Před Výstupem

11. června 2014 v 10:24 | Marie Bernadeta |  Dopisy Pánu Ježíši

Před Výstupem

Drahý příteli mé duše, Pane Ježíši!


Dnes jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit ve svém psaní tři záchytné body na skále lásky, kterou zdolávám jako duchovní horolezec, má cesta vede tudy přes hory a nelze se už tomu vyhnout.


Někdo tomu říká Babí hory, pro mne je důležitá hora už rok jedna, ale jak se říká, je vysoká až do Nebe. Píšu Ti o tomto rozhodnutí ode dneška podrobně, prosím tě snažně u Tvou radu při svém prvním výstupu na Horu Lásky, toužím ji zdolat a být Ti zase blíž, až z Nebe ke mně do mého srdce sestoupíš.


Tak jsem se rozhodla, že této zkoušky pro svou duši využiji náležitě. Tento výstup si vychutnávám a rozhodně ho nevzdám. Už rok tu stojím a 4. měsíc si tu horu prohlížím velmi zblízka. Hora si stojí bez hnutí a kdo ví, co si myslí? Asi to jen tak nezjistím. Možná, když kolem ní nebudu chodit jako kolem horké kaše, ale konečně se jí velmi opatrně dotknu a ohmatám ji, zjistím aspoň terén.


Tři záchytné body vím, jak mají vypadat, aspoň přibližně, aby mne udržely na hladké a příkré stěně této hory, těmi body jsou Pán Ježíš, tedy Ty můj příteli, k tomu přidám Tvůj život v evangéliích a vůbec Písmo svaté a tím druhým bodem bude pro mne má křestní patronka, sv. Bernadeta Soubirous, které se v nitru velmi podobám,takže tento kamen mohu hledat prostě, jako bych sama viděla svůj obraz v zrcadle, tím třetím bodem pro mne ať se stane Panna Marie, matička Boží, žena prosebnice za duše, ať je mi tím nejsvětějším obrazem lásky mateřské k lidským duším.



Představa hory Lásky mne fascinuje, zvláště proto, že jsem nikdy po skalách jako horolezec na laně nelezla. Tento pocit bude tedy zase jen v mých představách, obraz a hra s představou horolezce jako sama sebe mě oslovuje.


Přede mnou stojí hora lásky a já nevím, co si počít. ( Při konfrontaci s tímto slovem, co se týče gramatiky, jsem na Google narazila na stránky jakéhosi pana Jaroslava Chvátala... a trochu jsem si jeho myšlenky a slovo pročetla )( pokračuji v přepisu svého textu...)


Konečně jsem horu prohlédla ze všech stran a stále jsem se však na ni dívala poněkud přízemně a ze svého úhlu pohledu. Je čas se více přiblížit a začít se jí dotýkat, to je touha po poznání, která se ve mně probudila.


Drž mi pěsti, snad cítíš to napětí a zároveň tu snahu něco učinit, co mě vynese kousek výš, Myslím, že úplně sám by se člověk neměl do takových věcí pouštět. Vím , že horolezec potřebuje lano, provaz. Dívám se a vidím, sláva! Jsem připoutána lanem Šňůry stříbrné, tělem ke své duši.


Duše, ach ta duše, ta visí pouze na Bohu, poprosím Anděla Strážce, abychom si místo ruky vyměnili lano, aby se naše neustálé spojení prodloužilo a zároveň uvolnilo pro zdolání té výšky. Vzdálenost mezi námi je nutná, to chápu, on stojí pevně v Nebi a já šplhám nahoru po hoře Lásky. Lano jsem si upevnila přes tělo v pase a držím jeho konec v ruce. Přemýšlím, co teď. Už mě to nebaví, stát na jednom místě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 megeska megeska | Web | 11. června 2014 v 11:25 | Reagovat

Moc pěkný článek :) cesta na "horu" je těžká a trnitá ale stojí zato :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama