938) Všichni toužíme po neměnném, nekonečném, bezčasovém, absolutním bytí, kaž­dý v sobě cítí ono tajemné přání, která námi otřásá a přitahuje nás. Neuzavírejme se před skutečností.
Duševní život má tři stránky: citovou, rozumovou a volní. Chtějme tudíž vědět a znát, neboť to, co je relativní, je pomíjející, co je absolutní, je věčné.
Studiem a experimentálním pokusem a cvičením vidí zkušený mystik až za oponu věcí, vidí ono metafyzické pásmo dějů, které je základem skutečnosti.
Dnešní moderní člověk (i biolog) nerad mluví o duševních projevech, protože si s nimi neví rady. Jsou totiž právě tak "biologické" jako práce srdce nebo růst semen. Svět hmoty a svět ducha tvoří jeden celek, jeden systém. Metafyzika člověka je metafyzikou celku a stane se společným východiskem pro chápání živého s nesmrtelnou duší, živého s duší smrtelnou i neživého. Kdo nemá porozumění pro logiku, kdo se uzavírá před metafyzikou a filozofickými systémy, velmi snadno propadá do hlubin nesprávného myšlení, i kdyby se opíral o zdravý rozum. Z nejistoty nás vyvádí pokus. Metafyzika (v mém pojetí experimen­tální psychologie) musí umět podat hmatatelná znamení o existenci duchovna.
(939) Bez opory v pokusech vládne ve filozofické, metafyzické a subjektivní vědě ne­jistota. Bez experimentů člověk tápe jak ve hmotné, tak duchovní oblasti, přestože náleží současně do obou. Do žádné z nich však nenáleží bezvýhradně, a proto se nikdy nedobere absolutního klidu. Mimo zjevené božské pravdy jen rozumová schopnost a usvědčující po­kus dávají jistotu, růst poznání a možnost vystoupit z temna a projevit se jako bytost ustá­lená, nalézající štěstí, pravdu i Boha.
Při pokusech se subjekty je třeba si uchovat neztenčenou fyzickou a intelektuální sílu, vysokou jasnost myšlení a horlivost v hledání pravdy.
Člověk si občas klade otázky: "Kdo jsem? Proč jsem na Zemi? Proč mám stále neklid, povznášející přání, touhu po činnosti, touhu po něčem lepším a dokonalejším? Kdo mi vy­světlí mne samotného, uklidní mě, uspokojí a osvítí?"
(940) Je to činnost podvědomého dění, probuzené síly, vlastnosti a schopnosti dosažené pokusem v hlubokém transu, jež našemu bytí, které je podmíněno vědomím, odhalují prav­du, ukazují cestu života, a také i první příčinu všech věcí - Boha.
Jistota rozumu se plně kryje s objektivní skutečností, neboť projev duše v hlubokém transu je poznání skutečné, reálné, nikoli idealistické.
Dnešní člověk se nesnaží o rozumové poznání vyšších principů, jeho život není dílo, ne­boť u něho mají vedoucí místo pudy a vůle. Rozumové poznání mu je jen doprovodným je­vem. Záleží na člověku samém, aby zkoumal vše, tedy i 4. stupeň transu čistého podvědo­mí, ono boží království v nás, kde je moudrost, mírnost, moc, spravedlnost, poznání Boha a láska. Tím dospěje k přesvědčení, že základna je dána předem a že ne člověk, ale Bůh je východiskem všech názorů na život.
(941) Provádím pokus se subjektem paní L. Je v hluboké hypnóze a žádám, aby se po­hroužila do vlastní podstaty duše a zkoumala svůj duševní stav. Po chvíli se ptám: "Co po­ciťuješ?" "Je mi krásně a jsem šťastná. Prožívám něco nebývalého, nevýslovně příjemné­ho a oblažujícího." "Co je příčinou, že já a jiní neprožíváme stejné duševní blaho jako ty?" Subjekt chvíli mlčí, načež řekne: "Jste vázáni hmotou a světem. Vaše tělo je pro duši pře­devším přítěží a velkým utrpením. Je to hmota žijící v proměnách, rozkládající se, pod­léhající nemocem. Tím duši znepokojuje, dráždí a mučí. Svět zraňuje duši nepravostmi, zlobou, strachem a starostmi. Tím vším je vaše duše obklopena, takže blaho, štěstí a spo­kojenost je v ní potlačena." Přikazuji: "Pohlédni, svět nám také poskytuje různé radosti, jež působí blaho!" Subjekt: "Toto mělké, povrchní a pomíjející nelze přirovnat k blahu duše, nezatížené tělem." Ptám se: "Stačil by ti tento blažený stav duše, abys v něm věčně setrva­la?" Subjekt nadšeně: "Pusťte mě od hmoty úplně, budu mnohem šťastnější. Toužím po zdroji štěstí a blaha, které vy nikdy nemůžete prožít!" Ptám se dále: "Kde a co je ten zdroj blaha?" Odpověď: "Vlastní podstata duše a Bůh." (Poznámka: subjekt, paní L., žije velmi světsky a Bohu slouží málo.) Kategoricky sděluji: "Nemohu tě pustit, máš přece tělo jako já a na tomto světě máš své povinnosti!" (Duše subjekta v celé své podstatě dlí v uvolně­ném oduší volně a prostorově. Při podobném pokusu se v oduší zvláštním způsobem sou­střeďuje ve svém JÁ asi dva metry od svého těla. Dorozumívací smysl ovládá z tohoto pod­vědomého dění přímo!) Hlas subjekta zvážní a zesmutní. Poznává své tělo, odpírá uposlechnout a odpovídá, že nepůjde zpět do těla a nechce být na světě. Křičí: "Nechci se vrátit, nenávidím svět a všechno v něm, chcete mě tím jen mučit!"
(942) V tomto okamžiku musí hypnolog projevit rozhodnost vůle, aby subjekta ovládl. Lékaři Mesmerovi se subjekt odmítl vrátit zpět a zemřel. Aby se to nestalo, je nezbytné celé tělo subjekta magnetizovat a vytvořit zářivý magnetický obal, kterým se zamezí uvolňování oduší subjekta. Pak je duše nucena uposlechnout. Uvažuji o tom a říkám: "Podívej se do mozkových esplan!" Subjekt se za chvíli začne chvět, kvílet a naříkat. Na otázku odpovídá: "Vidím špatné činy." Stav duševní deprese a bídy se u subjekta stupňuje.
(943) Přikazuji: "Plně oživuješ své tělo a jsi v příjemném spánku" a přerušuji pokus.
O tomto stavu duševního blaha a bídy jsem se přesvědčoval v hypnotickém spánku sub­jektů velmi často. Uspával jsem také kontrolního subjekta, který mě informoval o pravdi­vosti výpovědí a prožívání zmíněných duševních změn. Kontrolní subjekti byli mnohdy při pokusu strženi, uchváceni blaženým stavem duše kontrolovaného subjekta. Viděli, jak duše vyciťovala svůj původ a vcházela v něm do nádhery velebnosti, při čemž byla osvobozena od hmoty. Tvrdili, že to je pravý vnitřní přirozený stav duše každého člověka a že tělo a špatný život olupují duši o toto svobodné blaho. Pokud je duch ještě spojen s hmotným oduším, je to vnitřní prožívání světa plného blaha bez rozumových pojmů. Je to prožívání metafyzické, ab­solutní. Duchovní věci a nadsmyslová tajemství jsou skryty pod smyslovými obrazy.
(944) U některých čistých jedinců prozařují paprsky tohoto blaha až k samému vědomí. Od podobného citlivce dostávám např. otázku: "Ještě mi nikdo nevysvětlil, co to jsou ,mé hudby'. Slýchám je už od mládí, opravdu překrásné hudby. Snad to není halucinace - pro­vází mě celým životem, je to tak čistý, nezemský svět, má stovky nálad a obrazů - říkávám tomu ,zahrady duší', a když jsem příliš hmotná, pak mě opouštějí."
Jiný subjekt tvrdí, že uchvacující hudební skladby světových skladatelů jsou jen částeč­nými výplody základních vzorů, uložených jako zdroj blažených stavů jejich vlastní duše.
Potvrzovali, že to je nejdokonalejší, nejvznešenější život, prvky duševní krásy, blaha a rozkoše všemožných požitků, které tryskají ze samotné duše v různých neznámých vnitř­ních projevech, stále nových, nikdy se neopakujících forem, jež duše ve své dokonalosti a jednotě prožívá.
Radost, rozkoš, blaho, které duši poskytuje vlastní podstata, je vždy jiné působnosti. Nikdy se neopakuje ve stejném požitku. Postrádá lidskou nedokonalost. Je to nekonečný zdroj, připodobněný blaženosti Boha.
(945) Subjekti dovozovali, že duševní myšlenková činnost je dynamická síla sama v so­bě. Duševní dění myšlenkové činnosti samotné duše se rozvíjí z věčně nevyčerpatelného zdroje ve stále nových obměnách (dynamická síla samotné duše, bez pomoci smyslů, po­čitků vjemů, sdružování představ a dojmů ze zásobárny esplan). Je to samostatný vyšší myšlenkový svět vysoké dokonalosti sám v sobě. Duše nepoznává hmotný svět jako v tě­lesném životě, nýbrž z přímé přítomnosti proniknutím, produševněním. Poznává vše najed­nou, jediným čirým úkonem.
Inteligence a schopnost duše je na vysokém stupni dokonalosti, je plně jednotná ve svém bytí. Rozumem, dokonale přímým poznáváním své podstaty dosáhne nekonečné ra­dosti, čímž dospívá k stálé blaženosti, protože se pohybuje v absolutní svobodě. V myšlení rozumu a ve vůli je dokonalostí sama v sobě.
(946) Subjekt K. upozorňuje, že záblesky tohoto přirozeného blaha duše, spojené s leh­kostí svobody odpoutáním od hmoty, pociťují lidé užívající kokain. Ten je příčinou dočas­ného umrtvení konečků citových nervů vedoucích od mozku, které zprostředkovávají spo­jení duše s hmotou. Duše částečně přeruší spojení s hmotou a osvobozuje se od ní jako v hypnotickém spánku, kdy citové nervy jsou rovněž umrtveny. Hypnotický spánek ovšem působí daleko dokonaleji.
Člověk závislý na drogách, který prožil tyto stavy duše, usmrcuje raději své tělo šňupá­ním či požíváním bílého jedu, a tím si ničí nervovou soustavu, než aby se zřekl tohoto blaženého stavu duše. Opakováním kokainových dávek člověk chátrá tělesně i duševně a stá­vá se méněcennou osobou. Jeho duše touží po pocitech blaha, takže se znovu ke své neřesti - kokainu - vrací.
(947) Přijeli ke mně rodiče se svým 32letým synem a prosili, abych ho v hypnóze pře­vychoval, že jim to poradil lékař-psychiatr, protože syn byl už několikrát trestán pro těžké zločiny.
Když se při třetím pokusu podařilo přiblížit ho 4. stupni hypnózy, odpoutal jsem jeho duši co nejvíce od hmoty těla a nechal ji prožívat její vlastní duševní stav. Pak jsem se ptal: "V jakém rozpoložení a náladě se právě nacházíš?" Odpověděl: "Je mi krásně. Neumím vám to říci tak, abyste to pochopil. Tyto pocity vy na světě nemáte a neznáte." Otázka: "Při­cházejí ty pocity zvenčí?" Odpověď: "Nejsou mi vlastní. Jsem vnitřně šťastný a blažený, vyvstávají ve mně jako nebeský dar. Mám ještě jiné různé pocity a radosti, které vy nemá­te." Pokračoval jsem: "Podívej se, vedle mne sedí uspaný muž, nahlédni do jeho mozku a pověz mi, kde se nyní ve svém JÁ nacházíš!" Pacient: "Zde, v prostoru poblíž vás." Ptám se: "Pověz, co tento muž provedl!" Odpověděl: "Vidím, že loupil, kradl, zabil člověka, je to zlý člověk. Pojďte od něho ihned pryč!" Odpovídám: "Nemůžeme, přece spí a jeho duše je právě unesena krásnými pocity, které já nedovedu pochopit. Jdi a přiveď jeho duši do jeho mozku, ať prožívá své činy!"
(948) Uspaný se začal chvět a bolestně vyl jako zvíře. Na můj dotaz odpověděl: "Prožívám děs a hrůzu z činů svého života. Zavrhuji se a nenávidím, snažím se unik­nout všem těmto živým představám, které mě mučí, pociťuji hlubokou ošklivost nad svým životem. Všechno to náleží světu a jeví se mi to jako ohavná hrůza, krutě se mě to dotýká."
Abych mu ulehčil, přikazuji: "Jdi a prostup tělo dítěte, které si hraje vedle na podlaze! Nahlédni do jeho myšlenek a činů!"
Nářek přestal a bylo vidět, jak vzezření uspaného muže na sebe bere radost, spokojenost a štěstí nevinného dítěte. Po chvíli posílám jeho duši k paní P., o které vím, že žije řádným křesťanským životem, a přikazuji, aby v esplanech nahlédl do jejích činů.
Pozoruji, jak znovu duševně pookřívá, a ptám se, co vidí. Odpovídá: "Samou radost, hlavně z jejích dobrých skutků, které jsou v popředí a září jako vysoká stavba. Vidím krás­né výsledky její pomoci lidem." (Pozn.: četl z protonace.) Ptal jsem se dále, vidí-li u té paní v esplanech také špatné činy. "Vidím, ale jsou mlhavé, rozptýlené a nepatrné, neboť jsou překonány dobrými činy a skutky!"
Poručil jsem, aby se vrátil do svého těla, kde jsou jen zlé činy. Hrozivě se vzepjal a od­pověděl, že toto tělo nenávidí a zpět nepůjde. "Dobře, ale nic ti to není platné, protože svým zlým činům neunikneš. Stále tě budou pronásledovat! Nahlédni do protonace svých skutků!" V novém děsu a nářku odpovídá, že vidí víc než prve v mozkových esplanech své­ho těla, vidí trampoty, bolesti, žal a jiné následky, které jeho násilné činy lidem způsobily.
(949) Přerušil jsem ho otázkou: "Jak jsi mohl napáchat tolik zlého? Kde bylo tvé svědo­mí?" Odpověděl: "Ubil jsem v sobě výčitky a hlas svědomí falešným namlouváním a proti­myšlenkami, jimž se duše dříve z nitra bránila."
Svědomí vydá správné výroky jen tehdy, když i rozum je podle božího zákona náležitě vzdělán. Nesprávné pak v případě, že je rozum zatemněn pověrami, bludy a chybným ná­zorem.
Další nářek jsem přerušil příkazem, aby duše vstoupila zpět do svého těla a snažila se podobnými skutky, jaké viděl u paní P., tak dlouho a v takové míře vyvažovat zlo dobrem, až pocítí spokojenost a klid. Pacient se uklidňoval, přisvědčoval a sliboval, že vše dobrými skutky vynahradí. Při jeho probuzení jsem jako léčbu vyzvedl na práh jeho vědomí velký odpor a hrůzu z vykonaných skutků a snažil jsem se vnést tam také vědomí pocitů spokojenosti a duševního štěstí. Byly to jen částečky, ale stačily uspokojit a zmírnit vyvolaný děs.
Z uvedeného pokusu je zřejmé, že nahlédne-li duše do esplan nebo do protonace, odsu­zuje se sama. Špatné činy ji hlodají, děsí se jimi a trpí. Dobré činy a skutky ji občerstvují, oživují a oblažují.
Cynický zločinec se změnil, stal se z něho dobrý člověk. Ač byl předtím 16x trestán, později se nedopustil ani nejmenšího poklesku.
(950) Kdo je mystikem, člověkem meditujícím (kontemplativním), jistě tento pokus chápe. Má jasný pojem o vyšších stavech mystického života, sám se probíjí k samotné pod­statě duše. Jejím světlem věčných pravd, které poznává přímo, zdokonaluje sebe a stává se představitelem čistého ducha. Meditace (hloubání, ponoření do sebe) člověku poskytuje zvláštní milost, která jako by pootvírala bránu věčnosti a dávala už v tomto životě zahléd­nout záblesk věčného světla (i když někdy jen na okamžik). Úkon meditace spočívá v tom, že člověk upíná svůj duševní zrak na paprsek neomezeného světla, jehož zdrojem je Bůh. Jak jsme poznali, vliv meditace se dá zjistit a potvrdit experimentem - uvedením do 4. stupně hypnózy s probuzením podvědomé činnosti. V ní duše dochází k poznání sebe sama. Ve světle rozjímání poznává neobyčejnou bídu své duše, její nesoulad se světlem pravdy. Poznává pravdu a podstatu své duše, okouší slast budoucího života, jeho svobody, plnosti, dokonalosti, krásy, radosti, lásky a pokoje.
(951) Člověk raději páchá zločin, než aby přemýšlel o metafyzice života, sebepoznání, pátrání po pravdě, účelnosti a zaměření životních projevů.
Metafyzický řád je jediný, který vymezuje stupně a hodnoty kvalit, na nichž může život a kultura spočívat. Tato jistota má pro člověka životní význam. Osvobozuje ho noeticky (rozvolnění hranic poznání) i morálně z bludného kruhu relativistických nejistot. Je to ces­ta objektivní a tvůrčí, která vede k univerzální nadosobní pravdě a skrze ni k jediné pravé humanitě v křesťanském slova smyslu. O tento mravní princip musí jít v současné kultuře života především, neboť jinak nebude rozdíl mezi kulturou a barbarstvím.
Současný člověk je postižen duchovní otravou. Odchýlil se od přirozených zákonů božích, pyšní se, že technicky zvládl svět a sám se stal zdrojem života, a přece zůstává slabost, sta­rost, úzkost a strach. Zapomíná, že je to jeho úděl na Zemi a že bez opory Boha nic nemůže.
Život má jiný rub a líc, než jak se domníváme poznáváním našimi smysly a rozumem. Na život je nutno se dívat z jiného hlediska a povšimnout si, co je v něm základní a pod­statné. Pak uvidíme jeho zcela jinou tvář. Spatříme, jak kotví svými kořeny v duševních schopnostech, které jsou u každého jen v potenciálním stavu, tj. ve schopnosti projevit se.
(952) Duch člověka má trojí schopnost: vegetativní, smyslovou a rozumovou. Smyslo­vá a vegetativní mají vztah k tělu a světu. Z vlastní pudové síly se samy ohlašují a nutí ce­lou lidskou bytost obírat se svým tělem, pohlavním pudem, vyhledáváním nejrůznějších požitků, aby choutky těla a smyslů byly ukojeny.
Pouze třetí schopnost - rozum a vůle, které se o růst duševního života (aby se člověk stal celým člověkem) nehlásí samy ze sebe, jsou jen ve stavu připravenosti a musí být vzbuzeny k činnosti, rozvinutí, zralosti a dospělosti.
Síly prvních dvou schopností jsou společné se zvířaty a uplatňují se ve spojení s hmo­tou v intelektu. Nejpotřebnější síla ducha - rozum a vůle - se dá uplatnit jen v myšlence. Rozumná myšlenka určuje život. Rozum je skutečností, sebeurčujícím myšlením. Je rozu­mem pravdy a tvoří ideje v duchovní podobě, které zadržuje v esplanech a uskutečňuje je v praktickém životě pro své lepší bytí.
Postrádá-li intelekt schopnost rozumu a vůle, rozrostou se síly prvních dvou schopnos­tí. Projeví se vášně, které poruší soulad a mír - ničí život. Nedostatečně probuzený rozum a vůle se dostávají do vleku prvních dvou schopností, které mají silný vztah ke hmotě.
(953) Kdo je nevyzrálý rozumem a vůlí a neprobouzel jejich síly vzděláváním a cviče­ním, doplácí na svůj život, ocitá se ve stálém boji mezi těmito třemi duševními silami a ne­ní schopen si ve vlastní svobodě ducha poručit, co smí a co nesmí.
Zanedbáním myslícího rozumu a vůle se zanedbává celý život. Zdravé myšlenky, po­cházející z rozumu, se prakticky uplatňují samy. Zajišťují zdraví, blahobyt i bezpečnost. Vyvinutý rozum dodává sebevědomí, probouzí talenty a umožňuje porozumět základním zákonům. Myšlenkové školení a vyšší vzdělání podporují duševní vývoj a rozhodují o osu­du jednotlivce. Poskytují mu sílu, aby ony bezuzdné schopnosti mohl usměrňovat. Pone­chá-li se prostor prvním schopnostem, je rozum a vůle v jejich vleku a otrocky jim slouží. Přitom se rozum zatemňuje a vůle slábne.
Vzdělávání vnáší do rozumu světlo, probouzí schopnost vyššího poznání a mocnost sil­né vůle. Umožňuje myslet na to, co si rozum sám k vymýšlení určí, a ne na to, co k myšlení předloží jeho tělo a smysly. Tím člověk z neznalosti sebe sama ve svém životě ztroskotává, neboť je veden žádostí těla, a ne rozumem.


http://knihovna.orgfree.com/kafka/74.html

31. ledna 2015 v 21:29 citace
http://knihovna.orgfree.com/kafka/74.html



(924) Každý rozumně myslící člověk se bude namáhat, aby svou duši vyplnil pravdou a skutečností. Kdo však spoléhá jen na své smysly, aby si všechno ohmatal a očima viděl, stává se jednostranným, plochým, všímá si jen vnější hmotné stránky stvoření. Tomu pak bude pravda stále vzdálenější.
Je jisté, že existují vyšší a dokonalejší duchovní bytosti. Kromě dobrých jsou to i bytos­ti zlé, s jejichž projevy se můžeme často setkat.
Zlí duchové (démoni, ďáblové) jsou dokonalejší podstaty než lidé. Vynikají nad ně moudrostí a duševní silou, nepodléhají zákonu tíže, hladu apod. Démon je čirý duch, sám o sobě úplné duchovní podstaty, žije nezávisle na hmotě. Naše duše je také duchovní pod­staty, ale neúplně. Je stvořena k tomu, aby oživováním těla s ním tvořila lidskou podstatu.
Existence zlých duchů je nezničitelná, věčná. Jsou podstaty jednoduché, nesložené, tak­že jsou nesmrtelní. Jejich bytí nemůže nic zničit, ani mu ublížit. Jako duchovní podstata ne­zaujímají prostor, nejsou na něm závislí, jako myšlenka mohou být kdekoli.
Zlý duch může zaujmout najednou libovolný omezeně velký prostor. Zaujímá ho celý, v každé části zároveň.
(925) Zlý duch má rozum a svobodnou vůli, protože patří k podstatě ducha. Je to svo­bodná rozumná bytost, ale vůlí změnitelná, nejde přímo k věci, podléhá omylům, je nestá­lá. Jeho inteligence je vyšší než lidská, poznává vše přímo, bez prostřednictví smyslů, zvláště pak duchovní svět mimo Boha. Také hmotný svět poznává přímo, dokonaleji než my. Proto poznává světy, které nám jsou ještě neznámé. Ovšem i jeho vědění je omezené. Nemůže poznat vnitřní lidské tajemství, kdy člověk tvoří z rozumu, a ještě ze své vůle ne­rozhodl, takže zatím neví, co učiní.
Může však poznat myšlenky již hotové, které přešly do esplan, stejně jako jasnovidec. Démoni se od sebe liší druhově - kolik duchů zlých, tolik druhů. Nemohou působit na lid­ský rozum, pouze na obrazotvornost. Mohou ovšem působit i vnějšími pomůckami, aby vzbudili různé myšlenky a pocity.
Zlí duchové bývali původně dobří. Obrátili se proti samému Bohu, stali se zlými, proto­že zhřešili silou ducha a vůlí anděla. Neodvolatelně setrvali ve vzpouře, jsou na věky zavr­ženi. Nezůstali v tom, v čem byli stvořeni, zneužili své dokonalosti a nesetrvali v pravdě. Zhřešili pýchou z nezřízeného zalíbení ve vlastní dokonalost, zapomínali na svůj poslední cíl - blaženost. Chtěli jí dosáhnout sami, nezávisle na vůli boží. Jejich zavržení mělo své následky. Celý jejich duchovní život byl převrácen zatemněním rozumu a zatvrzelostí vůle.
Tím, že zhřešili a že jsou na věky zavrženi, závidí člověku jeho cíl - věčnou blaženost, a tak se stali jeho nepřítelem. Činí člověku nástrahy, svádějí ho ke zlému.
Zlý duch pokouší zevními popudy: tiskem, obrazy a zlými lidmi, kteří popouzejí k hříchu, nebo niterným přímým působením, takže se nedává poznat, případně nepřímým působením jednak na obrazotvornost (jak nad jinými nabýt moci), jednak na nižší pudy člověka.
(926) Na rozum a vůli přímo působit nemůže, takže každý člověk může rozhodovat a uplatňovat svou vůli svobodně. Právě tak ale může vejít svobodně do styku se zlým du­chem a spolčit se s ním. Nedomnívejme se, že všechna pokušení pocházejí od zlého ducha. Vznikají také z tělesnosti a často nám je vnukne hříšné okolí. Někdy se stává, že zlý duch nabude moci nad lidským tělem.
Zvláštním a neobyčejným jevem je pak posedlost. Může být viditelná, a tudíž poznatel­ných projevů, nebo neviditelná, skrytá, kdy působí hlavně na představy - vnucuje své myš­lenky. Posedlí lidé jsou démoničtí, protože jimi vládne podle své vůle démon.
Už jsme se poučili, že člověk silné vůle si může podrobit osobu slabé vůle. Tím spíše tak může učinit vyšší duch ze své dokonalejší moci a silnější vůle, zvláště, chce-li působit na tělo. Tak může vyvolat i různé nemoci.
Démon může působit na tělo zevně tím, že omezuje jeho pohyby. Může působit přímo v těle, a pak vládne jeho fyzickými silami podle své vůle. Z toho vzniká velký duševní roz­kol mezi mocí démonovou a vlastní vůlí. Také duševní činnost může démon dovést až k po­matenosti.
Pyšného člověka může démon znásilnit vyvoláním živé obrazotvornosti k rozvrácení obecného spravedlivého řádu. Způsobuje i vyvolání těžkých zločinů, běsnění a zloby ne­přátel, vypočítavou nemravnost, nadávky, hněv, mstu, kletby apod. Může působit i na smys­ly a použít je ke svému účelu. Ovlivňuje také prázdná esplana, do nichž vtiskne různé před­stavy, dojmy, obrazy a myšlenky. Dovede-li takto působit hypnolog, tím spíše to dokáže silnější duch démona.
Protože rozum a vůle při vnucování nebo vyvolávání představ a myšlenek zůstávají ne­dotčeny, může se člověk včas svobodně rozhodnout.
(927) Zlý duch může ze své moci a vůle působit na posedlého týmiž duševními silami jako naše duše nebo hypnolog při vyvolání činnosti čistého podvědomí. Většinou vyvolává shodné jevy.
Pro zjišťování skutečné posedlosti je třeba zkušenosti a znalosti. Posedlostí není vždy to, co se vyvoláním neobyčejných a podivuhodných jevů jako posedlost jeví.
Člověk, který upadá do hypnózy 3. stupně (až po rozhraní stupně 4.), může touž cestou a týmiž silami jako démon nebo hypnolog vyvolat neobyčejné jevy (znalost cizích i blíže neurčených jazyků, poznání a odkrývání lidem skrytých tajemství, projevování neobyčejné síly, vyjadřování nevzdělaných lidí řečí odborníků a vědců, vědomost o vzdálených a taj­ných událostech, vnikání do cizích myšlenek, předvídání budoucích událostí, ochromení vlastních orgánů němotou, slepotou, hluchotou, pohyby hmotných předmětů, jejich přemis­ťování, levitace i materializace.
(928) Jestliže se démonovi zachce, kryje svůj záměr a vliv v týchž projevech, takže se nedá s jistotou říci, komu dané jevy přisoudit. Zda činnosti samého citlivce, či samotnému démonu.
Abychom z nevědomosti a neznalosti nepřisuzovali všechno démonu, je třeba nejvyšší opatrnosti. Pravá posedlost je velice vzácný jev. Je možné ji rozpoznat tím, že z "ničeho" tvoří "něco", tedy hmotné viditelné věci, které trvale zůstávají.
Stalo se např. v Illfurtu u dvou posedlých chlapců, z nichž starší trhal peří z těla jemu viditelné bytosti. Peří i ve skutečnosti trvale zůstávalo, komise je zkoumala, a pak prohlá­sila, že je skutečné a že takové peří ještě nikdo neviděl.
I lidská duše má v podvědomí možnost vytvořit neviditelné věci. K těmto jevům však může použít pouze hmoty vlastního těla. Takové věci brzy zmizí a trvale nezůstávají, pro­tože byly tvořeny přeměnou prvků vlastního těla. Přestává jev, mizí i vytvořený předmět. Jen démon může svou vyšší mocí působit na přeměnu a přeskupování prvků hmoty přímo. Takové účinky mohou však zůstat a existovat trvale. Může je však tvořit jen omezeně.
Posvěcené věci, např. ostatky svatých, svěcenou vodu apod., démon snáší špatně. Ještě vysvětlím, proč je i v tomto případě nutná opatrnost.
Lidská duše v sobě chová neobyčejné schopnosti a síly, jak konečně potvrdily i mnohé mé pokusy.
Při posuzování takových jevů si musíme uvědomit následující:
(929) Žijí mezi námi osoby velmi citlivé, nemagnetické, lidé slabé vůle, lidé oddávající se duševní prázdnotě, osoby hysterické, málo uvědomělé ve vědomém a plném životě, lidé trpící vlivem jednotlivců nebo svého okolí. Mají sklon k tomu, že jejich duše ve své dušev­ní prázdnotě ustupuje ze své vědomé činnosti do některého stupně činnosti podvědomé. V ní se pak rozum a vůle zatemňují, až skoro úplně mizí.
Řeknu-li takové osobě: "Jsi strom, pes, nemluvně atd.," klátí se jako strom, štěká apod. Podvědomá činnost představu přijme a v jejím smyslu působí. Ve 2. a 3. vstupním podvě­domí není možné se vzepřít a o příkazu pochybovat. Podvědomí představu přijme tak, jak mu je podána. V podvědomé činnosti chybí duši schopnost logického uvažování. Rozumo­vá schopnost nastupuje pouze (a ještě jen částečně) ve 4. stupni, takže se dostavuje málo­kdy. Ustoupí-li duše z vědomí do některé činnosti vstupního podvědomí, démon ji pozná. Svůj vliv pak směrem ke hříchu neuplatňuje, protože ví, že v tomto případě nic nezíská. Je to tím, že člověk je za své činy a rozhodování odpovědný, je-li při plném jasném rozumu a vůli, což odpovídá popsané situaci.
Ďáblovi bývalo z neznalosti přisuzováno mnohé. Mám na mysli zejména případy, kdy byly určité jevy a posedlost u citlivců a lidí slabé vůle vyvolány umele (např. hypnózou aj.).
Lidská duše si i v hlubokém vstupním podvědomí jakýmsi vnitřním instinktem zachová­vá osobnost. Ve své původnosti se ale nepoznává. Pro naše vědomé JÁ se lidské Já jsem" zhmotňuje v esplanech. Zvláště ve 3. vstupním podvědomí spojitost s esplany skoro mizí, takže duše je vydána napospas představě a víře druhé osoby.
(930) Často se stalo, že byly u citlivce pozorovány zvláštní jevy, které se nedaly vysvět­lit přirozenou cestou, takže se věřilo, že jde o projev ďábla. Jeho představa a oslovování "Satane" musela v duši citlivce vytvořit proměnu v ďábla. Duše v této své změněné osobě a ve své všestranné schopnosti zná z protonace všechno, co se ďáblu připisuje, a sama pak už ze své moci a síly vyvolává, způsobuje a vytváří vše, co nás uvádí v úžas.
Protože neznáme stupně tělesné citlivosti jednotlivců a jejich duší, může takovou před­stavu vytvořit citlivec sám nebo někdo z jeho okolí, od něhož ji podvědomé JÁ telepatic­kou cestou převezme. Vzniklým rozdvojením duše se pak citlivcovo druhé JÁ zosobní v ďábelském projevu a kopíruje činnost, která se obvykle přisuzuje ďáblu.
Sám jsem tyto jevy často experimentálně předváděl a potvrzoval tak jejich přirozený vznik. Ukazoval jsem tak na chorobnou nakažlivost, jíž "posedlá" osoba strhuje další cit­livce k témuž projevu.
Když člověk uvěří, že na něho nebo v něm působí ďábel (ač to není pravda), přijme tuto představu z esplan některý stupeň podvědomé činnosti, jehož JÁ se jako ďábel zosobní, takže člověk sám je vinen vyvoláním neobyčejných jevů domnělé posedlosti.
(931) Při rozpoznávání vyvolaných i samovolných neobyčejných jevů je vždycky dobře v posedlost ďáblem vůbec nevěřit! Je však třeba podat "posedlému" svěcenou vodu nebo kříž v pevné víře, že ony úkazy jsou vyvolány mimořádnou schopností a silou podvědomí. Zůstane-li citlivec v klidu a nerozzuří se (porušení jeho klidu ale nesmíme očekávat, i to by přenosem vyvolalo reakci), máme jistotu, že jde o projev 4. stupně podvědomí. Jsou-li jevy a úkazy běžné, patří k některé činnosti vstupního podvědomí. Jestliže je však u citlivce vy­volán posměch, zuřivost a nadávky, musíme se ještě opakovaně pozorováním a zkoumáním přesvědčovat, dokud nenabudeme jistoty o skutečné pravé ďábelské posedlosti. Toto je důle­žitý úsek rozpoznávání posedlosti, protože, jak jsem už zdůraznil, ve třetím nižším podvě­domí nenávidí posvěcené předměty i POUHÁ CHOROBNÁ PŘEDSTAVA ĎÁBLA!
Duše v podvědomí nemá rozumové schopnosti. Není-li vyvolána chorobná představa ďábla, přijme posvěcené věci klidně a nevydráždí se ani tehdy, když i ve svém běžném ži­votě tyto věci nenáviděla. Ustoupením duše do některé podvědomé činnosti totiž mizí spo­jení s esplany (podle stupně, v jakém se nachází), takže se ztratí i ono vědomí nenávisti.
(932) Jestliže se posedlý svěcenými předměty podráždí, nesmíme hned usuzovat, že jde o vliv zlého ducha nebo zavržené lidské duše. K rozpoznání skutečné posedlosti je vodítkem žádost, aby nám domnělý "posedlý" požehnal slovy: "Žehnám tě ve jménu Otce, Syna a Du­cha svatého." Ďábelská rozumová činnost, která Boha stále nenávidí, tato slova nevysloví. Ovšem při vyvolané chorobné posedlosti, kdy se rozum neuplatňuje, se převzatá předsta­va ďábla, zakotvená ve svém JÁ, dá u citlivce zbortit přemluvením k požehnání tak, že nás po delším odporu konečně poslechne. Ďábel se pro takové požehnání přemluvit nedá!
Jsou-li vyvolány síly činnosti neporušeného čistého podvědomí, duše takovéhoto podvě­domého JÁ vyhoví vždycky.
(933) Uvedl jsem, že lidská duše v podvědomých činnostech z vlastního instinktu, přes­tože sebe nepoznává, bere na sebe každou osobnost, kterou očekáváme nebo si představu­jeme. Vzhledem k zeslabení rozumu a vůle nikdy v takto vyvolené činnosti neuvažuje o sobě samé. Zeptáme-li se, kdo je, vydává se za nejbližší představu některé osoby, přečtenou z protonace nebo z našich esplan. Přijme-li osobnost z protonace, vydává se obyčejně za ducha zemřelé osoby. Přijme-li osobnost z podrážděných esplan, jejichž účinek zasahuje do vstupních podvědomí, stává se, že přijme na sebe osobnost člověka, který ještě žije. Dokladů o tom mám mnoho. Z pozorování je zřejmé, že podvědomé JÁ v trpném stavu (přes veškeré úžasné duševní dary a schopnosti) je oloupeno o rozumovou schopnost, tak­že je hříčkou nejbližších příčin.
Proto ve spiritistických kroužcích, kde se pouze duchaří a čeká, kdo z nebožtíků se pro­jeví, je duše média nucena takovou osobnost na sebe vzít. V protonaci má k dispozici ce­lou individualitu zemřelého se vším, co k projevu potřebuje, takže kopíruje činnost, která odpovídá životu nebožtíka. Duševní činnost a veškerá síla a schopnost se ve vstupních pod­vědomích rozpíná pouze ve vztahu k dotazu. Není-li dán dotaz nový, ustává a vrací se do klidu. Může ji vyrušit a do činnosti přivést i pouhá silnější zvědavá myšlenka některého z členů kroužku, která účinkuje telepatickou cestou.
(934) Nachází-li se duše v prostředí, kde jsou pohromadě osoby zbožné, pak médium (které je schopno 3.-4. stupně podvědomí - extáze při rozjímání), může v tomto probuze­ném podvědomém stavu dospět k chorobnému rozdvojení osobnosti ve dvě JÁ. V takovém rozdvojení má vědomé JÁ schopnost uvědomovat si skoro všechno, co se děje s podvědo­mým JÁ. Podvědomé JÁ na sebe bere z protonace osobu blízkou prostředí, v jakém právě je - tudíž světce. Často vystřídá i několik světců. Ti pak ústy média pronášejí zbožná, vý­chovná i káravá slova, takže se zdá, že k nám promlouvají svatí.
Jestliže se v takovém prostředí věří, že zjevení bylo skutečné, pak se tato chorobná a ne­přirozená schopnost média zvyšuje a posiluje.
Ve vyvolaném hlubším stavu 4. stupně pronáší pak druhé podvědomé JÁ skvostné prav­dy, protože vycházejí ze samotné duše, v níž je obsaženo nebeské nazírání. Jsou čisté a ne­zkalené, neboť podoba boží přirozenosti v naší duši existuje, takže se nám zdá, že zasahuje přímo Bůh a projevuje se skutečná svatá bytost.
Proto i v těchto případech je třeba střízlivé opatrnosti, zkušenosti a znalostí, abychom se neopájeli klamnými jevy.
(935) Předchozí odstavce jsem uvedl k zamezení všem rozporům mezi projevy a zjeve­ními chorobně i uměle vyvolanými, na rozdíl od skutečných zjevení z božího dopuštění. Bůh totiž u zdravých osob (při rozjímání a extázi) ke své oslavě a oslavě svatých dopouští i pravá zjevení. Často je stvrzuje zázraky, aby člověk, omezená bytost, mohl poznat pravdu a lehčeji dospěl ke spáse bez utápění se v klamech.
Koho může ďábel posednout? Každého, z vůle a dopuštění božího, nejčastěji pak osoby citlivé, nemagnetické, slabé vůle, hysterické, špatné, nemravné, pyšné a bojácné. Uvědo­mělého člověka vysoké inteligence, ostražitého, zdravě a pevně věřícího v Boha, stále bdí­cího v rozumu a vůli, démon posedne těžko. Vliv však má na každého působením na jeho obrazotvornost atd., jak už jsem uvedl.
Po přečtení této úvahy velmi mnozí nebudou chtít s mým názorem na démonizmus a po­sedlost souhlasit, protože už ze zásady tyto jevy popírají. Uznává-li člověk sobecky a ome­zeně jen sebe a to, co vidí, hmatá, chemicky zkoumaje to jednostranná, neúplná vědecká činnost, bránící duši v rozletu za pravdou.
(936) Při pokusech jsem přišel často do styku s jevy tak mimořádnými a zvláštními, že se nedaly žádným způsobem vysvětlit, protože se jejich síla a způsob projevu vymykaly si­lám a schopnostem duše v podvědomí. K tomu přibývalo i zpráv od lidí, kteří ke mně s projevujícími se nevysvětlitelnými jevy přicházeli. Jsou pochopitelné jen tehdy, přisoudíme-li je vyšším, dokonalejším rozumovým bytostem.
O existenci démonů proto může mluvit jen badatel, který má s těmito jevy stále co či­nit. Proto vás nabádám! Člověče, který chceš tyto hluboké problémy řešit jen rozumo­vou úvahou a pouhým smyslovým pozorováním, nebo dokonce nic nevysvětlujícím "nevěřím", přestaň o démonizmu nejen mluvit, ale i uvažovat!
Vyjděme všemu záhadnému vstříc s největší opatrností a se střízlivým zdravým rozu­mem. Neutíkejme se k frázím, které nic nevysvětlují a neřeší.


Odjíždím...

29. ledna 2015 v 7:21 | Marie Bernadeta |  Okamžiky
Je vymeteno ve spíži
Už ani zrnko hlavu netíží
Je prázdno jaksi
a čisto hezky na polštáři
Klid objal moji mysl
a nechal přemýšlení
zase na někdy
Já na čas krátký odjíždím
a nebudu teď tady
Loučím se s vámi
moji čtenáři
až přijedu snad i myšlenky zas
nějaké vstoupí do mé hlavy
a já ta slova která znějí v mysli mé
přepíšu vám sem.

Muž anebo žena?

28. ledna 2015 v 22:54 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Muž anebo žena?


Muž anebo žena?
Kdo se v tomhle vyzná?
Kdo si umí vybrat?
Zda je lepší býti mužem
nebo ženou v tomto světě?




Duše ale také bývá
mužská nebo ženská
Proč se někdy stává
že v člověku vše se míchá?




Někdy mužské vlastnosti
v křehké ženě zvítězí
anebo zas naopak
V muži statném
projeví se bačkora

V čem je kouzlo naší duše?
Býti ženou nebo mužem?
Klidně můžem býti v těle
tím kým zvenku vypadáme

Ale v duši klidně smíme
míchat stránky obou světů
jak to v sobě máme
od pradávna zakotveno




Člověk není muž či žena pouze
není třeba vysvětlovat dlouze
copak znamená to
že jsme Jedno

před Pánem když visíme
na té šňůře stříbrné
kterou ruka Páně jednou přestříhne
a když milujeme druhé
jako sami sebe

Všem se měří
metrem jiným
podle toho
co přebývá a co chybí




Nezávisle na tom
vybere si duše před početím
býti ženou nebo mužem
a pak nežli tělo umře
nemůže už volbu vnější změnit





V duši ale klidně smí si
každý zkoušet
jaké chce své role
v čase příštím zvolit

Uvnitř můžeme být vším
co jen bude
milovaná duše
toužit v sobě objevit



http://www.mamtalent.cz/denik-modreho-andela.phtml?program=1&ma__0__id_b=19080


Mnoho slov

28. ledna 2015 v 21:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Mnoho slov


Mnoho slov a málo lásky
není lidem vhod.
Však někdy bez nadsázky
mohu říct, že lásky víc
si asi nezasloužím.
Jen tolik, kolik mám,
zas vracím tam,
odkud si lásku beru.

Anděl Strážce, který hlídá
můj život celý,
od rána až do večera
do poháru
víno z dlaní slívá
a já se ztrácím
v něm a on jak v zrcadle
mi praví:

Láska je v srdci most
a z cest mne už nic neodradí.

Jak mohu jenom žít,
když míchají se ve mně
dva světy rozdílné?
Svět matky a otce.
Když nemohu si vzpomenout
na chvíli jednu jedinou,
kdy volali mne oba
anebo možná jenom jeden,
ten, v kom byla láska,
k sobě do života?

A moje duše, když volání uslyšela,
se v těle matky usadila,
aby žila jen z emocí a představ
nebeského dítětete,
co se projevuje pohyby plodu
a narodí se brzy, aby
po cestě mohlo kráčet světem.

Kde rozumu je třeba
jako soli?
Kde cit je chleba,
na který se ta sůl dává
a kdo chce dojít domů,
ať uvěří tomu,
že musí v každé chvíli
krotit svoje city
a solit pro život se musí
vždy s mírou, to se ví,
aby se život neznechutil
a aby rozum okořenil city,
které v nás od počátku
dřímají a aby se probudily
do hmoty.

Poznámky z katechismu

26. ledna 2015 v 18:04 | Marie Bernadeta |  Katechismus





Včera jsem ve starých textech objevila malý zápisníček z katechumenátu, přípravy na křest, možná někoho tato slova zaujmou, tak mne učila církev poznávat pravdy víry, kterou vyznává. Myslím, že k tématu týdne jsou jako vyšitá.


Poznámky z katechismu z roku 1989:
(zapsáno 15.11.1989 )

Anděl
- duchová bytost, nezaniká, neroztažnost, rozum, svobodná vůle

Svobodná vůle člověka
-pro svobodné plnění Božích zákonů, svoboda není dána k dělání zla, ale nelze bez této možnosti opaku být svobodný, vyznamenání i riziko.
- I v ráji dána svobodná vůle pro nebo proti Bohu
- Andělé se také měli rozhodnout - jednou pro vždy ( definitivně )
- svobodný je ten, který je pánem svých pudů a jednání, kdo dokáže jít za dobrem a nic tomu nebrání.
( dědičný hřích - ztráta svobody )
- Lucifer - Světlonoš

Co je člověk?
Proč stvořil Bůh člověka?
Čím je člověk a čím by měl být?
Člověk má duchovou duši - ve své podstatě nesmrtelná.
Hmota sama o sobě nemyslí.
Svobodná vůle - nezávislá na hmotě.
Vůle i myšlení - nemotné.
Bůh ve Starém zákoně - přizpůsobeno primitivnímu chápání tehdejších lidí.
Eliáš prorok - poznává Boha jako vánek....
Mat 10, 28
Mar 14, 38
Luk 16, 19 - 31
Řím 7, 22 - 24
2 Kor 5. , 4 ,6. 8
12, 2 -4
Fil 1, 22- 24

Lidé měli v duši Ráj - není místo, ale stav duše

Spatřit Boha - neumět se od Něj odtrhnout
My jsme svobodné Boží děti
V hříchu lidé opustili Boha a spadli dolů - jako součást přírody - první hřích
Eva - dostala se ke Stromu ( prostředí )
Eva - dostala se do kontaktu v rozhovoru
Had zasel do srdce ženy pochyby - pokušení
Eva se podívala na ovoce a vznítila se žádostivost
Hřích - vzala plod, jedla a dala také svému muži - podstata hříchu
prvním hříchem - ztráta Božího synovství, utrpení, smrt, rodíme se jako pouhá součást přírody
Snažit se o ctnost




--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------





" Vyber si "



Andělé již zvolili, ke komu patří.
Ti svatí přebývají v Ráji
a Ďábel zase ve tmě Pekla.




Člověk si po čas života může vybrat,
kam se obrátí, zda k dobru nebo ke zlu,
zda v duši zvolí Ráj či Peklo.

K tomu jsou v životě zkoušky,
abychom se učili překonávat pokušení.
Vždy je nám dána svoboda
a každý může poznat,
kam které rozhodnutí vede.

Vyber si! Velí vnitřní hlas.
Již k rozhodnutí nastal čas!
A trpělivost Boží nás
stále nabádá,
aby duše bděla!




V každodenních maličkostech
nás Pán prověřuje stále
a Anděl Strážce zapisuje
do knih naše skutky neustále.

Nic není v Nebi skryto.
Vše ukáže se v pravdě jistě!
Jsme všichni plémě hříšné,
však celkem vzato, je již jisté,
že i když v hříchu zůstáváme stále,
naději jistou v odpuštění máme
z milosrdenství Boha,
v Kristu našem Pánu.






Zakázaná láska?

25. ledna 2015 v 21:31 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Zakázaná láska?


Co je touha co je chtění v něžném lidském rozechvění?
Kdo to v srdci rozezná? Kdo pochopí co je pouhý chtíč
a co už je láska živá co se neposmívá co přijímá cokoli
z dlaní milované bytosti?

Kdo nemyslí na svůj prospěch
ale na štěstí toho koho miluje
ten se dočká nakonec
plodů citů vlastních
v podobě skutečné lásky

Srdce vždycky správně ví co cítí
rozum volá na pomoc aby stůj co stůj
pomohl ten prapodivný náboj rozlousknout

Láska se vždy pozná
že je trpělivá
nespěchá a neuhání
jenom se tak trochu brání

všemu co se v rámci ptaní
může zdáti důležité
Na neštěstí druhých lidí
nikdo vlastní štěstí nepostaví

proto je vždy nabíledni
co mé duši i té tvojí
prospívá či škodí



O smrti

25. ledna 2015 v 17:49 | Marie Bernadeta |  Básně II.


O smrti


Zdálo se mi o smrti
ležela jsem v odpadcích
moje tělo nebylo už celé
těžko sbírat na smetišti
zbytky masa které hnije
a není už k ničemu


Zdálo se mi o smrti
ležela jsem rozházena
na skládce co nevoněla
mezi pytli s odpadky
nemohla jsem přijít na to
proč tu ležím takto





A pak rázem napadlo mne
je to tělo dívky zavražděné
a já náhle vstoupila jsem
do těla co před časem
takhle dopadlo

Duše dívky odešla
z těla co už nehledá
život další na zemi
někdy bývá osud krutý
když se stane dívka obětí

divné zloby v duši
co se takto v světě projeví
není možné vrátit zpět
co už odešlo

Můžem jenom zkoušet
poznat pravdu toho
kdo smrt přijal
skrze ruce vraha




http://www.jihlavske-listy.cz/clanek12609-petra-se-stala-obeti-vrazdy-jeji-telo-nasli-na-skladce.html?komentare=vse


-------------------------------------------


Pozn. autorky:

Myslím, ža se někdy stává, že duše něčí přichází k nám se utěšit,
prožitek tento ve snu byl tím, co duše dívky prožívala v té chvíli,
kdy tělo její nebylo už k použití jako živý obal, ve kterém zde přebývala,
tak brzy vyrvána byla duše dívky z těla i ze života, nikdo už osud tento nezmění,
jen kéž by přišlo k duši její smíření a směla žíti na věčnosti
krásnější sen, nežli ten který vrah do rukou jí vložil násilím.

Na cestě

25. ledna 2015 v 16:01 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Na cestě


Procházím místem zvláštním na cestě životem.
Snažím se držet směr a spoléhat se na Anděla Strážce,
který mne vede všude s jistotou mu vlastní.
I nad propastí mohu ruku v ruce s ním jít beze strachu.

Když předkládá mi plány příští a ve zprávách a znameních
již mne upozornil na odbočky, potom vím,
že půjdu stále s ním a dokážu vše zvládnout jistě,
pokud vím, že je to Boží vůle.

A každý člověk může uvěřit té zprávě,
jak dobré býti může svou ruku vložit do ruky Anděla Strážce
a s láskou nechat Nebe působit a vést se
tam kam máme jít.

A když na cestě se sama cítím a srdce celé ztuhlé vnímá v duši smutek,
zas spoléhat se smím na pomoc shůry, že láska z Nebe nepřestává
a dál se ve všem v každé chvíli do služby mi dává
i všechny svoje síly.

Pak není třeba dělat nic, než další kroky, ke kterým cesta zřejmá vybízí,
Stačí se pouze pomodlit, pak vzít rozum do hrsti, jít a věc učinit.
Kdo moudrý je, ten pomoci se této drží a jako dítě z nebes spoléhá se na vše,
co jeho cestu tímto směrem provází.



Zimní nálada

25. ledna 2015 v 12:53 | Marie Bernadeta |  Zima


Zimní nálada

Za oknem mlha
Okno v pokoji je zarosené
a otevírat jde jen ztuha
Čas zastavil se na poledni


Je zimní neděle
Do tepla rád se každý schoulí
a užívá si barev ticha
kdy ptáček sem tam zašvitoří
hláskem ostrým jenž ticho zimy
prořezává jenom zlehka


Náladu zimní náhle prosvěcují
bodavé paprsky sluneční
Do očí prudce jiskry zařízly se
a za chviličku zase
v oparu mraků zimních mizí


Sníh pocukroval cesty zlehka
Otevřu okno a podívám se do zahrad
Trávník se schovat celý nestih´
Však chlad se vtírá
s píšťaličkou ptačí
mezi tašky střešní
co nabílené jsou též jako
od cukráře jenom lehce

To ticho zimy ve mně sílí
a ještě malou chvíli
budem muset za okna se skrýt
a očekávat jarní časy snad



http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=452898

Skrytá

24. ledna 2015 v 8:24 | Marie Bernadeta |  Okamžiky
Mám pocit ten
že živá jsem
jen z lásky tvé
která mne naplňuje
vším co toužím mít
Jen zatím vím
že musela se láska tvá
před světem ukrýt
do představ

Tak dlouho jsem tě neviděla a přesto dál tě ve své mysli hýčkám.

23. ledna 2015 v 10:41 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Tak dlouho jsem tě neviděla a přesto dál tě ve své mysli hýčkám.



Jen v myšlenkách smím s tebou lásko zůstat
a dál se nechat hýčkat milostnými vzdechy

Jen v myšlenkách a v představách dál zůstávám
a nemohu s tím přestat když rozplývám se
v pocitu svém čistém jenž touží stále po nitru tvém
abych zas směla s tebou býti blízko
abys mne k sobě pustil blíž a v opojení
nezbylo nám z našich tužeb nic

než radost ze spojení z naplnění láskou
která zmocnila se srdcí našich
a docela nás proměnila v klubko vášní
ze kterých nemůžem se nikdy dostat

Vzdálenost překonávám nadějí
že ještě někdy později
se uskuteční setkání
ve kterém ty i já si budem jisti
že Láska pronikla nám k srdci
a že jen v duši milujem se spolu

protože tělo je jen obal
pro bytost živou kterou skrývá

Já miluji ten projev ducha
jenž s tělem prostým hýbá
a najednou je obyčejná tvář
světlem prozářena

a v pohybech a ladnosti těla
smíme rozeznat rozechvění živá
a přitom stále v myšlenkách
a živých představách smíme spolu splývat

Uzdravení láskou

23. ledna 2015 v 7:14 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Uzdravení láskou

Kde teče ze mne krev a stříká
ty zavazuješ moje srdce doteky
a pak se stává ještě zřídka
že kromě obvazů zabalíš mne do deky
svého vzdáleného objetí
Lásko má sladká já tě vnímám
a chci s tebou stále splývat
a v srdci svém si nechat rány ošetřovat!



Oříšek

22. ledna 2015 v 9:19 | Marie Bernadeta |  Myšlenky




Oříšek


Oříšek rozlousknout dá práci
někdy je třeba kleští
anebo kámen tvrdý vzíti do dlaní
a proti pevné podložce do ořechu udeřit




Skořápky kolem jádra povolí
a otevře se pohled dovnitř
Pak zručností svou zbývá
s opatrností lidem vlastní
oprostit jádro od skořápky
a do úst si ho vložit



Zuby zas udělají hrubou práci
a jazyk rozmělní svou slinu
do soust jenž polykat
je třeba potom

Někdy se zdá oříšek příliš tvrdý
a někdy jádro uvnitř bývá černé
kdo pozná ale na povrchu již
co uvnitř ořech skrývá?

Skořápka pevně jádro svírá
a nedovolí očím pohled
na vnitřní stavbu svou
Dokud se obal z jádra neodstraní
nemůžeme uvidět
co skrývalo se uvnitř
a ani ochutnati nelze
co ořech v sobě skrývá



( Potrava pro duši )

http://www.mamtalent.cz/orisek.phtmlorisek.phtml?program=1&ma__0__id_b=19109&ma__0__id_kp=69600

Návrat

22. ledna 2015 v 6:18 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Návrat


Já zpívám písně z duše.
Zcela jednoduše
kladu slova.
Z nich zas a znova
tvořím myšlenky,
které ke mně přicházejí
z mého nitra.

Zkouším vše zevnitř
tiše vyslovit
a dotýkat se strun,
co zaznívají tóny všemi.

Je Slovo tvůrčí hmotou.
Ve skutečnosti žije v nás
a když se nad tím zamyslíme,
pak pochopíme, co je hlavní:

Udržovat mysl čistou
a hledat slova,
co jsou z ducha,
aby se pravda ukázala,
není třeba pýcha,

jen v pokoře se sklánět
a nechat vstoupit
dobro k sobě do života.

A co je člověk vlastně?
Tvor, který milován je šťastně!
To z lásky stvořeni jsme byli!
Do hmoty pro hřích sestoupili,
ale ten, kdo věří na zázraky,
smí se dotýkati Lásky,
která nás vrátí
zase domů zpátky.



Hledej ve svědomí

21. ledna 2015 v 18:07 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Hledej ve svědomí


Co dovoleno a co zákázáno v našem světě je?
Kam člověk pohlédne,
všechno je jaksi do zákonů poskládáno.

Kdo se však řídit umí zákony umělými,
které po staletí zub času ošetřoval spolu s lidmi,
kteří byli všelijací a tvářili se třeba jako svatí
a zatím ve svém nitru špínu zakrývali?

Proč ptát se na to, co je dovoleno
a co zákázáno je a koho vlastně má se člověk ptát?
Sám ve svědomí má se každý projít a do zrcadla
nahlížet, však někdy pohled není čistý, ale přes
ty fleky v srdci mnozí neuvidí skutečnost pravou.

Proč vrazi v kostelech se modlí
a pak klidně jdou a zastřelí matku dětí,
kterou už nikdo dětem nenavrátí?

Proč se životem zachází se tak,
jak by neměl cenu žádnou?
Když tolik práce přece dá,
aby se člověk mohl narodit a
kolikrát matka na rukách
nemluvně své drží,
než se dočká z úst jeho prvních slov?
A kolik nocí probdí matka
nad prvními zoubky dítka?

Dál život plyne, rozvíjí se zlehka
duše se probouzí v člověku a žije.
Tělo je obal pouhý,
abychom ve světě z hmoty
mohli přebývat,
abychom mohli poznat sílu ducha,
která se skrývá v každém z nás,
abychom směli hledat pravdu,
kterou nám dává Pán Bůh sám
do našich srdcí hořících,
kde Láska všechno ví a zná.

Víc není třeba, nežli milovat,
pak dovoleno je už všechno,
když na mysli má duše každá
dobro duše druhé a činí všechno
ze svobodné vůle, kterou nám
všemohoucí Otec dal.

A zaráží mě pošetilost mnohých,
když rozlíží se po chování druhých
a říkají pak jaksi nesmyslně:
Když On tak činí, já smím taky!
Vůbec nehledí na vlastní svědomí,
které neodráží skutky druhých,
ale moje vlastní.


Zrcadlem je mnohým desatero přikázání Božích.
Kdo ale ptá se po zákoně, ten mi neuvěří,
že skrze Krista vykoupeny jsou už viny
a Láskou pouze naplněný život
zákonem být může duši,
která v odpuštění věří.




Kde není zákon, tam už není přestoupení.
Láska vše přikrývá a odpouští,
nic nevyčítá a nepočítá viny.

K tomu je třeba pouze dvou největších přikázání,
ve kterých obsaženo je už všechno pro život:
První je :
Miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší
a druhé se mu podobá:
Miluj bližního svého, jako sám sebe.

Neptám se pošetile Boha, co zakázáno je a co je dovoleno.
Já zkoumám vždycky pravost ducha v každém slově,
které vnáším do života.

Co z dobrého je, vždy se plody svými projevuje,
co ze zlého, je pošetilost pouhá,
vždyť nikdy nezvítězí hmota.




.....................



Desatero ( http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/ )

21. ledna 2015 v 17:57 | http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/ |  citace
http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/

Znění Desatera Božích přikázání a jeho lidská varianta

1_zachovavani_sboty.jpg
Přečtěte si pozorně dvě varianty desatera přikázání. V prvním sloupci je Boží zákon desatero, který byl předán Mojžíšovi na hoře Sinaj. V druhém sloupci je změněný Boží zákon, schválený papežem Římskokatolické církce.
BOŽÍ ZÁKON
(Ex 20,2-17 Český studijní překlad)
ZMĚNĚNÝ BOŽÍ ZÁKON SCHVÁLENÝ PAPEŽEM
(Katechismus Římskokatolické církve)
1. Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 1. V jednoho Boha věřit budeš.
2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, 6ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.5. Nezabiješ.
6. Nebudeš vraždit!6. Nesesmilníš.
7. Nebudeš cizoložit! 7. Nepokradeš.
8. Nebudeš krást!8. Nepromluvíš křivého svědectví.
9. Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.10. Nepožádáš statku bližního svého.

Našli jste v těchto dvou desaterech nějaký rozdíl?
Není možné si nevšimnout, že se tato přikázání v několika bodech liší. Jak je to možné? Jak se mohl někdo odvážit pokusit změnit Boží zákon napsaný Božím prstem? Jak mohl někdo změnit jediné slovo, když Ježíš Kristus, hlava církve řekl, že je snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona? Když apoštol Pavel řekl, že Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré?
Matouš 15,3 - On jim odpověděl: "Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?
1) Z desatera bylo vypuštěno druhé přikázání zakazující zobrazení Boha a klanění se modlám.
Jak postupovalo pronikání pohanských praktik do katolické církve, přineslo sebou uctívání obrazů, soch, relikvií, přesně to, co zakazuje desatero, proto muselo být toto druhé přikázání vypuštěno.
Paragraf 2131 katolického katechismu o tom říká:
Sedmý ekumenický koncil v Niceji (v roce 787) na základě tajemství vtěleného Slova prohlásil za oprávněné - proti obrazoborcům - uctívání obrazů: a to Krista, ale i Matky Boží, andělů a všech svatých. Tím, že se Boží Syn vtělil, zahájil novou "éru" obrazů.
2) Bylo změněno čtvrté přikázání svěcení sedmého sobotního dne, jako dne odpočinku.
Sobotní sedmý den, který ustanovil Stvořitel, oddělený Bohu podle čtvrtého (v katechismu třetího) přikázání, změnili na neděli ustanovenou církví. Nikde v Písmu však není jediný verš, který by poukazoval na svěcení neděle. Ježíš i jeho učedníci zachovávali pravý den odpočinku - sobotu.
Co o tom říká katolický katechismus?
2168 Třetí přikázání desatera připomíná posvátnost soboty: "Sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku" (Ex 31,15).
2169 Písmo v této souvislosti připomíná stvoření: "V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý" (Ex 20,11).
2171 Bůh svěřil Izraeli sobotu, aby ji zachovával na znamení věčné smlouvy. Sobota je pro Pána; je svatě vyhrazena chvále Boha, jeho stvořitelského díla a jeho spásných činů ve prospěch Izraele.
2172 Boží činnost je vzorem pro lidskou činnost. Jestliže si Bůh sedmého dne "odpočinul" (Ex 31,17), i člověk má "odpočívat" a dovolit i dalším, především chudým, aby si mohli oddechnout (Ex 23,12). Sobota přeruší každodenní činnost a umožní odpočinek. Je to den protestu proti otroctví práce a kultu peněz.
2173 Evangelium uvádí četné příležitosti, při kterých byl Ježíš obviňován, že porušuje zákon o sobotě. Avšak Ježíš nikdy neporušuje svatost toho dne. Dává mu ze své autority ryzí vysvětlení: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu" (Mk 2,27). Kristus pln soucitu považuje za správné "v sobotu jednat dobře" spíše než zle, "život zachránit" spíše než "zabít" (Mk 3,4). Sobota je den Pána milosrdenství a den úcty vzdávané Bohu. "Syn člověka je pánem i nad sobotou" (Mk 2,28).
Katolická církev tedy připouští, že pravým Božím dnem je sobota. Proč tedy tato církev a téměř celý křesťanský svět světí neděli? Katechismus pokračuje dalšími body:
2174 Ježíš vstal z mrtvých "prvního dne v týdnu" (Mt 28,1; Mk 16,2; Lk 24,1; Jan 20,1). Jako "první den" připomíná den Kristova vzkříšení první stvoření. Jako "osmý den", který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Pro křesťany se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátků, den Páně ("hé Kyriaké heméra", "dies dominica"), "neděle":
"Shromažďujeme se v den slunce, protože je to první den, v němž Bůh přeměnil temnoty a hmotu a stvořil svět; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých."
2175 Neděle se jasně liší od soboty, po níž časově každý týden následuje, a nahrazuje pro křesťany její obřadní předpis…
2190 Sobota, jež představovala dovršení prvního stvoření, byla nahrazena nedělí, která připomíná nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním.
2191 Církev slaví den vzkříšení Krista osmého dne, který se právem nazývá den Páně nebo neděle.
2192 "Neděli je nutno v celé církvi zachovávat... jako prvotní zasvěcený svátek." "O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše."
V Božím slově ovšem není jediný verš poukazující na to, aby se světila neděle jako nový den odpočinku - naopak zcela jasně vyzdvihuje biblickou sobotu.
3) Když bylo zrušeno druhé přikázání, rozdělilo se desáté na dvě části, aby byl zachovám stejný počet deseti přikázání.
Má někdo právo měnit Boží zákon? Zákon, o kterém Ježíš jasně řekl, že je neměnný? Zákon lásky, na kterém stojí Boží vláda? Zákon tak důležitý, že i sám Bůh ho nemohl zrušit a musel poslat zemřít svého Syna Ježíše Krista, aby nás svou obětí zachránil? Bůh varoval že přijde někdo, kdo se bude snažit zákon změnit. V každé době historie ale má Bůh vždy lid, který zůstane Božímu zákonu věrný, a proto zákon nebude nikdy zrušen úplně. Budete mezi věrnými?
Daniel 7,25 - Bude se snažit změnit doby a zákon.(čep).
Skutky 20,29 - Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.
Matouš 5,17-19 - "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.
Skutky 5,29 - Petr a apoštolové odpověděli: "Je třeba více poslouchat Boha než lidi.
1. Jan 3,4 - Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona. (kral.)
Jan 14,15 - "Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.
1. Jan 2,3-4 - A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: 'Znám ho,' a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.
2. Tes 2,3-4.9-12.15 - Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane (Den Pánův), dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha. Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto tedy, bratři, stůjte pevně a držte učení, která jsme vám předali a kterým jste byli vyučeni, ať už slovem nebo dopisem.

Bible nás varuje, že se přímo v křesťanské církvi se objeví falešné učení. Pravdu je možné rozpoznat jen na základě poctivého studia Božího slova, jen ve světle Písma můžeme rozlišit dobré od zlého. Není proto divu, že centrem útoku satana se stala právě Bible a desatero Božích přikázání.

Už se rozednívá

21. ledna 2015 v 7:44 | Marie Bernadeta |  Zima


Už se rozednívá
a nálada tklivá
v ranním čase skrývá
slova pohrdlivá
že je ještě zima

A že chlad nás
studí všude
kam se podíváš
Choulíme se
do klubíčka
Do peřin se naše víčka
ještě zavírají

Ráno nechce
dveře otevírat
a nám rozespalým
chce se trochu zívat

Probuzení slunce
drží ve své ruce
je však taky rozespalé
po celý den mžourá
Každý náladu má pod psa



Kus ledu

20. ledna 2015 v 16:26 | Marie Bernadeta |  Ledová královna



Kus ledu


Kdo v dlani drží kousek ledu
ten jistě cítí chlad
co rozpouští se ale
nezávisle na nás
když jsme živí ještě
pak teplo dlaní promění kus ledu
ve vodu která stéká z prstů
dolů k nohám a tam se zase
může proměniti v led






Pro chlad v mém srdci
zamrzl dnes průplav citů
k tobě a ty si smíš zůstat
ve vnitrozemí svém
a přitom dýchat
přímořský chlad
co přináším ti
ve svých zjevech
zmraženého ducha






Na ledových výklencích
promrzlého srdce
ledový nádech usadil se
a ze tvých očí které nevidím
ukládám krystalky ledu
do síní ledového vzhledu




našeho zmraženého vztahu
jenž v duši skrývám
ve střípcích ledových
jak Ledová víla
která tančí mezi vločkami
svých zledovělých představ



V ledovém království

20. ledna 2015 v 15:52 | Marie Bernadeta |  Ledová královna


V ledovém království


V ledovém království
umrzly starosti
na kost už praskají
pod námi ledy
když zase tají
jakmile úsměvy
na ledy rty tvé pokládají

Nemůžeš vyslovit nic z toho
co není živé
Polibek na rtech ti
vždy v každé vteřině
umrzá na rampouch
pod střechou v naší domovině

Vzdálené krajiny života tvého
nemohu navštívit
přes ledy v srdci tvém
anebo Něho
kam ses mi poděla
z ledových zatmění světa mého?



Starosti

20. ledna 2015 v 15:39 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Starosti



Starosti života musíme nést.
Snášet ty chvíle plné těžkostí
vděčně smíme spolu s těmi,
kdo na nás v Nebi myslí.



Abychom směli ve zkouškách obstát,
musíme učit se těžkosti života
přijímat spolu s radostmi,

které jak dary do rukou vkládá nám
Ten, který potřeby naše vždy uskuteční,
aniž by kdo z nás to rozpoznal.



Ve všem je dostatek pro toho,
kdo se Mu odevzdává.
Nic z toho, co je třeba,
nechybí nám.

Srdce k nám promlouvá
z našeho nitra
a tento vnitřní zrak
musíme ještě rozumem
s vlastní vůlí rozebrat,
nakonec všechno přijmout
a zároveň odevzdat.



My nesem kříže své
spolu s Kristem,
dokud je svět světem,
není jisté, kdy skončí
starosti vnější,
zatímco duše se od všeho
jednou oprostí.




Ve stínu

20. ledna 2015 v 9:53 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Ve stínu

Ve stínu vlastních tužeb
nechávám se unášet
proudem vlastních slov
co plynou z mojí duše
aby obmývaly moje břehy
plné květů jemných
co denně v srdci rozkvétají
z mojí touhy po tobě

Ve stínu slov svých mnohých
skrývám své roztodivné touhy
a dotyk myšlenky jen pouhý
dodává mi naději že spolu můžem
mluvit tiše na dálku
a přitom jaksi mlčet





Chtěla bych umět naslouchat hlasům
které jsou tiché a z duší plynou
můj hlas však přehlušuje druhé
neumím v duši vlastní mlčet
a voda dál z mé duše plyne

Chtěla bych umět naslouchat tobě
na koho celé dny mluvím
ve svém srdci

Možná mě slyšíš a možná se dusíš
zavalen množstvím vody
kterou ti stříkám do tváře
jsem prostořeká promiň
a moje slova neumí být tiše

Přesto zas toužím slyšet
tvůj hlas co úsměvu je plný
jsem plná vody pláču v lukách
a ty jsi Slunce které vysuší
moje slova

Stačí když pomyslíš na mé slzy
a hned si budem blíž už brzy



Je zakázáno

19. ledna 2015 v 13:57 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



"Je zakázáno dotýkat
se hvězd na zem spadlých

Je zakázáno dotýkat se nebe
Je zakázáno dotýkat se tebe"


Je zakázáno lhát
a přesto lžeme
sami sobě kolikrát
a hvězdy žhavé chceme
zvedat
a jen tak do rukou je brát

Však tajemství jsou skrytá v nás
a ve hvězdách je jenom prach
a tak když dotkneme se těch
co spadly k nám
na rukách nezůstane
nic než prach

Je zakázáno žíti mimo sebe
dokud chcem živí být zde na světě
a přesto kdekdo vytváří si
svět svůj vlastní

a nemůže se dočkat chvíle
kdy jeho duše bude
zase svobodná
až život v tomto světě opustí
to aby směla
život věčný uchopit





Zlo ve světě

19. ledna 2015 v 8:58 | Marie Bernadeta |  Úvahy
Zlo ve světě


Zlo se rozmáhá a rozatahuje po celém světě.
Zlo vykřikuje a zoufale se snaží využít všech vnějších prostředků ke zničení těl. Nic víc však nemůže.
Pravda již brzy vyjde najevo. Až každý člověk pochopí, že nemá hlučet a naslouchat křiku, ale ztišit se a usadit se ve svém nitru, vše prožívat a sám v sobě pravdu hledat, ďábel bude v koncích a zlo nebude mít již nad životem moc.
Když je Bůh s námi, kdo proti nám?
Všechno je podivně zvláštní.
Všechno je na světě tomto propleteno se zlem, které se tváří jako pravda, ale není!
Násilí plodí násilí a zlo plodí zlo!


Přečetla jsem knihu " Srdce a skalpel" od Jana Cimického. Shledala jsem ji jako zajímavou a byla mi svědectvím, jak hrozné je zlo a zároveň, jak dobrá myšlenka a nezkažený duch může s rozumem učinit mnoho dobrého.

" Uvažujte střízlivě! Je snadné jednat v emocích, ale když je nekontroluje rozum, může to přinést jen trápení."

" Právo je nedělitelné, buď je , nebo není. jakmile se ustoupí od právní legitimity, nastává bezpráví a hrozí nebezpečí, že bude právo zneužito silnou mocenskou skupinou. Přestane fungovat mechanismus kontroly."

"Ano, v demokratické společnosti a při dodržování základních pravidel nelze někoho odsoudit bez důkazů a již vůbec ne za něco, co se nestalo, byť to v jeho hlavě mělo už jakousi podobu. Nelze soudit za sny a představy! "

( J. Cimický, Srdce a skalpel )

Co na světě je důležité?

19. ledna 2015 v 8:39 | Marie Bernadeta |  Otázky



Co na světě je důležité?



Co na světě je důležité?
Aby nám sloužila hlava a v ní rozum.
Rozum je kormidlo v tomto světě
a srdce nás vede v onom světě.

Srdce má důvod, proč žít
a rozum ví, jak na to,
co smí se a co ne, ve světě,
kde žijem jako lidé.

V srdci je touha a motor který nabíjí,
rozum má v rukách směr
a rychlost běhu, který rozvíjí.

Tak v srdci touha k tobě leží,
já svírám lásku k tobě ve svém srdci,
však rozum, ten je krátký na to,
pochopiti všechno.

Co vlastně smíme a co ne,
když láska ve mně a v tobě
nás živí a udržuje naše duše
v tělech skryté?




Pavučiny

18. ledna 2015 v 15:32 | Marie Bernadeta |  Čas ?



Pavučiny


V pavučinách se usazuje prach
a pocit ten mi imituje
čas co už minul v nás

V jemnosti té se skrývá
minulost s přítomností
neduživá

Když pavouk v rohu číhá
a přitom dál spřádá
sítě svých pavučin

Kde chybí pouze vnější čin
když láska v nás je živá
Co může strhnout pavučiny
ze tvých očí?

Stačí vzít koště touhy
a rohy tvojí duše
oprášiti!

A v jemných sítích
tužeb svých
už nechám býti
i prach země

Ty budeš v rohu duše snít
a já ti zatím potají
ty pavučiny budu smetat

Nakonec vše tě unaví
i já zapomenu na úklid
a oba budem proti sobě

vprostřed jemných sítí
našich vlastních duší
v poslední křeči se pak zmítat

Na odchod tam nám stačí
mít v ruce malý zbytek
pavučin ze kterých budem
navždy další sítě splétat

Jen malý rozdíl bude
v čistotě pavučin
Už žádný prach
nebude se usazovat
v nich

Jen budeme se spolu
v těch sítích lehce houpat
a přitom v moři lásky
budeme se koupat

A při houpání
na vlnách pouze
a ne v mysli
budem klesat

A v očích jeden druhého
zas budem stoupat
Být něčí láskou smíš
To jediné co víš

je nechat plynout čas
dokud se nezastaví v nás

A v pavučinách spolu
budeme smět zůstat



Lednová příroda

16. ledna 2015 v 13:57 | Marie Bernadeta |  Zima



Lednová příroda


Na chvíli vypnout počítač
a vyjít do přírody jenom tak
Dívat se jak stromy pevně stojí
a ptáci jak ve větvích se honí

Nic víc si nemyslet
než že je svět
podivné místo
plné prázdných vět

ve kterých ještě někdy zbyde
malý polibek pro ty
co potřebují vědět
že ještě někdo má je rád

a i když láska není vidět
stejně ji každý touží znát
a z jejích tužeb kroužit
jako nad poli volný pták

všude kolem kde straky ještě
vyzobnou co zbylo z léta
a dravec bystrý nad nimi
se chystá zajíčka pomalého ulovit

V polích je množství ptáků
a Boží ruka krmí je tak
že zima není nijak nudná
protože zjara zas

naladí ptáci svěží hlas
a zazpívají písně díků
že jejich křídla stále nesou
je všechny do oblak



Tmavé ráno

16. ledna 2015 v 6:59 | Marie Bernadeta |  Zima


Tmavé ráno

Tmavé ráno
prosvítí nám
asi dneska
vzpomínání
na svítání

vprostřed léta
kdy si v trávě
jaksi hravě
na zádech jak pecky
ležela dvě sluníčka
ve tvých šťastných očích
na které teď zrovna myslím
a své nitro jimi jitřím

aby ráno tohle zimní
mělo trochu tvojí jiskry
ze které si zapaluji
ve svém srdci poránu
malý oheň do krbu

Aby mne zas celý den
hřálo pomyšlení
na ten pěkný sen
že jsme spolu
ty a já vprostřed
letní lásky

která šeptá slova
jemná jako sedmikrásky
co se choulí v zimě
malé čisté skromně
v rozespalé zprávy
které leží v trávě
jako naše hlavy
k sobě přitulené
v představě té blízkosti
co si pouze v mysli kreslím
od rána až do noci



V myšlenkách

15. ledna 2015 v 23:38 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


V myšlenkách


Tak jako sen obejme víčka zavřená
tak spolu jdem ruku v ruce v myšlenkách

Jsme spolu pouze vnitřně ve dne i v noci
Jsme svoji jak dotek Lásky co nezruší se

ničím hrubým z hmoty
protože ta je nám spojencem
v přenosech našich myslí ve světě
který jistě už z naší lásky šílí

Duše se třepotá na šňůře stříbrné
sem tam se utrhne
a pak se setkává
tvá duše s mojí

Ve snech a myšlenkách
v každičké chvíli
jsme spolu spojeni
na tisíc mílí



Dnes spadly z mojí hrudi okovy úzkosti

15. ledna 2015 v 13:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla




Dnes spadly z mojí hrudi okovy úzkosti




Sen ve kterém spadly mi z hrudi okovy
co mi kdysi někdo cizí upevnil
v hloubi pod vodou
když neměla jsem žádný rozum

Snad v bříšku mojí matky
sevřela mi úzkost strachu hruď
když moje duše chystala se
před mnoha lety narodit
v těle do světa
ve kterém duše není vidět
a žije skryta
v podobě člověka

Ale dnes vím přece
že jsem v rukách Božích
že nic na světě
se neděje samo od sebe
že všechno jsou pouze zkoušky
které mne mají připravit
na život Věčný

Okovy nalezla policie
a já se přiznala
že byly moje
Však z mojí hrudi už jsou sňaty

Víc úzkost nesvírá
mou hruď co byla vždy úzká
a dýchám již zlehka
Držím se dlaně Boží
a věřím v Lásku
která nás vede tam
kde úzkost žádná není
a kde už okovy ničí hruď netíží





Na dobrou noc

14. ledna 2015 v 20:25 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Na dobrou noc



Ještě než oči unavené
zavřu zas na noc
i s ústy svými a pod peřinu
své tělo uložím
Do mysli svojí přivolám touhu
a lásku k tobě
aby ses v mém snu objevil

Ještě než tyhle poslední věci
v tomto dni učiním
sepnu své ruce s díky
i s výčitkou pročpak jen
byl dnešní den
zas plný dobrého i toho špatného?

To co nám radost udělá
i to co nás rozčílí
vše po celý den nás provází
Proč to tak chodí
a proč není všechno jenom dobrý?

Na to si počkat musím já vím
až budu v hrobě
už bude mně i tobě
dobře a vůbec všechno
už bude dobrý

Nebude nic nás bolet
Starosti nebudou žádné
a sny si budem vybírat
jak vzory na polštáře





Světlo a tma

14. ledna 2015 v 14:27 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Světlo a tma


Údělem naším je,
abychom ze Světla přišli,
ve Světle žili
a se Světlem v dlaních
umírali
s nadějí, že Světlo
zase uchopíme navždy.

A paradoxem toho,
který padl, je,
že kdysi klaněl se Světlu
a Světlo nesl,
jen pýchu zvolil místo pokory
a padl do tmy.

A chceme- li být šťastní,
pak nikdy nesmíme žít ve tmě,
ale k Světlu vejít
a Světla se držet.

Být s tím, kdo tmou je,
znamená beznaději,
být jak v kobce v podzemí,
odkud už není naděje
se dostat.

Však věřit v Světlo denní
znamená ze své kobky vyjít
a nenechat se zmást
a spoutat lží
že živé Světlo není.



Život z vesmíru

13. ledna 2015 v 20:30 | Marie Bernadeta |  Hvězdný prach



Život z vesmíru



Život z vesmíru k nám přišel
a my si říkali proč a nač nám asi bude?
Je křehký dost a není vůbec vidět
Jen jako host prochází se
po zápraží v Mléčné dráze
a nedá si říct aby už zmlkl zase

Po internetovém blouznění
v moderním čase přijde
k nám život prostý jak kapka vody
jak úsměv na rtech
jak tlukot srdce
co nebojí se
skrz oheň vášně projít

Až zmlknou zvony
Až zapomenou sloni
Až dohoří svíčka
Až klesnou navždy moje víčka
Až odevzdám ti taky klíče
od svého srdce

Ty uzamkneš jej
a nikdo už do něj nevejde
Jen Ty jako v chrámu
budeš se tiše procházeti
naslouchat varhanním písním
které ti má duše
zpívá ve dne v noci

Jen Ty a zase jen Ty
Pane všech duší
ke mně smíš vejít
a novou svíčku
v chrámu mé duše
zapálit


Tajní milenci

13. ledna 2015 v 9:08 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Tajní milenci


Jsme spolu vnitřně propojeni
a vzdálenost už nic neznamená
a naše těla máme jen pro svět vezdejší
i když se známe vlastně uvnitř
všechno je jak jsem si přála

Láska a touha všechno stmelí do jemnější hmoty
a to co prožíváme spolu nelze už ničím zrušit

I když se skoro nevídáme v realitě
v duši a ve snu jsme stále spolu
ve dne i v noci jsme tajní milenci
co vybrali si všechny vzdechy
v dotecích tajných které od tebe cítím
na svém těle po celý den i v noci
když se probouzím


Otisky v duši

12. ledna 2015 v 20:41 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Otisky v duši


Sepíšu jednou všechny paměti,
co ještě zůstaly mi ze změti
okamžiků, co míjejí.

Sepíšu jednou deník vlastních pocitů,
ve kterých vyzná se jen Vinetou
a nebo Rybana
šíleně zamilovaná.

Sem tam si jen tak do větru
zavolám, kolik mám útratu
a vím že to platí celý
andělský chór můj bdělý,

co zírá denně s ústy dokořán
na to, co říci lidem mám.
A potom oči si zakrývají,
k tomu se jistě nepřiznají.

Že vlastně jsou ve všem jako my,
plní lásky a důvěry v tom, co dělají.
Jen s láskou na nás hledí
a smývají pak každý omyl,

jakoby ani nebyl.
Když milují nás duše čisté,
co předešly nás jistě
na cestě za pravdou

do Nebe na onen svět,
kde žijí věčně v pravdě
a čistotě svého srdce
a přitom stále s námi jsou,

jakoby nikdy neodešli nikam,
jakoby směli zůstat s námi tady,
aby nás na cestě naší podpírali
a my si přejem býti, dá- li

náš Pán, s nimi na Věčnosti,
až přijde čas poslední zkoušky
a přijdou pro nás všichni
z Nebe, odkud se s láskou

na nás dívají stále
a v myslích svých nás posilují,
abychom šli zas dále
za poznáním, co nad hlavou nám svítí
jako Myšlenka vznosná,
ke které svůj zrak upínáme.




Život bez internetu

12. ledna 2015 v 13:50 | Marie Bernadeta |  Úvahy
Život bez internetu


Život bez internetu byl ještě nedávno docela normální. Ještě před 8 lety jsem internet neměla, ale dnes, když už ho používám pár roků ve všech možných sférách, od zjištění autobusů, přes internetové bankovnictví, facebook a všechny možné způsoby komunikace s druhými lidmi a posledních 11 měsíců prakticky nebýt internetu, ani bych tolik nepublikovala své práce, tak si to bez internetu už neumím představit . Dřív, před čtvrt stoletím, se jetě posílaly dopisy poštou a dneska si člověk naťuká na klávesnici cokoli a rázem to může adresát číst, ta rychlost spojení se nedá srovnat. Fakt je, že před lety stála známka 1 korunu a taky byl telefon levný, takže většinou jsme si psali nebo telefonovali, když jsme chtěli získat nějaké informace, hledali jsme v řádech nebo museli do knihovny.
Pravda je, že život bez intenetu měl své kouzlo a taky své nedostatky, všechno trvalo dlouho a bylo to složitější, nicméně pokrok jde dopředu a vítězí pohodlí, ještě lepší než internet je však telepatie a tak si myslím, že všechno spěje.li k pokroku, nakonec se zjednoduší i další komunikace mezi lidmi a já navrhuji telepatii, hlavně proto, že je levná a vyžaduje čistou duši i mysl, soustředění a lásku mezi lidmi. To internet zatím postrádá, ty lidské kompozity!

A s básní tomu přicházím vždy lépe na kloub!

Bez internetu už žít neumíme,
denně si přes internet smíme
vyměňovat slova i obrazy čehokoli.
Možná jsme ale zapomněli
že na druhé straně sedí bytost živá,
ta co potřebuje osobní kontakt.
Někdy je ale legrace skutečnost poznat, co zbývá?
Pochopit, že i ve snu může se leccos stát.
Pak život bez internetu bude fain,
až budeme se domlouvat jen duší,
to je víc tajné, lepší než internet
nebo vysílačka či mobil
a nemusíme dobíjet si kredit!
Jednou nás čeká život bez internetu,
nebude třeba slov, bude nám stačit
Láska a k tomu spousta času!




Peříčko

10. ledna 2015 v 20:59 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Peříčko


Leželo v prachu cesty
Kus kabátku tvora
co zná let k nebi
a pozoruje všechno shora

Co na obzoru kreslí
křídly svými
tajné vzkazy
o kterých ale nikdo neví

Aby si je mohl přečíst
musel by míti
tajemnou knihu ptačích zvyků
Aby směl rozluštiti
poselství ptáků
musel by stisknout kliku
u dveří dalších otazníků

Proč pírka lehká
padají k zemi letícím ptákům?
A přitom oni ani to neví
že vzkazy na zemi
z nebe sesílají?




Sobotní večer

10. ledna 2015 v 20:28 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Sobotní večer



Sobotní večer je všední i tajemný zároveň,
kdo v klidu domova může být a kdo ne?
Klid, to je pomyslný výraz, někdy ho člověk ocení
a někdy prostě začne zívat už k poledni,
když je den jaksi smutný
a nenaplněný tím, po čem člověk touží.

Proč není radosti v našich srdcích?
Kam podělo se " víno " na svatbě?
Proč je nám smutno, když by nám mělo být dobře,
protože po hmotné stránce nám zrovna nic neschází?

Proč stále toužíme po něčem
a proč nenacházíme ve své duši pokoje
pro věci kolem nás
i pro ty, co máme uvnitř v sobě?

Proč neklid zmocňuje se našich duší?
Proč strach a úzkost necháme si brouzdat u dveří?
Kdopak je náš přítel a kdo nám všechno uvěří?

Kdo má vždy s námi soucit a kdo nás vezme do náručí,
když připadá nám, že už nás všichni opustili?

To není chyba býti smutný, jen na to přijít, co je lepší,
natáhnout ruku a v modlitbě k tomu ,
kdo nás slyší,
zašeptat cokoli,
co naši bolest ztiší.

Vždycky je s námi ten, který nás miluje
a nikdo na světě není sám a opuštěný,
pokud chce uvěřit, pak smí vždy
spřízněnou duši svoji najít.

Duše se touží setkávat s druhými,
přijímat, doufat promlouvat o všem,
co budí ji a co ji nese na cestě životem.



http://www.zenavesvetle.cz/Prace-na-svem-vyvoji/Nevyuzite-pomoci

10. ledna 2015 v 16:46 citace
http://www.zenavesvetle.cz/Prace-na-svem-vyvoji/Nevyuzite-pomoci

Pokud se zamýšlíme nad možnostmi, jak se lze propracovat k ušlechtilejšímu, zodpovědnějšímu a citově naplněnějšímu prožívání života, najdeme celou řadu nevyužitých cest. Zaměřme se nyní alespoň na jednu z nich, na schopnost snění během nočního spánku.


Jaký smysl mají sny?
I když tomu možná nebudeme chtít věřit, lidský sen, prožívaný ve spánku, má vícero důležitých fyziologických, a také psychických významů. Jedním z nejvýznamnějších je ten, že právě v době spánku se může duše člověka uvolnit pro dočasný vzlet do jemnějších a krásnějších úrovní Stvoření, odkud smí načerpat často až nadpozemsky krásné a důležité zážitky pro svoji další pozemskou pouť.
Tyto zážitky, jsou-li skutečně hluboce citově prožité, mají ten velký přínos, že dokážou duši uvolnit i od těžkých pozemských vazeb či útrap a doslova vlijí novou sílu do lidského úsilí o uskutečňování skutečného dobra a naplňování ideálů pravé lidskosti a ctností na Zemi.
Je to právě sen, kde duše člověka může prožívat povznášející city například při létání, ale i při setkání s jinými dušemi, které již nežijí v pozemských tělech. Zjemnělým vnímáním může od nich přijímat touto cestou důležité rady, ale i varování, které jsou-li správně pochopené a zpracované, mají cenu zlata. Toto všechno může duši člověka ve stavu tělesného spánku doslova rozcitlivět a pohnout až k vřelým slzám, ačkoliv za denního vědomí by musela mnohá z těchto cenných prožití zůstat nedostupná kvůli všeobecnému zaměření se člověka na čistě hmotný rozměr bytí.
Snění mělo a mohlo tedy být pro člověka chvilkou, kdy by se i během poutě fyzickým životem mohl spojit s jemnějšími a krásnějšími úrovněmi Stvoření, aby odtud na určitém stupni zralosti radostně načerpával v obrazech podněty pro své zdokonalení a celkové povznesení také svého okolí.
Čím to, že duše člověka může během snění intenzivněji prožívat a přijímat nadpozemské pomoci?
Odpověď spočívá v tom, že duše člověka prožívá ve spánku v určité přímočarosti více emocionálně a citově než racionálně. Je to způsobeno hlavně tím, že ve stavu spánku dochází k výraznému oslabení vyzařování šedé kůry mozkové a převahu v síle záření získá tím ta část mozku, která je úzce spojena s nitrem člověka, s jeho duchovní podstatou. Díky tomu se duše může od těla, na nějž byla pevně navázána vyzařováním mozku, uvolnit do větší vzdálenosti a může plněji prožívat účinky nadpozemské reality.
Tedy je to právě změna činnosti mozku, která umožňuje duši dočasně se vzdálit od těla a tím intenzivněji a obsáhleji citově prožívat.
Samozřejmě platí, že pokud je duše člověka příliš zatížena nízkostí jakéhokoliv druhu a silně k ní tíhne, nebo i jenom duševně příliš zatížena pozemskými starostmi, potom ani pro své dočasné uvolnění od záchvěvů tělesnosti nemůže se vznést ve spánku až do úrovní povznášejících a krásných, ale pouze klesne do úrovní stejnorodě nízké. Tak se stává, že se člověk probouzí v důsledku strašných a vyčerpávajících snů, a může být až zpocený těžkým prožíváním nebo strachem.
Z velké pomoci potom činí si člověk následně hrozbu, před níž uniká tím, že se spánku bojí a vyhýbá. Vždy je to ale člověk sám, kdo svým naladěním svobodně rozhoduje o míře pomocí, které může i v tomto směru pro sebe přijmout.
Pokud bychom se příliš nezapletli do hmotných vazeb a nechali ducha alespoň trochu pootevřeného hlubokým citovým záchvěvům, mohli jsme všechnu krásu nadpozemských úrovní prožívat v současnosti nejen ve stavu snění, ale dokonce nepřetržitě při plném vědomí během dne. Současný stav svědčí však o opaku, a proto můžeme schopnost zdravého snění považovat za záchrannou brzdu před úplným citovým vyprahnutím moderního člověka.
Aby však mohl být sen správně prožitý, na to není třeba příliš dlouhý spánek, který duši jen oslabuje a činí ji malátnou. Právě naopak, čím hlouběji dovede člověk využít spánek, tím menší čas potřebuje k tomu, aby z něj vytěžil všechny potřebné pomoci.
Smyslem těchto pomocí přitom nesmí být jen samotné potěšení člověka z duševního naplnění a blažené rozplývání se v dobromyslném dojetí, ale snaha přetavit všechny nabyté citové impulsy do viditelných forem správného života a lidského soužití. Citové prodchnutí má být jenom pohnutkou k tomuto cíli, ne však cílem samotným. Jinak se stane zakopanou hřivnou, za niž se člověk bude muset ve složitém rozpoložení své duše jednou zodpovídat.
Jak správně sen zpracovat?
Člověku je občas duchovně umožněno, aby i navzdory své převážně hmotné orientaci citově prožil hluboký sen, který mu přináší pomoc, avšak velmi často bývá vzápětí zcela obrán o pravou svoji hodnotu a význam. Nejčastěji tím, že se člověk po probuzení snaží význam snění ihned analyzovat svým rozumovým uvažováním, studováním snářů, mystických slabikářů a podobně. Rovněž také často se příliš brzy svěří s obsahem snu jiné osobě a snaží se jej tak vnutit do omezených slovních forem a výrazů. Tímto vším se oslabuje původní citový náboj snu, který jedině měl v sobě schopnost duchu člověka skutečně přinést pomoc skrze původně čisté prožití dojmů, jež jím byly vyvolány. Význam snění se následně rozplývá a doslova ztrácí ve všednosti dne.
Prožije-li například člověk ve snu okamžik zbloudění na cestě, kterou kráčel ke svému chtěnému cíli, a toto jej již ve snu velmi bolestně zasáhne, není potom třeba, aby se tento člověk po svém probuzení snažil takový sen uchopit svým rozumovým uvažováním, aby zjistil, "co mu to má říci". Docela stačí, když si jenom v sobě podrží citový stav, který prožil v okamžiku zbloudění ve snu. Již tento samotný moment může v něm vzbudit tak vysoký stupeň duchovní bdělosti, že bude vždy v pozemském životě kráčet obezřetně jen po správných a bezpečných cestách. Tímto bdělým přístupem se uchrání před životním zblouděním a využije varovný význam snu zcela.
Každý člověk se může během snění duševně uvolnit tolik, aby mohl načerpat posilu pro svoji pozemskou pouť. K tomu nemusí být hned ve všem dobrý a dokonalý. Stačí, aby se například dovedl před spaním alespoň na chviličku ztišit a v tichosti poprosil o odpuštění svých chyb, jichž se během dne dopustil. Procítí-li to upřímně s pevnou vůlí vše napravit, dostane se jeho duši ochrany pro další vzestup. Stejně může pomoci i vroucí procítění díku za prožití všeho, co den přinesl. Radostného i bolestného.
Člověk tedy nemusí být ihned ve všem bezchybný, aby směl přijmout mnohé pomoci, jež na něj čekají, ale musí být pravdivý ve všem úsilí o vlastní přeměnu k lepšímu. Musí vědět, kam skutečně směřuje, a hledat stále nové a nové cesty, aby tohoto správného cíle cesty nakonec dosáhl. Potom prožije i své vroucí odevzdání se v modlitbě. To bude také jeden z nejkrásnějších okamžiků naplnění, které může během života prožít.

www.pre-ludskost.sk


Polohy ve spánku

10. ledna 2015 v 16:35 | http://www.astragal.cz/clanky/tematicke-clanky/spanek-a-analyza-snu/sny-a-podstata-spanku.html |  citace
Svoji spící polohu znáš , ale nevíš co o tobě tato poloha vypovídá…
Roztáhnuté ruce a rozkročené nohy
Člověk , který spí v takovéto poloze má rád svobodu! Tato poloha odhaluje jeho pravou identitu. Máš rád komfort, uctíváš krásu a neutrácíš spoustu peněz. Tvojí nežádoucí vlastností je , že se příliš zaobíráš aférami druhých lidí a taky rád klebetíš a pomlouváš. Jen vzpomeň na poslední drby.
Překřížené nohy
O tom , kdo spí s překříženýma nohama se říká , že těžce přijímá změny. Tvojí prioritou je samota.
Spánek na břichu
Člověk , který spí tváří směrem dolů je takový typ člověka , který není schopný přijmout názory jiných pokud nejsou totožné s jeho názory. Vždy nutí ostatní , aby s jeho názory souhlasili. Mimo to tě nezajímá, že to co děláš bude mít pozitivní nebo negativní dopady.
Ruce složené za hlavou
Takový spáč je vysoce inteligentní a s nadšením se učí. Někdy se zaobírá zvláštními myšlenkami , které ostatní lidé dokážou jen s těží pochopit. Velmi starostlivě se staráš o rodinu, ale problém je v tom , že sotva dovedeš někoho milovat.
Spánek na břichu
Když spí tváří směrem dolu celou noc , je to takový typ člověka , který není ochoten akceptovat názory druhých pokud nejsou stejné jako jeho. Myslí jen na sebe ne na druhé. Vždy nutí ostatní , aby s ním souhlasili. Nezajímá jej , zda to co dělá má negativní nebo pozitivní dopady. Strčte do něj ať okamžitě změní polohu.
Na boku
Tato poloha je typická pro sebevědomé a sebejisté lidi. Ti , kteří leží na pravém boku a mají ruku přehozenou přes hlavu jsou prý požehnaní sílou a štěstím.
Ležení na boku s pokrčeným kolenem
V takovéto poloze spící člověk je zaměřený na drobnosti , dává jim příli velký význam a bezdůvodně pochybovačný, stále křičí a stěžuje si. Jeho identita je ztracená a zdá se jako by měl určitý druh nervového nepokoje.
Tulení k sobě samému
Samolibost , žárlivost , snaha ranit druhého víc než si to zaslouží tak tyhle slova nejlépe charakterizují takto spícího člověka.
Ležení na jedné ruce
Na rozdíl od spáče , který se tulí k sobě , jste zdvořilý , milý a milující. No , ale nikdo není dokonalý. To co vám chybí je sebedůvěra a štěstí v životě.
Přikrytý peřinou až po uši
Navenek se zda být frajerem , ale hluboko uvnitř je plachý a slabý. Skrývá v sobě mnoho tajemství. Když má nějaký problém , neprosí o radu nebo pomoc , nechává si jej pro sebe. odpozorujte zda ve spánku nedělá posunky.
Sahá si do rozkroku
No , co . Tento muž nebo dívka jsou posedlý sexem , mají vysoký stupeň sexuálních tužeb. Je velmi temperamentní a vášnivý. Šance je deset k jedné, že do někoho až po uši zamiluje. Je uvážlivý.
Mumlání si ve spánku
Jaký to vážný člověk. Je velmi citový , posedlý minulostí. Dobře se na něho podívejte a zjistíte, že je málo sebevědomý a iniciativní. Když je mumlání víc než moc , pošlete jej k doktorovi.
Drkotání zuby ve spánku
Navenek neukazuje svoje pocity a touhy. Vlastně se navenek snaží ukázat , Navenek dáváš najevo , že se těšíš , ale uvnitř se cítíš hrozně. Nech to být. Takový je život, proč být takový vážný. To je k hovnu.


pokračování: http://www.astragal.cz/clanky/tematicke-clanky/spanek-a-analyza-snu/sny-a-podstata-spanku.html

10. ledna 2015 v 16:33 citace
Sigmund Feud
Je zakladatelem moderní teorie o snech . Lidstvo mu vděčí za upozornění na význam snů pro lidský života za položení základů vědeckého studia snů. Ve své knize ,, Výklad snů ,, prohlásil : ,, Dokážu , že existuje psychologická technika , jejíž pomocí lze vykládat sny,,
Sny podle Freuda hrají roli v přístupu k vnitřním hlubinám mysli. Charakterizoval sny jako ,,Královskou cestu,, do nevědomí. Sny jsou podle něj naplněním přání nebo vyjádřením vytěsněných myšlenek , které se derou do našeho vědomí , když během spánku ochabne kontrolní funkce našeho ega.
Asi nejznámnější Freudova metoda související s práci se sny, je metoda volných asociací. Postupujeme tak , že sledujeme řetězec volných asociací , který začíná od individuálního snu a pokračuje tam , kam směřuje tok našich myšlenek , nebo se náhle zastaví , když narazí na odpor , na nečekanou překážku , která nám odhalí povahu neuvědomovaného problému.
Carl Gustav Jung
Spolupracoval úzce s Freudem a stejně jako on věřil ve velkou roli nevědomí při vzniku duševních potíží i v důležitou roli snů při odhalování zdrojů těchto potíží , které vznikají v nevědomí. Vzálil se Freudovu důrazu na sexuální podtext snových symbolů a rozešel se sním.
V Jungově pojetí ptří nevědomí ,, všechno , co vím , na co však v daném okamžiku nemyslím , všechno , čeho jsem si jednou byl vědom, nyní je to ale zapomenuto , všechno o mé smysly vnímají, ale čeho mé vědomí nedbá. Kromě toho pokládá za součást nevědomí i všechny budoucí děje , které se v člověku p řipravují, stejně jako všechno, co je vnímáno smysly , ale zůstává nepovšimnuto. Obsahem kolektivního nevědomí jsou zděděné vlastnosti , jako popudy k činům , které se dějí bez vědomé motivace , instinkty a archetypy.
Archetypy nazval Jung jako prvotní mytologické motivy a představy. Při práci se sny hledí i do budoucnosti .
Dle Junga je dobré při práci se sny dodržet tyto tři pravidla:
  1. Vybavit si sen co nejzřetelněji v maximálních detailech
  2. Shromáždit všechny nápady a asociace spojené s jednotlivými prvky snu, nejdříve individuální a potom archetypické
  3. Přenést případné poselství snu do běžného života a aplikovat je v procesu budování své osobnosti
Jak si zapamatovat sny
upřeně se něj dostatečně dlouhou dobu dívejte. Buďte uvolnění a pravidelně a zhluboka dýchejte. Potom zavřete oči a představujte si tento obraz, snažte si vybavit každý detail. Nespěchejte a v klidu se soustřeďte. Pak otevřete oči a zkontrolujte si co všechno se vám podařilo si zapamatovat. Tento postup třikrát opakujte .Později předstupujte před složitější obrazce nebo předměty. Vrcholem je pohled do krajiny. Pozor ! Je třeba trénovat pravidelně.
K dalším Buďte vnímavý, trénujte svoji schopnost vizualizace . Např. Stoupněte si před nějaký obraz cvičením podporující vnímavost patří třeba jóga , kung-fu , tai chi a další.
Zkuste si několikrát denně dát jasný pozitivní příkaz např. Ráno vstanu a budu jasně pamatovat svůj sen. Tuto formulaci neměňte. Myšlenku si také připojte k ostatním myšlenkám než se odeberete k spánku.
Zelená obvykle symbolizuje plodnost přírody. Ve snech může vyjařovat váš osobní růst nebo vývoj vaší osobnosti. J to barva harmonie.

Červená
může znázorňovat vášeň , hněv , agresi . zlobu ale také sexuální vzrušení , moc nebo nebezpečí. U někoho jako barva krve může být symbolem života nebo smrti.

Šedá -
představovat starý věk , smrt nebo depresi. Šedá mlha může znázorˇˇnovat nejasné stádium mysli

Čierna - může představovat zlo , hluboké deprese , smrt ,. Také může vyjadřovat vaše nevědomí , temnou neznámou , ale respekt
vzbuzující oblast našeho já. Také možná ztráta orientace


Zlatá
- má spojitost se sluncem a může představovat nový život , sebeobnovu , vývoj vaší psychiky

Stříbrná - může představovat něco hodnotné ve vašem životě s ohledem na váš osobní růst, , také intuici
Bíla - nezkaženost , nevinnost , pokoj , štěstí a radost)
Modrá - barva modré oblohy. J to léčivá barva znamená uvolnění a mírumilovnost
Purpurová -táto tato barva spojuje materiální s duchovním . Představuje zřeknutí se něčeho , nesobeckost a hloubání.
Tyrkysová - - pokoj , poctivost , osvobození duše
Fialová -symbolizuje důstojnost , respekt a neději , má za úkol povznést
Co je spánek
Spánek je každodenní změna vědomí , kterou chtě nechtě absolvujeme. Musíme se smířit s tím , že i náš mozek potřebuje relaxovat a naše tělo potřebuje obnovit všechny biologické a energetické procesy , které přes den spotřebujeme. Každý 75 letý člověk věnoval ze svého života 25 let spánku. Každý den spíme v průměru okolo 7,2 hodin denně , o víkendu je to déle asi 8,5 hodiny. U novorozeňat je to déle asi 20 hodin denně , údajně polovina z toho je spánkem snovým. Mnoho lidí však trpí různými poruchami spánku , většinou v důsledku stresu , vypětí nebo nemoci, ale také často nevhodného prostředí.
Spánek má 4 stádia
  1. Usínání , hranice bdělosti a spánku, trvá většinou několik minut.
  2. Stabilní spánek, srdce bije pomaleji, tlak krve klesá a narůstá svalové uvolnění. přibližně po 15 minutách upadáme do spánku
  3. NONREM hluboký spánek , velice důležitý pro naše zdraví, asi po hodině přecházíme opět krátce do 2 fáze a po ní přichází fáze 4
  4. REM snový spánek, měřením elektrické aktivity mozku bylo zjišteno , že plně ožívají většinou ty části mozku , které jsou přes den málo využívány, dýchání i krevní tlak nabývají hodnot jako při bdělosti, o REM spánku podrobněji v jiné kapitole
  5. Při spánku vylučuje naše mozková žláza hormon MELATONIN ,( v USA k dostání v tabletách ) . Vylučování tohoto hormonu je řízeno světlem. Bohužel v dnešní moderní době plné umělého osvětlení naše mozky klameme. Samozřejmě , že nejlepší je si udržovat pravidelný cyklus času ke spánku a vstávání. Odpolední spánek je ideální pouze okolo 30 min a to do 15:00 hod , protože jinak nabývá účinnost pravidlo 1 hodina denního spánku = 2 hodinám nespavosti v noci.
Chtěli byste lépe spát
Vypněte stres - vntřní problémy jako obavy , nervozita , extrémní radost nebo zklamání jsou všechny příčinou nespavosti. Jestli se cítíte pod tlakem , měli by jste najít příčinu. Být optimistický , dobrosrdečný , usměvavý , odpouštějící , vidět jen tu lepší stránku věci , to všechno jsou kvality přinášející lepší spánek.
Nepodřimujte - zvláště dlouhé vyspávání po obědě , vyjímkou mohou být lidé nad 60 let , ti mohou déle odpočívat i přes den
Pravidelný čas vstávání a usínání - když budete chodit spát v určitou hodinu , vaše tělo si na to zvykne a bude se vám lépe usínat
Večerní cvičení - některé cvičení člověka unaví, ale pozor namáhavé cvičení může spánek narušit. Vše závisí na věku a zdraví člověka
Dávejte pozor na to, co jíte - na večeři , říká se , že nejlepším utišujícím prostředkem je lahodné jídlo. Je třeba si uvědomit , že večeře by jen měla zahnat hlad. Nepřejídejte se a hlavně se vyhněte těžko stravitelným pokrmům. Zároveň se an noc vyhněte nápojům jako čaj , káva. Někdo nedoporučuje ani kyselé nápoje , džusy , víno apod. Nepijte mnoho , tělo vás v noci nutí chodit na záchod.
Nekuřte - a už vůbec ne v místnosti , kde spíte. Dým z cigaret v místnosti zanechává zápacha nečistý vzduch. Příliš mnoho nikotinu udržuje člověka bdělým.
Nepijte alkohol - ve větším množství zabraňuje spánku
Dokončete důležité úkoly - než půjdete spát , muže se stát , že na ně budete stále myslet a nenechají vás v klidu
Nechoďte spát dříve - než se budete cítit unavení. Jestli se vám ještě nechce spát , zabavte se něčím . Třeba čtěte knihu, sledujte něco nenáročného v televizi , poslouchejte klidnou hudbu ,. Když budete jen tak ležet v posteli , usnete o hodně později.
Unavte se - lidé věří , že neustálé opakování určité činnosti , přivede člověka ke spánku. Čtěte tenkou , světlou knížku s malými písmenky .
Spěte v důvěrném prostředí - mějte při sobě svůj oblíbený polštář , plyšáka nebo pyžamo. To všechno vám dá pocit bezpečí . Naopak věci jako vrzání postele , odbíjení hodin , temný stín skříně na podlaze , blikající světla apod. mají negativní vliv na váš klidný spánek.
Ideální podmínky - tiché a vzdušné prostředí , zatemněno , teplota 18 stupňů Celsia , vlhkost okolo 50 procent
Udělejte si v mysli pořádek - nejlepší je metoda meditace , snažit se na nic nemyslet , soustředit se na svůj dech a uvolňovat se při tom. Jiní počítají po pořadí ovečky a někdo v mysli dokola opakuje jednu frázi.
Když se probudíte - uprostřed noci , tak se v žádném případě nedívejte na budík nebo hodinky. Tím si se programuje Váš vnitřní budík na tento čas. Začnete počítat zbylý čas do probuzení a to nedá zase klidně usnout.
Bylinky pro lepší spánek
Existuje celá řada rostlinných esencí a čajů ,které podporují náš mozek k vytváření nejen většího množství snů, ale také hlavně kvalitnějších a výraznějších, které se dají lépe zapamatovat. Všeobecně Vám poradí v každé lékarně a obchůdcíh s bylinkami. Pozor, mějte na paměti, že nic se nemá přehánět, je třeba dodržovat dávkování a neužívat bylinek déle než týden max. 14 dní a pak na čas vysadit nebo vystřídat s jinou.Vyvarujte se užívání alkoholu a jiných omamných látek, které pouze vytváří v mozku zmatek.
Meduňka ( Melisa Oficinalis ) - můžete si připravit salát z hrsti meduňky , bílého vína a medu. Tento užijte min. dvě hodiny před spánkem. Zaručí Vám nejen dorý spánek , ale velmi jasné sny.
K čajům všeobecně podporujícím uklidnění organismu a spánkovou aktivitu jednoznačně patří také Meduňka , ale i Třezalka a údajně také čaj z lístků růží..
K nejznámějším esencím pak patří tzv. Bachovy esence, které se užívají 3 krát denně po dobu asi 14 dnů. Efekt by měl být dlouhodobější i v době, kdy už lék neužíváme.
Lipový květ - připravte si lázeň z lipového květu, : napusťe si vanu horké vody nasypte do ní hrst květů, ponořte je a nechte chvíli louhovat, vyčkejteaž teplota vody ve vaně klesne tak aby byla vhodná ke koupání. Potom celé tělo třete drsnější žíňkou tak , aby se Vám prokrvila celá pokožka. Lázeň ukončete bez osprchování, tělo jen lechce osušte. Takto zrelaxováni ulehněte ke spánku a mějte na vědomí to o čem chcete , aby se Vám zdálo.
Levandule - připravte si stejnou lázeň jeko v předchozím případě.
Kostival ( symphytum officinale ) , byl v daleké minulosti užíván k rozvoji telepatických schopností. Údajně jeho účinky dovolují lépe vyvažovat obě mozkové hemisféry.
Fíkovník ( ficus carica ) byl již používán ve starém Egyptě kvůli jeho léčebným účinkům. Fíkovník má jediněčnou vlastnost odbourávat psychické bloky a odhalovat skryté obavy. Také posiluje pamět , stačí jen pár kapek denně.
Pomněnka ( myosotis sylvatica )působí na mozkové buňky tak, že aktivuje a podporuje jejich vzájemné propojení. Díky jeho údajnému působení přímo na něvědomí sny se snáze vybavují a pamatují.
Káva ( coffea arabica ) používaný starobylý nápoj pro posílení celkového nervového systému. Způsobuje harmonické propjení emocionálních a duchovních podnětů. Všeobecně osvěžuje mysl a také paměť. Tu samozřejmě neužíváme před spánkem, ale ráno po probuzení.
REM spánek
Dva američtí psychologové již v roce 1953 , při výzkumu druhu snění , zjistili, že v krátkých časových intervalech se pod víčky spících dětí , oči zrychleně pohybují. Dalším výzkumem byl tenti jev pozorován také u dospělých lidí. Jedná se o tzv. REM spánek z anglického Rapid Eye Movement neboli ryhlé oční pohyby. Tato fáze spánku se projevuje během noci čtyřikrát až sedmkrát , přičemž každá následující fáze je delší než ta předchozí a ta poslední může trvat i čtyřicet minut. Výzkumy dále ukázaly, že sny v REM spánku jsou živější a obsáhlejší a při probuzení člověka v takové fázi spánku si jej nejlépe vybavuje. Není radno člověka při začátcích REM spáku probouzet. Může totiž trpět úzkostmi, agresivitou , poruchami paměti a vůbec všeobecně je nervˇozní a nesoustředěný. Podvědomí prostě také potřebuje čas na svou práci utvářet naše myšlenky.



http://www.astragal.cz/clanky/tematicke-clanky/spanek-a-analyza-snu/sny-a-podstata-spanku.html

10. ledna 2015 v 16:31 citace
http://www.astragal.cz/clanky/tematicke-clanky/spanek-a-analyza-snu/sny-a-podstata-spanku.html



Sny a podstata spánku

3. 4. 2010
Sny a snová realita

Co je to sen?
Ve snu se spojujeme s naší podstatou ve které je mnoho informací. Jedná se o prožitky z minulých životů, z života současného a pokud nám je dopřáno můžeme nahlédnout do budoucnosti nebo navštívit i jiné dimenzionální světy. Naše duše ví nejlépe co je pro nás prospěšné a dává nám to prostřednictvím snů na vědomí. Poněvadž jejím zájmem je stále se zdokonalovat, prostřednictvím fyzického těla a života samotného.
Pokud jsme si svého snění vědomi a schopni jej korigovat, jedná se o takzvaný Lucidní sen.
Další velmi zajímavou záležitostí je Astrální cestování. Jakmile usneme, naše fyzické tělo se zcela uvolní a mozek sníží své frekvence. Díky tomu má naše duše šanci se alespoň na chvilku oprostit od fyzického těla a může se volně pohybovat. Pokud si toho není člověk vědom, může zažít určitá dobrodružství a přijmout je jako zajímavý sen. Ovšem člověk, který vystupuje ze svého těla vědomě a bere své astrální výlety zcela vážně z nich může čerpat.

Ve snech se můžeme setkávat opakovaně s bytostmi, které nám předesílají určitá poselství. Tyto bytosti se zjevují v jakékoliv podobě a není novinkou, že na sebe berou i zvířecí podobu. Většinou se nám snaží pomoci. Jejich prostřednictvím dostáváme klíč ke třinácté komnatě. Průvodci se snaží, abychom sen správně pochopili a používají k tomu různé snové symboly. Pokud pracujeme se sny tvořivě naše setkání z průvodci je častější. Většinou nám poukazují na naše vlastní kvality, které je záhodno začít používat.

Díky snovým různorodostem prožíváme fantastické příběhy, které se nám někdy jeví zcela zmatené. Nu není se čemu divit, poněvadž mozek poskládá prožitky podle svého scénáře, který je pak někdy opravdu neskutečně bláznivý. Netvrdím, že všechny sny co se nám zdají musejí být smysluplné. Avšak jsou sny, které nás iritují a nedají nám pokoje. Jistě se vám již stalo, že nálada ze snu vás ovládala i přes den. Naopak, někdy si na sen ani nevzpomenete a aniž by jste tušili proč, celý den vás provází divný pocit a odrazí se na vaší náladě. Říká se tomu vstát z postele levou nohou. Pokud máte zájem si sen po ránu vybavit, zavřete oči a zklidněte se. Nalaďte se na pocit, jenž vás ve snu provázel. Pocit je ten nejlepší spouštěč. Další zaručenou metodou je zapisování snů. Jestliže chcete se svými sny pracovat, začněte si je zapisovat a vnímejte snové symboly a pocity z nich.

Prostřednictvím snu je nám řečeno jak bychom měli v určité situaci jednat, jakou cestou se dát. Sen nás upozorní na náš zdravotní, psychický stav i stav blízkých osob a zvířecích mazlíčků. Je mnohem více možností jak sny využít. Proto není na škodu brát sny trochu vážněji a sami časem zjistíte, jak cenné informace a dary na Vás čekají...

Výklad snů
Abyste svým snům porozuměli, musíte si je v první řadě pamatovat. Jeden z nejúčinnějších způsobů, jak toho docílit, je vést si snový deník. Učiníte-li tak, časem získáte vhled nejen do světa svých snů, nýbrž i do událostí, jež ovlivňují váš každodenní život. Seznámíte se i s obrazy pocházejícími z vašeho podvědomí a začnete poznávat a chápat své osobní symboly.
Jak si vést snový deník
Pořiďte si speciální sešit a mějte jej spolu s tužkou stále u postele. Probudíte-li se uprostřed noci, můžete si sen ihned zapsat. Dobré je také mít po ruce kapesní svítilnu.
Než se po probuzení pustíte do psaní, na okamžik zavřete oči a snažte se upamatovat na cokoli ze svého snu. Většina snů se stává z řady obrazů a vzpomenete-li si na jeden, možná se vám vybaví celý jejich sled. Pokud si na žádné obrazy nevzpomínáte, pokuste si uvědomit, jak jste se cítili, neboť i to mže vyvolat vzpomínku na část snu.
Nyní se pusťte do psaní. Levou stránku sešitu můžete použít k vylíčení snu a vpravo pak připisovat poznámky a postřehy. Je důležité, abyste zápis pořídili dříve, než ráno cokoli uděláte. Čím je člověk bdělejší, tím méně si svůj snový svět uvědomuje. Jakákoli činnost, třeba ranní sprcha či pití kávy, vám rozptýlí mysl a tím i vzpomínku na prožitý sen. Do popisu zahrňte co nejvíce podrobností, včetně těch, které se vám zdají bezvýznamné či nesrozumitelné. Piště v přítomném čase. vaše líčení bude tak působit bezprostředněji. Hrubý náčrt snu je tedy hotov - nyní je třeba jej prokreslit. Jednou z možností je zkoumat sny za pomoci určitých kategorií. Sen můžete rozebrat podle těchto bodů:
  • Význam: existuje přímá souvislost mezi vaším snem a událostmi uplynulého dne? nebo sen doráží něco z minulosti?
  • Motiv: Jaký byl hlavní motiv snu? Utíkali jste před něčím? Už se vám tentýž sen zdál dříve?
  • Místo konání: Kde se sen odehrával?
  • Postavy: kdo ve snu vystupoval?
  • Pocity: Popište všechny prožité emoce. Pociťovali jste strach? Zlost? Zklamání?
  • Symboly: Hrála ve snu nějaká věc klíčovou roli - pták, strom, či třeba vlak?
  • Slova či vět: Zaslechli jste slova či vět, jež se zdály důležité?
  • Jiné poznámky: měla zvláštní význam nějaká barva či denní nebo roční doba?
Zápis snů
Pokud se probudíte ze snu, který se vám zdá mimořádný, mimořádně živý nebo příliš realistický ihned se pokuste sehnat papír a tužku a sen si zapište co nejpodrobněji. Udělejte to jak při ranním tak i při nočním probuzení. Zkušenost prokazuje že většina snů rychle z naší paměti mizí, nebo se z nich ztrácí důležité souvislosti. Obzvláště důležitá jsou čísla, číselné řady, obrazce nebo písmena. K popisu můžete třeba lehce nakreslit malou kresbu toho, co vás ve snu zaujalo, nebo toho, co jste nemohli přesně identifikovat. Dobré je poznamenat si také vlastní pocity: jde-li o sen příjemný, nebo skličující, zda jste měli strach o sebe, nebo o někoho jiného a podobně.
Důležité je datum (noc z xxx na yyy) a čas, kdy se sen zdál. Dále, zda jde o den pracovní, neděli či svátek.
Takto zapsaný sen je už podstatným podkladem pro jeho výklad, ať už se ho chopíte vy sami, nebo se obrátíte na někoho, koho považujete v této oblasti za zkušenějšího nebo za někoho, kdo má právě pro výklad snů výjimečné schopnosti.
Jak sen analyzovat
Jakmile si začněte psát snový deník, hned budete mít co rozebírat. Nezapomeňte u každého snu ponechat prázdné místo na výklad. Čím déle si deník povedete, tím snáz budete dávat věci do souvislostí. Objevují se některé předměty pravidelně? Míváte v těžkých obdobích určitý typ snu? Odvíjejí se vaše sny podle nějakého vzorce?
Nejprve rozhodněte, zda sen stojí za bližší zkoumání. Je pouhým odrazem nějaké události z předchozího dne, jež není zajímavá ani užitečná? Nebo ve vás zanechal hlubší dojem a obsahoval událost, která se zdá důležitá? Posoudit to můžete prostřednictvím kategorií, které
jste v deníku již použili:
  • Místo konání: Je dějištěm snu místo, které jste již někdy navštívili? Jaký ve vás vyvolává pocit? Snažte se najít slova, která by ten prožitek vystihovala. Pokud se vám například zdá, že jste se vrátili do školy, mohou to být slova "mladý, učitelka, výuka, zkouška". Skládáte-li ve snu zkoušku, neznamená to náhodou, že se cítíte zkoušeni i v běžném životě?
  • Postavy: Jsou to lidé, které znáte? Pokud ano, co pro vás v životě znamenají? Nebo jste se s nimi nikdy předtím nesetkali? Opět se snažte popsat je slovy. Možná se vám například zdálo o dítěti, které byste charakterizovali jako "malé, roztomilé, bezmocné, uplakané". vypovídá to snad o tom, jak se poslední dobou cítíte? Toužíte vrátit se do dětství? Nebo si v běžném životě připadáte zranitelní?
  • Pocity: jak jste se ve snu cítili? Jak vám bylo po probuzení? Míváte tyto pocity poslední dobou často? Trápí vás zlost, zklamání či stres? Emoce vyjádřené ve snu vypovídají o vašem citovém životě za bílého dne.
Výklad symbolů
Nejlepší způsob, jak sen rozluštit, je prozkoumat a vyložit jeho symboliku. Každý sen je změtí obrazů a výjevů, a proto vybírejte pouze ty symboly, které se vám zdají důležité a zanechávají ve vás trvalý dojem. Symboly se zjevují v mnoha podobách - nejen jako předměty, nýbrž i jako lidé, barvy, čísla a dokonce i slova. K odhalení významu vaši symbolů vám pomohou následující kroky.
Vyhledejte dané symboly ve snáři. Neberte však jejich výklady doslovně, neboť co člověk, to jiný osobní význam symbolu. Ledacos nového pochopíte, pokusíte-li se ty nejpodstatnější symboly překreslit. Svůj sen můžete také převyprávět někomu druhému: vyjádříte-li jej slovy, možná přijdete na další souvislosti a váš partner vám přispěje svými vlastními postřehy.
Prostudujte mýty, lidové pověsti a pohádky. Některé symboly, například had, čarodějnice či drak, hrají v těchto příbězích klíčovou roli. Možná, že se symbol z vašeho snu vyskytuje v nějaké legendě či mýtu.
S. Freud k výkladu snů s oblibou používal metodu volné asociace. Jak na to? Soustřeďte se na svůj symbol, nechte si myslí projít všechna slova, jež vás v souvislostí s ním napadají, a sledujte, kam vás tento řetězec myšlenek vede.
C. Jung používal přímou asociaci. Věřil, že myšlenky a asociace by měly vždy odkazovat přímo na daný symbol. VYbavte si tedy svůj symbol, podržte jej v mysli poznamenejte si všechny myšlenky a obrazy, které vás přitom napadnou. Budete-li to provádět častěji, zjistíte, že se některé motivy opakují. Postupně tak porozumíte své vlastní řeči symbolů.
Vybráno z knihy: Výklad a využití snů, šamanismus, mandaly. Obohaťte svůj vnitřní život.
Spánek a sny podle vědy
Od roku 1929 používá lékařská věda ElektroEncefaloGraf (EEG) - přístroj, který snímá elektrické potenciály v mozku pomocí elektrod připevněných na povrchu hlavy. Sledované elektrické impulsy pak vypovídají o celkové aktivitě mozku i jeho jednotlivých oblastí. Postupně se pomocí EEG podařilo zmapovat průběh spánku a objevit období, kdy se zdají sny.
Spánek má čtyři fáze - při první usínáme, spánek je nejlehčí a EEG se nejvíce podobá grafu získanému při sledování bdělé mozkové aktivity. V dalších fázích se spánek prohlubuje, až do čtvrté fáze, v níž se spí zhruba půl hodiny tvrdým spánkem, během něhož je EEG velmi podobné vzorci EEG člověka v komatu. Pak se spánek opět zlehčuje a pomalu stoupá k první fázi, ve které setrváme několik minut, než se opět vydáme na cestu k hlubokému spánku. Tyto fáze se periodicky opakují, a to po 80-120 minutách.
Zatímco ve druhé až čtvrté fázi spánku se oči pod víčky téměř nepohybují, v první fázi dochází k rychlému pohybu očí. Proto vědci rozdělili spánek na REM fázi (rapid eye movements - rychlé oční pohyby) a fázi NREM.
Díky dalším studiím se zjistilo, že většina snů přichází v REM fázi, která se objevuje třikrát až čtyřikrát za noc. Každou noc by se nám tak měly zdát tři nebo čtyři sny, ale většinou si pamatujeme až ten z poslední fáze. Na rozdíl od snů existují i noční můry, které se nám zdají v NREM fázi a jsou výrazně odlišné od snů. Jsou mnohem kratší než sen, většinou nemají děj a vyvolávají úzkost či panickou reakci, která často vede k probuzení. Noční můry jsou časté především u dětí.
Výklad snů - způsoby
Sny je možné vykládat velmi různým způsobem, z historického hlediska je možné rozlišit tři základní možnosti.
Symbolický výklad snů - sen je jeho vykladačem vnímán jako celek. Předpokládá, že sen je klíčem k budoucnosti, události, které se v něm odehrávají, jsou považovány za symboly, které je třeba správně vyložit. Podle tohoto přístupu sen vždy správně předpovídá budoucnost, otázkou je, zda se najde člověk, který je symboly ve snu obsažené schopen správně vyložit. Příkladem takového správného výkladu je biblická postava Josefa, který sedm tlustých a sedm hubených krav z faraonova snu vyložil jako sedm let blahobytu a sedm let nouze. A vše se vyplnilo.
Šifrovací výklad snů - tato metoda je základem snářů. Snář umožňuje rozluštit šifru snu - každému předmětu, osobě a události ve snu je snářem dán pevný, stále stejný význam. Složit ze souvislostí těchto pevných "šifer" význam konkrétního snu je ale opět jen a jen záležitost výkladu. Každopádně ale v tomto pojetí víme, co každý pojem jednotlivě znamená. Například obálka znamená zprávu. Jaká ale bude tato zpráva, to už musí vysvětlit souvislosti snu.
Analytický výklad snů - autorem tohoto výkladu je Sigmund Freud (1856 -1939, narodil v moravském městečku Příboře). Analytický výklad snů používá psychoanalýza, která je jako součást lékařské vědy velmi rozšířená v USA, méně v západní Evropě. V České republice je tato metoda prozatím používána spíše okrajově.
Má sny každý?
Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Vědecký výzkum spánku však říká, že sny má každý, někteří lidé si je ale hůře vybavují nebo si je nevybavují téměř vůbec.
Lidi, kteří si sny nepamatují, je těžko přesvědčit o tom, že se jim nezdají. Budou vám tvrdit, že oni jsou výjimka a sny nemají. Jak jim dokázat, že je mají, jen o nich neví?
Vědeckým důkazem je sledování mozku pomocí elektroencefalografu (EEG), který prokazuje aktivitu snů u každého člověka. Nad vědeckým důkazem ten, koho přesvědčujete, samozřejmě může mávnout odmítavě rukou.
Subjektivním důkazem, na rozdíl od vědeckého objektivního důkazu, může být, když člověka, kterému se nikdy nic nezdálo, probudíte ve fázi REM spánku. V té chvíli by si měl být schopen vybavit sen jako kdokoliv jiný. Jistě nemůžete budit cizího člověka uprostřed noci, tento důkaz se týká spíše příslušníků rodiny či přátel.
Lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdálo, se ale velice často "prozradí", například pod vlivem alkoholu či jiného opojení. A také v nějaké výjimečné situaci, ve stresu, při tragické události, kdy najednou sami od sebe začnou mluvit o tom, co se jim zdálo.
Fakta o snech
Sny jsou komunikace našeho nitra s naším vědomím o tom , co je prospěšné pro nás jako celistvou bytost.
Sen je přirozený přírodní jev, není umělý , člověkem vykonstruovaný. Předkládají psychická fakta.
Ukazují jak se typicky chováme a co se děje v naší duši a těle. Upozorňují na to co zanedbávéme, čeho se obáváme a co nás trápí a ukazují nám možnosti řešení. Ve snech mohou být zjevena velká tajemství života , ale i rady pro typické životní situace.
Velký důraz kladou sny na naše mezilidské vztahy.
Informují nás o tom , co se kolem nás děje a dávají nám možnost řešit problémy dříve , než se stane vážným.
Sny jsou zhuštěné. Používají informace z osobní minulosti, které mají vztah k současnému problému a situaci.
Sen nyvyjadřuje souvislosti např. buď a nebo , jestliže pak , protože atd. Dovede pouze časové řazení informací.
Sen používá obrazy a symboly, se kterými se člověk v životě setkal. Mluví k nám tedy naším vlastním jazykem. Emoce jsou ve snech vyjádřeny stejně jako v reálném životě radost je radost, zloba je zloba, apod.
Tzv. Velký sen je takový , který je abnormálně živý nebo se nám po několik nocí opakuje.
Sny mají vždy smysl , ikdyž je nelze prostřednictvím jazyka reprodukovat a rozumem jednoznačně vysvětlit. Do snů je třeba se vcítit a nechat naše myšlenky , aby si sním pohrávali.
Druhy snů
Sny obyčejné
Vypovídají o všedních věcech našeho života. Jsou různorodé stejně jako naše životy.
Sny opakující se
Jeden sen se nám může opakovat mnoho nocí za sebou. Je v něm pro nás uloženo nálehavé sdělení , které není radno ignorovat. Nutno žačít okamžitou práci se sny a tomuto sdělení přijít na kloub.
Sny hrozné
Každý máme v životě problémy, kterým se snažíme vyhnout, ale podvědomí neošálíme. Hrozný sen je právě nástroj , jak donutit vědomí nevyhýbat se a věci řešit.
Sny archetypické
Vycházejí z hlubin našich duší a zabývají se všeobecnými principy života. Obsahují mnoho duchovních symbolů převzatých z pohádek a mytologických příběhů. Protože jsme jimi mnohokrát ohromeni máme nutkání je někomu vyprávět. Je nutno jejich obsah přijmout jako součást svého já.
Sny lucidní
Při těchto snech si uvědomuje , že se nám vnímaný děj jenom zdá a jsme svým způsobem schopni měnit obsah snu dle našeho přání.
Sny předvídavé
Vysvětlují se jako fakt , že nevědomí již ví co se stane, protože uvnitř se to již stalo. Tak jako lze podle teorie pravděpodobnosti si spočítat některé údaje třeba na 90 procent, tak naše vědomí podle znalostí svého okolí, osob , prostředí atd. si může předvídat jak se věci budou pravděpodobně vyvíjet. Takové sny mohou například vypovídat o tělesných problémech, nebo významnější změny jako nové zaměstnání , dlouhodobé cesty, zásadní změny v životech vašich bližných.
Sny telepatické
G. Jung popsal tento jev jako synchronicitu, kdy dvě zdánlivě nesouvisející věci proběhnou ve vzájemné vazbě. Např. o někom se vám zdá a na druhý den jej potkáte, ikdyž jste s ním nebyli v kontaktu několik let. Ikdyž nemají děj, snaží se většinou informovat o nějakém neštěstí , které postihlo osobu blízkou snícímu člověku. Často je to smrt nebo smrtelné ohrožení. Předkládají možnost vývoje událostí nikoli fakt , že se promění ve skutečnost.
Sny věštecké
Předcházejí výrazným událostem v budoucnosti týkajícíh se většího počtu lidí ( pasažéři dopravních prostředků nebo diváci sportovních událostí a nebo také celých národů ). Postřednictvím kolektivního nevědomí jsme všichni spojeni, proto si můžeme předávat informace.Tyto sny přicházejí sami a zdají se jen citlivým jedincům, kteří mají v mysli vše uspořádáno a jsou vyrovnaní.
Dětské sny
Děti mají sny většinou živější. Těžké sny mohou naznačovat nejen konflikty dětské duše , ale i jeho psychologický vývoj. Děti od 3 do 5 let bývají vesnu často napadány zvířaty. V době puberty asi ve věku od 13 do 16 let se dětem často zdají sny , které je po probuzení nutí k určitému chování. Vynucují si různé situace a chovají se zvláštně, ja by se za normálnich okolností nechovaly.
Snové symboly
Symboly jsou slova užívaná snovým jazykem .Symbolickému jazyku snů je třeba naslouchat , nechat se jím inspirovat , unášet. Přežvykovat ho , vracet se k němu zas a znovu. Pro každého člověka mohou mít symboly různé významy, podle toho jaký má k nim přístup a osobnosti člověka a jeho názorů .
Je jedno jestli je symbol jednoduchý nebo složitý , vždy zastupuje nějakou část naší Duše, nebo vzpomínku, radu apod.
Sen používá obrazy lidí , zvířat a věcí , ale důležité jsou pocity a vzpomínky , které v nás vyvolávají. Sen přehání , nadsazuje , zveličuje , abychom si předvedených informací všimli. Důležitá je hlavně funkce a typické vlastnosti , které ten určitý předmět , zvíře nebo člověk ve skutečnosti má. Symbol nabývá v konkrétním snu konkrétní význam . Používat snáře , kde výklad např. černá kočka - peníze do domu , je ztráta času. Ale nutno podotknout , že i v nich lze nalézt spoustu archetypů, protože jsou stále přepisovány a doplňovány. Veice dobrou inspirací mohou být lexikony snových symbolů.
Archetypy
Archetypy jsou nejhlubší modely psychické činnosti, kořeny duše , které ovládají naše vnímání sebe samých i okolního světa. ( James Hilman )
Archetypální sny jsou nazývány sny velkými , protože v nás zanechávají pocit , že jsme převzali moudrost z z vyšších dimenzí. Archetypální sny dávají snícímu pocit , že se jedná o něco moc důležitého , přinášejí inspiraci , poučení nebo nadpřirozenou moc.
Archetypy se nám zjevují jako mytologické symboly nebo postavy a síly dobra a zla.
Přehled hlavních archetypů
Moudrý stařec - prvotní zdroj růstu a životní síly , může vést k vyššímu poznání , objevuje se v těžkých životních situacích kdy nezvládáme řešení sami, přináší nám úlevu v možnosti se o někoho opřít , zjevuje se také jako doktor , profesor , kněz , otec
Rarach - nebo také šašek nebo klaun , ve snech se objevuje , když je ego v nebezpečí , které si způsobilo vlastním marnivým konáním nebo přehnanými ambicemi, vysmívá se tužbám ega
Persona - maska herců , symboluje způsob jakým se představujeme okolnímu světu
Stín - část nás samotných, která zahrnuje to , co nemůžeme, nechceme nebo neumíme svobodně projevit navenek. Stkání se stínem nebývá příjemné , ale slouží k našemu dobru.
Dítě - je archetypem obrodné síly, která nás vede k samostatnosti. Symbol sjednocení protikladů přinášející uzdravení.
Anima a Animus - Anima představuje ženský prvek v muži a Animus mužský prvek v ženě.Upozornění na potřebu osvojit si vlastnosti druhého pohlaví.
Velká matka - symbol matky Země , která nám umožňuje život a poskytuje nám potravu. Na jedné straně nás hýčká a podporuje a na druhé straně nám dominuje a nás ovládá.
Mandala - magický kruh. Objevuje se , když životní situaci snícího charakterizuje zmatek a bezradnost. Představuje schéma řádu rozprostřený nad chaosem.
Hrdina - udatný mladý muž , který má plno představ , plánů a ideálů. Archetyp vyzývá k objevování hrdiny v sobě , ale pozor na odhad svých sil.
Mladá dívka - představuje nové mladé síly, se kterými je možno utvářet nový životní úsek. Často se zdá ženám, kterým např. skončila role výchovy dětí.
Vědma - protipól moudrého starce , chápající pomáhající , pomáhá při potížích
Jak vnímat sen
Dokonale logicky vysvětlený sen je důkazem nepochopení snového poselství.
Je nutno chápat a prožívat snové obrazy jako samostatnou realitu, nezávislou na běžné vědomí.
Výsledkem práce se sny může být i to , že je běžně používáme pro osobní prospěch v našem praktickém životě. Svůj notes na sny měl u postele např. Albert Einstein, tvrdil že je to pro jeho studium přírody naprosto nezbytné. Podobně byla i vědcem Nielsem Bohrem objevena struktura atomu.
Zásadně špatný přístup k výkladu snů je v racionalizaci snových obrazů Např. vlak nemusí znamenat dopravní prostředek ale třeba cestu , dopravu , sílu techniky , zpoždění apod. Důležitým pravidlem je tedy NEHODNOTIT a MĚNIT ÚHLY POHLEDU.
Začít pracovat se sny je cesta k sebepoznání , je to jako číst nekonečný román , ve kterém je každá kapitola jiná a vždy je děj posunutý stále dopředu.
Práce se sny není záležitost inteligence , nýbrž je nutno zapojit intuici a pocity. Je to jako číst nebo sledovat v televizi pohádku a potom si ji nevysvětlovat a prožívat jí.
Přistupujte ke snu emocionálně. Nemějte z nich strach, nejsou škodlivé a nechtějí a nemohou ublížit, pouze pomoci. Děs a hrůza ve snech vyjadřuje obavy a možné nebezpečí a ne to , že vám naschvál nahání strach.
Pozor rozum má tendenci si sen vykládat po svém, přizpůsobit si jej a dát mu svůj pevný smysl. K tomu dochází už ve chvíli , když si jej zapisujeme nebo jej vyprávíme.
Sen zachází s časem jak se mu hodí. Nezná minulost , přítomnost , budoucnost. V jediné chvíli může vyjadřovat vše.
Nejčastější témata snů jsou - Náš vztah k nám samotným , tělesné zdraví , problém vlastní identity , sexuální problémy, reakce na zájmové a pracovní aktivity, mezilidské vztahy, problémy vyplývající z přizpůsobení se zásadním změnám v našem životě.

http://knihovna.orgfree.com/kafka/73.html

10. ledna 2015 v 16:21 citace
http://knihovna.orgfree.com/kafka/73.html

( vyňatý úryvek )

...................Lidské poznání je nedokonalé. Rozum poznává prostřednictvím smyslů, teprve z naby­tých dojmů může soudit dále. Usuzování se děje namáhavým postupem, nemůžeme myslet současně na více věcí, tisíce jiných vám unikají.
Jiné poznání má duše po odhmotnění, kdy je spojena jen s oduším při úplně svobodném projevu a omezené prostorové všudypřítomnosti. V tomto stavu poznává ze své podstaty sama sebe, své vlastnosti a ostatní věci. Poznává je z čirého úkonu prostřednictvím svého bytí, svým vnitřním světlem, neboť je svrchovaně jednoduchá. Svou všudypřítomností prostu­puje vše hmotné, i oduševnělou hmotu i s oduším, poznává je bezprostředně v nich samých.
(858) My lidé postupujeme od poznání k poznání. Tato nedokonalost u svobodné duše není. Duše vnitřní silou takřka každý předmět vyčerpává, protože je všudypřítomná. Všechny věci jsou pro ni odkryté, poznává je bezprostředně v nich samých. Nepoznává druhotným smyslovým poznáním, nýbrž poznává všechno ve svém bytí jakožto prostředku své všudypřítomnosti (na omezeném prostoru).
Všechny činy vycházejí z příčin podle zákonů, jimiž je svět řízen. Duše předem pozná­vá své činy, které jednou vykoná podle své svobodné vůle. Toto poznání duše je nadčaso­vé, vidí sama sebe ve svém vlastním rozhodování. Naše budoucí svobodné rozhodnutí, uči­něné v čase pro volnou duši ve stálé přítomnosti, se nemění.
(859) Poznávání budoucích věcí probíhá z podstatné vnitřní síly duše skrze její existen­ci, jejím vnitřním světlem, nahlížením na vnitřní vůli v budoucím rozhodnutí, a to jak u se­be, tak u druhých, pokud nejsou jejich duševním tajemstvím. Lidská duše je vybavena po­znáním, vlastnostmi a podobností Bohu, protože byla stvořena k božímu obrazu a podobě, i když ve všem jen v míře nepatrné, jsouc na Bohu závislá.
Nepopírám, že některé věci zjevené předem nejsou na prospěch. Za 37 let svých poku­sů jsem poznal, že většina výpovědí subjektů vyvolala spíše žal než radost. Bolest a utrpe­ní jsou na tomto světě v popředí, takže subjekt, je-li prostorově uvolněn, je jimi přímo zná­silňován. Proto je tak málo radostných předpovědí.
Nyní uvedu něco veselejšího:
(860) Při hraní divadla v obci B. T. ke mně přišla dívka, a řekla mi: "Tak jsem si, pane Kafka, dala hádat u báby Vokačky. Víte, že mi řekla, že si za muže vezmu cizího, odstěhu­jeme se za hory a budeme mít velký dům a závod, takže budu paní?" Bába Vokačka leda­cos uhádla, patřila mezi citlivce, takže se její duše při hádání odhmotňovala. Právě tak dob­ře se odhmotnila v případě oné dívky, které se její předpověď do písmene splnila.
Tato zdařilá odpověď se ale musela splnit. Jak jsem zjistil, ona dívka si v té době mys­lela na chlapce, který se jí líbil, a také on sám jí věnoval pozornost. Byl to cizinec, charak­terní muž, a měl plány na vlastní podnik. Bába Vokačka snadno vycítila, že vnitřní síla a utajená skryta touha obou duší povede ke sňatku a k vybudování podniku. Vokačka však popsala poměrně do detailů celý podnik i budovu!
I to je u citlivců možné, neboť mají na mysli plán, co a jak by si v životě přáli mít. U sil­ných jedinců sama duše toto přání převezme ke zpracování do svého podvědomí.
Tyto hotové plány jsou pak připoutány na hmotu mozkových buněk a čekají jen na oka­mžik a příležitost k vysazení na práh vědomí. To je pak přijímá jako skvělý a šťastný ná­pad a ve vhodné době ho často beze změny uskutečňuje.
(861) U lidí, kteří přemýšlejí o vynálezech, jež se světu ukážou až za 100 a více let, jsou tyto novoty už dnes připraveny a žijí hotové v podvědomí, jsouce připoutány k tělískům mozkových a zárodečných buněk. Zákonem dědičnosti se u tohoto šťastného vynálezce bez jeho vědomí přenášejí z pokolení na pokolení, až se ve vhodném čase technického pokroku uplatní. Tak je možné si vysvětlit, proč Julius Věrné mohl předem popsat vynálezy, které jsou dnes postupně vymyšleny a realizovány. Jako dobrý citlivec je viděl už sám v sobě, ve svých buňkách, vlastně už hotové. Nevědomky mohl být společným nositelem téhož tech­nického pokroku dědičnosti, přestože vynálezy vyšly až později od jiných. Pro každou dobu bude odhaleno tolik pravdy, kolik jí lidé mohou strávit. ........................

Slunce

10. ledna 2015 v 8:45 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Slunce

Svítáním Slunce
den na zemi otvírá,
aby se ruce
chopily práce
a aby naše mysl
s duší propojená
přebývala
v tělech na Zemi.




Kam poslali nás z Nebe
ze světa jemnějšího,
než je tento
a my obaleni
hrubou hmotou
vnímáme kdesi
ve svých nitrech
jaksi ztěžka všechno.




A než se probudíme zcela,
Sluníčko na obloze
výš se zvedá
v naší touze
k Nebi přiblížit se.




A tak chtění všech lidí
na naší Zemi
Sluncem na obzoru hýbe,
aby se duše směly
zase hned,
jak Slunce zapadne,
z té hrubé hmoty
uvolnit a vnímat
svobodu vlastní duše



Plynutí osudu

10. ledna 2015 v 8:02 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Plynutí osudu


Jakoby chvíle přítomné byly jen vzdechy naší duše,
protože čas stále plyne, neúprosně se sune, přidává
vteřiny do klubíčka, co odvíjí z jedné strany něčí ruka
a v plynutí osudu stojíme bez hnutí vprostřed času.




Jsme spoutáni hmotou hrubou, ve které smíme
ucítit záře vlastní duše krásu jen na okamžik krátký,
než nitka osudu dál se odvine z klubka,
co něčí ruka na druhé straně svíjí zprudka




do hrudky, jakoby z asfaltu taví ty chvíle, co minuly
a slívá v jednu neurčitou hmotu bez konstrukce vnitřní
všechny chvilky už nepotřebné v této chvíli,
jen pocity se v naší duši vepíšou a zapomnění
pronese všechno jednou v duši jemné do Věčnosti.




http://www.mamtalent.cz/plynuti-osudu-slunce.phtmlplynuti-osudu-slunce.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294&ma__0__id_kp=69165

Nebeské království

9. ledna 2015 v 17:54 | Marie Bernadeta |  Slovní hříčky


Nebeské království


Na modrém podkladu
podmínky nekladu
Mít dobrou náladu
tu ukrýt v pokladu
pro strýčka náhodu
a dát si pod bradu
svou tichou zásadu
vrhat se na vodu
a ze všech propadů
v zimě si na ledu
klidně odjedu
do země lidojedů
kterým se ubránit svedu
jen holýma rukama vedu
svůj boj pro neposedu
co má ruku v medu
a nohy zkřížené v sedu
Pak trochu jedu
přidávám k ledu
a hledám bednu
jenom jednu




http://www.valka.cz/clanek_10964.html

9. ledna 2015 v 9:45 citace
http://www.valka.cz/clanek_10964.html

Co je to fundamentalismus?

V současném světě je slovo fundamentalismus synonymem něčeho velmi negativního. Již jen to, že někdo někoho označí za fundamentalistu, zařazuje to člověka nebo hnutí do kategorie nebezpečných lidí a skupin.
Slovo fundamentalismus ovšem ve skutečnosti vyjadřuje pouze nějaký myšlenkový proud, filosofii nebo hnutí, jež staví na základu (fundamentu) a je tomuto základu věrný. Je charakteristický spíše pokusem o změnu, než o zakonzervováním status quo. Je to spíše hnutí, které si osobuje právo na vlastnění pravdy a dává si nejsvatější právo pravdu prosazovat a měnit tím současný stav. Přitom se (v případě církví) opírá o svaté prameny náboženství, které užívá v doktrinální formě, byť si vybírá a argumentuje pouze vybranými částmi.
Je jasné, že potom velice záleží na tom, na jakém základu je určitý fundamentalismus založen, čemu je věrný. Naprosto jiný je fundamentalismus křesťanský, islámský, sektářský či ekologický.
Jediné co mají tito fundamentalisté společné, je to, že se snaží být věrní základům a plnit to učení (myšlenky) jemuž jsou věrni. Jsou naprosto přesvědčeni o své pravdě, jsou ochotní se jí podřídit, obětovat se pro ni.
Když se však podíváme na tyto vlastnosti, musíme uznat, že to jsou v podstatě vlastnosti kladné a vytváří jakousi část charakteru člověka. To co je znehodnocuje jsou lži, nenávisti a násilí.
Britský sociolog Anthony Giddens správně rozlišuje fundamentalismus od fanatismu a autoritářství. Dává jej do protikladu ke globalizaci. Podle něj vyrostl jako odpověď na procesy globalizace, které vidíme všude kolem nás. Často se vznik fundamentalismu přičítá pokřivené tradici, škodlivým nánosům, cizím vlivům atd., ale Giddens to přičítá tradici, která se nemohla nijak vyvíjet, nemohla říci, proč zde je, proto ji musí obhajovat duchovenstvo, nějací vykladači pravdy.
Právo vlastnit pravdu je příznačné i pro totalitní hnutí a hnutí fundamentalismu využívá nejvíc právě totalitní praktiky, kdy je člen naplno vtažen do hnutí a musí být ovládán charismatickým vůdcem. Některé fundamentalistické hnutí mohou své členy k sobě přivázat konáním protizákonné činnosti, např. terorismem, kdy pak člen musí chtě nechtě zůstat od ochranou hnutí.

Islámské právo a terorismus

O terorismu jako takovém Korán výslovně nepojednává, některá jeho ustanovení s ním však úzce souvisejí. Jde především o případy, kdy Korán určuje, kdy se muslimové mohou uchýlit k násilí a stanoví pravidla, která se přitom musejí dodržovat. V rámci "spravedlivé války" nepříliš jednoznačně dovoluje využití násilí ve dvou případech, a to v sebeobraně a v "boji na stezce Boží". Sebeobrana přichází v úvahu, pokud muslimové nemohou svobodně praktikovat víru, strádají pod nespravedlivou vládou nebo je jim zabírána posvátná půda. Doslova: "Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití" (Korán 2:193).Například boj Palestinců není chápan jako národněosvobozenecký boj, ale jako svatá válka za vytlačení nevěřících z posvátných území.
"Boj na stezce Boží", nazývaný též malý (vnější) džihád - velkým se rozumí sebezdokonalování jedince - směřuje k nastolení vlády spravedlnosti na zemi. Z dalších výkladů Koránu lze dospět k závěru, že "boj na stezce Boží" lze ztotožnit k boji za šíření islámu, jiné verše naopak volí tón mírnější a "boj" pojímají omezeněji. Celkově je tedy džihád a další šíření víry značně nejasně interpretováno. Toho právě zneužívají tzv. "fundamentalisté". Korán praví: "A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí".Přesnější pravidla jak si při džihádu počínat zavedli až Muhammadovi nástupci. Např. Abú Bakr vyhlásil deset pravidel, mezi nimiž figuruje zákaz zabíjení žen, dětí, starců a ochrana přírody.
Islámské právo tedy není v názoru na využití extremních prostředků zcela jednoznačné a ponechává věřícím široký prostor k tomu, aby si ho vyložili po svém.

Projevy terorismu v muslimské historii

Využití extrémního násilí nebylo až do nedávné doby považováno za nesporně nelegitimní, ale většina aktérů se k němu uchylovala opravdu jen v krajním případě. Existovaly ovšem také skupiny, které teror vědomě zvolily za hlavní a vlastně jediný nástroj k dosažení svých cílů, a své činy ospravedlňovaly na základě islámu. Tyto skupiny ovšem nikdy nezískaly sympatie většinové populace, což je pro muslimský svět významné. Naopak zastávala k nim krajně odmítavé stanovisko.
K nejvýznamnějším skupinám patřili Cháridžovci (Odloučení), kteří lpěli na přísném dodržování náboženských a morálních zásad. Dá se říci, že to svým způsobem byli také fundamentalisté. Hlásali rovnost všech lidí, chtěli nastolit nový, spravedlivější společenský řád. Hlavou obce by neměl být chalif (jehož práva se dědila), ale nejzbožnější muslim bez ohledu na původ, sociální postavení a barvu pleti - třeba i černý otrok. Tyto myšlenky jsou neobyčejně pokrokové a spravedlivé, nebýt toho, jakým způsobem byli prosazovány. Vzhledem k tomu, že skupina zůstávala v menšině, prosazovala své názory permanentním džihádem a byli fanaticky odhodláni "zavraždit každého kdo s nimi nesouhlasil". Likvidovali odpůrce a celé jejich rodiny, schvalovali vybití veškerého civilního obyvatelstva v zemích nevíry - tj.na území nepodléhající jejich správě. Dnešní al-Kajda by se tedy k Cháridžovcům snadno přirovnat.
Dalším skupinou byli Assassíni, sekta z oblasti Perského zálivu, která se odtrhla od šiítské větve islámu a podnikala atentáty na představitele většinového islámu. Domnívali, že jsou Bohem vyvoleni šířit učení a zabít každého kdo by jim v tom chtěl bránit.

Islamismus

S fundamentalismem také souvisí islamismus, který navázal na wahábbismus, hnutí založené koncem 18. století. Usilovalo a usiluje o odstranění moderních prvků ze společnosti. Podle něj islamizace (fundamentalizace) společnosti - tedy návrat ke kořenům - automaticky vyřeší veškeré politické, ekonomické i sociální problémy.
Z islamismu vycházejí proudy umírněné, které se soustřeďují na vnitřní duchovní svět, ale i radikální, které schvalují nebo dokonce nařizují využití terorismu. Odvolávají se přitom na náboženství a legitimizují své činy (viz Palestina/svatá území).
Islámský terorismus se od nacionalistického podstatně liší tím, že nemá jasně daný konečný cíl, své dílčí cíle definuje nepřesně a proto je často iracionální.
Útočí proti všem osobám, které jsou podle něj spjaté s nepřítelem, nezáleží mu na počtu obětí. Ústředním bodem snažení se stává samotný teroristický čin, který už nesleduje další cíle, ale napomoci k individuální seberealizaci jedince. Nacionální islamismus měl za cíl ovšem boj národněosvobozenecký a na začátku století islamisté ztráceli.
Ke zpětnému vzestupu islamismu došlo jednak po založení státu Izrael, sedmidenní válka s ním a porážka nacionalistických států a také vláda ajatolláha Chomejního v Íránu, který podporoval další státy (Súdán, Afghánistán). Islamisté převážili především po válce v Zálivu.

Islámský fundamentalismus

Za zakladatele či hlavní ideology novodobého islámského fundamentalismu lze považovat Egypťany Hasana al-Banná (1906-49) a Sajjida Kutba (1906-66). Sajjid Kutb a jeho Milníky na cestě obviňují všechny muslimské vlády z bezvěrectví a nicnedělání vůči koloniální moci a hlavně otevřeně vyzývá k islámské revoluci formou džihádu ve smyslu ozbrojeného odporu.
Jejich díla obsahují návrat ke kořenům, k doslovným základům víry. Návrat ke kořenům není v islámu nic fundamentalistického, je to základní rys celého islámského pojetí vývoje a dějin. Ovšem slepé napodobování Muhammada a jeho obce ze 7.století také není cílem těchto fundamentalistů. Zejména Kutb se nebrání přijímání moderních prvků (sociální politika, charita) a jejich začlenění do islámu a jejich využití v jeho upevnění. Dalo by se říci, že počínání Talibanu na sklonku 20. století je zčásti nefundamentalistické.
Abychom islámské fundamentalisty a islám vůbec lépe pochopili, objasněme si některé pojmy:
Přímá stezka - z pohledu fundamentalistů společnost sešla z přímé stezky. Dokud se muslimové na přímou stezku nevrátí a neztotožní se s životem Proroka bude islámská civilizace slabá zvenku i zevnitř.
Úsilí o upevňování víry (džihád) - džihád má podle islámského práva nejméně čtyři výkladové roviny -
a) permanentní vnitřní boj člověka za ryzost víry, za život v ideálním stavu,
b) charitativní činnost zajišťující sociální rovnováhu a spravedlnost,
c) soustavné šíření islámu misijní činností a
d) šíření islámu ozbrojeným bojem, přičemž se má na mysli především obranná varianta.
Univerzální umma (Boží vláda) - to je cíl každého pravověrného muslima. Aby mohla být nastolena Boží moc je nutno vykořenit bezvěrecké režimy v islámském světe a pak i mimo něj prostřednictví všestranného džihádu.

Vznik fundamentalismu

Zdrojem fundamentalismu je zčásti historický odpor proti protektorské politice křesťanských států v 19. a 20. století, nekonečná a neúspěšná válka proti Izraeli a bída jako protiklad spokojené Evropě a Americe.
Na počátku masového růstu fundamentalismu v šedesátých letech byla nespokojenost z chudoby a rozčarování nad arabskými vládami, které nedokázaly pozvednout ekonomiku na vyšší úroveň. K rozvoji fundamentalismu přispělo i vítězství Izraele v roce 1967 a 1973. Ani marxistické řešení se neosvědčilo.
Krizi můžeme chápat jako krizi islámské společnosti, kultury nebo jako důsledek krize globální.
Jedním z projevů krize bylo to, že podle Kutba a Bannáho většina režimů v muslimských zemích popřela svoji příslušnost k islámu.
Dekmejian, turecký myslitel, rozlišuje šest částí krize. Krize identity (posun od nacionalismu ke ztotožnění s islámem), legitimity (kompromitace vládnoucích elit), špatná vláda (obrovské sociální rozdíly), vojenská nemohoucnost (několik neúspěšných válek proti Izraeli) a krize modernizace a kultury (neuspokojivá řešení střetu se západní civilizací, pronikání do tradičních hodnot).

Fundamentalisté

Kdo jsou vlastně fundamentalisté a odkud pocházejí? Logicky by největší podporu měl mít na venkově, ale není tomu tak. Nejvíce se k fundamentalismu hlásí střední vrstva (úředníci, učitelé, živnostníci, duchovní, mladá inteligence). Velmi silně se fundamentalismus projevuje u studentů univerzit - vzpomeňme si kdo byl vykonavatelem teroristických útoků na USA v září 2001.

Projevy fundamentalismu

Je velmi těžké uvádět příklady, které byly stoprocentně vyvolány islámským fundamentalismem a islamismem. Je otázkou zda je u můžů pokrývka hlavy a dlouhý vous, či zahalování žen podle tradičního - ne Koránem předepsaného - způsobu projevem fundamentalismu. Někteří bojovníci proti fundamentalismu považují takovéto oblečení za "uniformu islámského fundamentalismu". Na druhé straně je pravdou, že žena oblečená podle tradice má větší právo získat práci a vypracovat se do vyššího společenského postavení, neboť jen žena zbavená sexuální přitažlivosti je muži rovnocenná. Oddělení můžu a žen v dopravních prostředích je chápáno jako projev úcty k ženám, kdy se nemusejí s nimi mačkat a být vystaveny fyzickému kontaktu.
Jasným projevem fundamentalismu je snaha o zakomponování šarí´y do systému zákonů. Šarí´a je islámské právo, které vznikalo po dobu trvání islámu na základě analýzy Koránu. Šarí´a je samozřejmě jako právo udržované po staletí zakomponováno v zákonech islámských států i dnes, ale je hodně upraveno právem evropským. V některých státech je uváděna jako hlavní právní zdroj, někde jen zákony nemají být v rozporu s ní.
Současný stav zákona se samozřejmě radikálním hnutím líbit nemůže, proto vytvářejí modely státu, kde je šarí´a zakomponována v celé šíři. Proti nim stojí muslimští intelektuálové, v jejichž čele stoji Egypťan sa´íd al-´Ašmáwí, který tvrdí, že pokyny šarí´i stojí v Koránu až na druhém místě. V dalších argumentech, které jsou používány jako zbraň proti náboženským radikálům, se tvrdí, že začlenění islámského práva do světského politického systému je degradací samotné podstaty islámu.

Závěr

Názory na projevy fundamentalismu se velice často liší, asi jako definice tohoto pojmu, které nejsou uspokojivé. Nelze zatím rozlišit termíny fundamentalismus a duchovní nebo národní obroda. Islámský radikalismus se projevuje prosazováním přísných islámských myšlenek, často nepřijatelných pro zbytek společnosti, násilnou formou atentátů nebo poprav.
Musíme si uvědomit, že muslimové se snaží chránit své tradice proti světu ostatnímu - především křesťanskému, který na tradice ostatních nehledí. Vždyť i křesťanství v minulosti používalo dosti nevybíravé způsoby svého opodstatnění.
Proč se islámský fundamentalismus projevuje často krvavými útoky na "západní" a sionistické (v podstatě prozápadní) cíle by si měl uvědomit především Západní svět sám. Jedna velká nenávist pramení z násilného rozdělení Blízkého východu. Vždyť i Západ podporoval radikály - např. v 80. letech v Afghánistánu. Britové, Američané, daňoví poplatníci v těchto zemích financovali lidi, kteří lili kyselinu do obličeje studentek, které odmítaly nosit závoj, kteří pálili školy - tito lidé šířili terorismus, jednali v rozporu s Koránem. Nebylo by špatné kdyby ekonomické zájmy a z toho pramenící přetvářka euroamerického světa padla a my - naše vlády se nad sebou zamyslely.

Literatura:
Mendel M.: Náboženství v boji o Palestinu, Atlantis, Brno 2000 Bílková V.: Mezinárodní vztahy 3/2002, Islám a terorismus na Blízkém východě, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2002
Müller Z.: Islám, Svoboda, Praha 1997
Giddens A.: Unikající svět, Slon 2000

Internet:
www.blisty.cz
www.fundamentalismus.cz
www.hp.cz


http://cs.wikipedia.org/wiki/Fundamentalismus

9. ledna 2015 v 9:39 citace
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fundamentalismus



Fundamentalismus

Fundamentalismus (z latinského fundamentum - základ) je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních knih a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům.
Původně byl označením pro určitou skupinu protestantského hnutí v USA od přelomu 19. a 20. století; v 80. letech se termín rozšířil v médiích a začal být používán v povšechném smyslu "krajní nebo ultrakonzervativní křídlo" na nejrůznější hnutí a myšlenkové směry, stále více pak na islámský extremismus.

Bezpečnostní aspekty

Zpráva ministerstva vnitra z roku 1997 popisuje náboženský fundamentalismus jako "myšlenkový směr, který s "doslovnou" a historickou interpretací náboženských textů vnáší do přítomné doby předdemokratické a předhumanistické prvky". V českém prostředí je "jednou z nápadných, avšak zdaleka ne převažujících pohnutek k intoleranci" a nejvýrazněji je reprezentován některými sektami. Zpráva poukazuje na potenciální společenskou nebezpečnost fundamentalismu v případě, jsou-li jeho zastánci ochotni usilovat o dosažení svých představ násilnými akcemi a porušováním právního řádu. V evropském prostředí je tak sledována i nábožensky fundamentalistická část extremistického spektra, vedle pravicových, levicových a nacionalistických extremistů.[1]
Zpráva se věnuje zejména fundamentalismu islámskému, jehož posilování koncem 20. století konstatuje a označuje jej za nejvýznamnější fenomén světového terorismu. Islámský fundamentalismus je namířen proti křesťanským, židovským, sekulárním a jinověreckým systémům a prakticky proti současné západní civilizaci i částečně proti umírněným islámským režimům. Zpráva zároveň varuje před ztotožňováním islámského fundamentalismu s islámským náboženstvím jako takovým. V souvislosti s pravicovým extremismem zmiňuje také prvky katolického fundamentalismu u skupin hlásících se k fašismu, např. neregistrovaného Hnutí národního sjednocení.[1] Obdobná zpráva z roku 2011 spojuje i polské pravicově extremistické skupiny s katolickým fundamentalismem a vysvětluje to historickou snahou profilovat se vůči německému protestantství a ruskému pravoslaví. Tento fundamentalismus se podle zprávy projevuje silnou netolerancí homofobního charakteru, která je v Polsku častější než rasisticky motivované útoky. Podobné charakteristiky zpráva nachází i u pravicových extremistů v Chorvatsku, zde doplněné o složité vztahy na Balkáně. V srbském prostředí pak uvádí pravoslavný fundamentalismus jako rys krajně pravicových mládežnických hnutí (např. Obraz, Dveri) v kombinaci s velkosrbským nacionalismem. V Řecku se východní ortodoxní křesťanský fundamentalismus u krajně pravicových hnutí projevuje v radikálně odmítavých postojích k islámu.[2]
Zpráva z roku 1997 konstatuje prozatímní absenci extremistických organizací islámských fundamentalistů či nebezpečného náboženského extremismu v České republice.[1] Také v dalších 14 letech obdobné zprávy vesměs konstatují, že ministerstvo vnitra, resp. ministerstvo kultury[3] nezaznamenalo žádné problémy s extremistickými projevy registrovaných či evidovaných subjektů nebo jejich představitelů.[4]