Nic

11. září 2014 v 21:26 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Nic

Nic nepomůže strachovat se, že vrazi chodí kolem dětí, že nebezpečí hrozí, úzkosti v sobě živit nemá smysl, strach z bolesti a z odloučení, statečnost mít, že vydržíme všechno, co máme unést, svoje kříže:
" Kdo chceš jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mne! "

Nemoci, starosti všední a všelijaké problémy hlavy nám pletou a naše těla nesou kříže, duše však čisté a svobodné jsou a v těle jenom jako v šatech přebývají jednoduše zavěšené na stříbrné šňůře, až bude konec, usnem sladce a až budeme v nebi, probudí nás ten, koho chceme vidět hnedle, jak otevřeme svoje oči z ducha.

Podobni budem tomu, v něhož naděje své skládáme a On není nic jiného než Cesta, Pravda a Život a to všechno je vždy Láska.

Já poznala jsem lásku a já ji nesu v sobě a každému na potkání chtěla bych říci, nestrachuj se, Bůh je s námi
a je-li On s námi, kdo proti nám?

Mne všichni svatí objímají, v Andělu mém se jednou ztratím, on moje a já jeho zrcadlo jsem,
studánka čistá pro laně jeho a pro jeho ústa, co políbí mě sladce, až probudím se jednou v postýlce svojí,
u něho doma budem spolu navždycky pak a nic už nás od sebe neodloučí, s ním budou tam mé milované duše, které mne bez přestání hladí a já v tužbách svých k nim vzdychám, milenci moji v nebi i na zemi přítomní, budete se mnou a já s vámi a nyní už jsme v duši navždycky všichni spojeni, jen šaty ještě z těla máme někteří z nás pevně propojené s duší, která všechno cítí a miluje, jako nikdy předtím ještě nestalo se v životě minulém a nestane se v žádném příštím, neboť ta věčnost počala se narozením a trvá bez přestání v nás, bolest i utrpení jsou jenom zkouškou vytrvalosti a naděje nás neopouští, že s láskou žijem i umíráme navždycky .


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama