Listopad 2014

Smůla

29. listopadu 2014 v 20:44 | Marie Bernadeta |  Okamžiky

Smůla




Anotace: Sem tam se rozsype se smůlou pytel


Sem tam se rozsype se smůlou pytel
Znáte to? když z rukou ta smůla nejde smýt?

Stromy když poraní ruka dřevorubce
a nebo z větévek ulomených

když věnec adventní zdobím
na rukách lepkavá smůla ulpívá

a kromě toho vztek s beznadějí
v srdci i v duši se míchá

Jakoby nebylo všechno marnost
Jakoby tyhle věci něco znamenaly

Nakonec všechno bude dobrý
Až nebudem nikam spěchat


Publikoval(a): Marie Bernadeta, 29.11.2014


Publikace na : Mam talent

27. listopadu 2014 v 10:27 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Publikuji na : Mam talent

sbírku písní z duše:

Setkání s duší:

http://www.mamtalent.cz/sbirka-pisni-z-duse-setkani-s-dusi.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294

http://www.mamtalent.cz/potrava-pro-dusi.phtmlpotrava-pro-dusi.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294&ma__0__id_kp=67918

Potrava pro duši

26. listopadu 2014 v 9:27 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Pracuji na nové sbírce :

Potrava pro duši
Prolog:
A slovo duše živí,
potrava pro duši se vaří
v hrnci na plotýnce domácí.
Pak hledám nádoby,
do kterých pokrm vložím,
i způsoby, jak z dlaní
pokrm průsvitný jak voda
na talířky položím a ozdobím
obrazy pro oči.
Duším hladovějícím po stravě prosté,
kterou pozře duše
s touhou spatřit krásu skrytou
a skrze plynutí znovu
ta slova v mém srdci
přelévám do pohárů průsvitných,
ze kterých ústa lačnící
budou pít slova hřející
jako víno s jiskrou,
kterou si v srdci
láskou k tobě zapaluji.
---------------
Slovo
Slovo je živoucí myšlenka,
která se snáší z Nebe
jak něžná vločka,
co v dlani zebe.

Publikace

25. listopadu 2014 v 11:06 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Publikovala jsem E- knihu s názvem:

Pod oponou času


http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=737

Odstíny

24. listopadu 2014 v 12:47 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Odstíny

Spoutáni v barvách všedních
neumíme spatřit
padesát odstínů dalších.

Vždycky je všechno
odstupňováno krok za krůčkem ,
každý den, každé ráno .

Dokud je člověk na cestě.
Dokud jsme živí lidé,
potud nás překvapí

odstíny nálad všedních dnů .
Stačí jen v srdci plamen najít
a svítit si v dobách temnot.


Kdo věří tomu, že Slunce vyjde každé ráno?
A v kolika odstínech svínání zjeví se, až tají se dech
nad mořem nebo v horách?


V kolika odstínech Slunce vstává
a v kolika chodí spát?
A když je nad obzorem,

kolika odstíny Slunce nás osvítí?
Kolik má odstínů světlo denní?
A kolik umělé osvětlení,

když Slunce v temnotě nesvítí
a my se musíme spoléhat
na lucerny ?



Čas zkoušek

20. listopadu 2014 v 15:08 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Čas zkoušek


Do jisté chvíle chová se člověk rozpustile,
když ale jednou zkouškou projde a neobstojí,
pak ještě jednou musí se zvednout a
ve zkoušce další obstát musí,
dokud se cítit i jednat nenaučí
ve stejné situaci tak, jak mu duše radí.

Proto se v životě kolikrát stejná věc stále vrací a opakuje,
dokud nám nedojde, jak máme všechno přijmout sami v sobě
a kráčet vlastní cestou vstříc Lásce, která nás učí stále
přijímat s pokorou všechno, co na cestě nás potká,
ať je to něčí skutek a nebo pouhá věta.

Nebeská znamení snáší se tiše do života
mít trpělivost se sebou i s druhými se vyplácí.

A víra všemu smysl dává,
že naše cesta vede tam, odkud
nás Láska stále pozvedá
ve zkouškách po čas života.


Naděje

20. listopadu 2014 v 14:45 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Naděje

S lístky v dlaních máme přání :
ještě jednou za svítání
spatřit zrána, jak se rodí
nové lístky na jabloni.

Ještě jednou spatřit chceme
každé ráno nový den,
který večer rozsype se,
jako prášek v tomto čase.

A nám lidem nezbývá ,
nežli teplá peřina .
Sen kterému věřit chceme
a když v smrti Lásku obejmeme,

nový život může začít,
tak jak si kdo přál
plný šťastných představ,
které v skrytu u srdce si hřál.


Příbytky

16. listopadu 2014 v 9:15 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Příbytky

Vztahy jsou pro mne jako domy, nepostavíš pevný dům bez základů!
Základem každého vztahu má být láska a vzájemná úcta.
Nesmíme ale zapomínat na ta dvě nejdůležitější pravidla, o kterých mluvil Pán ježíš!

Miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší a vší silou....
Miluj bližního svého jako sám sebe.

Na tomto základě smíme stavět každý vztah, který může být domem, jenž bude stát a ve kterém smíme přebývat.
Příbytky , o kterých Pán Ježíš mluvil, že je jich mnoho v Nebi, jsou totiž živé vztahy postavené na těchto základech.

Vždycky užíval Pán Ježíš obrazů a jinak ani nemluvil, protože měl na mysli svět duchovní, Království, co není z tohoto světa.


Čáry života

15. listopadu 2014 v 18:48 | Marie Bernadeta |  Ruce

Čáry života


Co má se stát je psáno
v knize života

Na levé ruce hledej ano
a na pravé je řeka života

Po cestě jdeme každý někam
hledáme směr a taky člověka

který by s námi chvíli šel
Na cestách bývá smutno

i když to není nutno
Vždyť každého z nás doprovází

duše která čeká až vše projdem na konec
Kam vede moje cesta?

Asi z města
a ruku tvoji ještě nemám

zaklíněnou ve své
Já stále čekám

že se dočkám pohlazení
ze tvých dlaní

kterých nepustím se
dokud budem spolu

po cestě stejné kráčet
Mou cestou je jen Láska čistá

a kudy její cesty vedou
když směrů je vždy spousta?

Tma

13. listopadu 2014 v 16:13 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Tma

Zář slunce pohasla
a je jen tma


Ve tmě se člověk
nemůže dívat

očima svýma
ale jinak

Tma nutí nás vnímat
vše kolem sebe jinak

Když slunce záře zhasne
a tma tichá všechno obklopí

Můžeme v skrytu doufat
že zrána slunce vyjde

a tak i čekat s nadějí prostou
na svítání příštího dne

I tma má smysl skrytý
vždyť ona sama je tou odpovědí

Bez světla nikdo nepozná
kudy vlastně kráčí

a proto v srdci hořet má
lásky pochodeň

která chrání člověka
před každou temnou nocí



Na bílém koni

11. listopadu 2014 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Zima


Na bílém koni

Na bílém koni rytíř sedí
A na svém sedle připnutý má pytel
plný křehkých pohlazení
která jistě celé měsíce střádala

něžná láska do pytle jako do sypků
bílé peří kdysi dávno lidé stlali
a peřinky si pod hlavou hezky načechrali
pro spánek čistý z štědrých dlaní

Tak možná zmítáme se v rozkoších
kolikrát spolu vprostřed doteků
které nám ale jako bílé štěstí z mraků
za pár minut roztaje

a další den pak čeká touha živá
s nadějí že zas v dalším cvalu
chrabrý Martin na bílém koni
bude z nebe bílé štěstí sypat

Na bílém koni rytíř sedí
a na mne nějak divně hledí
Kolik má asi v pytli křehkých vloček
Když z očí se mu hvězdy řítí do mých ruček...

A v tomhle křehkém snění
začaly mne dlaně studit
protože z vloček vždycky
kousek zimy na nás dýchne

Nějak jsem přitom zapomněla
že jiný rytíř dávno koně sedlá
je rudý celý jako indián
a vprostřed hrudi oheň plápolá

Mým rytířem je Láska moje
ta sedlá denně svého koně
A jako v ve snu letím k tobě
abychom aspoň v noci byli blíže sobě

Na bílém koni Naděje letí
Na rudém Láska s touhou po objetí
A pak se všude vločky sypou jako děti
a horké dlaně křehce chladí

Zima se blíží pryč je mládí
V srdci nám ohně rudé hoří
Vločky nás v srdci neochladí
to jenom zima dlaně moří

a v tváři naší od zimy
ruměnec zase vykouzlí




V záchranném člunu

10. listopadu 2014 v 18:36 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie

V záchranném člunu

Odvahou neoplývám
Spíš se skrývám
Čím víc po tobě toužím
tím víc se bojím přiblížit se
a říci ti slovy to co nevyslovím

Oba se v kruhu Lásky
zmateni točíme
a zapleteni v pavučině tužeb
udělat malý krůček neumíme
Pro lásku kterou
v srdci jako oheň nehasnoucí
neumí nikdo skrývat
před tím koho touží
ve světle Lásky spatřit

A tak si namlouvám
že zítra budu už více odvážná
Ta žena činu jak se říká
a zatím steskem hynu
a odvahu si střádám
možná na zítra
a možná za týden
co já vím čas směšně plyne
a moje srdce dávno je s tvým
i když to nahlas nevyslovím

Touha mne táhne k tobě
a potom zase kotva
ke dnu stahuje
Možná se zítra už má loď pohne
ode mne k tobě
Od tebe ke mně
Návzájem vyjdem
jeden druhému vstříc

Aby se nedalo zjistit
kdo miluje víc
a kdo je touhou více zničen
Vítr do plachet tluče
Už v bouři strachu loď neuřídím!
Má Lásko prosím
Vypluj se zácharnným člunem
a vezmi mne k sobě
a pak už budem do konce života
na jedné lodi spolu
napínat plachty
i kotvu spouštět
A spolu ponesem útrapy plavby
Která nás k moři Lásky
na Věčnost donese

Jen pořád nevím
Lásko má!
Na které lodi polujeme
spolu na tvojí nebo mojí?

Anebo zmítáni větrem
poplujem navždy spolu
ve tvém záchranném člunu
kterým se zítra za mnou vydáš
abys mne ze spárů bouře vyrval?
A svoji loďku necháš napospas
Vždyť přece Láska za to stojí
a každý kdo k ní míří
pro ni klidně i loď ztratí?


Hořím

8. listopadu 2014 v 20:23 | Marie Bernadeta |  Milostná poezie
Hořím

Láskou k tobě hořím
Do svých snů se nořím
A pak zrána vzdušné zámky bořím
Dokud žiješ lásko moje věřím

že svou lásku vložím
do tvých měkkých peřin
Někdy jenom na pár vteřin

odvážíš se pohladit mne
a já v intenzitě doteků

tvoji lásku k sobě měřím
Jakoby v nás srdce nehořela
už sedmnáct měsíců

Poselství sv. Bernadety

6. listopadu 2014 v 8:53 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla
Poselství sv. Bernadety

Zaujala mne poselství sv. Bernadety,
která poslala před mnoha lety papeži a ležela víceméně skryta.
Církev tak ráda lidem tajemství skrývá, možná že z obav, aby si lidé tajemství nevykládali pouze hmotně,
myslím, že ve všem je třeba hledat víceméně vždy duchovní obraz,
nic není často myšleno doslova hmotně, je třeba mít na mysli slova Pána Ježíše.:
"Mé Království není z tohoto světa."

Pán Ježíš mluvil vždy v obrazech.

Já věřím, že poznání může uchopit každý člověk upřímného srdce.
Že mnohé věci jsou skryty moudrým tohoto světa,
protože ve skutečnosti jsou velmi prosté .

V kapičce vody se skrývá dokonalá čistota obrazně řečeno.

Pak čím je něco prostší, tím více se to přibližuje pravdě,
zbytečné složitosti nás od pravdy odvádějí,
vždyť život věčný je proto skrytý nevěřícím,
neboť jim chybí odložit "zástěry" a to je těžká věc.

Vždy je třeba mnoho pokory a skromnosti.

Vždyť hmota je tak vhodná k tomu všechno skrývat,
nakonec ale vždy každého úmysly a každé hnutí je zapsáno v knihách duchovních,
neboť vše jistě vnímá ta Síla z Ducha,
kterou nelze očima hmotnýma surově spatřit.
Pak ti co hledí na věci vnější bez vnitřních souvislostí.
žijí vlastně ve lži, kterou si sami pouze hmotou obalili.

Hledíme- li však na vše v souvislostech vnějších i vnitřních,
pak se vše dokonale doplňuje a pak lze pochopit moudrost přírodních zákonů
a všeho co v přírodě kolem nás se děje,
vše má své příčiny i následky a nic neděje se samo od sebe.

Při rozjímání nad posledním, pátým poselstvím sv. Bernadety,
přišlo mi na mysl, že jediné možné vysvětlení.
Když se mluví o vytvoření divných bytostí, které nejsou zvíře , ani člověk,
je to uměle vytvořený život ve zkumavce.

Je to můj názor, ale jiné vysvětlení nevidím, nežli v tom duchovním pohledu na svět.

Sama jsem matkou
a vím, že život přichází na svět velmi a velmi připravený shůry od začátku.
Neboť již dávno před chvílí početí, kdy láska dvou milujících se duší, matky a otce,
jakoby duši stvořenou volají do hmoty,
se život tvoří skrytě a důmyslně silou Myšlenky.


Při umělém tvoření života vzniká vše bez těch vnitřních nití,
bez Lásky, která dává život
a která je sama v sobě živá
a bez ní nežilo by vlastně nic.

Jsou to citlivé věci v životě člověka,
z pohledu vědy i naší duše.

Vždy se však nakonec ukáže ve všem pravda,
ta je jistá.
Již bylo tímto způsobem vytvořeno mnoho bytostí.
Na světě žijí jako lidé, ale v duchovní rovině jejich duše rozhodně nevyšla z ruky Stvořitele
a tudíž je otázka, kam se jejich duše vrátí
a k čemu je potom vlastně umělý život dobrý?
Když tím, že někdo nemůže mít děti,
měl by přijmout vždy určité poselství o vlastním životě i poslání.

Nedostává- li se mi něčeho potřebného v životě,
vždy to má nějaký vážný důvod
a je -li vždy vše tak, jak má,
pak je to pro dobro mojí duše
a každý člověk by měl vnímat směr svojí cesty,
kterou mu jeho duše sděluje...

Jsou to jen moje myšlenky, nic závratného a jistě by se našlo tisíc vysvětlení i argumentů pro i proti.
Jak jinak?
Vždyť cesty Páně jsou nevyzpytatelné
a každý se může rozhodnout, kudy půjde a kam jeho cesta životem míří.

O poselstvích sv. Bernadety

6. listopadu 2014 v 8:15 citace
http://antost.sweb.cz/bernadeta.htm

DOPIS BERNARDETY SOUBIROUSOVÉ PAPEŽI NALEZEN
Předpovědi pro nynější dobu:
Zpráva: Svatá Bernardeta z Lurd napsala dopis tehdejšímu papeži Lvu XIII. a sdělila mu poselství Matky Boží pro toto století. Z pěti proroctví se už čtyři naplnily. Dopis byl pokládán 120 let za ztracený a byl od francouzského kněze Antoine La Grande při hledání materiálu o Lurdských zázracích nalezen.
Pozadí: Dopis papeži napsala Bernadeta krátce před svojí smrtí v roce 1879. Obsahuje 5 poselství Matky Boží, které se zabývají průběhem tohoto století a budoucnosti po roce 2000. Obsah dopisu nebyl zveřejněn. Odpovědní činitelé Vatikánu museli přiznat, že byl založen. Pater la Grande objevil toto psaní v prosinci minulého roku v plechové skříňce ve sklepě Vatikánské knihovny. Jedná se o 5 jednotlivých sloupců a na každém z nich se nachází jedna předpověď:
1.První proroctví se zabývá hlavně rozvojem svatyně v Lurdech po smrti Bernadety.Je líčen rozkvět Lurd jako poutního místa a léčivé účinnosti pramene.
2. Toto poselství popisuje celou řadu důležitých vědeckých vynálezů, mezi jiným "použití elektrické energie", což se stane před rokem 1900. Předpověď se splnila zavedením žárovky, gramofonu a jiných elektrických přístrojů komentuje P. La Gran.
3.Třetí proroctví se vztahuje na uchopení moci Hitlerem a Národních socialistů v 30. letech, z čehož vznikne něco hrozně zlého co skončí válkou, na které budou zúčastněny skoro všechny národy.
4. Úsilí lidí letět do vesmíru jsou předmětem 4. poselství, přičemž Matka Boží předpovídá (jako v poselství v Amsterodamu), že kolem roku 70. se podaří Američanům přistát na Měsíci.Tato předpověď se splnila v roce 1969, kdy Američan Neiel Armstrong jako první člověk vstoupil na Měsíc.

5.Poslední proroctví je nejdelší ze všech předpovědí a má následující slova:
"Vaše svatosti svatá Panna mi řekla, že také s koncem 20. století přijde konec časového období vědy. Začne nové období víry na celém světě. Koneckonců bude podán důkaz, že Bůh byl, který stvořil zemi a člověka. To bude začátek a konec veškeré vědy, lidé přestanou věřit ve vědu. Milióny se opět obrátí ke Kristu, a moc církve poroste tak silně, jak nikdy předtím.
Důvod mnohých obrátit se zádama k vědcům bude pýcha lékařů, kteří své vědění zasadí k vytvoření monstra. Tito lékaři použijí své vědomosti k tomu, že z podstaty člověka a z podstaty zvířete vytvoří kreatůru, která není člověkem ani zvířetem. Lidé budou v nitru svého srdce vědět, že je to falešné. Budou ale bezmocní zabránit vytvoření těchto bytostí. Nakonec budou hnát vědce jako, když se honí divocí vlci.
V předvečer roku 2000. dojde ke konečnému střetnutí přívrženců Mohameda a křesťanských národů. Dojde ke strašné bitvě, při které padne 5.650.451 vojáků. A puma s velkou účinností bude shozena na město v Persii. Ale na konec zvítězí znamení kříže a všichni muslimové se obrátí ke křesťanské víře, na to bude následovat století míru a radosti, neboť všechny národy odloží zbraně. Bude následovat velké bohatství, neboť Pán vylije své požehnání nad věřícími.Na celé zemi nebude žádná rodina trpět bídou nebo hladem. Každému desátému dá Bůh schopnost léčit ty, kteří budou žádat o pomoc.
21. století bude druhý zlatý věk lidstva.

Poznámka: Matka Boží se zjevila čtrnáctileté Bernardetě Soubirous v jeskyni Massabielle celkem osmnáctkrát. Při prvním zjevení 11. února 1858 žádala Paní obklopená nadpozemským světlem o modlitbu růžence, neboť zjevení, které mělo v ruce růženec, s dívkou se modlilo. Při dalším zjevení učinili dospělí na Marii zkoušku, kdy měli s sebou svěcenou vodu a dítě řeklo: "Když jsi od Boha, tak se přibliž!" Zjevení přišlo blíže a uklonilo se při vyslovení Jména Božího. Při čtvrtém zjevení se opět modlili společně růženec.

Ráno se budí

6. listopadu 2014 v 7:59 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Ráno se budí

Ráno se budí
aby den mohlo přivítat
Někdy nás studí
samota a někdy člověk chtěl by

jedno ráno změnit
v cosi krásného
co dá mu nový smysl pro čas další
pro který otevřely se nám oči

abychom směli vidět to co skryto bylo
po celá léta uvnitř v nás
aby se jednou všechno probudilo
tak jako všechno živé každé ráno

k životu se probouzí
a aby po celý den život mohl dýchat
v hrudích v kterých buší
naše srdce živá

která bez přestání přelévají vody z ducha
který nám těla oživuje
aby mohla dýchat hýbat se a činit
všechno jaksi hmatatelně
i pro člověka





jehož duše leží skryta
a přece bez ní nebylo by
vlastně možné říci
proč život drží v dlani svíci

kterou vždy pouze na čas
smíme nechat hořet
dokud se knot i vosk zároveň
neprohoří na konec





Plamínek svíčky ztratí zář
a duše která vyhasíná
musí se znovu k světlu drát
a v ohních lásky jiskry hledat
To aby nikdy nevyhasla v nás
a mohla živá zůstat





Tak po celý den v srdci svém
nechám Lásku hořet
a navečer když zase zavřu oči
k sobě se Lásko přitisknem
a budem spolu držet naši svíci
která nám nikdy nevyhasne
pokud v ní bude život věčný

jenž nepřestává v dlaních
milujících duší hořet


Zima

6. listopadu 2014 v 7:24 | Marie Bernadeta |  Ledová královna


Zima

Se zimou přjde čas klidu
kdy příroda se k spánku uloží
a ptáci kteří zůstanou
a budou hledat potravu
ty bude živit Boží ruka
pokud mrazem nezahynou


Zákony prosté které jistě
vytvořila něčí Myšlenka
příroda celá respektuje
co když se ale týká člověka?
I člověk měl by sklonit hlavu
Však hledá recept na únavu
když zima k němu mluví




Jsem čas jenž dlaně studí
a horkost polibků jen v krbech
v podobě jisker ohně imitují
Tatam je teplo Slunce
a v člověku se smutek budí
když temná rána v srdcích našich
jsou cítit zbytky ohně
který zhasl přes noc líně


Píseň

4. listopadu 2014 v 10:10 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Píseň


Do písní ukryla se duše
a zpívá někdy jenom tiše
ve slovech myšlenky plynou
v písničce pocity nezahynou
všechno pak trvá věčně

Píseň je dávným zvykem
prastarým jistě a v člověku
otvírá se nitro které hladí
melodií i slovem v stáří i v mládí

Písně k nám mluví
Někdy pak básník vysloví
pocity které duši pohladí
a někdy stačí najít jemnou melodii
která jen tónem hlasu
o prožitku duše druhým všechno vypoví

Lidé se nechají písněmi hladit
pak často mnoho roků
je píseň jako živá
a někdy písně vyjadřují
prázdnotu ducha
který se disharmonií
a vším temným kochá

Vždy ve všem hraje roli doba
i lidé o čem smýšlejí
Ve starých zvycích skládat písně
i poslouchat je
skrývá se dávná moudrost z duše
vyjádřit jaksi vše co lidské nitro obsahuje
a co si nechce pouze v sobě ponechat




Zvyk je železná košile

3. listopadu 2014 v 20:01 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Zvyk je železná košile

Zvyk je železná košile
Kdo se jí nezbaví toho ať tíží

anebo chrání
jako rytíře v klání

Život je plný zvyků
starých i novějších

Nakonec každý všechny odloží
a zůstane pouze to ryzí

Dokud jsme na zemi drží nás
naše staré zvyky při zemi

Až přijde čas tělo i život z hmoty odložit
Bude to jako svléknout si šat na který byli jsme zvyklí




Ale už přišel novější čas obléct si šaty lehčí
ve kterých netíží duši už nic

Některé zvyky však člověka neomrzí
dokud smí milovat a cítit Lásku v srdci




Tak všichni budeme bez těla jen v šatech čistých
státi tam na Věčnosti jak někdo říká před Stolicí

a soudit budeme sami sebe uprostřed svědomí
které nám naše staré zvyky dovolí

A jěště jedna krátká věta :
Jak v životě tak i ve smrti k nebi se létá


Kdo spoutává sebe do železné košile
těžko si umí představit

že jednou místo těla nasadí si jen křídla
a poletí jako motýl lehký jednoduše




Dokud jsme na Zemi hledáme Nebeské království
Však naše pozemské zvyky drží nás v hmotě

jaksi na uzdě
A přece tomu kdo uvěří

může se uskutečnit
cokoliv bude jen chtít


Chtěla bych všechny své staré zvyky
položit do Boží ruky

a nechat Moudrost Ducha
učinit vše tak jak je třeba




abych mu uvěřila
že není víc nežli Lásky třeba


A všichni svatí o Lásku z nebe usilovali
Chtěli ji navzdory starým zvykům

jen v srdci jako v chrámu udržet hořící
nechat ji hořet beze všech vztahů

Těžko říct zda jejich snahu v Nebi ocenili
Když přišli nahoru a chtěli žíti bez domu

jenom tak prostě v divočině čistě a nezávisle
běhat a létat jak hovádka anebo ptactvo jistě


V kruhu myšlenek

3. listopadu 2014 v 8:18 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
V kruhu myšlenek

Dnešek se vzbudil do mlžného rána
V hlavě se rodí myšlenky jenom zvolna
Spíš dál v kruhu svém se zadrhávám
a nevím kolik kroků ještě bude třeba
nežli tě ztratím nebo získám napořád

Nic není navždy nic není trvalé vše stále plyne
a přece náhle z jedné chvíle stačí jen okamžik
který nám všechno zastaví a od té chvíle
nelze už ten směr opustit ani se vrátit do té chvíle
kdy jsme se ani neznali a přece v touze doufali
že se to stane že setkáme se abychom nikdy už

nemohli se rozejít

Dušičky

2. listopadu 2014 v 14:37 | Marie Bernadeta |  Čas ?
Dušičky


Život je zázrak a tak ho někdy člověk ani nečeká
Máme ho v dlaních a smíme si ho ponechat
a nebo vrátit tomu kdo nám ho vdechl do těla
Tak prvně učíme se přijímání a potom zase odevzdání




Všechno jsou jenom zkoušky kterými projít musí každý
plán duše promítá se v daru života a jako nitka klubka
co se rozmotává v dlani strážného Anděla kráčíme za tím koncem
který se nám jeví na cestě viditelný před očima



Ráno se rozednívá večer stmívá a mezitím i mlha
nám ztíží naši schopnost využíti vlastní vůle se rozhodovat
Pak můžem kráčet ve směru tom zřejmém anebo chvíli váhat
dokud se mlha nerozplyne a dokud světlo dne nám neosvítí
pravý směr jenž také nitka shůry ukazuje



Trpělivost a čekání je zkoušek z Nebe součástí
nemoc a bezmoc najednou nás zastaví a kdo si pyšně říkal
Copak mi Bůh dal co bych já sám si vlastní pílí neudělal?
Takové malé rouhání je platné jenom jako prázdná slupka

v níž jádro žádné k nalezení není Vždyť vše je dar
od první chvíle kdy v myšlence Lásky volá se duše
stvořená ze Světla do hmoty co se chystá zrodit člověka
aby směl na své cestě v duši snášet zkoušky života

A každá cesta má svůj začátek i konec třebas v mlze
vždycky se klubko rozvíjí a zase namotává
Pak konec záčátkem je zase jinde jenom ta nit
už není tolik rovná ale kudrnatá jako ovčí vlna

co ovečku Boží něžně hřeje když přijde zima života
U ohně s Pastýřem Svatým se ocitne každý
a kdo ve svém srdci plamen neuhasí
ten smí pak skrze Plamen Lásky
vejít celý do věčnosti a přepáleno v něm pak bude
vše cenné na poklady co se ukládají v Nebi




Dnes k Nebi pozvedají lidé oči a prosí za ty
kdo prošli ohněm Svatým pro nás do temnoty Smrti
Zavřel se dar života pro tělo mrtvé na Zemi
a otevřel se život skrytý v duši



kterou jen na čas život pozemský v klubíčku
co se rozvinulo až ke konci na niti nás drželo
v řádu zkoušek vprostřed hmoty
abychom všichni směli uchopiti

to nejprostější žití z dlaní kterých se duše
která hoří Láskou nikdy ani v Mlze nepouští
Tak duše které letí k nebi jako střely
nic už nezastaví na cestě kterou směly




vrátit se tam odkud vyšly aby tu žili prostě v těle
které však ve chvíli smrti zase odložily
a kráčí každý po své cestě s Plamenem Lásky v hrudi
a nehoří -li v srdci nic pak všechno bylo marné

bez Lásky není začátku a není ani konce
jen oheň věčný který bolí
a který v prostřed pekla
nelze uhasiti ničím




Na mysli mívám sen kde nahá těla lidí všech
stojí připravená jako v kredencích či boxech
a ozývá se pláč trýzně
blízko už hoří oheň

tím ohněm každý projít musí
toť zkouška Lásky ve chvíli Smrti
bývá poslední a na to měl by každý myslet
co podstatné je ve všem :

Mít Lásku v srdci která neuhasne
a jejíž plamen vždycky bude
silnější nežli ten který život ničí
a který života si neváží