Červenec 2014

Jen tak o závod

31. července 2014 v 19:06 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Jen tak o závod

Zlo a Dobro ?
Černá a bílá ?

Pohádka nebo život ?
Snít nebo žít?

Vzít nebo dát ?
Otázka odpověď?

Pro koho Dobro?
Pro koho Zlo?

Všechno se stále střídá!
Nahoru dolů!

Příliv odliv !
Slunce Měsíc ?

Noc a den ?
Smutný a veselý?

Jedná se o protiklady?
Anebo pouze o pocity ?

Kdo umí odpovědět stručně?
Jediný dobrý však je...

jenom Bůh
A kdo je ?

To Slovo které vyslovíme!
Ta chvíle zrodu myšlenky v mé hlavě ...
A potom k tomu můžeš přidat
výčet všech pozemských dober
na která může si člověk jenom vzpomenout !

Nic není dobré zcela
Vždycky má všechno háček
O čem to tedy svědčí ?
Že svět je v rukách Zla
které umí lhát brilantně

Kam pohlédneš však
zrakem vnitřním
Vše kolem i hlas v tobě
jen po Dobru touží

Tak jest a k tomu ještě Pán můj říkal:
Co ucho neslyšelo
Co oko nevidělo
To Bůh Otec věrným duším přichystal !

Zase jen obraz toho všeho
Co by člověk nečekal...
Láska je všude a ve všem
a můžeme ji dávat i přijímat zároveň
zcela bez zábran

Tak chutná Láska z duše
Je nekonečně sladká
a člověk klidně může
milovati svoje dítě i nepřítele

Nikdo se v Nebi nebude na nikoho zlobit
a každý bude s láskou hledět
sám na sebe i na bližního
Vždyť ten kdo Lásku projevuje
a ji vyzařuje tak nástrojem se stává

v rukách Božích a nechává se opracovat
stále více jak diamant je ostrý
a jako zlato lesklý

A kdo má v ústech jenom hady
A kdo má v ruce zákoník
Kdo vynáší hned soudy nade vším
Ten sám sebe už odsoudil

Sám každý ve svých rukách třímá
otěže Zla i Dobra


A vůz co jede v čase vyměřeném
Odtud a Tam se řítí často

Když kůň se splaší
a ulomí se kolo...


Zmítáme se v prachu cesty
často dalšími jezdci zašlapáni

Nemůžem jinak než se zvednout
a jít pěšky třeba

Se srdcem odhodlaným dojít
na konec cesty

Nezůstanem ležet sami
Dobrem jsou křídla
Anděla Strážce
který nás chrání před útoky

jiných jezdců kteří na kozlíkách sedí
jak na trůnu a chtějí kromě vlastních vozů
hnát i pěší chodce v prachu...


Někdy je lepší být jen pěším
Člověk má více času rozhlédnout se
kolem sebe a užívat si cestu
než ten kdo jako splašený jen
koně bodá aby běžel rychle...

Takže i pády z vozu života
jsou Dobré i když vypadají často zle

Každičká zkouška na cvičišti
projeví se jednou na bojišti
Věčného života
který nás na konci útrap
cesty naší jistě čeká
spolu s věncem Vavřínovým

Neboť každý kdo tam dojde
bude vítězem toho závodu
Dobra se Zlem







Poznání o Smrti

31. července 2014 v 9:39 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Poznání o Smrti

A znovu v poznání se obracím
do svého nitra a tiše rozjímám si o smrti...

Co zlem se zdá, ten konec všeho, zmar....


To vlastně je tím největším dobrem a metou každého....

Jen člověk narodí se, už stárne a každým vzdechem smrti a Bohu zas se přibližuje.
S důvěrou proto žijeme zde na zemi a můžem míti v srdci pokoj,
že o každého tvora je zde postaráno.


Kdo dává život a kdo si ho bere zase zpět ?
Kdo smí to všechno učinit ?
Jen Láska je tak moudrá, že obsahuje v sobě obojí.
Začátek i konec všeho....



Láska vše probouzí k životu, když přichází a když se vrací zpět,
tak dar s přijímáním splývá v jedno.
Ten obraz Věčnosti naše srdce nikdy dosti nepochopí.


Je třeba přijímati Krista ve všem.
V bližním ho hledat a přijímat, pozvedat kameny na cestě a dívat se pod ně....
I když to není zrovna příjemný pohled....



V květu, co otvírá se zrána.
Ve zpěvu ptáků.
Zkrátka ve všem.

V dobrém i zlém přichází všechno k nám a my jsme síta, skrz která všechno se přesývá...
Někdo má hrubší stavbu a někdo víc jemnější...

Každý z nás ale tvoří Stavbu jednu velkou. Společně s ostatními jsme živé Tělo a Údy jeho jsou stvořeny k různým účelům.

Tak každý může najít sám v sobě smysl žití, proč poslán byl na Zemi....
Někdo se neptá na nic, vezme si úkol z Božích dlaní a bez řečí ho plní.
Někdo je neposlušný a pár políčků sám si uštědří, když neposlouchá vlastní svědomí....
A někdo musí padnout, jak se říká " na hubu ", aby zas oči mohl otevřít.

Smrt není zlá pro toho, kdo ji přijímá z dlaní Božích jako dar vejít do Království.
S důvěrou zavře oči a probudí se zase v jiném Světě.

Vždyť Ježíš říkal: "..... Nebojte se !
Jenom spí....", když mrtvé křísil.... a lidé divili se tomu!

A znovu nikdo nevěří tomu, co nemůže spatřit !
Každý to chce vidět na vlastní oči !


Stačí se jenom zamyslet a oči v duši míti bystré !
Na každém usínání vlastním může to člověk prozkoumat....
I na každém vlastním bdění !

Musí každý přece uznat, že život je uvnitř v nás skrytý lidským očím a to, co někdo nevidí, náš pocit, to jak prožíváme, to mohou správně vidět pouze vnitřní oči v nás.

Tak nikdo nepochopí, co je smrt, dokud se nepropojí se vším ve svém srdci.
Strach není nic než bolest z Odcházení a radost zase z Příchodu.

Nikdo nic neví, zavřená Tajemství jsou za Záclonou....
Jen je uchopit....


Někdo to kdysi dávno zkoušel, dostat se k Truhle Poznání.
Existuje však pouze jeden způsob, jak to víko okované truhly otevřít a spatřit poklad v podobě bílé holubice a v symbolu Svatého Ducha, který " Shůry " přichází, toť obraz něčeho většího, než kam sahá lidská mysl....

Ten způsob, jak všechno poznat, je prostý, je to Smrt a Vzkříšení.

Je to umřít sám sobě a v Kristu narodit se !

A kdo je moudrý, ten pochopí to !
Umírat sobectví a narodit se Lásce!
To je všechno !
O tom je Smrt, které se každý bojí....
To je nebýt....


My nežijeme sami sobě.
My pouze sami sobě umíráme.

A s Láskou když vše nesem, v důvěře čisté všechno přijímáme,
pak můžeme pít vodu z Božích dlaní,
které nás napájejí Živou vodou,
abychom nikdy nezemřeli.

Duše je věčná pouze, když se nechá Věčným světlem živit
a v kom je Tma,
ten musí zemřít navždy.


Poznání

30. července 2014 v 7:11 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Poznání

A taky poznala jsem pravdu o tom, že každé ráno v srdci mém přichází Vzkříšení.
Když totiž večer s důvěrou oči zavírám, plna bolestí křížové cesty, tak nechám svoje ruce i nohy hříchem ukřižovat a cítím v duši, jak jsou probodeny a jak v poslední křeči a napětí se vzepnu, pak propadnu se do prázdna a vědomí se zmítá v nekonečnu.

Tak každý večer Zlu umírám a každé ráno vstávám a rodím se Dobru.

Proto k nám Slunce každé ráno z východu tvář svou kloní a proto na západě zase se odvrací.

( A proto také srdce naše bije v rytmu, i krev, co proudí do žil tento rytmus dodržuje, mrtvá a živá voda srdcem prochází... A proto také spojení mezi mužem a ženou v rytmech přicházení a odcházení se uskutečňuje, aby se všechno propojilo v jedné vteřině a zase všechno odešlo... Nic není tady věčné... přítomnost vždy je přerušena sněním... všechno se neustále mění, v jediné chvíli všechno má duše na dosah a hned vteřinu na to, už na nic nedosáhne, jak jsme malí proti Lásce, Životu a Věčnosti, která vše rytmem Zrodu a Smrti odměřuje)

Všecičko na světě o Lásce svědčí i o Kristu, který je živý v nás každičké ráno a s kterým každý večer všechno živé umírá, aby se mohlo v plné kráse zroditi znovu dalšího dne zas poránu.

Kdo vlastně pochopí ty obrazy všeho, které nás provázejí?

Kdo najde Smysl ve všem ?

Jen ten, kdo je srdce upřímného.

Ten " Truhličku " s poklady smí otevřít a pohledem na " Perlu " - " Nebeské Království ",
těšit se smí.


Já vím

30. července 2014 v 0:32 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Já vím

Já vím co je Láska
Já už jí trochu rozumím !
Vím kdo je Otec
a kdo je Syn
a kdo je Duch svatý !

Chci říci lidem kteří to nechápou
Já na to přišla.... Někdo
tím pohrdne někdo se bude smát
a někdo řekne že jsem sprostá !

Já vím jak to je
" Otec " je Láska
" Otec " s velikým " O "
je Otcem naší duše

A duše i když je dítě
je i matkou Lásky
která se v podobě Ducha
skrze Tělo Beránka
na kříži zabitého vlévá
do duše člověka
kterého Láska proniká

Tak se stává často
že Láska přichází ve chvíli
intimního spojení muže a ženy
To nejvíc....
když milují se duše
a Láska je živá uprostřed nich

Tak přicházejí Andělé k duším
a je léčí a kdo je sám....
a v duši svojí k Lásce se modlí nebo medituje
zkrátka a dobře ten kdo prosí...
i ten se může ve vytržení krátkém
s Láskou spojit a to jsou ty
Nevyslovitelné chvíle
kdy se nás Láska dotýká
a my chtěli bychom umřít v jediné vteřině
a zůstat v Božím lůně
nechat se Láskou pronikat


Mince pro převozníka

30. července 2014 v 0:13 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Mince pro převozníka


Každý si může vybrat
tvář Boha nebo
tu stranu odkloněnou
kde jsou jen stíny a smrt
na nás číhá

Život je prázdný ve tmě propast
když Boha není pak není dobro
a ani zlo

Kdo neuvěří v Lásku
ten nikdy nepochopí co je to
dobro odpuštění

a co je zlo
co odpuštěno býti může
a co se skrývá v hříchu

... jen pýcha...

kterou předchází pád do propasti
zmaru

Tak všichni spolu s Kristem
bolest prožíváme

My všichni kříže svoje nesem
a v každé vteřině probíhá
Křížová cesta

Jsme Jeho tělo a údy
jeho těla
S ním naše duše jako světla
jsou navždy propojena

Nic není bez bolesti
Tak rodí se Láska
Tak rodí se Pravda
i Život

Všechno je jedno : Dobro je Láska
a Zlo je druhá strana...


Nic není dobré ani zlé

29. července 2014 v 23:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Nic není dobré ani zlé

Všechno zlé je k něčemu dobré.
Život zde na zemi je pouze
časem zkoušek.

Nic není dobré , ani zlé.
Všechno se prostě jenom učíme.
Kdo na vše hledí s láskou,
ten jistě všechno nalezne.

A nic nebude dobré ani zlé,
vše bude právě tak,
jak býti má,
je na vahách
duše lidská,
když s láskou smí se dotýkat
pomalu v skrytu všeho, co se
zdálo tak nemožné v hmotě.

Všechno je málo, abych to směla říct.
Tam, kde je láska,
tam je světlo
a tma už nemá
žádnou moc.
Všechno je dobře osvětleno,
nic není skryto duši upřímné.

Tak i když někdo myslí,
že bolest, utrpení, vraždy,

..............

To je zlo.
Tak přesto jednou pochopí,
že láska žije věčně
a bolest, utrpení, kříž
naopak přinesl nám věčné dobro.

Na kříž teď hledím,
poklekám k nohám Beránkovi.
Já v srdci věřím , v duši svojí,
že každý den dobru se rodím
a zlu umírám.


Ledové výčitky

29. července 2014 v 9:27 | Marie Bernadeta |  Ledová královna




Ledové výčitky


Střípeček jeden docela malý
v srdci se zasekl
a celé moje srdce zmrazil

Na kostku ledu
možná že loni měl ses víc snažit!
Možnás´ mi měl krom půlky papriky
Krom hloupých písniček a básní ze školky

a kromě jednou podané ruky
dát aspoň polibek
nebo mě pohladit




Vždyť já ti píšu pět měsíců
každý den na blog
Fotím vše kolem sebe
i svoje oči tvář a ruce

A ty pořád mlčíš
Jak bys byl mrtvý
Jak bys byl jenom duše
i když jsi živý člověk !

Ten kdo byl prostředník
lásky naší v duši
tak ten se na mě hněvá
Ten moje srdce zmrazil



Křičí že nebude se mnou
běhat do zahrady a fotit kytky
a psát se mnou básně !

A se střípkem v srdci
S kusem ledu v hrudi
mě ptal se jestli ho ještě
alespoň trochu mám ráda ?

Já mlčím jako ty !
Vyšla jsem na půdu
a uražená tady spím už druhou noc !



Nikdys´mi nezavolal
Nikdys´mi nedal odpověď !
Já pořád čekám
A vlastně nevím na co ?

Začínám přemýšlet nad tím
že všechno byla schíza
a shoda divných náhod !

Proč jsem tě potkala
Proč byla jsem tehdy
to první odpoledne ve škole tvojí
ve stejných barvách - rudých - jak ty?

Ty chodíš v rudé pořád a já jen někdy
Já barvy měním tak jako pocity
které se ve mně střídají

Teď nosím odstín samoty
Střídám své barvy víckrát za den
nemohu přijít na to kterou
si mám v kterou chvíli obléct

( Možná si toho někdo všiml, že tančím tady jenom v taktu tříčvrťovém, který mi připomíná tři ledová srdce naše
a k tomu moje rozpadlo se na čtyřikrát, teď leží celé rozdupané v prachu země a já si připadám jako bez srdce,
prázdná, zlá, nemotorná, naštvaná ne, jen prázdná zcela, jak voda v ledu zmrazená,
mlčící Ledová Královna... )


Pumpování žaludku

29. července 2014 v 8:33 | Marie Bernadeta |  Ledová královna


Pumpování žaludku

A když jsem dneska
jela městem šťastných lásek
tak jsem se cítila jak malá holka

Co spolykala krabičku plnou
hořkých prášků
a ještě pšedtím si libovala

Jak dobré jsou a léčivé a sladké...
A teď se cítím jako tehdy v pěti
když hnusnou hadici měla jsem v krku

Právě v té chcíli jak hadici
do mých útrob skrz ústa rvali
aby ty jedy z žaludku mého

rychle odebrali
Abych tu ještě mohla zůstat
Abych už jako dítě nezemřela

Ach lidi zlatí
Takhle se cítím
Já bych teď asi

potřebovala vypumpovat
svou vlastní duši
ode všech jedů

a od všech zlých slov
Bojím se totiž že jedy
tráví mou lásku i můj život !


Ledová Královna

29. července 2014 v 8:02 | Marie Bernadeta |  Ledová královna


Ledová královna

Cosi se pokazilo
Kdo mi jen poradí ?
Srdce je na střepy

Ledový krystal se rozsypal
na tisíc kousků teď v létě !
Jak kostky ledu z mrazáku

Jak sněhové vločky v létě !
Něco se pokazilo
Kdo mi jen poradí ?

Co mám teď dělat ?
jak si své srdce z ledu
dát zase dohromady ?

Jak se tak dívám
V očích mi zbyly ještě
kapičky vody se solí !


Stín

27. července 2014 v 20:44 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Stín

Jsem stín ukrytý
lidským očím

Už nechci dál věřit nesmyslům
Ale pak nevím

jak se stínem svým jen žít
Není smutno

A není žádná chuť
Ta sůl už není k ničemu...

Pochodně zhasly
Křídla jsou jenom mraky z páry

Nic nemá smysl zrovna
když člověk leží v prachu cesty

Tak sám
tak sám



Zub času

26. července 2014 v 22:50 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Zub času

Zub času ohlodal mi v hlavě
myšlenky mé čisté Co zbylo
na mne ještě v této chvíli?
Ohlodané kosti minulosti
co se nenavrátí nikdy
a tělo které obaleno
kdysi bylo masem

Které si snědly šelmy
zvané emoce a pocity
Všechno je dneska staré
a na planetě zvané Šerostín
to všechno zahaleno leží

Kdo zapsal ve slovech si na papír
co nemohl sám v duši svojí unést?

Tak ten se může ještě vracet
navzdory kolečkům zubatým
v hodinách času co tikají nám potají
A zub času ohlodává stále
v nás ty zbytky naší duše

Aby je mohl rozprostříti
jako hvězdy kolem našich planet


Rohožka

26. července 2014 v 13:31 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší
............................................

Vlk s beránkem...

25. července 2014 v 8:00 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Vlk s beránkem...

Na nebi viděla jsem beránka
a za ním běžel dráček




Honili se spolu jako kamarádi
a ještě pár hodin před tím
spatřila jsem na obloze vlka

Bylo to všechno velmi krásné
ale foťák měl už plnou paměť
a tak jsem to mohla popsat pouze slovy

......




Ráno jsem jela autem nakupovat
a konečně potkala jsem toho
kdo může za to že zas píšu
básně po čtvrt století o lásce


Ach jsem tak šťastná že to vyšlo
a já mu jako do schránky okýnkem v autě
vložila sbírku štěstí kterou jsem našla
díky jeho zkratce v poli...



Stačí jen zamilovat se do vlka
a být karkulka co po zkratce se vydá
Dvakrát píchnout kolo zabloudit
k jetelovému poli a tam to štěstí

ve čtyřlístkách a v pětilístkách natrhat !
Zelené štěstí v knížce vylisovat na půdě
a pak ho tichou poštou oknem v autě
vlkovi bez prodlení doručit !

....

Doufám že jsi šťastný můj milovaný !
Co našla jsem dala jsem ti beze zbytku
Až na jeden čtyřlístek ten jsem taky darovala
Já jsem si nenechala nic



Kdo dává štědře plnými hrstmi
Hned na to bývá zase obdarován
Štěstí je totiž od toho aby putovalo
Když se pěkně usuší někomu se rozdá



Takže ti milý chci jen říci :
Užij si naše štěstí a chraň ho !
A kdyby ti to nestačilo
zajeď si na tu zkratku svoji

k tomu jetelovému poli
kam jsem před pár dny zabloudila
Jistě tam ještě nějaké čtyřlístky zbyly
Tak si je musíš sám dotrhat !

Já už tudy nejezdím
je to příliš riskantní
Nechci kolo zase domů tlačit
Víš odkud přece ! Z tvého města...


Láska

25. července 2014 v 7:15 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Láska

Mám lásky plné srdce
Mám květů plné ruce
Ty květy ze slov vlastních
z mojí prosté duše



Já do srdce ti vložím
Já kolem slovy jako květy všude háži
a do světa a do vesmíru je zas vracím
Aby byl stále krásný a nekonečný



Můj úsměv donutí tě brzy
strhnout všechny masky
Ty umíš dobře pozorovat
a já zas vnitřním zrakem vnímat



Proto tě také ráda mám
že tvoje oči oslíka
tak hledí když mne spatříš
a jistě sám k sobě si pravíš:



Je to ona nebo ne ?

O dechu...

24. července 2014 v 7:21 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Dech můj je uvězněn ve vlastní kůži z plic...
Vždyť ani nevnímám to a dýchám jako nic

Dech v plicích nabereme hned jak na svět vejdem
V mateřeském lůně nevdechujem sami vzduch

Tak jednou zase žíti budem bez dechu
Až naše srdce unavené proudy z duše zastaví

A s dechem který bude věčný a bude trvat
z úst Božích sám Duch bude nás oživovat

A my nebudem už muset na nic myslet nikdy
Budeme spáti v Lůžku Božím navždy

A naše hrudě budou plné ohňů které nevyhasnou
Až umřem sami sobě až umřem na posledním vzdechu

Který je uvězněný ve vlastní kůži na mé hrudi
A pod tím dechem moje srdce proudy z duše rozlévá

mi do plic abych mohla uvězněna dýchat aspoň
Jak vězeň co se dívá z kobky těla přes mříže svého dechu

Až jednou zastaví se srdce a náš dech probudí se v okamžiku
Přebere tento úkol pouze duše která je motor bez vozidla

Naloží naši duši do výtahu aby ji mohli zase vložit
pod kapotu vzkříšeného těla ve kterém budem navždy volně dýchat

To tělo bude z jiné hmoty víc jemnější a čistší bude
A vdechovati nebudeme ó dvě ale ozón


Nejsem ničím...

23. července 2014 v 22:29 | Marie Bernadeta |  Myšlenky



Nejsem ničím...

...A kdybych mluvil každou řečí
A kdybych mluvil jazyky andělskými
Tak nejsem ničím
Není - li Láska živá ve mně ...


Stačí mi gesto jednoduché
Gestem se cosi vyjadřuje

A moje duše je prostá
Tak gesta také mohou býti prostá

Abych jim dobře rozuměla
Ten obraz v mysli svojí mám

Byla jsem s tebou v duši šťastná
I bez těla a stále šťastná jsem

...

Už zrají zlaté klasy obilí
Topím se v tomhle moři na chvíli

A cítím zase v sobě blízkost tvou
Rozhlížím se na všechny strany

A očima se topím ve zlatě
Za chvíli přijdou žně

A ty jsi stále za lesy těmi černými
A já jsem tady skryta v obilí



Dál v hlavě svojí nosím věty
které jsi dávno vyslovil

a těmi slovy v rozmařilosti tvé
mně darovaných kdysi lehce

Teď užívám si ještě
a těmi slovy jen se hladím



tady mezi klasy zlatými
Miluji lesklé věci

A kdybych měla křídla
tak bych tě jistě z tvého hnízda

Sluníčko moje Klásku zlatý
i když se to nesmí ale ta povaha stračí...

Já bych tě ty můj poklade za všechny prachy
z hnízdečka teplého rozhodně ukradla...


Skopičiny

23. července 2014 v 9:25 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Skopičiny

Fotím si svoji tvář večer
a pak hned zrána

Do zpráv ti tvář svoji posílám
Jen tak pro legraci

Stejně vím že s tebou nehnu
Láska je totiž brána

co prochází skrze duši
každičký večer každou noc

i každého rána až do večera...

Já cítím v dotecích vlastního srdce
jak se ho tvoje ruce ve tvé duši

lehce dotýkají láska je lehký motýl
Na chvilku složí křídla do květu


A jak ho napadne hned zase vzlétne
jen polechtá okvětní lístky a frnkne...

Tak je to taky s tvojí duší
cítím tě na nožce i na rameni

Jsme spolu den celý a já se taky
tvářím rozpustile jak malá opička

co na laně se houpe a dělá skopičiny
Chtěla bych zahnat tě do kouta


A lásku svou ústy ti vyjádřiti
V polibku sladkém v ůsměvu

který v mé tváři dnes vyjádřil ti
to štěstí z probuzení na tomto světě



Blahoslavenství 2.

22. července 2014 v 8:13 | http://zod.reformace.cz/blahoslavenstvi-cislo-61 |  citace

