LABUTI...

15. července 2014 v 7:37 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Labuti...

Ošklivé Káčátko
v dlaních tiskla
jedna lesní víla
Bylo to krátké setkání
Dvou duší které trvá
navždy nyní



Ošklivé moje Káčátko!
Zlobivá moje duše !
Bez tebe nemohla bych
vzlétnout k Nebi !




Víly jsou totiž křehké velmi
Umí dobře tančit v lesích
Lehoučce jemně dotýkat se
rosy v trávě bosy



A taky někdy pláčou
Aby studánky křišťálové naplnily
po okraj vodou čistou
kterou teď Labuti má bílá


dávám ti denně do zobáčku
v mých dlaních
v mých vílích rukách
Podávám ti kapku čisté rosy



Která se zachytila
jednou zrána na mé bosé noze
Labuti bílá vzlétni k nebi
Já ruce svoje otvírám ti



Abys vzlétla do Věčnosti
A budu věřit že snad jednou
Znovu zas přijdeš žízeň hasit
vodou z mých dlaní vílých
u studánky mojí duše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama