Slova

12. října 2014 v 18:41 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Slova

...bez Jeho vědomí neupadne ani jediný vlas z naší hlavy...



Smím napsat o tom , co už jsem ve svém životě pochopila.

Chci říci,že se dívám na lidi a jejich těla a přitom naslouchám jejich slovu,
které vychází z jejich úst.

Slova
se ve mně buď zaseknou anebo promluví ve mně svým citem i smyslem,
který odkrývají o duši těch, co je vyslovili.

Většinou duše svádí boj ve chvíli pozemské zkoušky.
Lidé to nevědí a ani si nepřipouštějí,
že to, čím procházejí, je zkouška na cestě.
Dokud určitou zkoušku nesložíme,
pokud jí neprojdeme, všechno se v nás stále znovu probouzí
a duše má za úkol se učit.




Každá duše má tyto schopnosti poznávat
a smí se rozhodovat ze své vlastní vůle.
Je možné i svoji vůli odevzdat zcela Lásce,
aby nás vedla a to doslova tak,
že necháme uprostřed vlastní duše hořet oheň
a světlo se pak rozlévá z duše skrze vaše tělo i navenek.

Člověk nemusí mít velký rozum a nemusí mít ani žádnou nádhernou schránku ( tělo)
podle světských měřítek.
Lidé, když vidí takového člověka, který je plný Lásky a souladu s Duchem Svatým,
si řeknou:
Ach, tomu člověku to ale sluší....




Někteří jsou tím přitahováni a jiní tomu odporují a žárlí.
Záleží na jejich stavu duše a přijetí sama sebe a druhých.

To je ta věc, to
" Vcházení do Domů",
jak o tom mluvil Pán Ježíš
" A vejdete- li někam a oni vás nepřijímají, vytřepte prach ze svých opánků, oblečte plášť a vemte hůl, ( tak nějak se to říká... ) a odejděte odtud."



Já tomu říkám udržovat vztah na nule s člověkem, který mne nepřijímá a ve kterém není láska- světlo, víra v podobě duchového ohně v duši.



Schopnost zlému odporovat a zlého ducha z duší vynášet nemám a nikdy jsem to nezkoušela.
Bylo řečeno, na takové je třeba pouze modlitby a postu!( dál zatím o tom nerozmýšlím)
Jsem jen obyčejný člověk, duše plná tužeb .

V dlani propojena se svou duší
držím se dlaně svého Modrého Anděla, Anděla Strážce,
který mou duši miluje nekonečnou něhou a závratí.




Já se ve spojení s jeho Láskou ztrácím uprostřed plamene jeho duše
a tak už i zde ve světě smím s ním splývat tím způsobem mileneckých představ,
které nevím proč
Církev zavrhuje a soulož klade do kontrolovaných věcí pouze ve středu manželství,
na které dává pečeť svátostí.




Snad proto do svého středu postavili kněží ,
kteří mají fyzický život s ženou zakázaný,
pouze představu zřejmě frigidní ženy
anebo ženy, která fyzický život nepotřebuje prožívat se svým manželem,
protože její duše je neustále v náruči Lásky a ohně samotného Ducha Svatého....
neboť Marie je milenkou Ducha Svatého
a to doslova z pohledu duše ovšem.


Tělo je v této situaci živý obal, ve kterém duše přešťastná přebývala
a jejíž tělo se stalo i lůžkem pro spočinutí Ducha Svatého,
jenž se narodil do světa v podobě Ježíška,
svatého dítěte Božího a zárověň Mariina,
tak duchem je Synem Božím a v těle Synem člověka.



Toužím proniknout do tajemství života
a vůbec fyzického styku muže a ženy z hlediska duše a tužeb s tím spojených.


Láskou jako takovou se naplňuji a moje duše je stvořena k tomu,
aby milovala a já nedokážu žít v celibátu fyzickém ani duševním a nežiju ani v manželství.

Přesto věřím, že Láska v duši je čistá ve spojení s tělem
a prostřednictvím mého těla při fyzickém spojení,
které prožívám jako prostá žena na svém těle
a zároveň v neustálém spojení duše vlastní s duší mého Anděla.

Tak se mi dostalo poznání v duši,
že soulož a milování muže a ženy, kteří po sobě touží,
slouží ve skrze především k duševnímu splynutí dvou roztoužených duší
a k tomu v té chvíli jejich spojení je upevněno i nádherným spojením
skrze Anděly Strážce podle intenzity plamene,
který se rozhoří v jediné chvíli jako jeden veliký duchový oheň
ve všech vzájemně spojených duších
a těch může být v této chvíli rozkoše a Lásky
i více než dvě.... tři či čtyři anebo i pět....



Na tohle tajemství jsem toužila přijít celé své desetileté manželství v Církvi, ale poznala jsem pravdu až později, nyní po 13ti letech od ukončení mého manželství.

Poznávám tyto souvislosti jen a jen díky Lásce, která se ve mně udržuje ne z mojí moci,
ale odevzdáním se do náruče mého Anděla,
kterého bytostně miluji
a on mi přitahuje ostatní spřízněné duše
a snaží se potěšit mne.



Je taky rozdíl mezi dušemi vlažnými a pak těmi hořícími.
Můj Anděl cítí mé touhy,
pozná se kterou duší chci splynout
a já neskryju před ním žádné své pozemské hnutí a touhy ke komukoli již od dětsví.
Tak jsem milovala už ve čtyřech a půl letech dlaň starého pána.... a celý život hledám jeho přítomnost,
po které toužím.



Nemám žádné tajemství před svým Andělem Strážcem,
on do mne vidí, jako do zrcadla a tak je to i s mými vztahy s lidmi a
vůbec s mým životem.

Nemohu žít bez Lásky,
pokud nehořím, ztrácím chuť do života,
všechno je marnost a propadám smutku.

Jsem živá jen z ohně lásky
uprostřed spojení s duší svého Anděla a on dle mých tužeb mi pomáhá uskutečňovat setkání s dalšími bytostmi v tomto světě v duchovní rovině,
která je ve skutečnosti prvotní v každém člověku,
i když si to mnozí vůbec neuvědomují.


Má duše vždy hledí , zda může " vejít do domu k ně

komu",
což znamená vytvářet vztah.




Vztahy jsou různé,
ale smysl mají pouze vztahy naplněné Láskou,
jen ty nám pomáhají kráčet na cestě životem,
zatímco ty druhé nás ubíjejí a brzdí,
a s láskou můžeme jeden druhého podpírat a
spolu sdílet stejnou cestu "TAM".


Bude-li v našich srdcích hořet oheň lásky
pak všechny plány naše budou mít smysl
a mohou být uskutečněny zcela jistě
skrze Lásku která je věčná
a skze víru v ni, která hory přenáší!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama