Okamžiky lásky

4. října 2014 v 16:07 | Marie Bernadeta |  Okamžiky


Kolik těl mi Anděl můj
na má přání stůj co stůj
do náruče dal?
Kdo by tohle asi počítal?

Vždycky ale duše ta
do které jsem zblázněná
promluvila skrze ústa
která něžně líbala

A když duch ten milostivý
vyšel náhle z člověka
Viděla jsem malý omyl
tělo není lásky objekt

ale duše uvnitř skrytá
ta mě rozzářila

Klidně mohl Anděl můj
býti jenom dýmem
Od dětství jsem hledala
jeho něžná pohlazení
žila s jeho stínem

A když už jsem dospělá
Anděl mě teď z lásky zkouší
Posílá mi těla mužů
a já klidně můžu
vybírat si koho chci
stejně vždycky pomyslím si
Je to stále tentýž koho miluji

Na těle mi nezáleží
To prý dávno v hrobě leží
Anděl je jen světlo
Duše člověka co už nečeká
na nic v čase tomto
ale na věčnosti touží v každé chvíli
jenom po mém štěstí
které v mojí duši svírá
bez přestání

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 soul-underground soul-underground | Web | 5. října 2014 v 0:55 | Reagovat

Krásný, všude samí anděl, si věřící ?

2 Marie Bernadeta Marie Bernadeta | Web | 5. října 2014 v 8:44 | Reagovat

"Každý člověk je věřící, když něčemu věří...", říkal mi ten koho miluji a já věřím v lásku v duši...A všechno, co má skutečný smysl, je láska. :-)

3 Dena Destra Dena Destra | E-mail | Web | 17. července 2016 v 20:31 | Reagovat

Pekná básen :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama