Ledové výčitky

29. července 2014 v 9:27 | Marie Bernadeta |  Ledová královna




Ledové výčitky


Střípeček jeden docela malý
v srdci se zasekl
a celé moje srdce zmrazil

Na kostku ledu
možná že loni měl ses víc snažit!
Možnás´ mi měl krom půlky papriky
Krom hloupých písniček a básní ze školky

a kromě jednou podané ruky
dát aspoň polibek
nebo mě pohladit




Vždyť já ti píšu pět měsíců
každý den na blog
Fotím vše kolem sebe
i svoje oči tvář a ruce

A ty pořád mlčíš
Jak bys byl mrtvý
Jak bys byl jenom duše
i když jsi živý člověk !

Ten kdo byl prostředník
lásky naší v duši
tak ten se na mě hněvá
Ten moje srdce zmrazil



Křičí že nebude se mnou
běhat do zahrady a fotit kytky
a psát se mnou básně !

A se střípkem v srdci
S kusem ledu v hrudi
mě ptal se jestli ho ještě
alespoň trochu mám ráda ?

Já mlčím jako ty !
Vyšla jsem na půdu
a uražená tady spím už druhou noc !



Nikdys´mi nezavolal
Nikdys´mi nedal odpověď !
Já pořád čekám
A vlastně nevím na co ?

Začínám přemýšlet nad tím
že všechno byla schíza
a shoda divných náhod !

Proč jsem tě potkala
Proč byla jsem tehdy
to první odpoledne ve škole tvojí
ve stejných barvách - rudých - jak ty?

Ty chodíš v rudé pořád a já jen někdy
Já barvy měním tak jako pocity
které se ve mně střídají

Teď nosím odstín samoty
Střídám své barvy víckrát za den
nemohu přijít na to kterou
si mám v kterou chvíli obléct

( Možná si toho někdo všiml, že tančím tady jenom v taktu tříčvrťovém, který mi připomíná tři ledová srdce naše
a k tomu moje rozpadlo se na čtyřikrát, teď leží celé rozdupané v prachu země a já si připadám jako bez srdce,
prázdná, zlá, nemotorná, naštvaná ne, jen prázdná zcela, jak voda v ledu zmrazená,
mlčící Ledová Královna... )

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama