Nejsem ničím...

23. července 2014 v 22:29 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Nejsem ničím...

...A kdybych mluvil každou řečí
A kdybych mluvil jazyky andělskými
Tak nejsem ničím
Není - li Láska živá ve mně ...


Stačí mi gesto jednoduché
Gestem se cosi vyjadřuje

A moje duše je prostá
Tak gesta také mohou býti prostá

Abych jim dobře rozuměla
Ten obraz v mysli svojí mám

Byla jsem s tebou v duši šťastná
I bez těla a stále šťastná jsem

...

Už zrají zlaté klasy obilí
Topím se v tomhle moři na chvíli

A cítím zase v sobě blízkost tvou
Rozhlížím se na všechny strany

A očima se topím ve zlatě
Za chvíli přijdou žně

A ty jsi stále za lesy těmi černými
A já jsem tady skryta v obilí



Dál v hlavě svojí nosím věty
které jsi dávno vyslovil

a těmi slovy v rozmařilosti tvé
mně darovaných kdysi lehce

Teď užívám si ještě
a těmi slovy jen se hladím



tady mezi klasy zlatými
Miluji lesklé věci

A kdybych měla křídla
tak bych tě jistě z tvého hnízda

Sluníčko moje Klásku zlatý
i když se to nesmí ale ta povaha stračí...

Já bych tě ty můj poklade za všechny prachy
z hnízdečka teplého rozhodně ukradla...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama