Zvyk je železná košile
Zvyk je železná košile
Kdo se jí nezbaví toho ať tíží
anebo chrání
jako rytíře v klání
Život je plný zvyků
starých i novějších
Nakonec každý všechny odloží
a zůstane pouze to ryzí
Dokud jsme na zemi drží nás
naše staré zvyky při zemi
Až přijde čas tělo i život z hmoty odložit
Bude to jako svléknout si šat na který byli jsme zvyklí
Ale už přišel novější čas obléct si šaty lehčí
ve kterých netíží duši už nic
Některé zvyky však člověka neomrzí
dokud smí milovat a cítit Lásku v srdci
Tak všichni budeme bez těla jen v šatech čistých
státi tam na Věčnosti jak někdo říká před Stolicí
a soudit budeme sami sebe uprostřed svědomí
které nám naše staré zvyky dovolí
A jěště jedna krátká věta :
Jak v životě tak i ve smrti k nebi se létá
Kdo spoutává sebe do železné košile
těžko si umí představit
že jednou místo těla nasadí si jen křídla
a poletí jako motýl lehký jednoduše
Dokud jsme na Zemi hledáme Nebeské království
Však naše pozemské zvyky drží nás v hmotě
jaksi na uzdě
A přece tomu kdo uvěří
může se uskutečnit
cokoliv bude jen chtít
Chtěla bych všechny své staré zvyky
položit do Boží ruky
a nechat Moudrost Ducha
učinit vše tak jak je třeba
abych mu uvěřila
že není víc nežli Lásky třeba
A všichni svatí o Lásku z nebe usilovali
Chtěli ji navzdory starým zvykům
jen v srdci jako v chrámu udržet hořící
nechat ji hořet beze všech vztahů
Těžko říct zda jejich snahu v Nebi ocenili
Když přišli nahoru a chtěli žíti bez domu
jenom tak prostě v divočině čistě a nezávisle
běhat a létat jak hovádka anebo ptactvo jistě
