Na bílém koni

11. listopadu 2014 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Zima


Na bílém koni

Na bílém koni rytíř sedí
A na svém sedle připnutý má pytel
plný křehkých pohlazení
která jistě celé měsíce střádala

něžná láska do pytle jako do sypků
bílé peří kdysi dávno lidé stlali
a peřinky si pod hlavou hezky načechrali
pro spánek čistý z štědrých dlaní

Tak možná zmítáme se v rozkoších
kolikrát spolu vprostřed doteků
které nám ale jako bílé štěstí z mraků
za pár minut roztaje

a další den pak čeká touha živá
s nadějí že zas v dalším cvalu
chrabrý Martin na bílém koni
bude z nebe bílé štěstí sypat

Na bílém koni rytíř sedí
a na mne nějak divně hledí
Kolik má asi v pytli křehkých vloček
Když z očí se mu hvězdy řítí do mých ruček...

A v tomhle křehkém snění
začaly mne dlaně studit
protože z vloček vždycky
kousek zimy na nás dýchne

Nějak jsem přitom zapomněla
že jiný rytíř dávno koně sedlá
je rudý celý jako indián
a vprostřed hrudi oheň plápolá

Mým rytířem je Láska moje
ta sedlá denně svého koně
A jako v ve snu letím k tobě
abychom aspoň v noci byli blíže sobě

Na bílém koni Naděje letí
Na rudém Láska s touhou po objetí
A pak se všude vločky sypou jako děti
a horké dlaně křehce chladí

Zima se blíží pryč je mládí
V srdci nám ohně rudé hoří
Vločky nás v srdci neochladí
to jenom zima dlaně moří

a v tváři naší od zimy
ruměnec zase vykouzlí



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama