Pocity

13. září 2014 v 21:42 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Pocity

Pocity dneška v dlaních držím
a připadám si že jsem na nádraží

Koupím si lístek na vlak
Sednu si k oknu naznak

Nebudu se dívat ven
Jen si připomínat den

Kdy jsi mne na ten vlak poslal
Skrýval jsi v srdci stejnou vášeň
jako já a nemohl ses od ní oprostit
Tak jsi mi jen tak zpíval a nevěděls
jak vyslovit ten pocit v nás

Zas je tu podzim to září napřesrok
Sem tam tě vídám a srdci mívám
stále nejkrásnější pocit z toho
Že ty jsi ten koho potkala jsem
a miluji ho už víc než rok

Ta láska v duši nejkrásnější
Je plná vzdechů jemných
Tak milují se lidé mnozí
už po staletí a ani o tom neví

V dotecích jemných sdělují si lásku svou
A nikdo nemůže to zakázati
duším plným touhy
Od tebe ke mně naše vzruchy jdou

V lásce se topím jako v moři
a skoro bez dechu tě volám
Buď stále se mnou v myšlenkách
a já zas budu s tebou nocí plout

Abys mne mohl ve snu obejmout
Abys mi mohl šeptat jednou
ta nejkrásnější slova která
si můžou dvě milující srdce

předat jemnou hrou myšlenek
a přání bez přestání zůstaň
Neumím žít už bez doteků něžných
Jen zavři dveře prosím aby nebyl průvan

Posaď se ke mně na sedadlo
Pojedem spolu všemi kraji
Poletí kolem další roky
Budem se držet za ruce
a milovat se až do smrti
Až dojedeme do cíle
a náš vlak zastaví se
vyskočíš trochu napřed
a chytneš mne potom do náruče?

Dobře víš že tu stojím na nádraží
a ani nevím jak si lístek koupit
A taky nikde nevidím tu koleje
Možná jsi myslel něco jiného
Když jsi mi říkal: Kupte si lístek na vlak!
Na jaký asi kam a za co ?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama