Prosinec 2014

Obrazy ze sna

31. prosince 2014 v 13:57 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Obrazy ze sna

Byla jsem ve snu ve tvém sdrci. Od domu dals mi už dříve klíče a jak se mi stýskalo dnes v noci,
přišla jsem ke tvým dveřím v patře. Tys stál za dveřmi svého srdce a jak jsem zaklepala, hned jsi mi otevřel.
Byla jsem s tebou jak žena s mužem a pak, když jsem odešla, náhle mi myslí prošlo :
Co jsem to učinila? Ptám se sama sebe. Já musela vejít znova do pravé síně tvého srdce
a prohlížela jsem si vitríny pěkně poklizené, na pravé straně bylo jméno tvojí ženy
a na levé toho bylo mnoho uloženo ode mne.

Nevím proč, stál jsi v předsíni a mlčel stále, jen tvoje tvář klidná a vyrovnaná hleděla na mne.
Já musela jsem v noci k tobě, touhou už nemohla jsem vydržet, proč nechodíš brzy spát, abys měl živé sny jako já?
Abychom mohli být spolu nejmíň hodinu, tak jak si přejem v soukromí pouze být jedno vroucně a dlouze.
Dál myslím na setkání ze sna, které mi v obrazech kreslí náš vztah utajený před světem, jenž neví, co je Láska,
která se usadila v našich srdcích.

Ještě jsme živí

31. prosince 2014 v 6:18 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Ještě jsme živí

Ještě jsme živí. Před smrtí utíkám se k naději, že moje duše bude žít věčně.
Tělo, to zemře, ale duše, ta bude v jiném světě přebývat šťastná s Láskou, která je ve mně přítomná.
Plamenem rudým hoří a udržuje všechno ve mně v rovnováze.

Před smrtí utíkám se k Lásce a touha být ti blízko objímá mne zcela.
Nevím, jak vyslovit, že přišla ke mně Láska taková, jakou jsem neznala.
Na těle cítím na dálku doteky toho, koho miluji.
V těle na tomto světě nic mezi námi není a přesto uvnitř v nás
hoří největší Láska, jakou by nikdo nečekal...

Před smrtí utíkám se k naději, že život je cesta tam, kam toužím celým sdrcem jít
a konec je jen odměnou za trpělivost život nést v podobě člověka.
Smrt je jen usnout v tomto světě a tváří v tvář sám sobě projít do života snem, který si každý v srdci nosí
po celý život lidský na zemi.

Uchopit sen z dlaní Strážného Anděla jen, ten spánek spravedlivý až přijde, já nebojím se,
protože věřím, že to tak bude a Anděl můj vždy u mne bude přítomen,bude to jenom okamžik pouhý,
až odejít budu muset a jako člověk doběhnu cestu života běhu na konec.
Na krk mi dají věnec vavřínový, protože ten, kdo běží vzhůru k cíli, nakonec musí dojít na konec....
Vždyť naše cesta shůry vzešla a tam se vrací všechno zpět, nic nepatří nám doopravdy,
vše propůjčeno máme k tomu pouze, abychom nehledali slávu vlastní, ale Nebeského Otce.


Koulení

30. prosince 2014 v 18:53 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Kutálí se koulí chvíle
kutálí se pošetile
Rýmy nebo nerýmy
komu se to nelíbí
ať mi klidně políbí...

Píšu totiž slova jemná
která jako pavučina
roztrhnou se sotva
do nich něčí ostrá
dýka vrazí
jsou to něžných hnutí vrazi

Kdo nepíše jak to chtějí
nemůže jít pro naději
a jednu mu slovy svými vrazí
Ať se stydí že básničkám nerozumí
a co píše to se hodí leda
někam do šuplíku

Je mi to už všechno jedno, píšu stejně hlavně tomu, co to všechno zavinil tím, že moji duši omotal si pavučinkou lásky.

http://www.poeta.cz/basen/psani-do-vetru

Stýskání ( pokus o rým )

30. prosince 2014 v 18:35 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Stýskání
na dlani
Kdo se mu ubrání?

Do očí
nalíčí
smutnění něčí

Volání
nebrání
udržet stýskání

V mysli své uchopit
kapičku naděje nit
v ní štěstí mít

Pro další dny
Pro svoje sny
kterými žijeme my

co věříme v Lásku
co zatím pásku
na očích má jak na obrázku

v němž vítězí dobro nad zlem
a všichni kolem rázem
se probudí ze sna a vrátí se na zem



Než zastaví ti vlak

29. prosince 2014 v 17:51 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Než zastaví ti vlak


Kam běžíš?
Zeptala se
Kmotřička Smrt

Jsi na konci cesty!
Kniha se zavírá
na jeden škrt!

Je dokonáno!
Už nikdo nezapíše
ani čárku!

Krok ztuhl náhle
a v dálce vidět kárku
s vrzavými kolečky

Už hrobník s rýčem káru tlačí
a blízko je těch kolejí
co Někam vedly včera
a dneska zjevilo se nádraží

V okýnku na jízdenky
se šklebí Smrtka
v pazourech drží razítka

Za cenu života
si koupíš lístek tam
odkud se nikdo nenavrátí

Vlak houká do zatáčky!
Nasednout smí jen ten
kdo jízdenku má v kapse
pouze jednosměrnou
Zpáteční lístek neplatí!

Vlak houká a na nádraží stojí přítel
s plácačkou kterou stopne vlak
jenž letí nad úbočím jako severák

Tajemný chlad obkroužil lidské dlaně
a ty si ještě dýcháš posledním dechem na ně
a sípáš v křeči poslední

A než se zrána rozední
už neutečeš nikam
Budeš stát tváří tvář
strachu z umírání

Je dobře že se ptáš:
Kam běžet kam se ubírat
a před smrtí se ukrýt?

Vstříc ale musíš vždycky smrti
které se nikdo neubrání
Když vlak je blízko a houká již
je lepší zvolnit krok
a na nádraží počkat
až vlak co vede do Nebe
stopne průvodčí jen pro tebe
a zvolá jasným hlasem:
Nasedat!



Chlad zimy

29. prosince 2014 v 5:58 | Marie Bernadeta |  Zima
Chlad zimy


Jsem jako sevřený list
Úzkost se ve mně míchá
s hořkostí smutku
a já sotva dýchám
a lapám po dechu

Ve snech se ztrácím
Za tebou běžím
Údolím letím ale nenacházím
tvou tvář ani postavu
Jsi pryč a já ani nevím
kam jsi odešel

Stesk zavřel dveře za tebou
Smutně tu stojím jak zmoklá slípka
Mačkám si dlaně nějak mne zebe
chlad ze strání kolem
Kams odešel ? Proč nejsi u mne?


Myšlenky

28. prosince 2014 v 9:03 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Probudila jsem se s myšlenkami v hlavě a snažím se je uchopit a vložit do slov.
Nastává konec " Světa ", ale ne tak, jak se ukazuje ve filmech, všechno jsou to jen obrazy duchovní a tento konec světa je třeba vidět ve vnitřní rovině.
Co nabízí svět? Jen hmotné hodnoty, vše pomíjivé, to končí a tento viditelný svět bude " zničen" tím světem, který je nad každým světem hmotným, je to svět duchovní, ten skutečně pravý. Mezi námi jsou mnozí, kteří tvrdí, že mají pravdivá slova, ale kdo mluví pravdu, se pozná vždy po ovoci, které přináší.
Tak mnozí dělají chytré a matou lidem hlavy a ti pak přicházejí o rozum, protože věří výmyslům chorých srdcí, která je vedou na scestí.Takovým by bylo lépe v tento čas, kdyby se nenarodili, říkal Pán.
Ten čas je tady a ten kdo mluví pravdu a má srdce čisté, může být tím, který přináší slova z Ducha, který skrz čisté srdce hovoří, protože Bůh ve třech osobách je přítomný v každém, kdo ho přijímá a příchod Krista na tento svět je završen tím, že v srdcícch lidí byla zažehnuta Láska, která nás již nikdy neopustí.
Každý, kdo miluje a kdo má v srdci plamen Lásky , zůstává živý navždy, již není smrti v jeho duši. Tělo, to pomíjí, ale duše smí doufat v život věčný.
Jsem obyčejná žena a mluvím k obyčejným lidem, aby pochopili pravdu, kterou jsem našla ve svém srdci a předkládám ji druhým, protože přišel Ten, který je Alfou a Omegou všeho. On je nade vším. Od Něho všechno pochází a k Němu se zase všechno navrací, nic nežije a nic neexistuje bez Boží vůle a v tento čas to pochopí každý, kdo Ho přijímá, tak padne tento svět, prázdný a nesmyslný v mnohém a pomalu začne docházet ke změnám v našich životech tak, že náš vnitřní svět budeme žíti plně, vnímat skutečné hodnoty a pravdy.
Tajemství Lásky je milovat bez důvodu, ale příčinou je vždy Bůh v každé lidské duši, protože Láska je z duše, ta skutečná a živá je hluboko v nás a nemůže ji zničit nic, ta představa ohně je stále duchovní obraz substance, která je Věčná. Tak jako oheň i Láska nás stravuje a proměňuje, to pomíjivé je proměňeno na prach a to skutečně cenné zůstává, jako drahý kov.
Nějak se mi z mých slov, které jen těžce hledám, abych vyjádřila myšlenku, která mne k ránu oslovila, vypadlo, že Ten, který má skutečnou pravdu, smí napájet druhé Slovem, jako živou vodou, aby už nikdo, kdo pije tu vodu živou, nežíznil, ale žil život Věčný. To je opět obraz duchovní potravy. Každý člověk, když se nají, po čase vyhladoví a musí se najíst znovu, to dá rozum, že vše je opět myšleno v duchovní rovině.

http://www.mamtalent.cz/myslenky.phtmlmyslenky.phtml?program=1&ma__0__id_b=19080&ma__0__id_kp=68790


Polibek Jidášův

27. prosince 2014 v 22:29 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Polibek Jidášův


Polibek Jidášův v zahradě Getsemanské
posledním polibkem Pána byl na světě
nežli na Kříži v mukách umřel

Polibkem zradil Jidáš Syna člověka
a On to přijal protože tak to bylo psáno
co má se stát nelze odestát
a proto přišla Láska k nám
aby se mohla obětovat pro nás
abychom mohli vejít skrze Syna
ze slzavého údolí zpět do života

Někdy to sice zabolí
že polibky nemusí být vždycky z lásky
že zrádci klidně líbají
a přitom kují plány
kterými podrazí nám nohy


Studené ráno

27. prosince 2014 v 7:26 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
Studené ráno


Studené ráno ve zkřehlých rukách chytám
Polibek vzduchem posílám z dálky ve slovech
která mi z duše plynou aby se u tebe zastavila
a svojí něhou tě objala s ránem co studí
když nemám tě dopravdy v náruči svojí
ale jen v představě svojí tě hladím
aniž bych zčeřila hladinu tvojí

Nad ránem do mysli mé vešla slova
která jsem zapsala rychle aby se neztratila
abys je mohl číst ty i druzí co budou dneska
ve zkřehlých rukách tak jako já
studené ráno svírat a toužit po štěstí
z náruče Lásky která nás hřeje v srdcích
a chladná rána v světlo denní rozehřívá


Ten který

27. prosince 2014 v 5:58 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
Ten který

Není nic krásnějšího
než splývat s mužem v jedno

K tomu nás učinil Ten
který ti do srce vložil sen

kterým tě učiním tím
který se navždy spojí se mnou

aby už nikdy neodešel
aby se nikdy nedal jinou cestou

nežli tou kterou jdu já
za tebou lásko má

Láska z duše

27. prosince 2014 v 5:54 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
Láska z duše

Budu tě v srdci slovy hladit
a ty budeš v myšlenkách krásných mé struny ladit
Tak budem spolu navždy jednou na Věčnosti
milovat se spolu v duši

Není nic krásnějšího než býti s tebou
s mužem svých snů snít stejný sen
ve kterém jsem
tvojí láskou vyvolenou

Budu ti znít stále v mysli
jak polnice kterou neumlčíš
Ty jemné vibrace hudby ze mě
v tobě se odrážejí

Od tebe ke mně
se vracejí zvukové vlny
a já je přijímám
jak hudbu struny

A dál ti v písních svých
sděluji svoje city
kterých si jistě vážíš
a je opětuješ

Ze srdce mého zní zpěv
dál v tvojí hlavě
mezi Nebem a Zemí právě

Duch svatý

26. prosince 2014 v 22:35 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Duch svatý
je ten,
který srdcem proniká
skrz naskrz
jak paprsek rentgenový.

On ví a zná,
co v každém živém tvoru
se ukrývá.

Duch svatý vane , kudy chce
a Jeho Dary smí dostat každý,
kdo v sobě má pokorné srdce,

kdo pravdu ctí a bližního svého
neklade za sebe, ale vedle sebe

a před sebou má laskavost Boží,
která ho milostí svou a všemi dary
v rozjímání může navštívit.

--------

Tak vešla Láska na svět
v podobě Jezulátka,
chudá a prostá,
daleko od Domova,

aby se sklonila k nám
v lidském těle,
které je chrámem Ducha.

----------

V prostých a obyčejných věcech,
které nám život ukazuje,
se nejvíc poznat smí
o pravdách vnitřních,

které jsou stejně prosté
a pak je všechno přímočaré
v našich slovech :
Stačí vždy říci ano či ne.

----------

V obrazu dvou synů můžeme spatřit,
co znamená blízkost Otce.
Oba dva syny Otec miloval.

Ten první s ním byl stále
a jeho blízkostí se těšil
a při práci každodenní
měl vše, co potřeboval.

Druhý syn byl nevděčný,
vzal si svůj podíl
a promrhal ho ve světě.

Poznal světské štěstí a radosti
a sobecky uvažoval.

Svět se mu odvděčil, že ho odkopl
a on zůstal opuštěný mezi prasaty.
Nakonec zatoužil po blízkosti Otce.


Ten, který ho miloval,
se zaradoval
a přijal ho zpět.

Připravil hostinu,
oblékl ho a ozdobil prstenem,
aby syn pocítil jeho blízkost i lásku.

Každý z nás sem tam se cítí
jako syn první či druhý.

Jsme popuzeni,
když někdo dostává najednou víc,
i když byl nevděčný
a marnotratný.

A také rádi dary své
někdy promrháme
jen pro svou potěchu .

A pak, když nám nezbyde nic,
zatoužíme po starém životě
v blízkosti Otce,
k němuž se navrátíme,

o milost prosíme
a On nás přijímá radostně
jako ztracené,
ale znovu nalezené,
dítě do náruče.



Moje pohledy

26. prosince 2014 v 20:53 | Marie Bernadeta |  Okamžiky



Moje pohledy


I.

Dívám se na svůj obraz
v zrcadle a vidím tvář

Duše je ve mně skrytá
a na stříbrných šňůrách

jak dalekohled rozkládací
je ve mně uložena

Všechno se kdysi do mne
poskládalo a jednou zase

rozloží se zpátky
Do duše zavře se všechno

a pouze v duši zůstane uloženo
co mělo význam pro Věčnost

---------

II.

Dívám se na svou tvář
a za ní vidím skrytou zář

svého strážného anděla
který vždy při mně stojí

Který mne miluje a hlídá
Na koho spoléhám v každé chvíli

svého pozemského života
Stále mne zkouší den co den

Jak po cestě kráčím
přidává nové zkoušky

O krůček dál se posouvám
Někdy to trvá Láska je trpělivá

a trpělivost si zaslouží
vždy denně nové zkoušky

----------------

III.

Dívám se před sebe
Pozvedám dlaň a na ní

jen prázdno mám
Co asi Láska položí do ní?

Do prázdných dlaní
co může vložit Ten

který má jen nehmotné věci ?
Nic co se dá penězi změřit

není cenné pro Toho kdo má
slova věčného života

Kdo může člověka živit
a nasytit ho tak

aby už nikdy nehladověl
aby už nikdy neměl žízeň

ale byl blažen s Ním

-----------

IV.

K čemu je lidem majetek?
K čemu jsou hmotné statky?

Nač vlastnit domy?
Nač vlastnit kusy země?
Nač býti majitelem čehokoli?
V čem vlastně vězí
hodnota pozemských věcí?

Proč ten který pohrdl Láskou
člověka zmátl
aby si myslel že hodnotou
jsou pouze prachy?

---------

V.

Střepy

Pro každý střípek z okna
co roztříštil ho prudký vítr
ohnu svá záda a budu prohledávat
skuliny všechny

V představě množství střepů
které jsou ostré a já v dřepu
klečím na podlaze
Sotva se zvednu
už cítím ostrý dotek v noze
a bolest která ozývá se v nervech

I slova řežou jako dýky
do hrdel našich snaží se
pustit žilou nám
aby se ulevilo snad
a kdo by chtěl může si pijavice
do ran přikládat


VI.

Ztrácím se ve svých myšlenkách
V plynutí času
nacházím krásu
a pluji dál jako v snách
na lodi snů
Když obejmu

hromádku neštěstí sama v sobě
pak ležím ztuhlá jako v hrobě

Kdopak mi do mysli vložil slova
která se ve mně ozývají znova?

Kdopak jen chtěl se sdělit
skrze moji duši přelít

do studny bezedné cosi
abychom směli z dlaní pít
a pískem projít bosi?


http://www.mamtalent.cz/sbirka-potrava-pro-dusi.phtml?program=1&ma__0__id_b=19109&ma__0__id_kp=68768



Zrána na Štěpána

26. prosince 2014 v 14:00 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Na Štěpána
dneska zrána
bylo bíle posypáno
Protože jsem včera
do Štěpána rýpla
když je tráva zelená :

Nesu nesu koledu
neupadnu na ledu...

Nebudu se příště svatým posmívat
Oni všechno slyší
nic si nenechají líbit
a musí nás sněhem zasypat



Na scestí a " Pýcha předchází pád "

25. prosince 2014 v 17:01 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla





Na scestí a " Pýcha předchází pád "


Na scestí


V knize Osudu píše se, co má se stát.
Kdo kráčí po cestě tam, odkud se vydal,
může se spoléhat v prosbách svých na pomoc shůry.
Sotva jen k modlitbě ruce své sepne, už Andělé u něho stojí
a ho podpírají, způsob, jak jít dál, nabízejí.
Kdo z cesty ale sešel, osudu uhybá a pomoc shůry ho míjí.


Pýcha předchází pád

Každičká pýcha předchází pád.
Každý člověk se může sám za sebe rozhodovat.
Kdo svoji duši i život svůj do rukou Božích odevzdá,
tomu se daří vyplnit , co je psáno v Knize Života.
Kdo však jen sám sebe do středu všeho klade,
ten pomoci jiné, než svojí, se nedočká
a lapen do pasti nemůže už nic dělat...



V jesličkách

25. prosince 2014 v 12:35 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Maminka děťátku v jesličkách
pusinku na dobrou noc dnes dá

V jeslích si spinká Láska
co dnes se narodila

v každičkém srdci které přijímá
v životě vše od Otce jenž z Nebes

k nám Syna svého seslal
aby nám svědectví o Otci vydal

a životem svým příblížil všem
odkud kam vede život náš

čím začíná zde a jak končí
a co je v člověku cenné

čím si svou duši jak polibky sladkými
od Nebeské Matky smíme nechat pronikat

Pokorou skromností
i vůlí všechno přijímat

V srdci pak tiše rozjímat
o všech tajemstvích

která nám Láska v životě našem
tiše a trpělivě odkrývá

V polibku sladkém na dobrou noc
Matčino srdce spánek dítka




Otci odevzdává aby se o duši staral
když tělo spí a duše v něm živá

se sytí z náruče Boží
která je bez přestání
každému otevřená


Zakletá...

23. prosince 2014 v 22:51 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



Zakletá



Jakoby něžný dotek vločky se dotkl mých rtů
Vždyť jsi jen v myšlence mojí ukryt
a já tě vnímám jako bys vedle mne stál

Láska je sladká Polibky na dobrou noc
však šetří přísahám Jen sem tam dva nebo tři
polibky vyjímečně mi dáš na usmířenou

že se mnou ještě nejsi protože v životě svém
ještě musíš zůstat dokud se nazařídí
ten život nový ve kterém můžeme navždy už

jen spolu zůstat
a se všemi které budeme chtít
na věčnosti objímat

Potom si budeme dávat polibky stále
nebude noci a nebude dne
Bude jen stálé trvání v nás

co nikdy neskončí a co nikde nezačíná
Budeme věční jako cokoli ve vesmíru
je a spolu v polibcích budeme spát

a snít si věčný sen
než usneme jednou na Zemi zde
polibek na dobrou noc kdo mi dá ?

Kmotřička s kosou mě políbí snad?
Vím že to bude ten Jediný na koho čekám
ten který celý můj život na mne čeká

až vrátím se ze Země zpátky do Života
odkud jsem z jeho dlaní vyšla
a zase vejdu tam



Co tají ledy ?

19. prosince 2014 v 21:46 | Marie Bernadeta |  Ledová královna



Co tají ledy ?

(Ledová královna)


Ledový vítr do vlasů se zapletl
Snad možná střípky smutku se zamotaly
do mých paží Kdo bude blízko

toho zavolám si na pomoc
aby mé vlasy zbavil střípků ledových
aby z nic stříbro času vypletl

V ledovém srdci mém ledy tají
Nevím zda žiju nebo umírám
ještě mne chlad celou objímá

Ale to teplo se kolem srdce rozlévá
a žilami místo ledových ker proudí krev
docela bledá však jako bez života

Co ledy v žilách tají?
Někdy jen žár musí zchladit
Aby nevzplálo tělo jak pochodeň

Pokaždé když se přiblížím
s hořícím srdcem
přikládám taky led

Je nebezpečné silně hořet
protože druhý nemusí žár vydržet
Tak v ledu celá stojím

a ledy kolem tají ve mně Dál hoří
plameny čtyři v ústech
v hrudi mezi prsty a na chodidlech



Vzpomínka na setkání

19. prosince 2014 v 21:26 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Vzpomínka na setkání



Na setkání s duší tvou vzpomínám
Bylo to krásné jako vždy i když se známe

tak pokaždé jsme znovu šťastní
když duše tvá splyne s mojí

V jediné chvíli ve vteřině tě vnímám
jak jsi blízko a najednou cítím

když vcházíš ke mně že poznávám znovu
tebe i sama sebe jak přijímám tě

a jak se mi odevzdáváš do náruče
kterou tě zcela toužím pohltit

abys už nikdy neodešel z mého srdce
a zůstal ukryt v něm navždy

Pro každém splynutí s duší tvojí
mohla bych i čas vrátit

Vím ale že už to není třeba
Dál totiž víme oba

že nic z toho co se stalo
v duši už nikdo nezničí

To co je v nás skryté uvnitř
Co oba cítíme a prožíváme

to se nás obou dotýká
a přitom vnímáme

pouze v duši jeden druhého
stále v myšlenkách

které si vzájemně
v touze posíláme

ve dne i v noci bezesné
a pak zase ve snech dál



Přání

16. prosince 2014 v 6:59 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Přání


Chtěla bych býti v Nebi,
kde duše jedna druhou miluje
a kde se spolu setkávají
a smějí spolu splývat,
jak která chtějí
a kolikrát jenom touží,
dokud je to nepřestane bavit.


Rady shůry

15. prosince 2014 v 12:37 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Rady shůry


Tiché hlasy ve svědomí
každý člověk někdy loví

Když nás čeká těžká zkouška
anebo jsme v nebezpečí

V hlavě na nás naše nitro
znenadání promluví

Někdy rozjímáme tiše
nad tím hlasem který

Jakoby v nás skládal věty
nebo prostý příkaz

Někdy nahlas odpovíme
na otázku z nitra svého

Snad se tomu říká samomluva
spíš jde ale o sdělení od Anděla

na které buď nitro naše tiše
nebo rozum nahlas odpovídá

Pak přijde čas skutků
po těch radách shora

Je vždy na nás rozhodnutí zda hlas
který oslovil nás poslechneme

Když se rada zdá dost dobrá
anebo ji pomineme

Po čase se ukáže
zda nám samomluva

nese dobré ovoce
Někdy stačí mlčet

a pak tiše naslouchat
Jsou to zvyky každodenní

Jiných kouzel v tomhle není
nežli že si každý někdy

neví se vším honem rady
Od toho je samomluva

Co spoléhá na Anděly
k nám poslané ze shora



ukázka z dalšího pokračování Fiktivního románu : Král Dimenzí

15. prosince 2014 v 7:50 | Marie Bernadeta |  Fiktivní román " KRÁL DIMENZÍ "

ukázka z dalšího pokračování Fiktivního románu : Král Dimenzí

............

4.

Ponuré ráno bylo pro Charlott vysvobozením, znovu se snesla do svého pozemského těla. Dnešní let k Bráně ji vyčerpal. Matheo Colision byl znovu předvolán před Krále a vtažen Branou, aby se skrze Královy probodené ruce i nohy, s ranami od hřebů, pročistil. Dnes je pátek, den půstu pro celou Bergerii i celé město J.A.H. , dnes se zahalí do smutku a bude pršet, skrze mraky nepronikne světlo.
Všechno se teprve chystá, Král Dimenzí se od Věků rozhodl v oblacích sestoupit na Zem a zde já , poslední z rodu Vol Aigle, píšu lidem, že čas přichází, kdy Král Dimenzí sestoupí v Oblacích. Oblakem tímto se nerozumí pára z vody, jak by si někdo myslel, tím je řečeno , že podoba Vody živé, kterou přináší, svého Ducha, není vidět, ale přesto je stále Tou stejnou od Věků, po všechen čas a navždy! V oblacích rozumí se, že přijde skrytě, vždyť On je Králem Duchovního světa Dimenzí.
Odkrývám nyní ve třináctých komnatách, v místnostech dříve všem zakázaných, odkrývám zámky a Peter Rush spolu se mnou má v ruce klíče, a tak my dva spolu s Hlídačem, co má Pochodeň v jedné ruce a ve druhé Svitek s pečetí, my přicházíme odemknout dveře všech třináctých komnat v srdcích lidí.
Král vždycky volil prostý převlek, a proto i my se ztrácíme v davu , jsme obyčejní lidé s Nebeským vzkazem v podobě Holubice, to znamená, že zpráva je na cestě od Krále Dimenzí a že je čistě z Ducha .


...........

http://www.mamtalent.cz/odhaleni-trinacte-komnaty.phtmlodhaleni-trinacte-komnaty.phtml?program=1&ma__0__id_b=19002&ma__0__id_kp=68455


http://www.mamtalent.cz/fiktivni-roman-kral-dimenzi-.phtml?program=1&ma__0__id_b=19002


Zajímavá publikace

13. prosince 2014 v 18:01 citace

Svědectví o víře

Křesťanská víra v postmoderní době
  • Vydáno: 3. 11. 2014
  • Vydání: 1.
  • Formát: 130x200 mm
  • Vazba: Brožovaná
  • Počet stran: 192
  • EAN: 9788074294822
http://www.ivysehrad.cz/userfiles/file/ukazky/fef9c62f.pdf



Cukroví

13. prosince 2014 v 17:29 | Marie Bernadeta |  Témata týdne



( Vánoční obrazy )


( http://www.mamtalent.cz/vanocni-obrazy.phtml?program=1&ma__0__id_b=19006 )





Cukroví


Slaďoučké cukroví vánoce ozdobí
Z mouky a z cukříku z ořechů
a k tomu vanilku bez spěchu
pro radost strávníků vyválím
vykrojím upeču nazdobím


V zástěře u válu si stojím
a ruce plné formiček
a malých prstů dětiček
co těsto všude patlají


Ty romantické dny
před oslavami v rodině
když vánoce se chystají
aby se mohli všichni naladit
pro sváteční chvíle společné


kdy Láska v dárečcích drobných
i v sladkých chutích cukroví
něžně nás bude laskat
a všichni v tichu domova
pozveme Lásku k sobě


Pod stromečkem vánočním
co všichni spolu ozdobí
Po světských věcech nelačním
po dřezu plném nádobí
a bříškách trochu přecpaných


K vánocům ale patří
tyhlety všední věci
Pokaždé můžeme řešit
Co v příštím roce
bude nás těšit


Tomu kdo sám o vánocích
bude stát jako v snách
bude si přát býti s někým
kdo by ho za ruku vzal
Tomu bych řekla:


Člověče nebuď smutný
Vždyť Láska u tvých dveří
trpělivě čeká až otevřeš jí
aby tě směla vzít k sobě
tam kde nikdo už nikdy
nebude smutný


Nemohu ale všem lidem
kteří smutní do dlaní
vložit návod na radosti
Vždyť sama sem tam taky
slzy roním


když v duši zmatky
nechám si pronikat
k srdci svému
kde ale zase Láska
promění slzy v perly




odkazy

13. prosince 2014 v 15:27 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
http://www.mamtalent.cz/marie-bernadeta.phtml?program=12&ma__0__author=8379

http://www.mamtalent.cz/denik-modreho-andela.phtml?program=1&ma__0__id_b=19080

Svědectví

12. prosince 2014 v 6:02 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Svědectví

Můj pohled na " Konec světa"

Přichází v oblacích

Každý z nás někdy přemýšlí nad těmi zvěstmi o konci světa. Mnozí falešně křičí a děsí nás , jak to bude strašné, natáčí se filmy o katastrofách, abychom byli dost vyděšení a měli z toho "konce světa " strach. Strach je vždy projevem nedůvěry v Ducha svatého, Duch svatý strach odebírá z duše a dává odvahu.
Všechno o čem píšu, plyne z mé vlastní zkušenosti v životě, z té vnitřní, kterou prožívá každý člověk jedinečným a prostým lidským způsobem tím, že žije zde na Zemi.
Moje pravdy jsou stejně prosté jako můj život a všechno v něm. Každý člověk trochu soudný pochopí, že " konec světa" je prostě obraz vnitřních procesů v nás. Vše pochopitelně souvisí s časem, který je nám dán pro pobyt zde na zemi.

Blíží se čas vánoc a s ním také konec tohoto roku, který je zároveň koncem tohoto světa, jak ho známe, skutečně, ale je to pouze obraz toho, co probíhá nyní v každé lidské duši. To vnitřní v nás je to skutečně živé a to vnější je totiž vždy vyplynutím toho vnitřního.Vnější svět je projevem všech našich rozhodnutí a vntřních stavů všech kolem nás.
Vše vnější , to viditelné očím , vzniká ve skutečnosti jako pouhý lehký obal vnitřních věcí, které jsou skutečně podstatné, tvůrčí a jedině cenné. To vnější kolem nás je takový vánoční obal na dárku, který bude rozbalen, papír se roztrhá a vyhodí, protože pouze skrývá to skutečné a to co má hodnotu. proto by každý měl vnímat druhé srdcem a nehledět a neposuzovat pouze něčí chování a okonosti vnější.

Pán přichází v oblacích!

Příští rok bude již rokem novým pro každého člověka zde na Zemi. Letos o vánocích prrojde Pán Ježíš každým lidským srdcem a v každém srdci, které k tomu svolí zapálí plamen své lásky, kterou smí každá duše v sobě udržovat a díky, kterému zůstane živá již navždy. Tak přichází konec světa a přichází -li v oblacích, znamená to, že přichází skrytě k srdcím člověka, protože Království nebeské není z tohoto světa, tím je míněno, že není hmotné, ale duchovní.

Ti, co budou mít v srdci lásku, pomohou nést druhým, kterří ještě nemají dost odvahy lásku přijmout, připravovovat svá srdce, aby se rozhořela, to je ten oheň, kterým straší filmy o katastrofách, hořet mají naše srdce ohněm věčným, láskou, to děsí mnohé, protože jejich srdce jsou zavřená, ale Pán Ježíš vchází jen tam, kde je přijímán, je tichý, pokorného srdce, Láska vchází jen tam, kde je přijímána proměňuje zcela beze zbytku duši člověka. Láska je trpělivá, čeká za dveřmi každého srdce, aby k němu mohla vejít a pro každého člověka přichází jedinečným způsobem, který potřebuje každý jednotlivý člověk. Způsoby jsou všemožné, protože Pán Ježíš zná každého člověka v jeho nitru, protože ho stvořil a udržuje ho svou Láskou při životě v lidském těle. My nežjijeme sami od sebe, potravou naší duše je Láska, která k nám proniká shůry a přichází v va našich životech k nám neuvěřitelnými způsoby, jak bychom ani nečekali a to, co je jiným kamenem úrazu a cestou do záhuby, nám, kteří cítíme lásku může být cestou do Nebe. Tomu věřím, protože i mne pomalu a jistě proměňuje láska, která přišla tiše, ale neodbytně klepala na mé rdce a já ji nakonec beze zbytku přijala, aby ve mně proměnila vše na poklady pouze a všechno zbytečné, aby spálila na prach.

O své lásce smím hovořit pouze v obrazech, Láska totiž přichází ke každému člověku v soukromí jeho duše a vždy se souhlasem každého a v souladu s naší svobodnou vůlí, láska není násilník, ale je trpělivá, ta představa čekání Pána u dveří je skutečně živá, přichází v mnohých podobách a je na každém člověku, aby Lásku ve svém životě rozeznal, přijal ji do svého srdce a nechal své nitro Láskou proměnit v živoucí světlo ve své duši.
Tak přichází konec světa vnějšího, který se hroutí, jak domeček z karet, pohlédneme . li do svého nitra, není už nic vnější na světě důležitější, než naše vlastní nitro a nitra druhých, se kterými se toužíme v láskyplném objetí navždy spojit a vytvořit tak pevné a živé spojení Lásky skrze Krista našeho Pána . Amen.

Omlouvám se všem, kdo budou číst más lova, možná jsou ještě trochu nesouvislá, mnohé myšlenky člověk vnímá jaksi ve spánku a k ránu pak, když nemohu spát, mám v sobě ta slova, která jsem běžela zapsat, aby mi nevypadla, protože o těchto věcech smí člověk rozjímat jasi sám v sobě a přemýšlet nad tím v souvislosti se svým životem i vnitřním pohledem k životům svých blízkých, které chce držet " Na cestě za ruku".

To je snad malý kousek toho, co jsem chtěla říci, ale nemůžu nikdy říci vše dokonale, protože kdo je dost chytrý na to, aby směl tvrdit, že má v rukách Pravdy Života, že snědl všechnu moudrost, kterou smí krmit druhé, hladovějící po Pravdě ?




Čas plyne

10. prosince 2014 v 18:29 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Čas plyne

Co řekla bych sama sobě
ještě před tím,
než jsem udělala
špatné rozhodnutí ?


Kdybych věděla,
co vím dnes,
ale nemohu,
protože čas plyne

dopředu pouze
a vrátit se v čase zpět
nemůže nikdo,
aby změnil rozhodnutí,

které pak ovlivnilo
vše, co se stalo.
Na mysli mám však vždy,
že Boží vůle je nade vším.




Vždycky však ponechá
každému člověku
možnost se rozhodovat
v rámci našich schopností

a snahy jít po cestě
životem naším
za štěstím.


Láska je trpělivá

8. prosince 2014 v 20:49 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Láska je trpělivá


Přes srdce bušení nemohu vyslovit ani
co moje duše plná tužeb chrání

Duše má náhle poskočí a je ve mně malá
od strachu když tě spatřím

Vyslovit nahlas to neumím ani
z řeči mého těla nic se nedozvíš

Dávno ti v písních svých srdce vylévám
protože říci ti do očí se ti neodvážím


nic z toho co jsem ti napsala
Slovy tváří v tvář lásku nevyjádřím

Nemůžu slovy říct tomu co miluji ho
nic Raději v mlčení ho míjím

a city své v srdci si chráním
aby až sám ke mně bude chtít přijít

v tichosti polibků a jemného spojení
duší i těl směla jsem říci co nyní nemohu

dokud si nejsme blízko
dokud je v těle vzdálený

Potud já trpělivě budu čekat
až přijde za mnou jednou snad



Štěstí

6. prosince 2014 v 18:24 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Štěstí


Štěstí je umět mlčet když slova by zakryla cit
jenž v srdci máme a jenž nikdo neumlčí
a ani smrt nemůže Lásku zrušit
v trvání věčném ohně hoří
a duše naše jsou živá světla

Neumím říct co pro mne znamená
prožívat Lásku jinak než jako dřív
Je to jak sen a zvláštní pocit
se mne najednou zmocnil

Není to strach jen podivné chvění v mé mysli
Z toho co přijde co je i není
Všechno je pravda i sen
který držíme v dlaních
Smíme jen věřit na nový den
a na svítání které teprve přijde

Umění mlčet
Čekat
a věřit

Láska je trpělivá
odpouští vše
a přikrývá

jako teplá deka
naše těla
co zimou jsou zkřehlá

Hraju si s ohněm
jenž nepřestal hořet
mezi námi

Už nikdo neuhasí
zástupy jisker
které nás dnem i nocí

ozařují
když křídla Andělů
za nás prosí


Povídky : Vzpomínky z dětství

6. prosince 2014 v 17:57 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
http://www.mamtalent.cz/vzpominky-z-detstvi.phtml?program=1&ma__0__id_b=19030



Myšlenkou

2. prosince 2014 v 11:34 | Marie Bernadeta |  Témata týdne
Myšlenkou

Úsměvy ve tvářích vždycky nás rozzáří
i dobré slovo někdy povzbudí,

když člověk neví kudy kam,
vždycky ten, který ve tmě vidí

kousek světla a srdcem nám posvítí,
pomůže najít zase ztracené štěstí.

A někdy stačí jen pěkná myšlenka
vyslaná k srdci člověka, jehož duše

jakoby volá k nám a my v nitru uslyšíme,
že touží podržet se něčí dlaně

na cestě všedního života, když
je mu smutno, pak myšlenka

mířená k milující bytosti druhé,
povzbudí vždycky, když volání jemné

odmění spojení duší v myšlenkách
a jeden druhého jaksi neskutečně

se dotkneme ve svých nitrech
a myšlenku sladkou po celý den

si hýčkáme v duši, která cítí
v jemnosti myšlenek Lásku a štěstí.