Blahoslavenství

Pátá až sedmá kapitola je pravděpodobně nejznámějším úsekem Matoušova evangelia. Kázání na hoře je však jedním z nejméně pochopených a nejčastěji chybně vykládaných poselství Pána Ježíše.
Někteří ho vykládají jako Boží plán spasení. Stačí žít v souladu s uvedeným učením a člověk se dostane do nebe.
Jiní ho vidí jako dokonalý plán pro mír na zemi, protože kdyby vládci světa přijali toto poselství, byl by mír na světě zaručen.
Další zastávají názor, že se tato pasáž - jelikož Matouš je Evangelium království - netýká křesťanů dnešní doby, ale platí pouze pro ostatek Izraele, který bude spasen v posledních dnech.
Ve skutečnosti toto kázání věnoval Pán Ježíš svým učedníkům, které povolal do služby, a platí stejně tak pro nás, kteří jsme z Boží milosti uvěřili a snažíme se pro něj žít a následovat Ho v našem každodenním životě.
Musíme pochopit, že do nebe se nikdo nemůže dostat na základě snahy žít v souladu s tímto učením, podobně jako se tam nedostaneme na základě snahy dodržovat desatero přikázání. Písmo jasně učí, že každý z nás zhřešil a postrádá Boží slávu. Naše spasení je cele dílem milosti skrze víru v Pána Ježíše a oběť, kterou za nás položil na Kalvárii. A proto nyní každý, kdo byl v Kristu učiněn novým stvořením (2 Kor 5:17), může žít odlišným životem než svět kolem nás. John Stott za klíčový verš tohoto kázání pokládá osmý verš šesté kapitoly, který říká: "Nebuďte proto jako oni, vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než jej poprosíte." Jako křesťané bychom neměli být jako lidé ve světě kolem nás. My jako následovníci Krista jsme jedineční a tyto tři kapitoly nám ukazují, jakým způsobem.
Blahoslavenství je série výroků, které otevírají toto kázání. Každý z nich má formu "blahoslavení lidé v určitém stavu, protože takoví nakonec okusí určitého výsledku." Výraz "blahoslavení" pochází z řeckého "makarious". Nemá nic společného s pobožností, ale vyvolává představu hlubokého prožívání blaženosti. Některé novější překlady užívají slovo "šťastní", ale tento výraz nevystihuje plně jeho význam, protože "makarious" vyjadřuje mnohem více než pouhé prožívání pomíjivého štěstí. "Radostní" by mohl být poněkud lepším překladem, ale ani tento nezachycuje skutečný smysl. Řecký výraz vystihuje stav člověka, jehož vnitřní život je uspořádán správným způsobem a odhaluje, co je v životě opravdu důležité, a v důsledku toho prožívá hluboké vědomí blaženosti.
Ježíšova slova zde jsou v ostrém rozporu se světským pohledem, když říká, že blahoslavení jsou ti, kdo jsou chudí duchem, ti, kdo pláčou, kdo nevracejí ránu nebo ti, kdo hladovějí. V očích světa jsou takoví lidé slabí, nemohoucí a nikdo s nimi nepočítá. Ovšem jinak je tomu v Božích očích!
Blahoslavení chudí duchem (nebo: v duchu) (v.3).
Postoj, kdy je člověk schopen otevřeně hovořit o svém krachu, o svých bolestech a ztrátách, kdy si uvědomuje, že svět není takový, jaký by měl být, se ve světě nevyplácí.
Když se o někom řekne, že je chudý, máme tendenci si představit někoho, kdo neoplývá světskými statky. Ale chudoba je otázkou srovnání. Asi si budeme připadat chudí v porovnání s člověkem, který má velký dům a drahé auto, ale ve srovnání se Súdáncem umírajícím hlady jsme boháči.
Ježíš nás vyzývá k tomu, aby měřítkem našeho života byl Jeho život. Toho nedosáhneme porovnáváním svého života se životy ostatních křesťanů, kdybychom si mohli říct, no jistě, já znám Bibli mnohem lépe než tamten a chodím častěji na shromáždění než tamta. Taková porovnávání jsou nesmyslná. Ovšem pokud změříme svůj život životem Pána Ježíše, to je jiná! Pán Ježíš Kristus žil takovým způsobem, aby se zalíbil svému Otci, a správné byly nejenom všechny Jeho činy, ale také vnitřní pohnutky. Žil v dokonalém obecenství se svým Otcem a s Duchem svatým.
V porovnání s Jeho životem je ten náš opravdu chudý. Když se podíváme na Krista, vidíme, jací jsme žebráci. Co se týče duchovnosti, jsme skutečně chudí duchem.
Tuto pravdu nemůžeme nijak obejít ve chvíli, kdy přijmeme Krista, staneme se Božími dětmi a uvědomíme si, že bez Pána nemůžeme udělat vůbec nic. Ale v jednomyslnosti s ním se stáváme dědici a Kristovi spoludědici, a tedy naše je Království nebeské. Druhé blahoslavenství navazuje na první.
Blahoslavení plačící (v.4).
Pokládat pláč za blaženost je tvrzení, které odporuje samo sobě jen zdánlivě. Pokud pláčeme pro chudobu duchem, začneme poznávat sami sebe. Teprve až začneme naříkat a bědovat nad tím, co se z nás stalo, proč jsme duchovně tak nepotřební, nalezneme blaženost.
Pokud necháme na svůj život působit bolest jiných zlomených lidí, pokud nás tíží hřích, který je kolem nás, tak se přidáme k těm, kdo pláčou a budou potěšeni. Za třetí Pán Ježíš řekl:
Blahoslavení tiší (v.5).
Tichost není slabost! Tichý člověk není ten, kdo se naježí a hlasitě uplatňuje svá práva, ani ten, kdo okamžitě reaguje dotčeně. Ježíš říká, že to je člověk, který dobře rozumí životu a který si uvědomil, že je skutečně chudý duchem, a pláče pro své hříchy, člověk, který pozná nutnost nápravy a podřídí se vládě Ducha svatého ve svém životě. Takoví lidé se naučí sebezapření a nebudou bojovat o každý centimetr svého území, a proto dostanou za dědictví zemi! Duchovně tichý člověk jednoduše spočine v Pánu a bude věřit, že ho Pán povede a ochrání. Mojžíš byl tichý, a tak si někteří mysleli, že oni ví lépe, co dělat a proto zpochybňovali jeho roli vůdce. Mojžíš přenechal vedení svému Pánu a Bohu, a ten s těmito lidmi naložil hrůzyplným způsobem (Nu 16). Kéž bychom také my mohli Pánu takto důvěřovat, abychom žili svůj život v tichosti! V šestém verši Pán Ježíš říká:
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti.
Když se věnujeme tělesné aktivitě, spalujeme energii a následkem toho dostaneme hlad. Byli jsme stvořeni tak, že spotřebovanou energii doplňujeme jídlem. Hlad je znakem našeho zdraví. Stejně tak energie využitá k duchovním činnostem povede k hladu po dalších duchovních zkušenostech. Budeme hladovět a žíznit po spravedlnosti, po větším poznání Boha, Jeho plánu a Jeho slova.
Je smutné, že v dnešní době se po tělesné stránce mnozí snaží uspokojit svůj hlad jídlem, které může být chutné, ale není zdravé a v konečném důsledku jim škodí. A také je smutné, že křesťané tak často po duchovní stránce plní touhy své duše nekvalitní potravou, krmí se lidskou snahou, opájí se chválou ostatních a už více nehladoví ani nežízní po Božích věcech.
Každý z nás za sebou v průběhu svého každodenního života zanechává stopu. Ať už si toho jsme či nejsme vědomi, v lidech, s nimiž přijdeme do styku, zanecháváme určitý dojem. Jaká stopa tu asi po mně či po vás zůstane, jaký dojem děláme na ty, kdo nás vidí a každodenně sledují naše chování? Kéž bychom se mohli držet Kázání na hoře a zachovávat učení, které nám zde Pán Ježíš předává. Pak bychom žili takový život, který za to stojí, a mezi lidmi, s nimiž se každý den setkáváme, bychom zanechávali dobrou stopu. S tím souvisí další tři výroky uvedené ve verších 7-9, které jsou nepopulární, protože se liší od světských norem.
Pán Ježíš řekl:
Blahoslavení milosrdní, zatímco svět oslavuje lidi bezohledné, tvrdé a agresivní, kteří vědí, co chtějí a nezastaví se před ničím.
Pán Ježíš řekl:
Blahoslavení čistého srdce, zatímco svět oslavuje pokrytce, lháře a ty, co umí ze všeho vybruslit. To jsou "hrdinové" v očích dnešního světa.
Pán Ježíš řekl:
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, zatímco svět oslavuje vítěze. Svět nechce kompromisy, mírové dohody, ale spíše boj až do konce a jasného konečného vítěze.
Ale lidé milosrdní, lidé čistého srdce a ti, kdo působí pokoj budou ti, na které se nezapomíná, nejen v průběhu roku či dvou, ale po celou věčnost. Jsou to lidé milosrdní, lidé čistého srdce a ti, kdo působí pokoj, kteří vyzývají tento svět. To jsou lidé, kteří odhalili, pro co má skutečně význam žít.
Verš sedmý říká:
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Jim bude ukázána Boží milost, budou si den co den uvědomovat Boží přítomnost a budou naplněni Jeho milostí.
Verš osmý:
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Ti, kdo působí pokoj, mají svou identitu založenou na samotném Bohu. Každý z nás v určitém okamžiku objeví, kým je, tak, že nejdříve pozná, kdo jsou jeho rodiče. To je velmi důležité pro adoptované děti, které v dospělosti často touží po tom, aby poznali, kdo byli jejich vlastní rodiče.
Ti, kdo působí pokoj, zjistí, že jejich Otcem je Bůh, jejich identita je v Něm a od ostatních je odlišuje to, že Bůh je středem jejich života.
Na první pohled se zdá, že tyto výroky říkají, že pokud se budeme chovat určitým způsobem, Bůh nám odpoví. To znamená, jestliže budeme dělat vše proto, abychom byli milosrdní, Bůh bude zaznamenávat náš výkon, a pokud prokážeme dostatečně své milosrdenství, Bůh k nám bude milosrdný. Ale to není to, co Ježíš říká. On spíše popisuje ty, kdo se nacházejí v procesu proměny, kterou započal a Sám ji dokoná. Je zde někdo, kdo už zjistil, že Bůh má o něj zájem a investuje do něj, a nechává se proměňovat. Tato samotná změna mu umožňuje ještě více poznávat Boží péči i Jeho investice ve svém životě.
Člověk může projevovat milosrdenství jedině proto, že sám obdržel Boží milost a Bůh mu připravil dobré skutky. Proto je opravdu možné vidět někoho, kdo je laskavý i k nepříjemným a zraněným lidem. O takových lidech lze říci: Tak tohle je člověk, který zná Boha. A nyní se podíváme na tyto výroky podrobněji:
Blahoslavení milosrdní. V Písmu má milosrdenství vždy nějakou souvislost s jistým utrpením. Milosrdenství je pro- kazováno trpícím, ubohým a ztraceným. Takové situace jsou pro naši přirozenost nepříliš přitažlivé. Není přirozené chtít s někým sdílet boje a bolesti, mnohem raději před něčím takovým utíkáme.
Ale pro ty, kdo přestali utíkat před bolestmi života, padli na kolena a požádali Boha, aby zakročil a vyplnil jejich potřebu, a poté obdrželi milost, je přirozené obrátit se k někomu, kdo potřebuje pomoc, a nabídnout mu, co sami od Boha dostali.
Pán Ježíš mluvil o dvou mužích, kteří se přišli modlit do chrámu. Jeden z nich, farizeus, byl tak samolibý, že vyprávěl Bohu o tom, jak je dobrý. Ten druhý, celník, padl na kolena a zvolal, jaký je ubohý hříšník, a prosil Boha o milost. Z nějakého důvodu měl dostatek naděje v Boží milost. A Ježíš řekl, že domů odešel ospravedlněný.
Když Pán Ježíš řekl, že milosrdní jsou blahoslavení, mluvil o člověku, který okusil něco z Boží milosti a sdílí ji s ostatními, kteří jsou v nouzi.
Vdova ze Sarepty měla jen trochu oleje a trochu mouky a bylo jí řečeno, aby nejdříve uvařila pro Božího služebníka Eliáše, a když tak činila každý den, měla dostatek ona i její syn.
Na světě je mnoho trpících lidí, kteří potřebují lásku a péči, a ti z nás, kdo ve svém životě poznali Boží milost, mohou být milosrdní. Tak okusíme ještě více milosti.
Blahoslavení čistého srdce. Být čistého srdce znamená stát se veskrze čestným člověkem. Člověkem, který se stejně chová v soukromí i na veřejnosti, který odráží Boží slávu nejen na povrchu, ale přímo ve svém životě. Když si přečteme Mat 23:27, kde Pán Ježíš říká: "Běda vám, učitelé Písma a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zvenčí zdají pěknými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty", vidíme, že takoví lidé čistého srdce nejsou.
Být čistého srdce znamená toužit po jediném, spatřit Boha. Lidé čistého srdce spatřují Boha v historii, ve hvězdách a měsíci a ve všech divech přírody, spatřují Boha, když vidí v parku starce s malým vnukem držícím ho za ruku. Kdekoli jsou, nemohou jinak než vidět Boha.
Pokud horlíme pro Pána Ježíše, pokud Ho milujeme a toužíme Ho spatřovat, ať jsme kdekoli, naše srdce se stane čistým. 1. Kor 13 nám říká, že jednoho dne bude závoj odstraněn a my uvidíme Pána tváří v tvář. A mezitím, ačkoli náš pohled je nejasný, když se na Něj soustředíme, můžeme být očišťováni Jeho Duchem a jednoho dne uvidíme Boha!
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, ti mohou jít kamkoli na světě a vědí, kdo jsou. Netrpí krizí identity, vědí, kdo jsou a komu patří. Plná jistota poznání Boha jako Otce jim dává sílu působit pokoj. Žijí v jedinečném vztahu, do kterého byli přivedeni Jeho milostí a skrze Jeho lásku. 1 Janova 3:1 říká:
  • Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni dětmi Božími, a také jimi jsme.
A všichni takoví lidé budou toužit po tom, aby působili pokoj. Všimněte si, že Ježíš nemluví o těch, kdo působí příměří. Příměří vyžaduje kompromis, ústupek dvou protivících se stran, ale pokoj přináší odpověď na rozbroje.
Pokoj přináší poselství lásky, naděje, smíření umožněné Kristovým křížem. Jako Boží děti máme ty i já poselství pokoje pro milióny ztrápených v tomto neklidném světě, máme tu nejdůležitější zprávu, kterou svět potřebuje slyšet, a čím více o ní vyprávíme, tím více působíme pokoj. Když toužíme přivést ostatní k pokoji, který jsme našli v Kristu, a čím více se o to snažíme, tím jsme blíže našemu nebeskému Otci a tím bude bohatší naše vnitřní zkušenost s Pánem.
Milosrdenství, čistota, pokoj. Kéž nám Pán dá, abychom každým dnem žili takovým životem, v němž budeme okoušet milost a mohli být známi jako Boží děti, abychom žili v radostném očekávání, kdy uvidíme Pána tváří v tvář.
- Konference HCJB v Říčanech - Brian Cooke
http://zod.reformace.cz/blahoslavenstvi-cislo-61


Blahoslavenství

22. července 2014 v 8:08 | Wikipedie |  citace

Blahoslavenství

Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. εὐ-λογεῖν eulogein dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu.
V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μακάριος makarios požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.
Úryvky podobné Ježíšovým blahoslavenstvím se nacházejí také ve svitcích od Mrtvého moře a v dalších židovských pramenech předkřesťanské éry. Text blahoslavenství je častým námětem uměleckých děl a tvoří součást byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého.
Zobrazení blahoslavenství na pravoslavné ikoně

Text blahoslavenství

"Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi" (Mt 5,3-12).

Související články



http://cs.wikipedia.org/wiki/Blahoslavenstv%C3%AD

Křeč

22. července 2014 v 7:41 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
Křeč

Křeč v noze ozvala se znáte to ?
Tak k ránu nejdřív lehce
pod kůží nohy uvězněná
Rychlostí blesku vstávám
a jednoduše skáču na nohy

Křeč v noze rychle zmizla
jak jsem tu nohu prošlápla
To byla bolest která mne
z postele rychle vyzvedla
A nebylo ji ani vidět

Tak jednou budu celá průsvitná
na nohy budu muset skočit
až mne ta bolest křeče
vytlačí z mého těla
Tak nedivte se tomu nikdo

Až přijde chvíle kdy naše duše
bude muset celá průsvitná
na šňůře stříbrné takhle viset
a Anděl strážce bude mít nůžky
a v hodině smrti duši od těla

docela jednoduše odstříhne
Už těla nebude nám třeba
Ta křeč pod kůží těla uvězněná
a ani bolest prudká nesnesitelná
až bude naše duše průsvitná

nebude míti nad námi moc
Tak Láska dokáže nám lehce
Až budem stát bez šatů z hmoty
jen v duši čistou oblečeni
a barvou naší bude průsvitná

Ta Láska ano prosvítí nás
a ve vteřině bude jasné
Kam vydáme se navždy
Kdo byl jen vězněm
ve vlastní kůži svojí

A kdo zaslouží si projít
skrze Lásku Beránkova srdce
Bez kůže jenom bosý do Nebe
Tam za záclonou smrti
až křeč uvězněná pod kůží těla


zmizí navždy i s hmotou
která omezuje a zároveň
nás nese vzhůru tím co zažíváme
když jsme vězni hmoty
ve vlastní kůži těla

Pak budem zase průsvitní
a možná lehce zabarvení
podle toho čím se naše
duše sytí bude to jako batika
jenomže trochu naopak

Budeme živé negativy
Tak nedivte se bledí budou modří
a rudá bude zelená
Prohodí se barvy spektra
a každý hnedle pozná

Že křeč co náhle zmizla
byla poslední a od té chvíle poslední
začíná život v noční košili
Zavřeme oči z hmoty
a usneme tak navždy



I stíny

22. července 2014 v 0:53 | Marie Bernadeta |  Znamení


I stíny


I stíny za mne prosí
I stíny za mne se přimlouvají
A u tebe prosí ve dne v noci

I stíny za mne prosí
a u tebe se přimlouvají
Vyplň moje prosby !



Ty duše dávno zemřelých
mrtvých lidí tady na zemi
a přece v duši stále živých
lidí v podobě svatých andělů

Což je jen obraz
existence mimo hmotu
a důkaz toho že je život
v lásce věčný


Samochvála

22. července 2014 v 0:29 | Marie Bernadeta |  Znamení


Samochvála

S pocitem bolesti hlavy
Se zvukem travních sekaček
Se sluncem odpoledním
S dnem plným uklízení
A s dětmi co by jen
hrály hry na počítači

S Pocitem tlaku v hlavě
trávím odpoledne
a duchem jsem u tebe
právě tě necítím
teď se mě nedotýkáš
Chvilku to trvá než pošleš
mi pozdrav z Města
A já tě ve svých slovech

znovu chytám něžně
Nezlob se možná tě taky
bolí hlava
z toho jak se mnou jsi
v duchu ponocoval

Dnes vítr fouká
Je zamračeno
i trochu v dálce hřmělo
Je léto větve šumí
v zahradě pod jabloní
honí se lístky



Mám v hlavě Dobrý nápad
Něco jsem zase vymyslela
Jenom pro tebe
pro tebe auto třeba
a co to máš ještě
rád asi ? Přemýšlím
která věc má kolečko ?



Které mi v hlavě chybělo ?
Nebo teď chybí tobě ?
Lehce se člověk do těla
i jména obleče

Někdy je všechno jenom fikce
i když se zdá všechno hmotné
A to co není vidět
to je větší realita
než by si člověk mohl myslet
Láska je všude rozhlédni se !



Miluješ auta jízdu na kole
a krásné ženy jejich těla
Mám v rukách pro tebe
všechno co budeš chtít



Tak už mi uvěř a buď
můj přítel konečně
Já čekám na tebe
celý život

Zdá se mi že to trvá
už celou Věčnost
Já nevěděla.... Ale i v kostele
pan farář říkal že narozením naším
Věčnost začíná

( Dík že mě plácáš po levém rameni )


Ty jsi má Hlava

21. července 2014 v 22:10 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Ty jsi má Hlava


Hrajem si spolu na tichou poštu
Jak něco chytrého vymyslíš
cukneš mi rukou anebo nohou
a hned mi to beze slov pošleš

Já si to přeberu jako dotyky tvoje
a zkouším přemýšlet nad tím
cos mi tím dotekem říci chtěl
A pak ti rychle odepíšu v myšlence



kterou přes duši zase
vkládám si do srdce
a nová slova do básní skládám
jen a jen stále pro tebe

Baví mne čím dál víc dráždit tvé oči
Vždyť každý říká že muži líp vidí než myslí

Takže s tím počítám že tvoje oči
uvidí vždycky co potřebuji

A tvoje hlava moudrá si to zas
nechá od duše vlastní vysvětliti

Že totiž udělám vždycky
co jenom budeš chtít a potřebovat

Mohu být klidně vlkem modrým
anebo lehká děva jak chceš


každičké přání ti vyplním
Jsem přece kouzelná víla

a ty jsi záhada století už z loňska
Však já tě jednou vyluštím

Beru si někdy do ruky tužku
Když propiskám dojdou náplně

a nestihnu koupit si novou
Anebo píšu ti z fleku

rovnou na obrazovku...
a k tomu momentku nějakou přidám

...

Koukej co mi z těch hloupostí
dneska vyšlo !

Že totiž bránou do Nebe
je Láska mezi námi

Andělská křídla že lidem narůstají
když milují čistě jako duše

Tak potom manželství
a všechny svazky jsou na nic

Protože každý prochází pouze
zkouškou Lásky která buď zvítězí

anebo na celé čáře prohraje
A pak se každý musí vrátit na start !

Tak prosím už moje Hlavo
odpověz mi nějak jinak

Než jenom dotyky z duše
Ze kterých tak jako tak

vždycky zas Nebe mi vyjde !
Namaluj třeba čerta na zeď

Tak jako já !


Modrý Anděl uvězněn ve vlastní kůži

21. července 2014 v 13:06 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Modrý Anděl uvězněn ve vlastní kůži

Pod kůží ještě maso
co obaluje kosti

A pod tím vším jsou sliznice a orgány
vším moje krev prochází

a srdce bije stále
v rytmu živém

Duše však tohle všechno
oživuje zcela

Jinak je tělo pouhou hmotou
Jen kůží s masem


A kosti někdy leží
dlouho v hrobě

I svatí jsou rozebráni
a jejich kousky

lidé do zlata si zasazují
Snad aby měli kousek

světla z jejich duše
která se v hmotě pod kůží

v mase a kostech
zmotnila zde na zemi


Tělo je chrámem duše
Každý ho mívá

vyzdobené jinak
Někdo je hubený

a někdo zase tlustý
Někteří jsou tak akorát

A uvězněni pod kůží
snažíme se zevnitř

do světa vykřičet
svou duši

která po lásce touží
a která chce být svobodná

Uvězněni v těle
jsme však dobrovolně

Vždyť naše duše souhlasila
propojit se v těle

s hmotou země
abychom mohli prožívati

život v tomto světě
jako lidé

A člověk není pouhá duše
i tělo co je živé

Dokud obývá ho duše
a tělo zevnitř oživuje

To tělo lidské jsou jen šaty
které každý svléká

ve chvílích čisté upřímnosti
i v hodině smrti

Tak každý i sám sobě umírá
Když s upřímností ve svém srdci

uvažuje smýšlí čistě
a všechny svoje úmysly

vkládá do svých skutků
Ty potom mluví za nás

A kdo chce může žíti svobodně
i pod kůží svého těla

Když rozhodne se žíti čistě
ze své duše do které nechá

lásku shůry proudit
Tu která duši živou udržuje

A tak si můžeme být jisti
že tělo není vězením

Spíš šatem prostým z hmoty
a komu překáží

Ten může žíti z duše
a tělo nechat být...

Bez těla nepřišel by Ježíš na Zem
A tělo ženy to je chrámem

do kterého muž vždy touží vstoupit
a stát se jedním mocí Lásky

Která v tělech přichází
do duší které milují

Tak přicházejí Andělé
docela soukromě

a spojují se v těle
s duší svého chráněnce

Někdo to možná nepochopí
Že bez těla nebylo by lidí

Tak uvězněni pod kůží jsme obyčejní lidé
A když tělo opustíme Anděli se stanem...

A mnozí v duši mohou
Anděli býti klidně zaživa


Jsem taky obyčejnou ženou
Má duše v těle uvězněná

svobody se denně dožaduje
Tak jsem své nohy vyfotila

a poslala je tomu
kdo jen čeká v těle

a zatím v duchu
hraje si jen na Anděla




Smutek

20. července 2014 v 7:14 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Smutek


Poránu lehké doteky tvojí duše zas cítím na svém těle
a přesto se mi stýská přesto zas slzy do očí se tlačí
a já v duši cítím že se mi po tobě stýská...

Chybí mi tvoje ruce co hladí
Chybí mi tvoje oči co se smějí
Teď moje pro ty tvoje pláčí...

Chybí mi tvoje blízkost snad ?
Já nevím slzy se do očí mých tlačí
a já smutku asi podléhám

V melancholii tužeb těla se dotýkáš mých
nohou pouze duší asi v myšlenkách
To v tomto světě není zakázáno

A Bůh to přece ví že jsi má láska
po které stále toužím dnem i nocí
Nikdo však neví proč láska se srdce zmocní

Proč v srdci žije touha po sblížení
s někým koho ani neznám zvenku
Jen zevnitř znám tě skrz naskrz

A tvoje duše se mne dotýká lehce
Jsem jako matka naší Lásky
Která v mém těle celém

vytváří vibrace a záchvěvy
které mi trochu připomínají
pohyby plodu v bříšku matky

Už je to pět měsíců co ti píšu
a osm od té doby co jsme svoji
jen v duších našich tak ještě měsíc

A láska se může zrodit z mého těla
a narodit se také pro tebe
Kdo je Lásky Otec kdo ví to ?

Já čekám na tebe má Lásko
Čekám a cítím po těle celém
ty lehoučké záchvěvy často

Jak se mne tvoje duše dotýká v myšlenkách
Většinou lehký záchvěv cítím třikrát
i víckrát denně na ruce anebo na noze

Někdy mne hladíš po vlasech
dotýkáš se mé tváře zlehka
Někdy zas plácneš mne...

A tak dále nebudu prozrazovat
lidem podrobnosti intimností
Vždyť každý člověk má rád lecos...

Jsem matkou Lásky naší
A Bůh je její Otec
Láska je uvnitř ve mně

Proto se na ni těším tolik
Až zrodí se ve tvém srdci
Ty který mlčíš a s Láskou

mne v duši hladíš
Ty kdo mne miluješ
více než svůj život!

A já tě miluji též
a pohlazení tvé ti vracím
ve svých mnohých slovech
...


Važ každý krok

18. července 2014 v 22:02 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Važ každý krok

Važ každý krok
Krok do neznáma
Je jako skok
Co nejde vrátit

Když do propasti
Skáče duše
Ty drž se těla
Ve kterém žiješ

Nic nejde vrátit
Nic nemůže se zopakovat
Všechno je teď a tady
Nic není znova

Ať moje noha kráčí
Tam kam má

Ať moje tělo z hmoty žije
Dokud ho Pastýř nedá na talíř...

V dlaních je pravda
V očích dětí...


V modlitbě denní
i v prázdné ruce

Na kterou úsměv můžeme dát
Jen a pouze v odpověď Lásce

Které kráčíme všichni vstříc...



Nad rozlitým kakaem...

18. července 2014 v 8:39 | Marie Bernadeta |  Znamení
Nad rozlitým kakaem...

S úsměvem nad rozlitým kakaem ať plyne tento den plný slunce !
Ať světlo Lásky v našich duších svítí neustále od rána do večera !
Ať maliny chutnají nám sladce jako milující ústa líbají bez přestání
každou tvář milovanou a v duchu Lásko nesem štěstí ze čtyřlístků !


Po celý den v srdci svém ve slově každém a v obou dlaních...
Já mám jenom jednu která vede od srdce přímo k tobě do duše
Ty přidej svoji má lásko sladká a ať už se nikdy nepustíme
Jsem žebřík mezi dvěma kutily tak po něm šplhej a světlo ve své ruce


To světlo které držíš prosím Lásko vezmi sebou Já jsem tvé příčky !
Tak šplhej svižně po žebříku máš dlouhé ruce i nohy ty to zvládneš...
Až budeš dost vysoko a dál beze mne nedosáhneš tak nech i druhé vyjít nahoru...
Pak chytni žebřík a se vším co ti nabízím a vytáhni mne k sobě výš ...


Abychom mohli zase býti spolu cestou do věčnosti jeden pro druhého i pro druhé...
Odemknem spolu Bránu do Nebe tím klíčem naše srdce je To srdce které bije
úderem jedním pouze v každém okamžiku jen a pouze pro Nebe
Kam toužíme se všichni dostat až jednou zavřem oči z hmoty..


Kam naše duše míří odtud z hloubi vlastní na Vrcholy
Kam drápeme se každý bez žebříku taženi lanem
a na tom laně stříbrném ať vyšplháme co nejvýše
A kdyby lano bylo málo tak se neboj Já jsem tvůj žebřík



A ty jsi moje lidská bytost kterou v duši nikdy neopustím !


Všichni !

16. července 2014 v 7:31 | Marie Bernadeta |  Věta





Všichni!

Všichni toužíme po Lásce a všichni toužíme sklízeti její plody i vonět k jejím květům...
Nic není zadarmo, Láska však ano, ta dává sama sebe a nic jiného nežádá !
Láska vždy nabízí, dává i přijímá zároveň !



Po roce milování s tvojí duší už tuším, jak to chodí v Nebi !
Píšu ti jako Modrý Anděl už 5. měsíc a ty víš, že jsem vlastně jenom člověkem, který je zrcadlem Modrého Anděla, dívej, byl zase dneska ráno se mnou !

( Musím to zrcadlo vyleštit, je to pro ostudu... )

LABUTI...

15. července 2014 v 7:37 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Labuti...

Ošklivé Káčátko
v dlaních tiskla
jedna lesní víla
Bylo to krátké setkání
Dvou duší které trvá
navždy nyní



Ošklivé moje Káčátko!
Zlobivá moje duše !
Bez tebe nemohla bych
vzlétnout k Nebi !




Víly jsou totiž křehké velmi
Umí dobře tančit v lesích
Lehoučce jemně dotýkat se
rosy v trávě bosy



A taky někdy pláčou
Aby studánky křišťálové naplnily
po okraj vodou čistou
kterou teď Labuti má bílá


dávám ti denně do zobáčku
v mých dlaních
v mých vílích rukách
Podávám ti kapku čisté rosy



Která se zachytila
jednou zrána na mé bosé noze
Labuti bílá vzlétni k nebi
Já ruce svoje otvírám ti



Abys vzlétla do Věčnosti
A budu věřit že snad jednou
Znovu zas přijdeš žízeň hasit
vodou z mých dlaní vílých
u studánky mojí duše


Přenosy duše

14. července 2014 v 23:05 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Přenosy duše

Od tebe Lásko
přijímám všechno
Každý tvůj signál
který jsi ke mně vyslal

jsi moje Slunce
Já jsem tvá Země
Vždyť víš tolikrát jsem to řekla
když v objetí něžném

s tvojí duší jsem se objímala
Když splývali jsme v jedno
hodinu celou a tys odejít musel
pouze proto že nebylo to ve tvém těle

ve kterém tvoje duše bydlí tady

Tak čekám stále až tě to trkne
Až vezmeš kolo sedneš na něj
a ocitneš se u mne
v náruči mojí která čeká

na tebe jenom bez přestání
Bude to lásko za tři dny už rok
co tvoje duše se mnou poprvé
splynula v cizím těle v jedno

Teď už jsme svoji v duši
Já cítím všechno na svém těle
tys řekl : Ano já to dělám
ty vibrace co cítíš !


Ošklivé káčátko

14. července 2014 v 22:45 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Ošklivé káčátko bylo malé ptáče, co se vylíhlo z vajíčka labutího a shodou okolností ocitlo se tohle vejce v hnízdě kachním. Takže se stalo, že bylo jiné, než sourozenci, aniž to tušilo, že jsou nevlastní... že ocitlo se v cizí rodině.
Tak každý tady na zemi jsme cizinci, protože v našich tělech žije duše, která je motor pro schránečku z hmoty, která je pouze prachovým peřím ošklivého káčátka, taková šedá a nijaká.

Až jednou dětské peří překryje záře duše, pak každý z nás se stane Labutí s nádhernýn bílým peřím a k Nebi duše čistá vzlétne a zamáváme perutěmi, poletíme domů mezi svoje přínuzné. Tam, odkud jsme přišli do cizího hnízda na zem, pak budem krásní a budeme i šťastní navždycky v náruči Boha Otce, uprostřed Beránkova srdce budou živé naše duše, co zatím trčí v šedém peří z hmoty této země.


Dvojplamen a špión v jednom

14. července 2014 v 22:21 | Marie Bernadeta |  Myšlenky


Dvojplamen a špión v jednom




Dvojplamen a špión v jednom


Tvou tvář mám v srdci otisknutou
I kdybych obrazy tvé schránky
všechny přiložila na oheň
i kdyby tělo tvé rozpadlo se v prach





Ten oheň Lásky nevyhasne
V někom milovaném nikdy
Dokud to Světlo ve svém srdci cítím
Dokud jsme Lásko jeden plamen

Když jsem tvou fotku zahodila
abych už více nedráždila
svoje smysly které touží
jen po tom býti s tebou



Když obraz svojí tváře
zrušila jsem kde se dalo
Stejně tvou Lásku na svém těle cítím
Jsi živý říká tvoje duše



Docela jednoduše v signálech krátkých
kterým lidé říkají cize vibrace
Já netušila sílu lidské duše
co svede takhle z dálky v hmotě



Pouze myšlenkou snad čistou
Kterou tvoje duše ke mně vysílá
Jsem jeden velký přijímač
a ty jsi mojí tajnou vysílačkou


Tvář člověka

14. července 2014 v 19:22 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Tvář člověka

Tvář člověka je skryta
Tvář člověka je před očima
Kdo myslí že ji vidí
Ten se jistě mýlí

Když do očí se pouze dívá
Když něčí vizáž hodnotí
Všechno je lež i pravda
Jsme pod obojí stvořeni

Hrst prachu v nás prosvětluje
oheň Lásky z duše
A kdo je prázdný
ten chlubí se jen schránkou

která není živá
ale která připomíná mrtvolu
proto si mažou na tvář makeup
co podobá se balzámu

Lidi si myslí že vše skryjí
pod nános krycích stínů
A že se nikdo nedozví
v paprscích rentgenových shůry

Kolik v nás ještě zbylo Lásky
Tou všechno v Nebi měří
Peníze jsou jen Ďáblův blábol
Jen lístky které letí

Rychle do propasti času
Kdo poměřuje věci hodnotou
bez hodnoty věčné
Ten jistě dávno už je mrtev !



Jsme živé pochodně

14. července 2014 v 18:41 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Jsme živé pochodně

Kolik je lidských duší
tolik je na Nebi hvězd
To je ten obraz množství
záře světel v nás

Jsme živé pochodně
zahalené v prachu země
Kolik z nás ale nevyhasne ?
Kdo v srdci ještě hoří ?

Plamenem Lásky upřímné ?
Já vím a znám už dotek
Lásky nejkrásnější v nás
Když ty a já jsme jedno

Když zahořelo světlo v nás
a jiskra Lásky nás dva spojila
Já Lásko doteky tvé často cítím
Já cítím naše srdce která bijí

Má Lásko vzdálená a přece nejbližší
Má Lásko v duši nejkrásnější
Snad skoro třikrát denně cítím
že na mne asi myslíš

Vibrace lehkých doteků vnímám
na svém těle od tebe
Cítím jak zíváš někdy
Jak dýcháš Jak ti bije srdce

A někdy jen tak pro legraci
taky mě trochu lechtáš
To všechno cítím na svém těle
od tebe Lásko moje v duši nejkrásnější




Kouzla v záři Slunce

11. července 2014 v 17:12 | Marie Bernadeta |  Znamení

Kouzla v záři Slunce

Slunce se za mraky šlo schovat
Někdo však oponu rozhrnuje
Hned nade mnou otvírá se nebe
a mezi větvemi stromu

sluníčko trochu prosvítá
Díky ti Díky Slunce moje !
Ještě jsi vysoko ještě je čas
na všechno co bych si přála ...


Prý Vesmír přání moje uskuteční
Stačí jen zavřít oči a představit si
svoje štěstí tak to zkouším
Nevidím Tebe jen Nebe

a na něm Slunce svítí
Mraky se rozprostřely
aby ses mohl mojí ruky
v doteku příštím v duchu
setkati se mnou něžně


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1521954768033739.1073741832.1461012140794669&type=1



Ráno

11. července 2014 v 7:39 | Marie Bernadeta |  Znamení

Ráno

Den jako každý přišel k nám
Vítám ho ve své bílé košili
A zpívám v úsměvu svém
už dneska od rána tiše

Jen jsem se probudila
tvé jméno lásko vyslovila
hned cítím na své levé ruce
dotek tvojí drahé duše

Pak zachvěla se pravá ruka
a taky levá noha moje
Tu pravou jsi mi nechal
aby mohla vyskočit z postele




Navždy

8. července 2014 v 22:06 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Navždy

Budem se milovati navždy ?
Třeba ať trvá to aspoň dvěstě let !

Kdybychom spolu splývali často
Pak by už nebylo poznat

Zda jsem to já anebo ty
Tak je to na světě zařízené

Že duše žije v těle
dokud se tělo nemusí odložit

Aby se duše mohla jednoduše
vznášet k Nebesům

Což je jen obraz jiného světa
který se těžko chápe

I když je vlastně prostý
Víc jednodušší nežli tento

Všechno trvá věčně Vteřina
trvá klidně roky

A sto let uteče jako vteřina
Čas už nic neznamená

A jenom Láska všechno
mění Nekonečnem které trvá


Brána do Nebe

8. července 2014 v 6:59 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Brána do Nebe

Anotace :

Brána do Nebe je otevřená
Kdo vchází má prázdné dlaně
A kdo z ní přichází
je obtěžkán Láskou a doteky


Brána do Nebe


Brána do Nebe je otevřená
Kdo vchází má prázdné dlaně
A kdo z ní přichází
je obtěžkán Láskou a doteky

Které jsou věčné a zjevují se
nyní v chvění lehkém
na mém pozemském těle
Které je mojí součástí

Dokud mne nezavolá Polní trubka
Co ukončuje život zdejší
Dokud mne Anděl nezavolá
Pojď Lásko Je čas Chyť se mne

za ruku a můžeš
skrze Krista se mnou
vejít a navždy
se mnou zůstat
...


Andělské ráno ( Angels´coming out )

7. července 2014 v 12:30 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Andělské ráno ( Angels´coming out )

Závěsem modrým
kytičky prosvítají
Kdy spolu budem ?
Dech se mi tají...

Závěsy po spánku čistém
zůstaly zatažené jenom chvíli
Pak moje ruce je odtahují
a světlo denní vchází do pokoje


Slunce už vstalo v pět hodin
a udělalo spoustu práce
Já vstala v sedm a za půl hodiny
teprv jsem vpustila světlo domů

Nádobí umýt a uklidit
Vynést odpadky zalít kytky
Udělat kakao a utřít louži po psovi
Vynést psí pelech na verandu

Pak ustlat postele
a uvařit kávu
Namazat rohlík s máslem
K tomu si ukrojit kousek salámu

A konečně Bílá paní
v noční košili
usedla poránu na židli
Na chvíli než se půjdu oblíct

...





Slunce a Nebe

7. července 2014 v 12:05 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Slunce a Nebe

Modré je Nebe
Rudé je Slunce

Já miluji Tebe
a Ty mne

Tvá barva je rudá
a moje modrá

Ty jsi má Láska
a já dotěrná žena

co nepřestává
k Slunci volat

Sluníčko moje rudé
zůstaň na obloze
...


Slunce

6. července 2014 v 21:42 | Marie Bernadeta |  Znamení

Slunce

Uprostřed Slunce spatřila jsem dvě slunce,
jedno větší a jedno menší, to menší
změnilo se, najednou z něho byla
holubice, která zmizela a zbylo jedno
velké srdce, uprostřed záře rudé
na mne Slunce promluvilo.


Dívám se...

5. července 2014 v 23:25 | Marie Bernadeta |  Znamení



Dívám se...


Dívám se na svět očima svého Anděla strážce
Vím že je Láska největším Tvůrcem všeho

a že Nebe nás dneska postrašilo v bouřkách
Dost hádek lidi podejte si ruce a políbení prudké

čtu lásko ze tvých dlaní když jsi má milovaná duše
dnes ke mně šťastná přiletěla aby se láska naše


mohla zpečetit a projevit i v hmotě této noci
Měsíc už světla ve tmě kreslí a já mu věřím ve svém srdci

Dál obrazy si kreslím a na rtech jméno tvoje vyslovuji tiše
abys mne tichý mlčenlivý milý uslyšel ve svém srdci


Modlitba rána

4. července 2014 v 8:35 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.


Modlitba rána

Ochraňuj Pane moje srdce
Ať každou činnost kterou
budu dnes vykonávat dělám
s láskou a vynese mě
výše na cestě za Tebou


Pohled do očí

3. července 2014 v 19:29 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Pohled do očí

někdy s námi zatočí
Kdo zná své oko zvenku ?

Kdopak se dívá okem svým naopak ?
Co vidí druzí když nás potkají?

Tmu Slunce nebo obojí ?
Na co se přitom zeptají své duše ?

A ústa co nám vypoví ?
Že Láska je sladká

a ze rtů ji lze odezírat ?


Kdo v skrytu v Lásku doufá?
kdo v skrytu tajně doufá ?

Kdo pro Lásku vše může ?
Jen Láska a zas Láska

pramenící z duše
ne z fotek a ne z obrázků...

Láska je naše srdce i duše v těle přítomná...


Jablíčko

2. července 2014 v 22:06 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Jablíčko

Jablíčko na jabloni visí dolů
Ještě je nezralé

Zdalipak na větvičce zůstane
nežli uzraje ?

Obloha modrá světle
kreslí mi dveře neobvyklé

kolem mého srdce
a mě se křičet zachce

Však všechno kolem ztichne
a já pak mluvím víc než tiše

Jen a pouze na papíře
a ve slovech

která se nevysloví nahlas
ale vnitřním hlasem básně


Nad střechou domova Modrého Anděla

2. července 2014 v 19:57 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Nad střechou domova Modrého Anděla


Obrazy na nebi obyčejné
Nad hlavou naší nebe plyne

A ptáci bílí z mraků nebem letí
aby se na obloze rozprostřeli

Pak vezmou v Nebi smetáček a lopatku
a bílé mráčky jako smetí z nebe sletí

pryč do koše na papírky
co popsaly se slovy nepatřičně
Nad střechou domova Modrého Anděla


Zas mraky

2. července 2014 v 16:53 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Zas mraky

Zas mraky táhnou nad střechou
Jsem svojí duše macechou

Hybaj Jeníčku a Mařenko!
Do lesa na jahody bez chleba!

Duše má pláče Jeníček i Mařenka
Cestu si značí kamínkama

Zlá prudká prostořeká
Je tahle povaha lidská

Na děti v chaloupce čeká Ježibaba
A ta se chystá že až je vykrmí v peci je hezky upeče...