Tak blízko vody
Tak blízko vody
budovy mé stojí
Tak blízko tebe
je mé Nebe
Já v dlaních svírám
Vížku chrámu
Mé dlaně v modlitbě své
otevírám v prosbách snažných
A vkládám je jen do slov bezobsažných
Neumím více říci slovy
to co se nikdy nevysloví
zde na světě
v žádné existenční větě
Má slova jsou jen lustry
napnuté na šňůrách
ve výši očí budov lidských
Dál nedosáhnu nikdy
dokud neochutnám Smrt
A paradoxem bude
že až má lampa zhasne
rozsvítí se mi před očima
život věčný
a luceren už nebude mi třeba
Protože Záře bude trvat
všude kolem navždy
